ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.151.2019:18
sp. zn. Nao 151/2019 - 18
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců
Mgr. Petry Weissové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: Mgr. F. Š., proti žalované:
Vězeňská služba České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, o žalobě na ochranu
proti nečinnosti žalované, v řízení o námitce podjatosti soudců Nejvyššího správního soudu
ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 2 As 220/2019,
takto:
Soudci Nejvyššího správního soudu JUDr. PhDr. Karel Šimka, Ph.D., LL.M., JUDr. Miluše
Došková a Mgr. Eva Šonková n e j s ou vyloučeni z projednávání a rozhodování věci vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 2 As 220/2019.
Odůvodnění:
[1] V řízení vedeném u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 2 As 220/2019 žalobce
namítl v přípisu ze dne 26. 7. 2019 podjatost soudců druhého senátu JUDr. PhDr. Karla
Šimky, Ph.D., LL.M., JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové pro jejich „naprosto negativní
poměr i despekt“ k jeho osobě „v postavení osoby se zdravotním postižením i v důsledku justičních zločinů
i ve výkonu trestu“. Důvod podání námitky podjatosti ve smyslu §8 odst. 5 s. ř. s. žalobce dále
konkretizoval tak, že uvedení soudci „rozhodují způsobem, který doslova „otřásá“ principy soudcovské
nestrannosti, nepokrytě nadržují straně žalované a nestydí se hrubě pošlapat ústavně zaručená práva na informace
o činnosti žalovaného povinného subjektu. Dosavadní rozhodovací činnost výše jmenovaných je elementárním
dokladem o poplivání povinností soudců, jak je vymezuje ustanovení 79 an. zák. č. 6/2002 Sb. o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů v platném znění.“
[2] K námitce se vyjádřili všichni zmínění soudci druhého senátu Nejvyššího správního
soudu, přičemž uvedli, že nemají žádný vztah k projednávané věci ani k osobě žalobce.
[3] Záruka rozhodování věci nezávislým a nestranným soudcem patří mezi součásti práva
na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1
Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a nestrannost soudce je rovněž jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a důvěry občanů v právo a právní stát
podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. Nestrannost soudce je především subjektivní kategorií,
vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje
vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům). Kategorii nestrannosti
je však třeba vnímat i v rovině objektivní. Za objektivní nelze považovat to, jak se nestrannost
soudce subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli (účastníkovi řízení), ale to, zda reálně neexistují
okolnosti, které by mohly objektivně vést k legitimním pochybnostem o tom, že soudce
má k věci nikoliv nezaujatý vztah. Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může
být podnětem k jejímu zkoumání; rozhodovat o této otázce se však musí na základě hlediska
objektivního (viz nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[4] Podle §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci,
„jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich
nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Postup, kterým
je věc odnímána příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako výjimečný;
vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci je tudíž možné jen z opravdu
závažných důvodů, které mu skutečně brání rozhodnout v souladu se zákonem
nezaujatě a spravedlivě (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2003,
č. j. Nao 19/2003 - 16). Soudní řád správní proto také v §8 odst. 5 vyžaduje, aby námitka
podjatosti byla odůvodněna a aby byly uvedeny konkrétní skutečnosti, z nichž je podjatost
dovozována.
[6] V projednávané věci žalobce pouze obecně namítal, že jmenovaní soudci mají negativní
vztah k jeho osobě, a to jednak z důvodu jeho zdravotního postižení a jednak v souvislosti
s justičními zločiny a jeho pobytem ve vězení, a rozhodují „nevhodným způsobem“; nikterak však
nespecifikoval, z čeho konkrétně tyto skutečnosti dovozuje. Nejvyšší správní soud k tomu
podotýká, že hodnocení vztahu rozhodujících soudců k žalobci je sice relevantním kritériem
pro posouzení pochybností o jejich nepodjatosti, avšak žalobcem uvedené důvody jsou natolik
neurčité, že z nich nelze dovodit konkrétní vztah uvedených soudců k projednávané věci
či účastníkům řízení. Přitom je třeba zdůraznit i to, že z výše citovaného §8 odst. 1 s. ř. s.
vyplývá, že okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho
rozhodování v jiných věcech, nejsou (samy o sobě) důvodem k jeho vyloučení. Rozhodováním
v předchozím řízení je podle tohoto ustanovení třeba rozumět podíl soudce na rozhodování
stejné věci u nižšího stupně, nikoliv jiné soudní věci, i když se týká stejných účastníků řízení
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. Nao 2/2003 - 18). O takový
případ rozhodování se však v nynější věci nejedná.
[7] S ohledem na výše uvedené skutečnosti tudíž dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že v posuzovaném případě nejsou naplněny podmínky pro to, aby soudci JUDr. PhDr. Karel
Šimka, Ph.D., LL.M., JUDr. Miluše Došková a Mgr. Eva Šonková byli vyloučeni z projednání
a rozhodnutí věci vedené u kasačního soudu pod sp. zn. 2 As 220/2019, a proto rozhodl tak,
jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 5. září 2019
JUDr. Jiří Palla
předseda senátu