ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.149.2020:29
sp. zn. 1 As 149/2020 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Ivo Pospíšila a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: J. K., proti žalovanému:
Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc,
o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 8. 2018, č. j. KUOK 83871/2018, v řízení
o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci
ze dne 28. 2. 2020, č. j. 72 A 38/2018 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovaný n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalobci se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ři zn áv á.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Magistrát města Přerova rozhodnutím ze dne 13. 6. 2018, č. j. MMPr/049499/2018/JP,
uznal žalobce vinným ze spáchání přestupku podle §125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu), uložil mu pokutu 1.500 Kč a povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši
1.000 Kč. Přestupku se žalobce měl dopustit porušením §10 odst. 3 zákona o silničním provozu,
neboť jako provozovatel motorového vozidla tov. zn. Kia Ceed Combi, registrační značky X
nezajistil, aby při jeho užití na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla
provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem. Řidič uvedeného vozidla, jehož
totožnost není známa, se totiž dne 15. 1. 2018 v době minimálně od 9.15 h do 9.20 h na ulici
Husova (parkoviště budovy ČD) v Přerově neřídil značkou č. IP 13c „Parkoviště s parkovacím
automatem“ a při stání v úseku její platnosti v rozporu s pokyny uvedenými na parkovacím
automatu neumístil v uvedeném motorovém vozidle viditelně platný parkovací lístek.
[2] Žalovaný odvolání proti rozhodnutí magistrátu zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného žalobce brojil žalobou u Krajského soudu v Ostravě –
pobočky v Olomouci, který na jejím základu rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil
k dalšímu řízení. Uvedl, že rozhodnutí správních orgánů prvního a druhého stupně tvoří jeden
celek. Žalobce v odvolání reagoval na odůvodnění rozhodnutí magistrátu. Podle krajského soudu
se však žalovaný k odvolacím námitkám vůbec nevyjádřil a nijak na ně nereagoval. Jeho
rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů.
II. Kasační stížnost
[4] Žalovaný (stěžovatel) brojí proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Navrhuje
zrušení rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
[5] Stěžovatel má za to, že jeho rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Sám krajský soud
uvedl, že žalobce uplatnil v odvolání totožné námitky jako ve vyjádření v průběhu řízení
před magistrátem ze dne 2. 5. 2018. Rozhodnutí správních orgánů prvního a druhého stupně
tvoří jeden celek. Stěžovatel je přesvědčen, že se s odvolacími námitkami řádně
a v přezkoumatelném rozsahu vypořádal, a to odkazem na rozhodnutí magistrátu, se kterým
se plně ztotožnil. Stěžovatel dále cituje odůvodnění svého rozhodnutí i rozhodnutí magistrátu.
Podle stěžovatele je v rozhodnutích seznatelná myšlenka, která se týká základu sporu. Správní
orgány dospěly k jednoznačnému závěru, že pozemní komunikace, na které stálo vozidlo, jehož
provozovatelem je žalobce, je místní komunikací a dopadá na ni obsah nařízení statutárního
města Přerova č. 2/2010.
[6] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Posouzení kasační stížnosti
[7] Soud při posuzování kasační stížnosti dospěl k závěru, že je přípustná, má požadované
náležitosti, byla podána včas a osobou oprávněnou. Důvodnost kasační stížnosti posoudil
v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady,
jimiž by se musel zabývat i bez návrhu.
[8] Kasační stížnost není důvodná.
[9] V nyní souzené věci je spornou otázka, zda je stěžovatelovo rozhodnutí
nepřezkoumatelné z důvodu nevypořádání uplatněných odvolacích námitek.
[10] Podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. zruší soud napadené rozhodnutí pro vady řízení
bez jednání rozsudkem, pro nepřezkoumatelnost nebo nedostatek důvodů rozhodnutí.
[11] Judikatura dovodila, že jedním z důvodů, pro který může být rozhodnutí o odvolání
považováno za nepřezkoumatelné, je situace, kdy se odvolací orgán nezabýval všemi odvolacími
námitkami, tedy že nevyčerpal celý rozsah odvolání (srov. např. rozsudky ze dne 23. 7. 2008, č. j.
3 As 51/2007 – 84, či ze dne 19. 12. 2008, č. j. 8 Afs 66/2008 – 71). Úkolem odvolacího orgánu
je zejména reagovat na odvolací námitky (§89 odst. 2 věta druhá zákona č. 500/2004 Sb.,
správního řádu). Z hlediska ekonomie řízení však není vyloučeno, aby odvolací orgán
argumentaci správního orgánu prvního stupně pouze doplnil. Při soudním přezkumu odvolacího
rozhodnutí je třeba vzít v úvahu, že ve správním řízení tvoří rozhodnutí obou stupňů jeden celek
(např. usnesení rozšířeného senátu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003 – 56, č. 534/2005 Sb.
NSS, nebo rozsudek ze dne 28. 12. 2007, č. j. 4 As 48/2007 – 80). Mezery v odůvodnění
rozhodnutí o odvolání, které by jinak způsobovaly jeho nepřezkoumatelnost, proto mohou
zaplnit argumenty obsažené již v rozhodnutí prvního stupně (srov. rozsudek ze dne 31. 10. 2014,
č. j. 6 As 161/2013 – 25). Pokud se odvolací orgán plně ztotožní s úvahami prvostupňového
orgánu, jehož odůvodnění poskytuje odpověď na argumentaci uplatněnou v odvolání, může
odvolací správní orgán pouze souhlasně odkázat na závěry provstupňového rozhodnutí,
aniž by se musel vypořádávat s odvolacími námitkami (srov. rozsudek ze dne 14. 9. 2016, č. j.
1 As 287/2015 - 51, či rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne ze dne 29. 5. 2007,
č. j. 62 Ca 20/2006 - 65, č. 1296/2007 Sb. NSS). Neposkytuje-li však rozhodnutí prvního stupně
dostatečnou oporu pro vypořádání odvolacích námitek, není takový postup možný. Odvolací
orgán se v takovém případě musí řádně vypořádat s uplatněnou odvolací argumentací, jinak zatíží
své rozhodnutí nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů.
[12] Nejvyšší správní soud se shoduje s krajským soudem v závěru, že stěžovatel
v odůvodnění svého rozhodnutí na uplatněné odvolací námitky nijak nereagoval. Pro řádné
vypořádání odvolacích námitek přitom v souzené věci nepostačoval stěžovatelův poukaz
na odůvodnění rozhodnutí magistrátu, neboť to dostatečnou oporu pro vypořádání odvolacích
námitek neposkytuje.
[13] Žalobce v podaném odvolání namítal, že „správní orgán [tj. magistrát, pozn. soudu] dovodil
vlastnictví obce ke komunikaci rozborem smlouvy o smlouvě budoucí o zřízení věcného břemene uzavřené dne
24. 7. 1996 mezi městem Přerov a Českými drahami, státní organizací, přičemž nebylo prokázáno, že smlouva
o smlouvě budoucí by vyústila v uzavření smlouvy o zřízení věcného břemene, která by byla zapsána do katastru
nemovitostí, a dále z nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2009 uzavřené mezi obcí a Technickými službami města
Přerov“. Podle žalobce „z žádné z těchto smluv nevyplývá, že obec je vlastníkem místní komunikace, které
se má nařízení obce ohledně úplatného užívání týkat. Správní orgán cituje smlouvu, v níž, jak sám uvádí,
je uvedeno, že obec je spoluinvestorem stavby, tudíž přichází v úvahu, že stavba parkoviště je ve spoluvlastnictví
několika subjektů. (…)“. Dále žalobce v odvolání rozvádí svou argumentaci týkající se otázky nabytí
vlastnického práva města Přerov k dotčené pozemní komunikaci. Podle žalobce magistrát
neprovedl dokazování v dostatečném rozsahu (žalobce postrádá provedení důkazu smlouvou
o dílo), jeho závěry proto dle jeho názoru nemají oporu v provedeném dokazování. V závěru
odvolání pak žalobce polemizuje s názorem magistrátu ohledně oprávněnosti umístění značky
IP 13c.
[14] Ze shora uvedené rekapitulace argumentace uplatněné v odvolání je zjevné, že žalobce
reagoval na právní a skutkové závěry vyslovené v prvostupňovém rozhodnutí a domáhal
se doplnění dokazování. Z logiky věci proto nemůže odvoláním napadené rozhodnutí poskytovat
dostatečnou oporu pro vypořádání takových námitek. Kasační tvrzení, podle kterého jsou
odvolací námitky totožné s námitkami uplatněnými ve vyjádření ze dne 2. 5. 2018, a byly
tak vypořádány v prvostupňovém rozhodnutí, nemůže obstát. V prvé řadě z prostého srovnání
obsahu obou podání vyplývá, že byť se argumentace v nich uvedená částečně překrývá,
není totožná. Dále ze správního spisu vyplývá, že některé podklady, z nichž správní orgány
při posouzení věci vycházely, byly do spisu zařazeny až po podání zmíněného vyjádření žalobce
ze dne 2. 5. 2018. Například smlouva o smlouvě budoucí ze dne 24. 7. 1996, k jejímuž výkladu
provedenému magistrátem se žalobce v podaném odvolání vyjadřoval, byla do spisu zařazena
až dne 22. 5. 2018 (stejně jako sdělení odboru správy majetku a komunálních služeb
týkající se nájemní smlouvy ze dne 1. 9. 2009). Je tedy zjevné, že námitky vztahující se k těmto
dokumentům nemohly být uplatněny již ve vyjádření ze dne 2. 5. 2018. Tvrzení, podle kterého
totožnost obsahu vyjádření ze dne 2. 5. 2018 a podaného odvolání konstatoval též krajský soud,
není správné. Žádný takový závěr v odůvodnění napadeného rozsudku obsažen není.
IV. Závěr a náklady řízení o kasační stížnosti
[15] Nejvyšší správní soud vzhledem k výše uvedenému uzavřel, že kasační stížnost není
důvodná, a proto ji podle §110 odst. 1 poslední věty s. ř. s. zamítl.
[16] O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, a nemá proto právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti. Žalobci v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly (na výzvu k podání
vyjádření ke kasační stížnosti nereagoval), proto soud rozhodl, že se mu náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu