ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.418.2018:33
sp. zn. 8 Azs 418/2018-33
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného
a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce:
D. H. T., zast. JUDr. Danielem Choděrou, advokátem se sídlem Jugoslávská 12, Praha 2, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 8. 2018, čj. MV-40113-6/SO-2016,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 12. 2018, čj.
29 A 182/2018-29,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 11. 2. 2016, čj. OAM-16661-33/DP-2014, zamítlo podle §44a
odst. 3 ve spojení s §35 odst. 3 a §37 odst. 2 písm. b) v návaznosti na §56 odst. 1 písm. j)
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů
(dále jen „zákon o pobytu cizinců“) Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační politiky žádost
žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem podnikání.
Žalovaná v záhlaví citovaným rozhodnutím odvolání žalobce zamítla a rozhodnutí správního
orgánu prvního stupně potvrdila.
[2] Krajský soud v Brně obdržel žalobu dne 17. 10. 2018 poté, co mu byla postoupena
usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2018, čj. 3 A 198/2018-13. Protože dospěl
k závěru, že žaloba neobsahovala žádný žalobní bod a žalobce tento nedostatek neodstranil
a v řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat, podanou žalobu odmítl.
II.
Argumenty kasační stížnosti a vyjádření žalované
[3] Proti usnesení krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost
z důvodu uvedeného v §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
[4] Stěžovatel namítal, že žalovaný při zjišťování skutkového stavu věci „porušil ustanovení §3
odst. 3, 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení“. Krajský soud
odmítl žalobu stěžovatele, ačkoliv postup žalované byl v rozporu se zákonem; řízení podle něj
formalizoval do takové míry, že jeho obsahem bylo čistě jen zkoumání, zda-li správní spis
obsahuje několik vyjmenovaných listin, na jejichž základě pak rozhodl, aniž by se relevantním
způsobem zabýval jejich obsahem.
[5] Krajský soud stěžovatele nepřiměřeně zatížil, pokud zpřísňoval náležitosti žaloby proti
rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatel v žalobě dostatečným způsobem identifikoval postup
žalovaného správního orgánu, který měl být podle něj v rozporu se zákonem. Odmítnout žalobu
z důvodů, pro něž tak učinil krajský soud, je podle stěžovatele možné pouze pokud v žalobě zcela
absentují skutková tvrzení. Stěžovatel neodkazoval obecně či typově na správní spis či jeho část,
ale zcela jasně svá skutková tvrzení vymezil. Soud mohl bez větších problémů dovodit, jaká
konkrétní pochybení správního orgánu považoval stěžovatel za nezákonná.
[6] Podle stěžovatele se jednalo o závažné pochybení, které umocnila skutečnost, že je cizincem,
který neovládá český jazyk a výzva soudu k doplnění skutkových tvrzení ze dne 30. 11. 2018
mu byla zaslána pouze v českém znění.
[7] Stěžovatel současně s podáním kasační stížnosti navrhl také, aby byl jeho kasační stížnosti
přiznán odkladný účinek.
[8] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že formulace žalobního bodu
nesplňovala náležitosti žaloby ve smyslu §71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Odkázala také na judikaturu
zdejšího soudu a konstatovala, že stěžovatel podal žalobu místně nepříslušnému soudu, který
ji následně postoupil; krajský soud přitom žalobu obdržel dne 25. 9. 2018, tedy více než 30 dnů
po nabytí právní moci rozhodnutí žalované a nemohl již stěžovatele vyzvat k odstranění
nedostatků podání. Navrhla, aby kasační stížnosti odkladný účinek přiznán nebyl.
III.
Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[9] Nejvyšší správní soud nenalezl žádné formální vady či překážky projednatelnosti kasační
stížnosti, a proto přezkoumal jí napadené usnesení krajského soudu v rozsahu a v rámci kasační
stížností uplatněných důvodů, zkoumaje přitom, zda napadené rozhodnutí či jemu předcházející
řízení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[10] Kasační stížnost není důvodná.
[11] Nejvyšší správní soud ze správního spisu ověřil, že rozhodnutí žalované bylo stěžovateli
doručeno do datové schránky dne 24. 8. 2018. Ze spisu krajského soudu pak ověřil, že stěžovatel
podal žalobu prostřednictvím svého zmocněného zástupce osobně k Městskému soudu v Praze
dne 14. 9. 2018. Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 9. 2018, čj. 3 A 198/2018-13,
postoupil věc místně příslušnému Krajskému soudu v Brně.
[12] Stěžovatel v žalobě podal návrh na přiznání odkladného účinku a uvedl, že „nemůže
souhlasit a nesouhlasí s odůvodněním a rozhodnutím, neboť právě v jeho případě existují důvody na žadateli
nezávislé. A tímto podává: Žaloba proti rozhodnutí žalovaného v plném rozsahu ze dne
20. srpna 2018, č.j. MV-40113-6/SO-2016“. Stěžovatel dále uvedl, že žalobu odůvodní a řádně
doplní relevantními přílohami a důkazy ve lhůtě 15 dnů. Stěžovatel současně s žalobou podal také
žádost o osvobození od soudních poplatků.
[13] Krajský soud při posuzování náležitostí žaloby dospěl k závěru, že žaloba byla blanketní
a neobsahovala žádný žalobní bod. Ten nebylo možno dovodit ani z tvrzení stěžovatele.
Uvažoval tedy, zda stěžovatele vyzvat k odstranění vad žaloby. Vzal přitom v úvahu, že napadené
rozhodnutí žalované bylo stěžovateli doručeno dne 24. 8. 2018; lhůta pro podání žaloby by proto
měla uplynout 24. 9. 2018. Zároveň však zohlednil, že stěžovatel současně s podáním žaloby
požádal též o osvobození od soudních poplatků; z judikatury Nejvyššího správního soudu pak
dovodil, že lhůta pro podání žaloby ode dne 14. 9. 2018 (podání žaloby u Městského soudu
v Praze) neběžela. Usnesením ze dne 26. 11. 2018, čj. 29 A 182/2018-28, zamítl žádost
stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a s přihlédnutím k tomu, kolik času již uběhlo
ze lhůty pro podání žaloby, stanovil stěžovateli lhůtu k odstranění vad podání v délce trvání
10 dnů, tedy v délce lhůty, která zbývala pro podání žaloby před jejím stavením. Stěžovatel
ve stanovené lhůtě vady podání neodstranil a krajský soud proto žalobu v záhlaví citovaným
usnesením odmítl.
[14] Ze spisu krajského soudu je patrné, že podaná žaloba neobsahovala žádný žalobní bod,
jenž by mohl krajský soud posoudit. Krajský soud v tomto ohledu zcela správně odkázal
na judikaturu zdejšího soudu, která se opakovaně vymezení žalobních bodů věnovala. Z ní plyne,
že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci
u soudu dostane. Čím je žalobní bod obecnější, tím obecněji k němu může správní soud
přistoupit a posuzovat jej. Není na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další
argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal
být nestranným rozhodčím sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta. Z podané žaloby
je přitom zjevné, že žádnou konkrétní argumentaci stěžovatele neobsahuje; stěžovatel nadto sám
v žalobě uvedl, že ji ve lhůtě 15 dnů řádně odůvodní. Krajský soud proto postupoval zcela
správně, pokud stěžovatele vyzval k odstranění vad podání a po marném uplynutí lhůty žalobu
odmítl.
[15] Nedůvodná je též námitka stěžovatele, podle níž byl znevýhodněn, pokud mu byla výzva
soudu k doplnění zaslána pouze v českém jazyce, neboť je cizincem, který český jazyk neovládá.
Ze spisu krajského soudu lze vyčíst, že se stěžovatel nechal na základě jím udělené plné moci
zastoupit. Platí přitom, že je zcela na vůli účastníka řízení, zda se v řízení před krajským (resp.
městským) soudem nechá zastoupit zástupcem, případně bude vystupovat svým jménem.
Písemnosti byly stěžovateli doručovány prostřednictvím jeho zástupce a nebylo povinností
krajského soudu zjišťovat, zda zástupce stěžovatele ovládá český jazyk.
[16] Vzhledem k tomu, že o kasační stížnosti bylo po splnění zákonných předpokladů její
přijatelnosti rozhodnuto bezodkladně, nebylo již třeba rozhodovat o žádosti na přiznání
odkladného účinku.
IV.
Závěr a náklady řízení
[17] Pro uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že kasační stížnost je nedůvodná,
a proto ji podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl. O věci přitom rozhodl bez jednání postupem podle
§109 odst. 2 s. ř. s.
[18] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, ve spojení
s §120, s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení.
[19] Žalované v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti
nevznikly, a proto jí soud náhradu nákladů nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. ledna 2019
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu