ECLI:CZ:NSS:2019:NAO.29.2019:35
sp. zn. Nao 29/2019 - 35
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: T. N., proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, o námitce
podjatosti soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslavy Hrehorové ve věci vedené pod
sp. zn. 1 Ad 23/2018,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Miroslava Hrehorová není v y l o u č e n a
z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 1 Ad 23/2018.
Odůvodnění:
[1] U Městského soudu v Praze je vedeno řízení o žalobě žalobkyně ze dne 24. 8. 2018
ve věci výše uvedené; věc byla přidělena v souladu s rozvrhem práce soudkyni JUDr. Miroslavě
Hrehorové. V návaznosti na zaslané informace o řízení žalobkyně dne 23. 1. 2019 vznesla
písemnou námitku podjatosti ve vztahu k jmenované soudkyni. Podjatost dovozuje s ohledem
na chování jmenované soudkyně a na způsob vedení řízení ne jenom ve věci žalobkyně,
ale i ve věcech důchodového pojištění celkem. Dle žalobkyně má soudkyně evidentně osobní
zájem na výsledku řízení, lze se důvodně domnívat, že zneužívá své pravomoci ke získání
neoprávněné výhody pro sebe a je odměňována za vydání příznivého rozhodnutí pro ČSSZ.
Tomu dle žalobkyně nasvědčuje celá řada nepřímých důkazů a jsou dány objektivní pochybnosti
o její nepodjatosti; zneužívá vágnosti zákonů, ve prospěch svých zájmů užívá každou možnost
k tomu, aby znemožnila uplatnění práv účastníka, včetně reality, že čas pracuje proti důchodcům;
tím snižuje právní úroveň státu, což dopadne na každého občana. O tom, že dle žalobkyně
soudkyně nemá dobrou pověst, svědčí některé příspěvky získané z různých internetových blogů.
Dále poukazuje na to, že v předchozích věcech rozhodoval v jejich případech soudce
JUDr. Tichý, s nímž souhlasí. Požaduje, aby v její věci rozhodl nestranný soudce schopný se s její
věcí řádně a odborně vypořádat.
[2] K vzneseným námitkám se vyjádřila soudkyně JUDr. Miroslava Hrehorová s tím,
že námitku považuje za nedůvodnou; sama nemá k účastníkům řízení ani k projednávané věci
žádný vztah a ani žádný zájem na výsledku věci.
[3] Dle §8 odst. 1 s. ř. s. „ [s]oudci jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem
na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu
nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech“.
[4] Z ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu plyne,
že nestrannost soudce je především subjektivní psychickou kategorií, jež vyjadřuje vnitřní vztah
soudce k projednávané věci. Při posuzování námitky podjatosti je však třeba nestrannost vnímat
i z hlediska objektivního, tzn. zkoumat, zda skutečně existují objektivní okolnosti, jež vyvolávají
oprávněné pochybnosti o nezaujatosti soudce v konkrétním případě. Jak se k této otázce vyjádřil
Ústavní soud, vyloučení soudce z projednávání a rozhodování ve věci má být založeno
nikoliv jen na skutečně prokázané podjatosti, ale již tehdy, jestliže lze mít pochybnosti o jeho
nepodjatosti; při posuzování této otázky je tedy třeba učinit úvahu, zda – s ohledem
na okolnosti případu – lze mít za to, že by soudce podjatý mohl být (viz nález ze dne
27. 11. 1996, sp. zn. I. ÚS 167/94, N 127/6 SbNU 429). Otázka podjatosti nemůže být ve všech
případech postavena zcela najisto, nicméně rozhodovat o této otázce je nutno vždy na základě
existujících objektivních skutečností, které k subjektivním pochybnostem osob zúčastněných
na řízení vedou. K vyloučení soudce z projednání a rozhodnutí věci však může v zásadě dojít
teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich zástupcům
dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo
schopni nezávisle a nestranně rozhodovat (srov. nález ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01,
N 98/23 SbNU 11).
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. totiž představuje
výjimku z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím,
že příslušnost soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Tak, jak zákon tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána
příslušnému soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný.
[6] Žalobkyně opírá svou námitku podjatosti soudkyně pouze o ryze spekulativní tvrzení,
dílem založené na ničím nepodloženém osočování jmenované soudkyně a dílem na její
rozhodovací činnosti, ke které má obecně výhrady. Žádný jiný konkrétní důvod pro námitku
podjatosti vůči ní nevznesla.
[7] Nejvyšší správní soud námitky žalobkyně nepovažuje za důvod možné podjatosti.
Předně je třeba uvést, že soudce je právní profesionál, jehož ústavní jakožto i mravní povinností
je dbát o nezávislé a nestranné rozhodování. V daném případě Nejvyšší správní soud neshledal,
že by vyvstaly objektivní ani subjektivní okolnosti, které by zavdávaly důvod pochybovat
o nepodjatosti soudkyně JUDr. Miroslavy Hrehorové.
[8] S přihlédnutím ke shora uvedeným důvodům soud rozhodl tak, že JUDr. Miroslava
Hrehorová není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 1 Ad 23/2018.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. února 2019
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu