ECLI:CZ:NSS:2019:9.AS.361.2018:47
sp. zn. 9 As 361/2018 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudkyň
JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Z. Š., proti
žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 8. 2017, č. j. MSK 74036/2017, v řízení o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 9. 2018,
č. j. 22 A 167/2017 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žalovaný je p ov in e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
ve výši 126 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žalovaný n em á pr á v o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný (dále „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí specifikované tamtéž
a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Uvedeným rozhodnutím stěžovatel zamítl odvolání
žalobkyně a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Frýdlant nad Ostravicí ve věci odepření
nahlédnutí do spisu vedeného o žádosti o vydání společného územního souhlasu a souhlasu
s provedením ohlášeného záměru – stavby rodinného domu včetně souboru staveb (pergoly,
terasy, oplocení ad.).
[2] Podstatou projednávané věci je otázka, zda má žalobkyně jako osoba odlišná od účastníků
řízení a jejich zástupců právní zájem na nahlédnutí do spisu v intencích §38 odst. 2 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů.
[3] Žalobkyně odůvodnila svoji žádost obavou z bakteriálního znečištění a podmočení své
studny a sklepu, které se dle hydrogeologických posouzení nachází ve směru toku podzemních
vod od stavby rodinného domu. Likvidace dešťových a splaškových vod z domu byla řešena
v rámci jiného řízení – územního řízení o umístění stavby čistírny odpadních vod včetně
splaškové kanalizace, dešťové kanalizace a vsaku, územní rozhodnutí týkající se čistírny však
nebylo v právní moci. Žalobkyně proto měla za to, že nebyla zajištěna likvidace dešťových
a splaškových vod z rodinného domu, a její obavy trvaly.
[4] Správní orgány opakovaně poukazují na to, že otázky, o které se žalobkyně zajímá, nejsou
řešeny v postupu týkajícím se rodinného domu, ale v samostatném územním řízení týkajícím
se čistírny, přičemž do spisu vedeného v této věci žalobkyně nahlížet mohla. Žalobkyně proto dle
jejich názoru neprokázala právní zájem na nahlížení do spisu týkajícího se rodinného domu.
[5] Krajský soud dospěl k opačnému závěru. Uvedl, že likvidace splaškových a odpadních
vod nebyla doposud vyřešena a žalobkyně může informace ze spisu vedeného ve věci společného
souhlasu ke stavbě rodinného domu využít k ochraně svých práv. Právě tato okolnost je stěžejní
a správní orgány neměly o nahlížení do spisu rozhodovat na podkladě hodnocení, která stavba
může mít negativní vliv na sousední nemovitosti, jaký bude výsledek nahlížení do spisu
a jak žalobkyně zjištěné informace použije.
[6] Dále uvedl, že správní orgány založily chybně své hodnocení zejména na tom,
že žalobkyně není dotčenou osobou při vydávání společného souhlasu. Jedná se o jinou otázku
než podmínka právního zájmu v intencích §38 odst. 2 správního řádu a nelze je směšovat.
[7] Stěžovatele proto zavázal k novému posouzení žádosti žalobkyně, včetně dalších
podmínek §38 odst. 2 správního řádu. Závěrem podotkl, že žalobkyně již realizovala své právo
nahlížet do správního spisu v průběhu soudního řízení.
II. Obsah kasační stížnosti
[8] Stěžovatel se v obecné rovině ztotožňuje se závěry krajského soudu a má za to,
že je naplnil. Krajský soud však dle jeho názoru zůstal právě jen v obecné rovině a na rozdíl
od něj nezhodnotil věc na podkladě konkrétních skutkových okolností. Zdůrazňuje,
že je na žadateli, aby tvrdil a prokázal právní zájem na nahlédnutí do spisu.
[9] Z napadeného rozsudku dle něj vyplývá, že právní zájem na nahlížení do spisu je dán čistě
hypotetickou možností získaných informací k ochraně práv žadatele. Při takovém výkladu
by však pro nahlédnutí do spisu stačilo, aby žadatel byl vlastníkem nemovitosti v okolí,
což je nepřípustný a nezákonný závěr. Je nesporné, že žalobkyně plánuje nahlížení do spisu využít
k ochraně svých práv – chce zjistit, jestli se záměr dotýká jejích práv řešením odpadních vod,
či nikoli. Správní orgány však ověřovaly, zda vůbec tvrzené dotčení připadá ve věci v úvahu, tedy
zda odpovídá obsahu spisu a je předmětem projednání, jinak by právní zájem na nahlédnutí
do spisu nebyl prokázán [a neposuzovaly bez dalšího, zda je žalobkyně dotčenou osobou
ve smyslu §96 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon),
ve znění pozdějších předpisů, dále jen „stavební zákon“].
[10] V dané věci tomu tak nebylo, neboť žalobkyně svoji žádost opřela o okolnosti, které byly
předmětem projednání v jiné věci – v rámci postupu vedoucího k vydání společného souhlasu
nebylo řešeno odkanalizování rodinného domu či případný vliv splaškových a dešťových vod
na sousední pozemky. Stavební úřad byl vázán předchozím územním rozhodnutím vydaným
pro soubor staveb, které umístění rodinného domu podmiňují a jehož předmětem je právě
komplexní řešení odvádění srážkových a odpadních vod.
[11] Uzavírá, že žalobkyně neprokázala právní zájem na nahlížení do spisu, a nebylo proto
potřeba řešit další podmínky §38 odst. 2 správního řádu.
[12] Dodává, že krajský soud postupoval v rozporu s §45 zákona č. 150/2002 Sb., soudního
řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), když žalobkyni umožnil
nahlédnutí do sporného spisu. Nahlížení mělo být povoleno pouze v rozsahu vedeného soudního
řízení.
III. Vyjádření žalobkyně
[13] Žalobkyně ve svém vyjádření upozorňuje, že v době vydání společného souhlasu žádné
územní rozhodnutí týkající se čistírny odpadních vod neexistovalo, tudíž jím stavební úřad
nemohl být vázán. Dodatečné vydání tohoto rozhodnutí jí nemůže jít k tíži a nemohlo být
důvodem k odepření nahlížení do spisu ve věci společného souhlasu ke stavbě rodinného domu.
[14] Nahlížení do správního spisu v průběhu soudního řízení bylo dle jejího názoru v pořádku,
nejednalo se o utajované informace.
[15] Navrhuje zamítnutí kasační stížnosti.
IV. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[16] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání
kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a za stěžovatele jedná
zaměstnankyně, která má vysokoškolské vzdělání vyžadované zvláštními právními předpisy
pro výkon advokacie (§102 a násl. s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku krajského soudu
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž
by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[17] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[18] Předmětem přezkumu správních soudů byla správní rozhodnutí ve věci odepření
nahlížení do správního spisu žalobkyni dle §38 odst. 2 správního řádu. Podle tohoto ustanovení
platí, že [j]iným osobám [než účastníkům řízení a jejich zástupcům podle odst. 1] správní orgán umožní
nahlédnout do spisu, prokáží-li právní zájem nebo jiný vážný důvod a nebude-li tím porušeno právo některého
z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem.
[19] Mechanismus rozhodování o žádosti o nahlédnutí do správního spisu je tedy takový,
že správní orgán nejprve posoudí, zda žadatel prokázal právní zájem nebo jiný vážný důvod
na nahlížení do správního spisu. Dospěje-li k závěru, že nikoli, žádost bez dalšího zamítne.
V opačném případě přistoupí k hodnocení otázky, zda by nahlížením do spisu nebylo porušeno
právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem, a musí
mít na paměti, že případné omezení práva nahlížet do spisu musí být proporcionální k zájmu,
který je odepřením nahlížení chráněn (srovnej rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 5. 3. 2010, č. j. 10 Ca 140/2009 – 24, č. 2234/2011 Sb. NSS). Teprve při splnění obou
podmínek nahlížení do spisu umožní.
[20] V nynější věci je spor o splnění první podmínky, konkrétně zda žalobkyně prokázala
právní zájem na nahlížení.
[21] Nejvyšší správní soud především ve shodě s krajským soudem uvádí, že správní orgány
při hodnocení této otázky chybně řešily, zda žalobkyně je dotčenou osobou při vydávání
územního souhlasu podle §96 odst. 3 stavebního zákona, respektive osobou přímo dotčenou
podle §96 odst. 5 stavebního zákona. Právo na nahlédnutí do spisu se neomezuje na osoby,
které mohou být přímo dotčeny územním souhlasem, úprava §38 je podstatně širší. Právní zájem
na nahlédnutí do spisu podle jeho odst. 2 bude s ohledem na konkrétní okolnosti věci dán tehdy,
kdy žadatel může informace obsažené ve správním spise využít k ochraně svých práv,
a to např. i pro účely civilního sporu o náhradu škody (srovnej rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 23. 1. 2014, č. j. 1 Afs 87/2013 - 73).
[22] Stěžovatel se v kasační stížnosti snaží relativizovat způsob, jakým přistupoval ke vztahu
právního zájmu a přímého dotčení práv žadatele, jeho argumentace však nemá oporu
v napadeném správním rozhodnutí. Stavební úřad zcela jasně posuzoval žádost žalobkyně
na podkladě toho, že nejsou přímo dotčena její práva. V prvostupňovém rozhodnutí je výslovně
uvedeno, že právní zájem nebyl prokázán proto, že: (i.) žalobkyně není dotčenou osobou
ve smyslu §96 odst. 3 stavebního zákona, (ii.) ani osobou ve smyslu §96 odst. 5 stavebního
zákona, jejíž práva mohou být záměrem přímo dotčena. Stěžovatel sice své rozhodnutí tímto
způsobem nestrukturoval, výslovně se však ztotožnil se závěry stavebního úřadu a konstatoval,
že: „v napadeném usnesení v návaznosti na ust. §96 stavebního zákona odůvodnil, proč odvolatelka
[žalobkyně] nesplňuje kritéria dotčené osoby (stejná kritéria obsahuje i ust. §105 a 106, takže tyto důvody
platí jak pro vydání územního souhlasu, tak pro souhlas s provedením ohlášeného záměru) a proč neprokázala
právní zájem ani jiný vážný důvod pro nahlížení do spisu.“ Stěží tedy může dovozovat, že pro něj přímé
dotčení na právech žalobkyně nebylo až tak podstatné.
[23] Nejvyšší správní soud nicméně hodnotí tuto chybnou úvahu jako dílčí vadu správních
rozhodnutí a soustředil se na to, zda důvody správních orgánů obstojí po věcné stránce.
[24] Ve shodě s krajským soudem má za to, že žalobkyně prokázala právní zájem
na nahlédnutí do spisu, a to s ohledem na to, že její nemovitosti, jejichž součástí je mj. sklep
a studna, se nacházejí po směru toku podzemních vod od pozemku, na kterém má být provedena
stavba rodinného domu (tyto skutečnosti jsou nesporné), a má tedy obavy o to, aby odpadní vody
ze stavby neznečistily její studnu, případně nepodmočily sklep.
[25] Stěžovatel k tomu opakovaně uvádí, že oblast zájmu žalobkyně se netýká stavby
rodinného domu, ale čistírny odpadních vod, která však byla umisťována v jiném územním
řízení. Jeho zdůvodnění se na první pohled jeví racionálně, ignoruje však konkrétní okolnosti
nynější věci. Především je to skutečnost, kterou žalobkyně zdůrazňovala ve své žádosti, a sice
že do spisu chtěla nahlédnout kvůli tomu, že územní rozhodnutí týkající se čistírny v té době ještě
nebylo v právní moci. Z předloženého spisového materiálu, případně z nesporných tvrzení
účastníků skutečně vyplývá, že společný souhlas byl vydán 29. 7. 2016 a nabyl účinnosti dne
1. 8. 2016, územní rozhodnutí týkající se čistírny však nabylo právní moci až dne 12. 4. 2017
a žalobkyně se ještě předtím, konkrétně dne 3. 4. 2017, dostavila na stavební úřad a domáhala
se nahlédnutí do správního spisu ve věci společného souhlasu na rodinný dům. V tomto světle
se její požadavek jeví podstatně jinak: žalobkyně mohla vědět, jakým způsobem je plánována
likvidace splaškových a dešťových vod v územním řízení týkajícím se čistírny odpadních vod,
to však ještě nebylo pravomocně ukončeno, přestože územní souhlas již byl v účinnosti. Vcelku
logicky se tedy zajímala o to, jak byla likvidace splaškových a dešťových vod řešena v dané chvíli.
[26] Žalobkyně měla za popsané situace právní zájem do spisu nahlédnout, a to bez ohledu
na to, že by např. mohla zjistit, že likvidace dešťových a splaškových vod v něm nijak řešena
není. I to by totiž bylo odpovědí na její otázku a je podstatné, aby dostala možnost nalézt
ji ve spise sama, nikoli na základě toho, co jí sdělí či nesdělí stavební úřad. Při posuzování otázky
právního zájmu v intencích §38 odst. 2 správního řádu totiž není úkolem správních orgánů
hodnotit, jaké budou výsledky nahlížení do spisu a zda povedou k úspěšnému prosazení nároků
žadatele, jak výstižně uvedl již krajský soud (srovnej také rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 3. 2013, č. j. 9 Afs 29/2012 - 53).
[27] Stěžovatel se domnívá, že tento právní názor vede k paušálnímu „otevření“ spisu
vlastníkům všech nemovitostí v okolí, ale není to pravda. Právní zájem žalobkyně nebyl podložen
jen tím, že vlastní nemovitosti v okolí, ale skutečností, že její nemovitosti jsou ve směru toku
podzemních vod ve spojení se specifickou situací popsanou výše, viz body [24] a [25] tohoto
rozsudku.
[28] Nejvyšší správní soud proto uzavírá, že se ztotožňuje se závěry krajského soudu, jehož
právním názorem bude stěžovatel v dalším řízení vázán.
[29] K poukazu stěžovatele na to, že žalobkyni bylo v průběhu soudního řízení v rozporu
s §45 s. ř. s. umožněno nahlédnout též do spisu vedeného ve věci společného souhlasu,
pro úplnost dodává následující. Byť nesprávná aplikace §45 s. ř. s. obecně může představovat
jinou vadu řízení ve smyslu §103 odst. 1 psím. d) s. ř. s. (srovnej usnesení Nejvyššího správního
soudu ze dne 20. 7. 2007, č. j. 7 Afs 28/2007 - 47, č. 1963/2010 Sb. NSS), v nynější věci je
vyloučeno, aby měla vliv na zákonnost napadeného rozsudku krajského soudu. Informace
obsažené ve zpřístupněném správním spise nebyly způsobilé ovlivnit argumentační pozici
žalobkyně a neměly ani vliv na důvody rozhodnutí správních soudů v nynější věci. Námitka
stěžovatele tedy nebyla způsobilá vést ke zrušení napadeného rozsudku a Nejvyšší správní soud
se jí více nezabýval.
V. Závěr a náklady řízení
[30] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu, ke které
by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle §110 odst. 1, věty
poslední, s. ř. s.
[31] O návrhu stěžovatele na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nerozhodoval,
neboť byl podán v době, kdy již nynější věc byla procesně připravena k rozhodnutí, a soud proto
přistoupil přímo k rozhodnutí ve věci samé (návrh na přiznání odkladného účinku byl podán
téměř rok po kasační stížnosti). Za těchto okolností by bylo rozhodování o odkladném účinku
kasační stížnosti bez reálného významu.
[32] Výroky o náhradě nákladů řízení se opírají o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Žalobkyně měla úspěch ve věci a náleží jí proto náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Tyto náklady jsou tvořeny hotovými výdaji žalobkyně na poštovné spojené s podáním vyjádření
ke kasační stížnosti a návrhu na přiznání odkladného účinku ve výši 67 Kč a 59 Kč, tedy celkem
126 Kč. Stěžovatel, který úspěch ve věci neměl, právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu