ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.150.2019:19
sp. zn. Nao 150/2019 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalovanému:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti správního orgánu, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského
soudu v Praze ze dne 3. 7. 2019, č. j. 15 A 87/2019 - 103, o námitce podjatosti soudců
Nejvyššího správního soudu ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 As 219/2019,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. Miluše Došková, JUDr. PhDr. Karel
Šimka, LL.M., Ph.D., a Mgr. Eva Šonková ne j so u v y l o uč e ni z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 219/2019.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (stěžovatel) napadl kasační stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne
3. 7. 2019, č. j. 15 A 87/2019 - 103, jímž městský soud odňal žalobci osvobození od soudních
poplatků. Věc byla přidělena 2. senátu Nejvyššího správního senátu pod sp. zn. 2 As 219/2019.
[2] Dne 23. 7. 2019 bylo stěžovateli doručeno poučení o složení 2. senátu, který bude v jeho
věci rozhodovat, a o tom, že v případě nepřítomnosti soudců 2. senátu mohou o věci rozhodovat
také soudci 1. senátu. Dne 29. 7. 2019 vznesl stěžovatel námitku podjatosti vůči soudcům
2. senátu Nejvyššího správního soudu, kterými jsou JUDr. Miluše Došková, JUDr. PhDr. Karel
Šimka, LL.M., Ph.D., a Mgr. Eva Šonková.
[3] Stěžovatel podjatost uvedených soudců spatřuje v tom, že soudci 2. senátu mají „naprosto
negativní poměr i despekt“ k jeho osobě „v postavení osoby se zdravotním postižením i v důsledku justičních
zločinů i ve výkonu trestu“. Důvod podání námitky podjatosti ve smyslu §8 odst. 5 s. ř. s. žalobce
dále konkretizoval tak, že uvedení soudci „rozhodují způsobem, který doslova „otřásá“ principy soudcovské
nestrannosti, nepokrytě nadržují straně žalované a nestydí se hrubě pošlapat ústavně zaručená práva na informace
o činnosti žalovaného povinného subjektu. Dosavadní rozhodovací činnost výše jmenovaných je elementárním
dokladem o poplivání povinností soudců, jak je vymezuje ustanovení §79 an. zák. č. 6/2002 Sb. o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů v platném znění.“
[4] K námitce se vyjádřili všichni zmínění soudci druhého senátu Nejvyššího správního
soudu, přičemž uvedli, že nemají žádný vztah k projednávané věci ani k osobě žalobce.
[5] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva
na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a nestrannost soudce je rovněž jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát podle
čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje vztah
k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti je však třeba
vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost soudce
subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně neexistují okolnosti,
které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci nikoliv
nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu
zkoumání; rozhodovat o této otázce se však musí na základě hlediska objektivního (viz nález
Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[6] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže
se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[7] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný;
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci je tudíž možné jen z opravdu
závažných důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě (srov. usnesení NSS ze dne 29. 4. 2003, č. j. Nao 19/2003 - 16). Soudní řád správní
proto také v §8 odst. 5 vyžaduje, aby námitka podjatosti byla odůvodněna a aby byly uvedeny
konkrétní skutečnosti, z nichž je podjatost dovozována.
[8] V projednávané věci žalobce pouze obecně namítal, že jmenovaní soudci mají údajně
negativní vztah k jeho osobě, a to jednak z důvodu jeho zdravotního postižení a jednak
v souvislosti s justičními zločiny a jeho pobytem ve vězení, a rozhodují „nevhodným způsobem“;
nikterak však nespecifikoval, z čeho konkrétně tyto skutečnosti dovozuje. Nejvyšší správní soud
k tomu podotýká, že hodnocení vztahu rozhodujících soudců k žalobci je sice relevantním
kritériem pro posouzení pochybností o jejich nepodjatosti, avšak žalobcem uvedené důvody
jsou natolik neurčité, že z nich nelze dovodit konkrétní vztah uvedených soudců k projednávané
věci či účastníkům řízení. Přitom je třeba zdůraznit i to, že z výše citovaného §8 odst. 1 s. ř. s.
vyplývá, že okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech, nejsou (samy o sobě) důvodem k jeho vyloučení. Rozhodováním
v předchozím řízení je podle tohoto ustanovení třeba rozumět podíl soudce na rozhodování
stejné věci u nižšího stupně, nikoliv jiné soudní věci, i když se týká stejných účastníků řízení
(srov. usnesení NSS ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18). O takový případ rozhodování
se však v nynější věci nejedná.
[9] S ohledem na výše uvedené skutečnosti tudíž dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v posuzovaném případě nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci JUDr. Miluše Došková,
JUDr. PhDr. Karel Šimka, LL.M., Ph.D., a Mgr. Eva Šonková byli vyloučeni z projednání
a rozhodnutí věci vedené u kasačního soudu pod sp. zn. 2 As 2 19/2019, a proto rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. září 2019
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu