ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.225.2020:14
sp. zn. 1 As 225/2020 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
Mgr. Evy Šonkové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně:
GOLDENBURG EUROPA GBE, spol. s r. o., se sídlem Křenova 438/7, Praha 6, Veleslavín,
zast. Mgr. Zdeňkem Burdou, advokátem, se sídlem Leknínová 3033/7, Praha, proti žalovanému:
Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 9. 2018, č. j. 39193/18/5300-22441-701296, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21. 5. 2020, č. j. 11 Af 40/2018 - 72,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu vydal dne 26. 5. 2017 platební výměr, kterým
žalobkyni vyměřil daň z přidané hodnoty za květen 2016 ve výši 205.519 Kč. Proti tomuto
platebnímu výměru podala žalobkyně odvolání, které žalovaný v záhlaví specifikovaným
rozhodnutím zamítl.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného žalobu, kterou spojila s žádostí
o osvobození od soudních poplatků. Městský soud usnesením ze dne 19. 6. 2019, č. j.
11 As 40/2018 - 36, žalobkyni osvobození od soudních poplatků nepřiznal.
[3] Soud nepovažoval za věrohodné žalobkyní předložené přiznání k dani z příjmů
právnických osob, které jednak neobsahovalo otisk podacího razítka příslušného finančního
úřadu, jednak nebylo řádně vyplněno (konkrétně nebylo vyplněno období, za které se podává,
položky 8-12, řádně nebyly vyplněny ani údaje o podepisující osobě). Daňové přiznání navíc bylo
podepsáno M. M., tj. jednatelem společnosti, s nímž je v současné době vedeno trestní řízení pro
podezření ze spáchání trestného činu krácení daně. Nadto, kdyby žalobkyně skutečně v roce 2017
negenerovala žádný zisk, není ani tato skutečnost důvodem pro přiznání osvobození od soudních
poplatků, neboť nic nevypovídá o struktuře jejího majetku a jejích skutečných majetkových
poměrech.
[4] Jako nevěrohodné se dle soudu jevilo též tvrzení žalobkyně, že Komerční banka
zesplatnila podnikatelský úvěr z důvodu neplacení splátek, a s žalobkyní je proto vedeno exekuční
řízení. Žalobkyně sice doložila vyrozumění o zahájení exekuce, oprávněným zde však není
Komerční banka, nýbrž Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky. Vymáhaná
částka ve výši 51.708,31 Kč je navíc dle soudu přiměřená majetkovým poměrům žalobkyně,
pokud nahlédnutím do obchodního rejstříku soud zjistil, že její základní kapitál činí 200.000 Kč.
[5] Městský soud rovněž přihlédl k tomu, že je žalobkyně vlastněna jediným společníkem,
který je zároveň jejím jediným jednatelem. Ten je povinen vyvíjet činnost v zájmu a ve prospěch
žalobkyně, s čímž souvisí rovněž činnost směřující ke generování zisku jako základního účelu,
pro který je korporace zakládána. Pokud tedy žalobkyně dlouhodobě nevykazuje žádný zisk,
lze dle názoru soudu spravedlivě požadovat po společníkovi žalobkyně, aby za ni soudní poplatek
uhradil.
[6] Proti usnesení městského soudu podala žalobkyně kasační stížnost. V ní zejména uvedla,
že soud jí neumožnil (ani jejímu jedinému společníku a jednateli panu M.) předložit důkazy o
majetkových poměrech. Městský soud nesprávně odmítl osvobodit stěžovatelku od soudních
poplatků ve výjimečné situaci, v níž to byly právě orgány veřejné moci, které negativně a zřejmě
i nezákonně zasáhly do majetkových práv stěžovatelky, jež není schopná dále běžného provozu.
Odůvodnění:
soudu, že právnická osoba nemůže být dlouhodobě schopna existovat
bez dostatečného majetkového zázemí, neobstojí, pokud právě orgány veřejné moci majetek
a zázemí stěžovatelky zadržely, a další majetek odmítají v peněžitém plnění uhradit. Daňové
přiznání předložené žalobkyní obsahuje rovněž údaje o majetku daňového subjektu v příslušném
zdaňovacím období a je třeba jej považovat za řádný důkaz a věrohodný ukazatel jak příjmů
právnické osoby, tak i stavu jejího majetku.
[7] Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 8. 2019, č. j. 1 As 242/2019 – 14, zrušil
usnesení městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
[8] Úvodem připomněl, že povinnost doložit nedostatek prostředků je jednoznačně
na účastníkovi řízení. Pokud ji nesplní, soud nezjišťuje majetkové možnosti účastníka z úřední
povinnosti. S ohledem na výše uvedené soud zasílá žadateli k vyplnění formulář týkající se jeho
majetkových poměrů a poučí ho, že ho stíhá břemeno tvrzení i důkazní, a proto neunese-li
jej, bude jeho žádost zamítnuta.
[9] K výzvě městského soudu k úhradě soudního poplatku žalobkyně požádala o osvobození
od soudních poplatků. Uvedla, že z důvodu nezákonného úředního postupu nemůže vykonávat
žádnou činnost, kterou by mohla dosáhnout alespoň drobný zisk. Dále tvrdila, že nemá žádné
příjmy za rok 2017, což doložila přiznáním k dani z příjmů právnických osob za tento rok.
Finanční úřad pro hl. m. Prahu dle žalobkyně vydal nezákonné platební výměry, proti nimž
stěžovatelka průběžně podává žaloby, jak dokládá napadené rozhodnutí žalovaného. Orgány
činné v trestním řízení z důvodu podezření z krácení daně jejím jednatelem odebraly a zajistily
všechna aktiva žalobkyně. Komerční banka žalobkyni zesplatnila podnikatelský úvěr z důvodu
neplacení splátek, proti stěžovatelce je proto vedeno exekuční řízení, což stěžovatelka doložila
Vyrozuměním o zahájení exekuce (k žádosti ovšem přiložila vyrozumění o zahájení exekuce,
kde vystupovala jako oprávněná Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky).
Shrnula, že má nulové příjmy, majetek má v zajištění, finanční správa odmítá uhradit nadměrný
odpočet DPH. Městský soud na základě těchto tvrzení a předložených důkazů napadeným
rozhodnutím žalobkyni nepřiznal osvobození od soudních poplatků z důvodu, že se jí nepodařilo
prokázat nedostatečnost prostředků.
[10] Nejvyšší správní soud přisvědčil žalobkyni. Jestliže totiž soud považuje žadatelova tvrzení
za nedostatečně konkrétní či nepodložená, může jeho žádost zamítnout jen za situace, pokud byl
žadatel o své povinnosti tvrdit a doložit svoji nemajetnost náležitě poučen. To však městský soud
v projednávané věci neučinil. V dalším řízení proto bude na městském soudu, aby stěžovatelku
dodatečně vyzval ke konkrétnějšímu prokázání jejích majetkových poměrů, případně i finanční
situace jejího jediného společníka, a doložení jí tvrzených skutečností.
[11] Závěrem Nejvyšší správní soud uvedl, že daňové přiznání k dani z příjmů právnických
osob nelze považovat za dostatečný průkaz o aktuální majetkové situaci žadatele. Rozhodující
pro posouzení žádosti o osvobození od soudních poplatků totiž je, zda má žadatel k dispozici
finanční prostředky (v pokladně, na bankovním účtu) či jiný majetek (zejména pak drobný
majetek, zásoby) nebo pohledávky, jejichž prodejem či vymožením by mohl získat prostředky
ve výši dostačující pro úhradu soudního poplatku. Tyto údaje však nelze zjistit z daňového
přiznání, a proto musí být doloženy účetnictvím (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2011,
č. j. 1 As 126/2011 - 304). Městský soud rovněž nepochybil, pokud uvedl, že soudní poplatek
mohl za stěžovatelku případně zaplatit její jediný společník, který je zároveň jejím jediným
jednatelem. Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře potvrdil, že (nejen) u těchto
tzv. jednočlenných společností s ručením omezeným je možno tímto způsobem zohlednit úzkou
faktickou i finanční vazbu mezi obchodní společností a jejím společníkem (srov. rozsudek
č. j. 1 As 126/2011 – 304).
[12] Městský soud posléze usnesením ze dne 21. 11. 2019 vyzval žalobkyni k doplnění její
žádosti o osvobození od soudních poplatků o konkrétní údaje a důkazy, ze kterých bude moci
soud zjistit, jaká je její současná majetková a finanční situace, případně rovněž jejího jediného
společníka.
[13] Žalobkyně v doplnění své žádosti o osvobození od soudních poplatků uvedla, že v roce
2017 nemá žádné příjmy, což dokládá tím, že její jediný jednatel a společník byl ve vazbě
z důvodu podezření ze zkrácení daně. Žalobkyně neměla žádné zaměstnance a nemohla
obchodovat, neboť veškerá aktiva zajistila v roce 2016 Policie ČR z důvodů podezření
ze zkrácení daně jednatelem. Žalobkyni byly zesplatněny bankovní účty, návazně na to jí byly účty
zrušeny. Nemá žádné prostředky. Exekvován je obchodní podíl a exekuce jsou vedeny
i na majetek jediného společníka a jednatele M. M.. K doplnění žalobkyně připojila vyrozumění o
zahájení exekuce (dlužník: žalobkyně a její jediný společník, oprávněný: Komerční banka, a.s.)
spolu s výzvou ke splnění vymáhané povinnosti, příkazem k úhradě nákladů exekuce a exekučním
příkazem k provedení exekuce postižením jiných majetkových práv – podílu povinného (dlužník:
společník žalobkyně).
[14] Městský soud v záhlaví označeným usnesením žalobkyni nepřiznal osvobození
od soudních poplatků. V odůvodnění konstatoval, že žalobkyni vyzval k doložení jejích tvrzení.
Byla přitom v řízení o kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem upozorněna, že k prokázání
aktuální majetkové situace nepostačí daňové přiznání, ale je ji zapotřebí doložit účetnictvím.
Doložením listin vztahujících se k exekučnímu řízení žalobkyně své důkazní povinnosti
nedostála. Městský soud pro úplnost nahlédl do obchodního rejstříku a zjistil, že žalobkyně
založila do sbírky listin rozvahu a výkaz zisků a ztrát naposledy za rok 2013. Žalobkyně
věrohodným způsobem nedoložila, že nemá dostatečné prostředky k úhradě soudního poplatku;
nesplnila tak jednu z podmínek pro osvobození od soudních poplatků.
II. Obsah kasační stížnosti
[15] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti usnesení městského soudu kasační stížnost,
ve které navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení jako nezákonné zrušil a vrátil věc
městskému soudu k dalšímu řízení.
[16] Stěžovatelka namítá, že městský soud po ní chce prokázat neexistující skutečnost –
to, že nemá žádné příjmy. Soud si mohl její finanční situaci lehce ověřit u finanční správy
či v rejstříku exekucí, to však neučinil.
[17] Pokud měl městský soud pochybnosti o účetnictví či daňových přiznáních stěžovatelky,
měl konkrétní dokumenty od stěžovatelky vyžádat. Soud nemůže dát k její tíži, že konkrétní
dokumenty nezařadila do obchodního rejstříku.
[18] Exekuční řízení, které finančně stíhá jednatele společnosti, přímo souvisí s exekucí
vedenou proti stěžovatelce s ohledem na neuhrazení podnikatelského úvěru poskytnutého
oprávněným (Komerční bankou, a. s.). Kdyby stěžovatelka vlastnila jakýkoliv majetek, nebo
peněžní prostředky, nepožadoval by oprávněný úhradu dlužné částky po směnečném avalovi,
tedy po jednateli společnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[19] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal, zda v daném případě došlo ke splnění podmínek
řízení o kasační stížnosti. Ověřil, že stěžovatelka je osobou oprávněnou k podání kasační stížnosti
(§102 s. ř. s.). V kasační stížnosti, kterou podala včas (§106 odst. 2 s. ř. s.), uplatňuje přípustné
důvody a v řízení je řádně zastoupena advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Soud proto posoudil
kasační stížnost v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s. věcně, vázán jejím rozsahem a uplatněnými
stížnostními důvody. Neshledal vady podle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by mu sel přihlédnout
z úřední povinnosti.
[20] Kasační stížnost není důvodná.
[21] Podle §36 odst. 3 s. ř. s. „[ú]častník, který doloží, že nemá dostatečné prostředky, může
být na vlastní žádost usnesením předsedy senátu zčásti osvobozen od soudních poplatků. Přiznat účastníkovi
osvobození od soudních poplatků zcela lze pouze výjimečně, jsou-li pro to zvlášť závažné důvody, a toto
rozhodnutí musí být odůvodněno. Dospěje-li však soud k závěru, že návrh zjevně nemůže být úspěšný, takovou
žádost zamítne. Přiznané osvobození kdykoli za řízení odejme, popř. i se zpětnou účinností, jestliže
se do pravomocného skončení řízení ukáže, že poměry účastníka přiznané osvobození neodůvodňují,
popř. neodůvodňovaly. Přiznané osvobození se vztahuje i na řízení o kasační stížnosti.“
[22] Jak již uvedl Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 1 As 242/2019 – 14, „individuální
osvobození od soudních poplatků je procesním institutem, jehož účelem je zejména ochrana účastníka, který
se nachází v tíživých sociálních poměrech, před nepřiměřeně tvrdým dopadem zákona č. 549/1991 Sb.,
o soudních poplatcích, který by mu případně znemožnil přístup k soudní ochraně ve smyslu čl. 36 Listiny
základních práv a svobod. Smyslem tohoto institutu není kompenzovat navrhovateli finanční zátěž spojenou
se soudním řízením, ale umožnit přístup k soudu. Účastník řízení žádající o osvobození od soudních poplatků
proto musí v prvé řadě osvědčit, že jsou v jeho případě splněny zákonem stanovené předpoklady. Povinnost doložit
nedostatek prostředků je tedy jednoznačně na účastníkovi řízení. Pokud ji nesplní, soud nezjišťuje majetkové
možnosti účastníka z úřední povinnosti (rozsudky ze dne 8. 7. 2011, č. j. 3 Ads 80/2011 – 122, nebo ze dne
25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 – 50, č. 537/2005 Sb. NSS). Nevěrohodnost nebo neúplnost tvrzení
účastníka ohledně existence předpokladů pro osvobození od soudních poplatků vylučuje vyhovění žádosti (např.
rozsudek ze dne 26. 8. 2009, č. j. 1 As 39/2009 – 88, č. 1962/2010 Sb. NSS). Předpokladem
ovšem je, že soud žadatele v tomto směru řádně poučí (viz rozsudek NSS ze dne 24. 9. 2008, č. j.
1 As 63/2008 – 34).“
[23] Ve výše citovaném rozsudku se Nejvyšší správní soud vyjádřil i k otázce prokazování
aktuální majetkové a finanční situace stěžovatelky daňovým přiznáním. Konkrétně uvedl,
že „daňové přiznání k dani z příjmů právnických osob nelze považovat za dostatečný průkaz její aktuální
majetkové situace. Tu by bylo vhodnější prokázat v případě podnikající právnické osoby typicky účetnictvím,
zejména účetní závěrkou a výkazem zisků a ztrát. Rozhodující pro posouzení žádosti o osvobození od soudních
poplatků totiž je, zda má žadatel k dispozici finanční prostředky (v pokladně, na bankovním účtu) či jiný
majetek (zejména pak drobný majetek, zásoby) nebo pohledávky, jejichž prodejem či vymožením by mohl získat
prostředky ve výši dostačující pro úhradu soudního poplatku. Tyto údaje však nelze zjistit z daňového přiznání,
a proto musí být doloženy účetnictvím (k tomu viz rozsudek NSS ze dne 15. 12. 2011, č. j.
1 As 126/2011 - 304). Není proto nutno se dále zabývat otázkou, zda daňové přiznání předložené
stěžovatelkou mělo městským soudem vytýkané nedostatky.“
[24] V obdobné věci (kasační stížnost proti neosvobození od soudního poplatku) stěžovatele
Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 18. 4. 2019, č. j. 2 As 74/2019 - 14, uvedl, že „[p]ovinnost
doložit nedostatek prostředků je jednoznačně na účastníkovi řízení, který se domáhá osvobození od soudních
poplatků (§36 odst. 3 s. ř. s.). Pokud účastník tuto povinnost ani prostřednictvím svého zástupce nesplní, soud
výdělkové a majetkové možnosti sám z úřední povinnosti nezjišťuje (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 25. 1. 2005, č. j. 7 Azs 343/2004 - 50). Ačkoliv formulář „Potvrzení o osobních, majetkových
a výdělkových poměrech“ představuje toliko jeden z možných prostředků sloužících ke zjištění, zda účastník řízení
má či nemá dostatečné prostředky, a majetkové poměry účastníka řízení mohou být zjištěny i z jeho podání, jímž
o osvobození od soudních poplatků žádá (§36 odst. 3 s. ř. s.), případně jímž reaguje na výzvu k prokázání
majetkových poměrů (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 9. 2008, č. j. 4 Ads 90/2008
- 130), stěžovatelka v tomto případě ve svých podáních uvedla pouze obecná neurčitá tvrzení o své situaci a blíže
nespecifikovala, jakými finančními prostředky disponuje. Tyto skutečnosti nevyplývají ani z obsahu žaloby a nelze
je dovozovat z pouhého odkazu na vedená exekuční řízení, zajištění zboží pro účely trestního řízení či na
neuznání nároku na nadměrný odpočet DPH. Městský soud tak správně dospěl k závěru, že žalobkyně svá
tvrzení o nepříznivé finanční situaci, která uplatnila v návrhu na osvobození od soudních poplatků, nijak
neprokázala.“
[25] Stěžovatelce pro výše uvedené muselo být zřejmé, že k prokázání její aktuální majetkové
a finanční situace nepostačí toliko daňové přiznání či prosté tvrzení o zahájeném trestním stíhání,
neuznání nároku na nadměrný odpočet, či (byť i doložené) tvrzení o exekuci vedené na její
majetek (podíl). Žádost o osvobození od soudních poplatků nelze bez dalšího posoudit
bez věrohodného prokázání výše majetku (finančních prostředků, zásob, závazků a pohledávek).
Nejlépe aktuální majetkovou situaci vystihuje účetnictví právnické osoby, což uvedl Nejvyšší
správní soud v prvním řízení o kasační stížnosti. Stěžovatelka však nedbaje na závěry tohoto
rozsudku a rozsudku č. j. 2 As 74/2019 – 12 na výzvu soudu své účetnictví nepředložila a svou
aktuální majetkovou situaci (byť i jinak než doložením účetnictví) neprokázala.
[26] Vedení exekuce na podíl ve společnosti pak nemusí nutně souviset s neexistencí majetku.
Stěžovatelka soudu nedoložila dostatečně relevantní informace o tom, zda a jak probíhající
exekuce prokazuje nedostatek prostředků k úhradě soudních poplatků. Exekuce nastupuje
v případě nedobrovolného plnění ze strany povinného; bez dalšího nevypovídá o předluženosti
či nedostatku finančních prostředků povinného.
[27] V projednávané věci pak není zřejmé, zda za úvěr od oprávněného nebylo ručeno přímo
podílem společníka (ač stěžovatelka má dostatečné finanční prostředky) či zda stěžovatelka
neměla vůči společníkovi dluhy, které uhradila na úkor úhrady závazků u Komerční banky, a. s.,
apod. Stěžovatelka nedoložila ani exekuční titul a v řízení před městským soudem neuvedla
ničeho blíže o postavení jednatele jako jednoho z dlužníků. O existenci směnky a směnečném
avalovi se hovoří až v kasační stížnosti, přičemž o těchto skutečnostech soudu nic bližšího
neuvedla. Sama stěžovatelka uvádí, že vůči společníkovi bylo vedeno trestní řízení a došlo
k zajištění jejich aktiv. Soudu však stran trestního řízení nic nedoložila. Není proto jasné,
zda aktiva jsou stále zajištěna, stíhán je společník jako fyzická osoba či ve spojení s činností
stěžovatelky dle zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti
nim, či snad s ohledem na výkon funkce v jiné obchodní korporaci (je jednatelem, společníkem,
ředitelem či vykonává jinou funkci relevantní pro možnost zahájení trestního stíhání dle výše
uvedeného zákona ve více než 10 obchodních společnostech).
[28] Městský soud po stěžovatelce nepožadoval doložení neexistujících informací. Údaje
o aktivech a pasivech jsou součástí rozvahy (účetnictví). Důkazy o tom, že k exekuci podílu
společníka bylo přistoupeno s ohledem na neexistenci majetku stěžovatelky, či že v trestním
stíhání se pokračuje a došlo k zadržení všech aktiv stěžovatelky, je taktéž možné jednoduše
opatřit, případně další indicie svědčící o nedostatku finančních prostředků.
[29] Povinnost vést účetnictví a zveřejnit účetní závěrku v obchodním rejstříku je stanovena
v §4 odst. 1 ve spojení s §21a zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví. Jde tedy o zákonnou
povinnost stěžovatelky, kterou však od roku 2014 nerespektuje. Krajský soud nesplnění této
zákonné povinnosti stěžovatelce nepřičetl k tíži, toliko konstatoval, že ani z obchodního rejstříku
není soud schopen seznat aktuální majetkové poměry žalobkyně, ač ho povinnost vyhledávat
informace o aktuální majetkové situaci stěžovatelky nestíhá. Je pouze na účastníkovi,
aby svá tvrzení věrohodně doložil a dostatečně prokázal (srov. již uváděný rozsudek č. j.
1 Afs 224/2019 – 14 a v něm citovaná judikatura).
[30] V posuzované věci tak městský soud dospěl ke správnému závěru, že stěžovatelka
neprokázala nedostatek prostředků.
[31] Nadto Nejvyšší správní soud neodhlédl od toho, že stěžovatelka i po více než dvou letech
od tvrzeného započetí trestního stíhání a téměř po dvou letech od právní moci rozhodnutí
žalovaného, ač tvrdí, že nemá žádný majetek a má dluhy, není v likvidaci či v úpadku.
IV. Závěr a náklady řízení
[32] Nejvyšší správní soud z výše uvedených důvodů uzavírá, že kasační stížnost v souladu
s §110 odst. 1, větou druhou, s. ř. s., posoudil jako nedůvodnou a zamítl ji.
[33] O náhradě nákladů řízení rozhodl podle §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelka
nebyla v řízení o kasační stížnosti úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalovanému v tomto řízení nevznikly žádné náklady převyšující náklady běžné administrativní
činnosti, proto mu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. července 2020
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu