ECLI:CZ:NSS:2019:9.AZS.435.2018:30
sp. zn. 9 Azs 435/2018 - 30
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: N. V. T., zast. JUDr.
Lukášem Polákem, advokátem se sídlem třída Míru 450, Pardubice, proti žalované: Komise pro
rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti
rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2018, č. j. MV-55054-5/SO-2017, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 28. 8.
2018, č. j. 52 A 107/2018 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému opatrovníkovi JUDr. Lukáši Polákovi, advokátu se sídlem třída Míru 450,
Pardubice, se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
1 936 Kč, která je splatná do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
usnesení Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích, kterým byla odmítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 24. 7. 2018, č. j. MV-55054-5/SO-2017. Tímto
rozhodnutím mu byla zrušena platnost povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR
za účelem podnikání.
[2] Krajský soud obdržel dne 16. 8. 2018 žalobu, která však neobsahovala konkrétní žalobní
body. Žaloba byla sepsána v zastoupení advokátem JUDr. Jiřím Burešem. Dne 17. 8. 2018 bylo
soudu doručeno oznámení uvedeného advokáta o tom, že jeho právní zastoupení stěžovatele
zaniklo. Krajský soud poté usnesením ze dne 20. 8. 2018, č. j. 52 A 107/2018 - 11, vyzval
stěžovatele k odstranění vad žaloby (k doplnění žalobních bodů) ve lhůtě pro podání žaloby
a poučil ho o tom, že pokud vady žaloby neodstraní v této lhůtě, žaloba bude odmítnuta. Toto
usnesení zaslal krajský soud na adresu stěžovatele uvedenou v žalobě, kterou rovněž ověřil
v registru obyvatel vedeném Ministerstvem vnitra ČR (dále je „registr obyvatel“). Tato adresa
se rovněž shodovala i s adresou uvedenou na rozhodnutí žalované.
[3] Žalobce nebyl v den doručení, tj. dne 21. 8. 2018, na uvedené adrese zastižen, proto byla
zásilka uložena a připravena k vyzvednutí. Stěžovateli byla ponechána výzva, aby si zásilku
vyzvedl. Vzhledem k tomu, že si ji nevyzvedl ve stanovené lhůtě a nebylo možné ji po uplynutí
10 dnů vložit do jeho schránky, byla dne 4. 9. 2018 vrácena krajskému soudu.
[4] Krajský soud vydal dne 28. 8. 2018 napadené usnesení, kterým žalobu stěžovatele odmítl
podle §37 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“). V rozhodnutí uvedl, že vady žaloby nebyly ve lhůtě pro podání
žaloby, která skončila dne 24. 8. 2018, odstraněny. Předmětné usnesení krajský soud doručoval
na v žalobě uvedenou adresu. Poté, kdy se mu zásilka vrátila s poznámkou „odstěhován“, soud
zjišťoval u žalované i v registru obyvatel, zda není evidována nová adresa stěžovatele. Z registru
i od žalované byla potvrzena stávající adresa. Žádostí o součinnost ze dne 17. 9. 2018 krajský
soud požádal Krajské ředitelství policie Pardubického kraje, Odbor cizinecké policie, o prověření
místa pobytu stěžovatele. Ve své odpovědi ze dne 2. 10. 2018 Krajské ředitelství policie
Pardubického kraje, Odbor cizinecké policie, uvedlo, že stěžovatel má hlášený pobyt na adrese,
na kterou bylo doručováno, nicméně se na ní nezdržuje a současná adresa není cizinecké policii
známa. Usnesením ze dne 28. 11. 2018, č. j. 52 A 107/2018 - 52, proto krajský soud ustanovil
stěžovateli opatrovníka JUDr. Lukáše Poláka, advokáta se sídlem třída Míru 450, Pardubice,
a to z důvodu jeho neznámého pobytu, který podal v zastoupení stěžovatele kasační stížnost.
II. Kasační stížnost
[5] Stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že v daném případě nebyly splněny podmínky
pro uplatnění fikce doručení, neboť krajský soud neučinil vše ke zjištění skutečného místa pobytu
stěžovatele, resp. nepátral po skutečném místě pobytu v dalších evidencích a systémech
a nevyžádal si součinnost příslušných orgánů. Stěžovatel dále uvádí, že i kdyby snad podmínky
pro doručování fikcí byly, krajský soud měl stěžovateli ustanovit opatrovníka k ochraně jeho
zájmů. Dle stěžovatele lze fikcí doručovat za podmínky, že se adresát v místě doručování zdržuje.
V daném případě však bylo nesporné, že se na místě doručování nezdržoval. Vzhledem k tomu,
že nedošlo k řádnému doručení výzvy na odstranění vad podání, nebyly ani splněny zákonné
podmínky pro odmítnutí žaloby. Stěžovatel proto navrhuje, aby Nejvyšší správní soud
rozhodnutí krajského soudu zrušil pro jeho vadu, která mohla mít za následek nezákonné
rozhodnutí o věci samé podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž
je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§102 a násl. s. ř. s.).
Poté přistoupil k přezkumu usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[7] Kasační stížnost není důvodná.
[8] Předmětem přezkumu je rozhodnutí krajského soudu o odmítnutí žaloby
pro neodstranění vady žaloby podle §37 odst. 5 s. ř. s., konkrétně se jednalo o nedoplnění
žalobních bodů ve lhůtě pro podání žaloby. Námitka stěžovatele spočívá v tom, že krajský soud
nesprávně doručoval výzvu na odstranění vad podání, kdy v návaznosti na to vydal nezákonné
rozhodnutí o odmítnutí žaloby.
[9] Nejvyšší správní soud ze správního spisu zjistil, že k doručení rozhodnutí žalované došlo
dne 25. 7. 2018. Podle §172 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České
republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu
cizinců“), bylo nutné podat proti rozhodnutí žalované žalobu do 30 dnů od doručení tohoto
rozhodnutí, tj. do 24. 8. 2018. Krajskému soudu byla doručena žaloba mající vady spočívající
v absentujících žalobních bodech dne 16. 8. 2018, tj. 8 dnů před skončením lhůty pro podání
perfektní žaloby. Absence takovéto náležitosti žaloby se odstraňuje postupem dle §37
odst. 5 s. ř. s., kdy soud pro odstranění této vady stanoví lhůtu odpovídající zbývající části lhůty
pro podání žaloby. Na tomto místě Nejvyšší správní soud připomíná, že primární povinností
žalobce je však podání perfektní žaloby, tj. žaloby bez vad, s doplněnými konkrétními žalobními
body. Na odstraňování vad žaloby způsobem podle §37 odst. 5 s. ř. s., ke kterému krajský soud
přistoupil, je nutno pohlížet jako na výjimku z pravidla, že žaloba je podána bezvadně (k tomu
srovnej rozsudek rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 66/2017 - 31, č. 3733/2018 Sb. NSS, dostupný na www.nssoud.cz). Vzhledem k tomu,
že krajskému soudu bylo dne 17. 8. 2018 oznámeno, že právní zastoupení stěžovatele JUDr. Jiřím
Burešem zaniklo, soud vydal usnesení ze dne 20. 8. 2018, č. j. 52 A 170/2018 - 11, v němž vyzval
stěžovatele k doplnění žalobních bodů v žalobě ve smyslu §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §71
odst. 1 písm. a) a d) téhož zákona, a doručoval mu na adresu, která byla v žalobě. Krajský soud
uvedenou adresu také ověřil v registru obyvatel.
[10] Vzhledem k tomu, že ke dni skončení lhůty pro podání žaloby nebyla žaloba doplněna,
rozhodl krajský soud napadeným usnesením o jejím odmítnutí.
[11] Nejvyšší správní soud na postupu krajského soudu neshledal žádné pochybení.
Se stěžovatelem nesouhlasí, že krajský soud pochybil, připustil-li doručování stěžovateli
na uvedenou adresu pomocí tzv. fikce.
[12] Podle §46a odst. 1 a §46b písm. a) zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), platí, že se doručuje adresátovi na adresu,
na kterou soud o doručování požádá. Nepožádá-li, doručuje se na adresu pro doručování, kterou
je u fyzické osoby adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají
být doručovány písemnosti; není-li taková adresa evidována, adresa místa trvalého pobytu vedená
podle zvláštního právního předpisu nebo adresa místa pobytu cizince na území České republiky
podle druhu pobytu cizince.
[13] Ve světle předestřeného měl krajský soud zcela správně za to, že bylo nutno doručovat
na adresu jemu známou a ověřenou, neboť tuto adresu bylo možné za adresu pro doručování
považovat. Nejvyšší správní soud se neztotožňuje s námitkou stěžovatele, že krajský soud byl
povinen „pátrat“ po jiné adrese stěžovatele, než adrese uvedené jak v žalobě, tak i v registru
obyvatel, neboť neměl žádné indicie, z nichž by mohl dovozovat, že není možné tuto adresu
za adresu pro doručování považovat.
[14] Pokud si stěžovatel na adrese uvedené v žalobě jako adrese svého pobytu, která byla
evidována rovněž jako adresa jeho pobytu v registru obyvatel, usnesení krajského soudu
nepřebral, nastoupila ze zákona tzv. fikce doručení ve smyslu ustanovení §49 odst. 4 o. s. ř.,
které stanoví, že [n]evyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena
k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení
nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem
užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky,
písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
[15] Nejvyšší správní soud na tomto místě podotýká, že je povinností účastníků řízení
v případě vedení jakéhokoli správního či soudního řízení být odpovědný a aktivní v otázce
poskytnutí adresy, na níž je schopen úřední písemnosti přijímat, bez ohledu, zda se zde zdržuje
či nikoli, což však stěžovatel nesplnil. Koncepce doručování podle platné právní úpravy se totiž
dle konstantní judikatury Ústavního soudu opírá o zásadu, že každý adresát je odpovědný
za existenci adresy pro doručování a ochranu vlastních zájmů (k tomu srovnej např. usnesení Ústavního
soudu ze dne 12. 1. 2012, sp. zn. III. ÚS 3538/11, usnesení Ústavního soudu ze dne 18. 5. 2016,
sp. zn. I. ÚS 1281/16, dostupná na http://nalus.usoud.cz). Nejvyšší správní soud ze všech shora
uvedených důvodů kasační námitku nesprávného doručování v dané věci pomocí tzv. fikce
shledal nedůvodnou, na čemž nic nemění ani skutečnost, že lhůta k doplnění žaloby uplynula
24. 8. 2018.
[16] Nad rámec shora uvedeného Nejvyšší správní soud uvádí, že stěžovatel se mýlí, má-li
za to, že již při doručování výzvy k odstranění vad žaloby existovaly odůvodněné pochybnosti
o tom, že se v místě doručování této výzvy zdržoval, neboť neuvedl žádné důkazy,
kterými by toto tvrzení prokazoval. Tyto pochybnosti nastaly až při doručování napadeného
rozhodnutí. Předpoklady pro ustanovení opatrovníka pro řízení ve fázi doručování výzvy
k odstranění vad žaloby tak nebyly dány.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu,
ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl podle §110 odst.
1, věty poslední, s. ř. s.
[18] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatel, který neměl v řízení úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované v řízení
žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
[19] Stěžovatel byl v řízení o kasační stížnosti zastoupen opatrovníkem. Náklady řízení
v tomto případě hradí stát (§140 odst. 2 o. s. ř., §64 a §120 s. ř. s.). Podle §9 odst. 5 vyhlášky
č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb
(advokátní tarif), se v tomto případě za tarifní hodnotu považuje částka 1000 Kč a sazba
mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby tak podle §7 bodu 2. advokátního tarifu činí
500 Kč. Podle §13 odst. 4 téže vyhlášky náleží k odměně režijní paušál za náhradu výdajů ve výši
300 Kč za každý úkon. Odměna ustanoveného opatrovníka JUDr. Lukáše Poláka, advokáta
se sídlem třída Míru 450, Pardubice, byla stanovena za dva úkony právní služby, konkrétně
převzetí a přípravu zastoupení a písemné podání soudu týkající se věci samé (kasační stížnosti)
podle §11 odst. 1 písm. b) a d) téže vyhlášky, celkem tedy ve výši 1 600 Kč. Protože ustanovený
opatrovník doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, zvyšuje se takto vypočtená odměna
a náhrada výdajů o částku odpovídající této dani (sazba daně 21 %). Opatrovníku stěžovatele
tak bude vyplacena částka ve výši 1 936 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 28. února 2019
JUDr. Radan Malík
předseda senátu