ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.376.2018:55
sp. zn. 8 Azs 376/2018-55
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce:
S. A., zast. JUDr. Marošem Matiaškem, LL.M., advokátem se sídlem U Klavírky 1351/8, Praha 5,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 11. 4. 2017, čj. OAM-277/LE-LE05-ZA08-2014, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 22. 10. 2018,
čj. 29 Az 39/2017-47,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci JUDr. Maroši Matiaškovi, LL.M., se p ř i z n á v á odměna
za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 3 400 Kč, která mu bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] V záhlaví označeným rozhodnutím žalovaný žalobci neudělil mezinárodní ochranu podle
§12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Žalobu proti napadenému rozhodnutí Krajský soud v Hradci Králové
shora uvedeným rozsudkem zamítl, neboť ji neshledal důvodnou.
[2] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) uvedl, že kasační stížnost splňuje podmínky přijatelnosti.
Argumentoval tím, že krajský soud i žalovaný učinili mylný závěr o neexistenci pronásledování
z důvodu uplatňování jeho politických práv a svobod. Stěžovatel byl aktivně činný v distribuci
politicky motivovaných materiálů a to jak ve fyzické podobě, tak na internetu. Současně byl
stěžovatel autorem článku, který prokazatelně kritizoval současné poměry v zemi jeho původu.
Krajský soud ani žalovaný nezpochybnili, že byl stěžovatel zadržen při demonstraci, která nebyla
oficiálně povolena. To, že veškerou další politickou aktivitu přesunul stěžovatel „na sociální sítě“
krajský soud i žalovaný vyhodnotili jako skutečnosti, které nezakládají azylově relevantní
pronásledování. Stěžovatel dále namítal, že byl založen také důvod pro udělení mezinárodní
ochrany podle §12 písm. b) zákona o azylu. K tomu odkázal na obsah příručky Úřadu Vysokého
komisaře OSN pro uprchlíky k postupům pro určování právního postavení uprchlíků. Stěžovatel
splňoval jak podmínku zastávání svého politického názoru, tak podmínku, podle které se tyto
názory staly předmětem pozornosti úřadů. Krajský soud ani žalovaný tomu však nevěnovali
žádnou pozornost. Stěžovatel byl v zemi svého původu pro účast na neohlášené demonstraci
vězněn a následně proti němu bylo podle informací jeho služebné roku 2014 zahájeno trestní
řízení. Proto se také před odjezdem ze země skrýval u svého přítele. Krajský soud se přitom
s podklady nijak nevypořádal. Stěžovatel poukázal také na to, že perzekuce nepřestává být
perzekucí pro účely Úmluvy o právním postavení uprchlíků z důvodu, že pronásledovaná osoba
může eliminovat újmu v zemi původu tím, že nevykonává svou aktivitu. Stěžovatel setrval také
na závěru, že mu v případě návratu do země původu hrozí nebezpečí vážné újmy. V zemi původu
došlo od odjezdu stěžovatele ke zhoršení situace týkající se ochrany základních lidských práv;
tuto skutečnost dokládá podle stěžovatele každá veřejně dostupná zpráva o zemi původu.
[3] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí
a rozsudek krajského sodu. Krajský soud i žalovaný postupovali v souladu se zákonem
a podrobně se zabývali všemi důvody stěžovatele, které jej vedly k opuštění země původu.
Námitky uplatněné v kasační stížnosti nemají podle žalovaného opodstatnění; dostatečně se jimi
zabýval již krajský soud v napadeném rozsudku.
[4] Po posouzení přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud ve věcech
mezinárodní ochrany v souladu s ustanovením §104a s. ř. s. nejprve zabývá otázkou, zda podaná
kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak,
Nejvyšší správní soud takovou kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Nejvyšší správní soud
v této souvislosti předně poznamenává, že usnesení, jímž Nejvyšší správní soud kasační stížnost
pro nepřijatelnost odmítá, nemusí být dle §104a odst. 3 s. ř. s. odůvodněno. Přesto však Nejvyšší
správní soud uvádí následující.
[5] Institut nepřijatelnosti a jeho dopady do soudního řízení správního Nejvyšší správní soud
podrobně vyložil v usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS,
v němž interpretoval neurčitý právní pojem „přesah vlastních zájmů stěžovatele“. O přijatelnou
kasační stížnost se dle výše citovaného rozhodnutí může jednat v následujících typových
případech: (1) kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně
řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu; (2) kasační stížnost se týká právních otázek,
které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně; (3) kasační stížnost je přijatelná pro potřebu
učinit judikaturní odklon; (4) v napadeném rozhodnutí krajského soudu je shledáno zásadní
pochybení, které mohlo mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[6] Nejvyšší správní soud neshledal, že by v nyní projednávané věci byl dán některý z důvodů
pro přijetí kasační stížnosti k věcnému projednání, neboť kasační stížnost svým významem
podstatně vlastní zájmy stěžovatele nepřesahuje. Posuzovaná věc se netýká právních otázek, které
dosud nebyly řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu, ani těch, které jsou judikaturou
řešeny rozdílně, přičemž nebyl shledán důvod pro přistoupení k judikatornímu odklonu. Ačkoliv
stěžovatel tvrdil opak, neshledal v jeho věci Nejvyšší správní soud ani zásadní pochybení
krajského soudu, ať už v podobě nerespektování ustálené a jasné soudní judikatury, či ve formě
hrubého pochybení při výkladu hmotného nebo procesního práva. Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[7] Z obsahu vyžádaného správního i soudního spisu je zřejmé, že krajský soud v rámci
přezkumu žalobou napadeného správního rozhodnutí pečlivě a důsledně zhodnotil všechna
zjištění, o něž žalovaný opřel své rozhodnutí. Již ve správním řízení v přezkoumatelném rozsahu
žalovaný hodnotil právo na udělení mezinárodní ochrany netoliko s odkazem na relevantní
zákonnou úpravu a na informace jím shromážděné ohledně politické a bezpečnostní situace
a stavu dodržování lidských práv v Etiopii. Především s odkazem na konkrétní stěžovatelovy
poměry shodně s žalovaným i krajský soud dospěl k závěru, podle něhož stěžovatelem uplatněné
důvody pro udělení žádané mezinárodní ochrany nepostačovaly. Samotná skutečnost, že krajský
soud zaujal ve věci stejný názor jako žalovaný, nemusí sice z pochopitelných důvodů konvenovat
názoru stěžovatele, ale to neznamená, že jde o názor nezákonný. Důvod pro meritorní přezkum
stěžovaného rozsudku a pro jeho zrušení Nejvyšší správní soud neshledal.
[8] Výrok o nákladech řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení §60 odst. 3 větu
první s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[9] Ustanovenému zástupci stěžovatele přiznal soud odměnu za jeden úkon právní služby
(doplnění kasační stížnosti) v částce 3 100 Kč a dále 300 Kč jako paušální náhradu hotových
výdajů za jeden úkon v souladu s §7, §9 odst. 4 písm. d), §11 odst. 1 písm. d) a §13 odst. 4
vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních
služeb (dále jen „advokátní tarif“), celkem tedy 3 400 Kč. Nejvyšší správní soud nepřiznal
ustanovenému zástupci stěžovatele úkon podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu; ačkoliv
si zástupce stěžovatele účtoval i tento úkon, neprokázal, že by proběhla první porada s klientem.
Částka v celkové výši 3 400 Kč bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě třiceti
dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 19. února 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu