ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.224.2020:14
sp. zn. 1 As 224/2020 - 14
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Ing. P. L., proti žalované: Česká
advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze
dne 18. 2. 2019, č. j. 10.99-000003/19-002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 23. 3. 2020, č. j. 11 A 106/2019 – 46,
takto:
I. Kasační stížnost se o d mí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce podal žalobu proti v záhlaví označenému rozhodnutí, kterým žalovaná
nevyhověla jeho žádosti o určení advokáta k poskytnutí právní služby. Městský soud měl nejprve
za to, že žaloba neobsahuje náležitosti stanovené v §71 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“), neboť se vůbec nevěnovala obsahu napadeného rozhodnutí,
a proto usnesením ze dne 3. 7. 2019 žalobce vyzval, aby tuto vadu odstranil, zejména aby vymezil
žalobní body, z nichž bude patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje napadené
rozhodnutí za nezákonné. Žalobce sice na tuto výzvu reagoval, nicméně městský soud
ani v tomto podání neshledal žádná tvrzení stran nezákonnosti napadeného rozhodnutí žalované.
Usnesením ze dne 2. 8. 2019, č. j. 11 A 106/2019 – 28, proto žalobu v souladu s §37 odst. 5
s. ř. s. odmítl, neboť trpěla vadou, která nebyla ani k výzvě soudu odstraněna.
[2] Nejvyšší správní soud poté ke kasační stížnosti žalobce usnesení o odmítnutí žaloby
rozsudkem ze dne 20. 1. 2020, č. j. 1 As 290/2019 – 44, zrušil a vrátil věc městskému soudu
k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že městský soud nedostál své poučovací povinnosti
stanovené v §36 odst. 1 s. ř. s., pokud žalobce, s ohledem na specifika jeho případu, spolu
s výzvou k odstranění vad žaloby zároveň nepoučil o možnosti požádat o ustanovení zástupce
soudem pro řízení o žalobě.
[3] Městský soud poté žalobce usnesením ze dne 23. 3. 2020, č. j. 11 A 106/2019 – 46, znovu
vyzval k doplnění žaloby o žalobní body, poučil ho o následcích nesplnění této výzvy
ve stanovené lhůtě a rovněž o možnosti zvolit si zástupce z řad advokátů, případně požádat
o ustanovení zástupce z řad advokátů soud.
[4] Toto usnesení napadl žalobce (stěžovatel) nyní projednávanou kasační stížností, ve které
odkázal na výše uvedený zrušující rozsudek Nejvyššího správního soudu a uvedl, že chce jasně
znát, proč poté městský soud vydal nyní napadené usnesení.
[5] Podání kasační stížnosti právní úprava obecně připouští proti každému rozhodnutí
krajského soudu vydanému ve správním soudnictví. Ze zásady přípustnosti kasační stížnosti
však §104 s. ř. s. stanovuje výjimky.
[6] Podle §104 odst. 3 písm. b) s. ř. s. je nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí,
jímž se pouze upravuje vedení řízení. Takovými rozhodnutími jsou usnesení vydávaná v průběhu
řízení, nemající vliv na rozhodnutí ve věci samé, tedy rozhodnutí, u nichž odnětí možnosti brojit
proti nim kasační stížností stěžovatele v jeho právech účastníka řízení nikterak nezkracuje.
Mezi taková usnesení patří i nyní napadené usnesení, kterým městský soud zejména vyzval
stěžovatele k doplnění žalobních bodů, resp. k odstranění vad žaloby. Stěžovatel se totiž mohl
bránit ve věci samotné formou podání kasační stížnosti proti meritornímu rozhodnutí o žalobě
(usnesení městského soudu o odmítnutí žaloby), v rámci níž by mohl namítat rovněž nesprávnost
postupu městského soudu spočívajícího ve vydání nyní napadeného usnesení (výzvy k odstranění
vad žaloby).
[7] Za této procesní situace, kdy je třeba kasační stížnost považovat za nepřípustnou,
se již Nejvyšší správní soud kasační stížností dále nezabýval, a v souladu s §46 odst. 1 písm. d)
ve spojení s §120 s. ř. s. ji odmítl.
[8] Městský soud postupoval v dalším řízení po vydání zrušujícího rozsudku Nejvyššího
správního soudu zcela v souladu se závazným pokynem vysloveným v tomto rozsudku, pokud
vydal usnesení, kterým stěžovatele opět vyzval k doplnění žaloby a zároveň ho poučil o možnosti
požádat o případné bezplatné ustanovené zástupce z řad advokátů soudem. Bylo
tak na stěžovateli, zda této možnosti využije a požádá městský soud o ustanovení zástupce, který
by mu mohl pomoci s doplněním žalobních bodů. Stěžovatel ovšem namísto takové žádosti
podal proti tomuto usnesení nepřípustnou kasační stížnost. V řízení před Nejvyšším správním
soudem o předchozí kasační stížnosti (vedeném pod sp. zn. 1 As 290/2020) přitom stěžovatel
o ustanovení zástupce žádal (přičemž jeho žádosti tehdy soud vyhověl), a tato procedura
mu proto musela být známa.
[9] Nejvyšší správní soud dále dodává, že předmětem přezkumu řízení o žalobě stěžovatel
učinil rozhodnutí žalované, kterým nevyhověla jeho žádosti o určení advokáta. Stěžovatel
však u žalované případně může podat nový návrh na určení advokáta k poskytnutí právní služby,
a to v souladu s podmínkami stanovenými v zákoně o advokacii.
[10] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl soud za použití §60 odst. 3
ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační
stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 15. července 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu