ECLI:CZ:NSS:2019:8.AZS.9.2019:68
sp. zn. 8 Azs 9/2019-68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Michala Mazance a soudců
JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Milana Podhrázkého, Ph.D., v právní věci žalobce: R. S.,
zastoupený Mgr. Olenou Rizak, advokátkou se sídlem 28. pluku 128/12, Praha 10, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 8. 9. 2017, čj. OAM-66/LE-LE05-LE24-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2018, čj. 43 Az 8/2017-38.
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce Mgr. Oleně Rizak se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v řízení o kasační stížnosti ve výši
3400 Kč; tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce, státní příslušník Ukrajiny, požádal dne 6. 4. 2017 v České republice
o mezinárodní ochranu. V pohovoru k žádosti uvedl, že z Ukrajiny odjel v roce 2010 do ČR
za prací a měl zde povolený pobyt. O udělení mezinárodní ochrany žádá proto, že byl předvolán
do armády, ale nechce jít do války. V ČR má taktéž přítelkyni, se kterou je 8 let, posledních
několik měsíců však spolu nebydlí, protože pracoval mimo Prahu. V armádě sloužil od r. 1994,
v letech 1995-1996 byl v Jugoslávii jako ukrajinský voják OSN. Od svého bratra ví, že se mu na
Ukrajině snažili doručit povolávací rozkaz; žalobce ani jeho bratr jej však nepřevzali. Žalobce dále
uvedl, že nikdy na Ukrajině neměl problémy, nebyl tam trestně stíhaný, nikdy nebyl členem žádné
politické strany či organizace, není politicky angažovaný. Poslední místo jeho bydliště na Ukrajině
bylo Čumalevo, okres Ťjačev, Zakarpatská oblast, jeho zdravotní stav je zcela v pořádku.
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobci mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. V odůvodnění uvedl,
že žalobcem uplatněné skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení
mezinárodní ochrany. Krajský soud v Hradci Králové názoru žalovaného přisvědčil a rozsudkem
ze dne 30. 11. 2018, čj. 43 Az 8/2017-38, žalobu zamítl.
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu včas podanou kasační
stížností z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Tvrdí, že ž alovaný i krajský soud
nesprávně posoudili možnost udělení ochrany dle §14 a §14a zákona o azylu. Stěžovateli
v případě návratu na Ukrajinu hrozí skutečné nebezpečí vážné újmy v podobě nelidského
či ponižujícího zacházení nebo trestání. Stěžovateli by mohl být doručen povolávací rozkaz,
musel by nastoupit vojenskou službu, nebo by mohl být pronásledován ze strany ukrajinské
armády pro své přesvědčení, že nechce bojovat ve válce. Pokud by vojenskou službu nenastoupil,
hrozilo by mu potrestání. Stěžovatel dále zpochybnil způsob, jakým se krajský soud vypořádal
s žalobními námitkami souvisejícími s aplikací §14 a §14a zákona o azylu. Na závěr uvedl, že na
Ukrajině je mezinárodní ozbrojený konflikt, a stěžovateli by tak v případě návratu hrozila
skutečná újma.
[4] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil s rozsudkem krajského soudu
a navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost odmítl pro nepřijatelnost.
[5] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud po posouzení přípustnosti
kasační stížnosti zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako
nepřijatelnou (blíže k tomu usnesení čj. 1 Azs 13/2006-39).
[6] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[7] Rozsudek krajského soudu není nepřezkoumatelný. Soud se dostatečně věnoval zjištěním
žalovaného i tvrzením stěžovatele. Nejvyšší správní soud přitom neshledal nezákonným,
že v odůvodnění napadeného rozsudku soud odkazoval na rozhodnutí žalovaného. Z judikatury
vyplývá, že „nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, není praktické a ani časově úsporné zdlouhavě
a týmiž nebo jinými slovy říkat totéž. Naopak je vhodné správné závěry si přisvojit se souhlasnou poznámkou“
(viz rozsudek čj. 8 Afs 75/2005-130).
[8] Stěžovatel se mýlí, pokud se domnívá, že mu hrozí vážná újma ve smyslu §14a zákona
o azylu. Předně nic nenaznačuje, že by v Zakarpatské oblasti na jihozápadě Ukrajiny, odkud
pochází, docházelo k nějakým ozbrojeným střetům, či systematickým násilnostem. Spor mezi
ukrajinskou vládou a separatisty neprobíhá na celém území Ukrajiny. Nejedná se o tzv. totální
konflikt, jenž by dosahoval takové intenzity, že by byl každý civilista na území Ukrajiny
vystaven reálnému nebezpečí vážné újmy (viz též usnesení čj. 7 Azs 340/2016-28, bod 10,
a tam cit. judikatura). Žadatelé o mezinárodní ochranu musí prokázat dostatečnou míru
individualizace dopadů ozbrojeného konfliktu, což stěžovatel neučinil.
[9] Ani stěžovatelova obava z povolání do vojenské služby sama o sobě není důvodem
k udělení mezinárodní ochrany, a to ani tehdy, pokud by výkon vojenské služby byl spojen
s rizikem účasti při bojových akcích ve válečném konfliktu (viz usnesení čj. 10 Azs 2/2016-33,
bod 9). Nejvyšší správní soud nadto podotýká, že samotná vojenská služba na Ukrajině
je hodnocena jako standardní a existuje i možnost tzv. alternativní služby (viz usnesení
čj. 2 Azs 135/2016-34). Důvodem udělení azylu není ani hrozba trestního stíhání a postihu
za nenastoupení do vojenské služby, pokud se tak neděje způsobem porušujícím lidská práva
(viz usnesení čj. 4 Azs 72/2016-29, body 15 a 16). Stěžovatel pouze obecně konstatoval,
že by mu v případě odepření výkonu vojenské služby hrozil trest. Žádné konkrétní obavy
z porušování lidských práv však v této souvislosti nevyjádřil.
[10] Ostatně dle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu platí, že „ve stěžovatelově situaci
nejde o odepření vojenské služby, neboť povolávací rozkaz mu ještě nebyl doručen. Krajský soud proto zcela
správně uvedl, že trestného činu vyhýbání se nástupu vojenské služby, za který by stěžovateli po návratu do země
původu hrozil trest odnětí svobody, se stěžovatel dosud nedopustil a zabývat se podmínkami ve věznicích
na Ukrajině, je proto nadbytečné“ (viz usnesení čj. 9 Azs 334/2016-25). Obdobně postupoval
Nejvyšší správní soud i v usneseních čj. 6 Azs 118/2017-38 nebo čj. 6 Azs 259/2017-40, kde
uvedl: „jedná se jen o hypotetické úvahy, které nutně předpokládají existenci několika dalších skutečností, které
v daném případě dosud nenastaly a nastat ani nemusí. Stěžovateli by musel být nejdříve doručen povolávací rozkaz
(ani v případě nuceného návratu a předání ukrajinským státním orgánům nemusí s jistotou dojít k předání
povolávacího rozkazu), dále by stěžovatel musel výkon služby odmítnout a nevyužít ani možností alternativní
služby (k tomu srov. např. usnesení zdejšího soudu ze dne 11. 8. 2016, č. j. 2 Azs 135/2016-34), a zároveň
by mu musel být skutečně uložen trest odnětí svobody, který by mu v takovém případě hrozil“.
[11] Závěrem Nejvyšší správní soud připomíná, že potřeba další legalizace pobytu cizince není
zákonným důvodem pro udělení mezinárodní ochrany (viz např. rozsudek čj. 4 Azs 333/2004-69).
Poskytnutí mezinárodní ochrany je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců na území ČR
a nelze jej zaměňovat s jinými legálními formami pobytu, které jsou upraveny v zákoně
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.
[12] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje
dostatečnou odpověď na stěžovatelem uplatněné námitky. Nejvyšší správní soud rovněž
nedospěl k závěru, že by se krajský soud dopustil hrubého pochybení při výkladu hmotného
či procesního práva. Soud proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl pro nepřijatelnost.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení se při odmítnutí kasační stížnosti opírá o §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s.
[14] Ustanovené zástupkyni stěžovatele přiznal Nejvyšší správní soud odměnu a náhradu
hotových výdajů dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, a to za jeden úkon právní
služby - doplnění kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) advokátního tarifu], ve výši 3100 Kč
[§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5 tamtéž], a dále 300 Kč paušální náhrady hotových
výdajů (§13 odst. 4 tamtéž). Soudní praxe při výkladu ustanovení o náhradě nákladů za převzetí
a přípravu zastoupení, je-li klientovi zástupce ustanoven [§11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu]
vychází z toho, že k přiznání odměny za úkon právní služby spočívající v převzetí věci dojde
pouze tehdy, jestliže se uskuteční první porada mezi zástupcem a zastoupeným
(viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu čj. 7 As 143/2012-50 nebo usnesení Ústavního
soudu sp. zn. I. ÚS 398/06). Zástupkyně však potvrzení o první poradě nedoložila, proto
jí náhrada nákladů řízení za tento úkon nebyla přiznána. Zástupkyně nepředložila osvědčení
o registraci plátkyně DPH, proto jí nebylo přiznáno DPH. Zástupkyni stěžovatele se tedy
přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů v celkové výši 3400 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 31. července 2019
JUDr. Michal Mazanec
předseda senátu