ECLI:CZ:NSS:2019:9.AFS.29.2019:22
sp. zn. 9 Afs 29/2019 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Pavla Molka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Provit, a.s., se sídlem
Klidná 274/8, Praha 6, zast. JUDr. Tomášem Prokopcem, advokátem se sídlem Karlovo náměstí
285/19, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova
427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 6. 2017, č. j. 25406/17/5100-41453-
712277, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
22. 1. 2019, č. j. 11 Af 31/2017 - 73,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu (dále jen „správce daně“) vydal dne 13. 7. 2016
zajišťovací příkaz č. j. 5597539/16/2009-80542-106506, kterým zajistil úhradu daně z přidané
hodnoty společnosti NetKop, s. r. o., v částce 3 653 987 Kč. Téhož dne vydal správce daně
exekuční příkaz na prodej movitých věcí téže společnosti v hodnotě 3 653 987 Kč. Dožádaný
Finanční úřad pro Zlínský kraj provedl soupis věcí v areálu Zemědělského družstva Vlčnov,
konkrétně 100 240 litrů řepkového oleje uloženého ve čtyřech cisternách. Žalobkyně podala
návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce, jímž se domáhala vydání řepkového oleje
ve čtyřech cisternách. Správce daně rozhodnutím ze dne 27. 10. 2016, č. j. 7269061/16/2009-
80542-106506, rozhodl, že se řepkový olej ve čtyřech vyjmenovaných cisternách nevylučuje
ze zajišťovací daňové exekuce. Žalovaný v reakci na odvolání žalobkyně rozhodl dne 6. 6. 2017
rozhodnutím napadeným následně žalobou tak, že v textu výroku uvedl řepkový olej pouze
ve třech cisternách, neboť v prvostupňovém rozhodnutí byla chybně uvedena navíc cisterna
RZ: X, jejíž obsah byl také zajištěn, ale jeho vyloučení žalobkyně nenavrhovala, namísto toho
navrhovala vyloučení obsahu cisterny, která ve skutečnosti nikdy zajištěna nebyla.
[2] Žalobkyně napadla toto rozhodnutí žalobou, které Městský soud v Praze (dále jen
„městský soud“) vyhověl rozsudkem ze dne 4. 9. 2018, č. j. 11 Af 31/2017 - 41. Tento rozsudek
zrušil Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 13. 12. 2018, č. j. 7 Afs 348/2018 - 32, a věc vrátil
městskému soudu k dalšímu řízení. Ten v novém rozsudku ze dne 22. 1. 2019 odkázal na názor
Nejvyššího správního soudu, že žalobkyně neunesla důkazní břemeno ohledně svého
vlastnického práva k řepkovému oleji, jehož vyloučení z daňové exekuce se domáhala, a proto
bylo namístě její návrh na vyloučení věcí z daňové exekuce zamítnout. Městský soud neshledal
žádný důvod, pro který by se měl od těchto závěrů odchýlit, a žalobu zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] Proti rozsudku městského soudu brojí žalobkyně (dále „stěžovatelka“) kasační stížností
z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítá, že je rozsudek založen na nesprávném právním
posouzení, které je nesouladné s obsahem spisu správce daně. Rozsudek také pomíjí, že řízení
o vyloučení věci může být zahájeno i z úřední povinnosti. Navrhuje proto, aby byl rozsudek
městského soudu zrušen.
[4] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl, aby byla odmítnuta podle §46 odst. 1
písm. d) ve spojení s §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Novou kasační stížnost by totiž bylo možno
podat pouze tehdy, pokud by se městský soud neřídil závazným právním názorem vyjádřeným
v rozsudku č. j. 7 Afs 348/2018 - 32, kterým Nejvyšší správní soud zrušil předchozí rozsudek
městského soudu. To se však nestalo, ostatně stěžovatelka to ani nenamítá.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[6] Jelikož se jedná o kasační stížnost podanou proti rozhodnutí, kterým městský soud
rozhodl ve věci opětovně poté, co byl jeho původní rozsudek Nejvyšším správním soudem
zrušen, vážil zdejší soud nejprve její přípustnost z hlediska §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. Podle
tohoto ustanovení je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu
poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li
jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu. Výklad uvedeného ustanovení vychází z toho, že po stěžovateli lze spravedlivě
požadovat, aby uplatnil veškeré důvody, z nichž dovozuje nezákonnost rozhodnutí krajského
soudu, již v první kasační stížnosti, pokud tak učinit může (viz usnesení rozšířeného senátu
ze dne 22. 3. 2011, č. j. 1 As 79/2009 - 165, č. 2365/2011 Sb. NSS). Ze zákazu opakované
kasační stížnosti tato judikatura dovodila nad rámec doslovného znění §104 odst. 3 písm.
a) s. ř. s. i další výjimky, například pro situaci, kdy první kasační stížnost podával žalovaný,
zatímco nové rozhodnutí krajského soudu napadá žalobce, jako je tomu právě v nyní
posuzovaném případě. Žalobkyně, tedy nynější stěžovatelka, nemohla ovlivnit, které vady napadal
žalovaný v předchozím řízení před Nejvyšším správním soudem, a její nynější kasační stížnost je
první příležitostí, kdy rozhodnutí městského soudu napadá ona a vymezuje rámec kasačního
přezkumu. Odmítnutí této kasační stížnosti by znamenalo odmítnutí věcného přezkumu
a odporovalo by účelu a smyslu správního soudnictví. Kasační stížnost je tedy nutno považovat
za přípustnou a posoudit ji meritorně.
[7] Co se týče rozsahu tohoto meritorního přezkumu, soud připomíná, že jak plyne z jeho
setrvalé judikatury (viz např. rozsudek ze dne 26. 1. 2015, č. j. 8 As 109/2014 - 70), řízení
o kasační stížnosti je ovládáno zásadou dispoziční. Obsah a kvalita kasační stížnosti do značné
míry předurčuje nejen rozsah přezkumné činnosti, ale i obsah rozsudku soudu. Bylo
proto odpovědností stěžovatelky, aby v kasační stížnosti specifikovala skutkové a právní důvody,
pro které napadá rozhodnutí městského soudu.
[8] Stěžovatelka uplatnila ve své stručné kasační stížnosti pouze dvě námitky. Nejprve tvrdila,
že právní posouzení provedené městským soudem je nesouladné se samotným obsahem spisu
správce daně. Vůbec však neupřesnila, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takto neurčitou
námitku nelze ovšem vůbec věcně přezkoumat. Nejvyšší správní soud sám si takového nesouladu
není vědom.
[9] Dále namítala nesprávné právní posouzení věci, které spatřovala v tom, že městský soud
nezohlednil, že řízení o vyloučení věci může být zahájeno i z moci úřední. Tento argument
postavila již v části 3 c) své žaloby proti názoru žalovaného, že se v řízení o vyloučení majetku
z daňové exekuce podle §179 daňového řádu posuzuje pouze unesení důkazního břemene
navrhovatelem. Tímto argumentem však nyní stěžovatelka pouze zpochybňuje závazný právní
názor na otázku posuzování unesení důkazního břemene v řízení podle §179 daňového řádu,
který Nejvyšší správní soud vyjádřil již v bodech [19] až [23] rozsudku č. j. 7 Afs 348/2018 - 32,
tedy svého předchozího rozsudku v této věci. Na tomto názoru Nejvyšší správní soud setrvává,
neboť i on sám je vázán svou vlastní judikaturou a od svého názoru vyjádřeného v prvém
rozhodnutí v této věci se tedy nemůže bezdůvodně odchýlit (viz rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 21. 9. 2005, č. j. 2 Afs 216/2004 - 123, č. 1406/2007 Sb. NSS). Stěžovatelčin
argument je navíc čistě hypotetický, neboť v nyní posuzované věci bylo řízení zahájeno na její
návrh, takže rozložení důkazního břemene a břemene tvrzení bylo pochopitelně jiné, než kdyby
šlo o řízení z moci úřední. K samotnému rozložení důkazního břemene v případě zahájení řízení
z moci úřední se soud v rozsudku č. j. 7 Afs 348/2018 - 32 nevyjadřoval a ani nyní se k němu
vyjadřovat nebude, protože takové řízení zde nebylo předmětem soudního přezkumu. Námitka
tedy není důvodná.
IV. Závěr a náklady řízení
[10] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud v souladu s §110 odst. 1, větou druhou,
s. ř. s. podanou kasační stížnost zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109
odst. 2, věty první, s. ř. s., podle kterého o kasační stížnosti rozhoduje soud zpravidla bez jednání.
[11] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1, věty první, s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti
úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu podle obsahu spisu nevznikly žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu