ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.230.2019:43
sp. zn. 9 Azs 230/2019 - 43
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: B. N. Q. A., zast.
zákonnou zástupkyní (matkou) N. T. T. H., zast. Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem
Opletalova 1417/25, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu
cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne
20. 3. 2018, č. j. MV-17639-4/SO-2018, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Plzni ze dne 23. 4. 2019, č. j. 57 A 51/2018 - 50, o návrhu na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti žalobkyně se ne p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí žalované
specifikovanému tamtéž. Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla odvolání a potvrdila rozhodnutí
Ministerstva vnitra ze dne 27. 11. 2017, č. j. OAM-1042-26/TP-2017, jímž byla podle §75
odst. 1 písm. f) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně
některých zákonů, zamítnuta žádost stěžovatelky o povolení k trvalému pobytu na území České
republiky podaná podle §66 odst. 1 písm. d) téhož zákona.
[2] Společně s podáním kasační stížnosti stěžovatelka požádala, aby její kasační stížnosti
byl přiznán odkladný účinek.
[3] Svůj návrh odůvodnila tím, že je nezletilým dítětem a má na území České republiky
vytvořené veškeré rodinné, sociální a kulturní zázemí. V České republice se narodila,
má zde matku a dva sourozence. Nepřiznání odkladného účinku by vedlo k tomu, že by ztratila
možnost legálně pobývat na území České republiky, musela by řešit nastalou situaci a opustit
svou rodinu, což by představovalo významný zásah do jejího života. Naopak přiznáním
odkladného účinku by nikomu nemohla vzniknout újma a nemohl by být dotčen veřejný zájem.
[4] Na podkladě judikatury správních soudů dále namítá, že nepřiznání odkladného účinku
by bylo na újmu jejímu právu na spravedlivý proces. Měla by mít právo aktivně se účastnit
soudního řízení a možnost pravidelného osobního kontaktu se zástupcem.
[5] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí a upozorňuje,
že důsledkem zamítnutí žádosti o povolení k trvalému pobytu není nutnost vycestovat z území
České republiky, k tomu by došlo až v důsledku případného rozhodnutí o správním vyhoštění.
[6] Podle §107 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), kasační stížnost nemá odkladný účinek. Nejvyšší správní
soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat, přičemž §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. upravující
odkladný účinek žaloby se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s. musí být pro přiznání
odkladného účinku naplněny dva předpoklady. Soud přizná žalobě (kasační stížnosti) odkladný
účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro navrhovatele
nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám,
a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Soud zjišťuje jen to, zda jsou
uvedené zákonné podmínky pro přiznání odkladného účinku splněny. Nezabývá se tedy věcným
posouzením věci.
[7] Odkladný účinek představuje prostředek mimořádné povahy. Kasační stížnost
proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví je mimořádným opravným prostředkem, u něhož
nelze automaticky očekávat přiznání odkladného účinku. Přiznáním odkladného účinku kasační
stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky
pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně
správné, dokud není jako celek zákonným postupem zrušeno. Tento postup proto musí
být vyhrazen pouze pro výjimečné případy (srovnej usnesení ze dne 22. 12. 2003,
č. j. 7 A 115/2002 - 67, č. 760/2006 Sb. NSS). Současně je na žadateli o odkladný účinek,
aby vylíčil individualizované a závažné okolnosti, pro něž se domnívá, že v jeho případě nastala
mimořádná situace, která vyžaduje, aby účinky pravomocného rozhodnutí byly odloženy.
[8] Stěžovatelka svůj návrh opírá především o dotčení svého soukromého a rodinného života
- tvrdí, že se na území České republiky narodila, má zde veškeré zázemí a rodinu (matku
a sourozence), kterou by musela v případě nepřiznání odkladného účinku opustit.
Tato argumentace je značně obecná, což samo o sobě dosti snižuje šance stěžovatelky na to,
aby bylo jejímu návrhu vyhověno.
[9] Stěžejní však je, že stěžovatelčina tvrzení se nezakládají na pravdě. Nejvyšší správní soud
ze spisového materiálu zjistil, že stěžovatelka žádala o povolení trvalého pobytu za účelem
sloučení s matkou, která v době podání žádosti disponovala trvalým pobytem rodinného
příslušníka EU. Tímto rodinným příslušníkem je dle všeho nejstarší sestra stěžovatelky L., která je
občankou České republiky. Matka stěžovatelky v průběhu správního řízení popsala rodinné
poměry následovně. Koncem roku 2011 odletěla s manželem a starší dcerou (sestrou
stěžovatelky) do Vietnamské socialistické republiky. Na začátku roku 2012 uzavřeli ve Vietnamu
s manželem sňatek, na podzim začala nejstarší dcera chodit do školky, později do školy.
Stěžovatelka má ještě staršího bratra, který se narodil ve Vietnamu. Matka stěžovatelky pobývala
ve Vietnamu nepřetržitě od listopadu 2011 do listopadu 2016, kdy přicestovala do České
republiky. Poté (12. 1. 2017) se narodila stěžovatelka.
[10] Život rodiny stěžovatelky se tedy dlouhodobě odehrává ve Vietnamu. Stěžovatelka se sice
narodila a žije v České republice, nicméně se tak stalo poté, co její matka odjela z Vietnamu
od zbytku rodiny a pár měsíců na to porodila. Se stěžovatelkou sice od té doby pobývají na území
České republiky, to však ještě samo o sobě neznamená, že by zde měly vybudované veškeré
zázemí, a zejména nelze tvrdit, že na území České republiky žije celá rodina. Stěžovatelka
se přitom snažila přesně takový dojem navodit svým návrhem na přiznání odkladného účinku,
byť zde pobývá pouze s matkou.
[11] Nejvyšší správní soud v této souvislosti u žalované ověřoval, zda stěžovatelka aktuálně
nemá na území kromě matky nějaké vazby. Žalovaný svým přípisem ze dne 22. 8. 2019
(č. l. 36 spisu) sdělil, že z Cizineckého informačního systému je zřejmé, že stěžovatelka má sestru
L. N., která je státní občankou České republiky, jiné vazby na území nicméně z Cizineckého
informačního systému nevyplývají. Soud tedy považuje za osvědčené, že se na území České
republiky nenachází otec ani bratr stěžovatelky. S ohledem na vše výše uvedené nemá ani důvod
domnívat se, že by na území žila sestra stěžovatelky. Nesvědčí tomu totiž vůbec nic kromě
obecné zmínky stěžovatelky, že jsou na území její sourozenci, která je v tomto kontextu zcela
nevypovídající.
[12] K poukazu na nezbytnost osobního setrvání v České republice až do skončení soudního
řízení o kasační stížnosti za účelem využití práv účastníka řízení (tedy argumentace právem
na spravedlivý proces) soud dodává, že takto obecná zmínka pro přiznání odkladného účinku
nepostačuje (srovnej usnesení ze dne 6. 1. 2016, č. j. 2 Azs 271/2015 - 32; ze dne 11. 10. 2017,
č. j. 6 Azs 270/2017 - 28; nebo ze dne 20. 3. 2019, č. j. 9 Azs 52/2019 - 19). Jak již bylo uvedeno,
k přiznání odkladného účinku může dojít jen v mimořádných případech, o kterých zcela obecný
poukaz na právo na spravedlivý proces nesvědčí.
[13] Nejvyšší správní soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že podmínky
pro přiznání odkladného účinku podle §107 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nejsou
splněny. Tímto usnesením soud nepředjímá meritorní posouzení případu a rozhodnutí ve věci
samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. srpna 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu