ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.322.2018:49
sp. zn. 9 Azs 322/2018 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: M. Ch., zast. Mgr.
Beatou Kaczynskou, advokátkou se sídlem Masarykovy sady 76/18, Český Těšín, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 10. 5. 2018, č. j. OAM-1027/ZA06-ZA10-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 8. 2018, č. j. 61 Az 20/2018 - 39,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Beatě Kaczynské, advokátce se sídlem Masarykovy
sady 76/18, Český Těšín, se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů
za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 2 057 Kč. Tato částka jí bude vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako
nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému
rozhodnutí žalovaného (dále jen „rozhodnutí žalovaného“). Žalovaný o žádosti o udělení
mezinárodní ochrany rozhodl tak, že se mezinárodní ochrana stěžovateli podle §12, 13, 14, 14a
a 14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“),
neuděluje.
[2] Jako hlavní důvod pro udělení mezinárodní ochrany stěžovatel ve správním řízení uvedl
obavu o svůj život v souvislosti s výhrůžkami jeho otci. K tvrzenému pronásledování docházelo
z důvodu rodinné příslušnosti k otci, který je taktéž žadatelem o mezinárodní ochranu.
Pronásledování rodinných příslušníků proto vykazuje pronásledování rodiny jakožto sociální
skupiny.
[3] Krajský soud v napadeném rozsudku uvedl, že jedinou žalobní námitkou jsou výhrůžky
ze strany policie směřované k jeho otci, jejichž součástí bylo také to, že během výkonu základní
vojenské služby v Náhorním Karabachu bude stěžovatel zabit. Pakliže by mu skutečně hrozilo
v průběhu výkonu základní vojenské služby nezákonné jednání, existují proti takovému jednání
v Arménii možnosti obrany [srov. zpráva rakouského Federálního úřadu pro migraci a azyl (BFA)
ze dne 5. 5. 2017, bod 10].
[4] V řízení o žádostech o udělení mezinárodní ochrany obecně nejsou vyloučeny situace,
kdy se stejné azylové důvody mohou týkat více příslušníků, a tedy i příslušníků rodinných. Nelze
však opomenout, že důvody a jejich posouzení, tj. zda jsou azylově relevantní, je nutno hodnotit
u každého žadatele o mezinárodní ochranu individuálně. S ohledem na skutečnost, že žaloba
proti rozhodnutí o neudělení mezinárodní ochrany otci stěžovatele byla krajským soudem
zamítnuta, žalovaný nepochybil, neudělil-li stěžovateli z jím uváděných důvodů žádnou z forem
mezinárodní ochrany.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[5] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností z důvodů dle §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[6] Po obsáhlé rekapitulaci dosavadního řízení namítá nesprávné právní posouzení otázky
soudem v předcházejícím řízení, protože soud nepřihlédl ke skutečnosti, že v situaci
stěžovatelovy rodiny se jedná o pronásledování ze strany státu, nikoli ze strany soukromých osob.
Důvodem pronásledování je to, že je synem svého otce, tj. příslušnost k rodině jako sociální
skupině. Vojenské službě se vyhnout nechtěl, přičemž zejména žalovaný jeho věc nepřípustně
zúžil na obavy z důvodu odchodu do armády.
[7] V této souvislosti odkazuje na rozsudky NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Azs 66/2008 - 70,
a ze dne 9. 2. 2010, č. j. 6 Azs 74/2009 - 51, ve kterých soud zdůraznil odlišnost posuzování
otázky pronásledování ze strany státních orgánů a soukromých osob. S odkazem na uvedená
rozhodnutí stěžovatel zdůraznil, že mohou nastat situace, kdy není možné nebo účelné trvat
na požadavku usilovat nejdříve o ochranu v zemi původu. Ani žalovaný, ani soud se nezabývali
tím, nakolik by stěžovatel za daných okolností mohl očekávat poskytnutí účinné ochrany.
[8] Navrhuje, aby byl rozsudek krajského soudu zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení.
[9] Žalovaný ve vyjádření uvedl, že všechna dosavadní rozhodnutí byla vydána v souladu
s právními předpisy. S ohledem na totožnost žalobních a kasačních námitek odkázal na svá
dosavadní vyjádření a spisový materiál. Navrhl stížnosti nevyhovět.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že kasační stížnost byla podána včas a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[11] Ve věcech mezinárodní ochrany se Nejvyšší správní soud v souladu s §104a s. ř. s. zabývá
otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy stěžovatele.
Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou. Pro vlastní vymezení institutu
nepřijatelnosti a jeho dopadů do soudního řízení správního soud odkazuje na usnesení ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS, v němž vyložil neurčitý právní pojem
„přesah vlastních zájmů stěžovatele“.
[12] Soud nespatřuje v namítaných skutečnostech přesah vlastních zájmů stěžovatele,
a to v mezích vytyčených výše zmíněným usnesením prvního senátu zdejšího soudu. Skutková
zjištění mají oporu ve spisu, řešená otázka byla vyřešena v souladu s ustálenou judikaturou
a kasační princip nebyl krajským soudem porušen.
[13] Podle §104a odst. 3 s. ř. s. nemusí být usnesení o nepřijatelnosti odůvodněno.
Přesto Nejvyšší správní soud dále stručně uvede, proč věc stěžovatele nepřesahuje jeho zájmy
natolik, aby se jí soud podrobně věcně zabýval.
[14] Stěžovatel odvozoval svoji obavu z pronásledování toliko ve vztahu k pronásledování
otce. V kasační stížnosti se dokonce ohradil proti tomu, že žalovaný posouzení věci nepřípustně
zúžil na jeho obavu z odvodu do armády.
[15] Nejvyšší správní soud kasační stížnost stěžovatelova otce usnesením ze dne 13. 12. 2018,
č. j. 9 Azs 318/2018 - 46, odmítl pro nepřijatelnost. Dospěl k závěru, že jeho otec neuvedl žádné
skutečnosti, které by bylo možné považovat za uplatňování politických práv a svobod,
za něž by byl pronásledován ve smyslu zákona o azylu. Své závěry opřel mj. o rozsudek NSS ze
dne 30. 6. 2005, č. j. 4 Azs 440/2004 - 53.
[16] Soudu je dále z úřední činnosti známo, že s kasační stížností neuspěly ani stěžovatelova
matka a nezletilá sestra (viz usnesení NSS ze dne 23. 1. 2019, č. j. 1 Azs 297/2018 - 52).
[17] Nesvědčí-li otci stěžovatele žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany, nemůže být
stěžovatel se svojí kasační stížností úspěšný, neboť žádné jiné azylově relevantní okolnosti
týkající se jeho samotného stěžovatel v dosavadním řízení neuváděl.
IV. Závěr a náklady řízení
[18] Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal žádného důvodu pro přijetí kasační
stížnosti k věcnému projednání a konstatuje, že kasační stížnost svým významem podstatně
nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele, a proto ji ve smyslu §104a s. ř. s. shledal nepřijatelnou
a odmítl ji.
[19] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s., dle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, bylo-li řízení
zastaveno, nebo žaloba odmítnuta.
[20] Usnesením ze dne 4. 10. 2018, č. j. 9 Azs 322/2018 - 22, byla stěžovateli pro zastupování
v kasačním řízení ustanovena advokátka s tím, že stěžovatel splnil podmínky osvobození pouze
zčásti, a to z 50 %. Pokud tedy stěžovatel splnil předpoklad osvobození od soudního poplatku
z 50 %, stát hradí ve smyslu §64 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. dle §138 odst. 3 o. s. ř. hotové
výdaje a odměnu ustanovené advokátky pouze z 50 %. Zbylou část náhrady hotových výdajů
a odměny advokátky hradí sám stěžovatel (viz rozsudek NSS ze dne 31. 1. 2011,
č. j. 5 As 68/2010 - 72, a usnesení NSS ze dne 20. 9. 2013, č. j. 5 As 34/2013 - 29).
[21] Ustanovená zástupkyně učinila v řízení před Nejvyšším správním soudem jeden úkon
právní služby, kterým je písemné podání ve věci samé - podání kasační stížnosti
[§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„advokátní tarif“)]. Za jeden úkon právní služby náleží mimosmluvní odměna ve výši 3 100 Kč
[§9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem 5. advokátního tarifu] a dále 300 Kč paušální náhrady
hotových výdajů podle §13 odst. 3 advokátního tarifu. Celková výše odměny a náhrady hotových
výdajů činí 4 114 Kč. Ustanovená zástupkyně je plátcem daně z přidané hodnoty,
a proto se odměna a náhrada hotových výdajů zvyšuje o částku odpovídající této dani. S ohledem
na skutečnost, že stěžovatel splnil podmínky pro osvobození pouze z 50 %, bude jeho zástupkyni
vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu tomuto rozsahu osvobození odpovídající částka
ve výši 1 700 Kč, navýšená o příslušnou DPH, celkem tedy částka ve výši 2 057 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena do 60 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení.
[22] Zástupkyní požadovanou mimosmluvní odměnu a náhradu hotových výdajů za úkon
právní služby spočívající v převzetí věci Nejvyšší správní soud nepřiznal, neboť ustanovená
zástupkyně nedoložila uskutečnění první porady se stěžovatelem, která je dle §11 odst. 1 písm. b)
advokátního tarifu společně s převzetím věci úkonem právní služby.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. února 2019
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu