ECLI:CZ:NSS:2020:1.AS.228.2020:21
sp. zn. 1 As 228/2020 - 21
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
JUDr. Miluše Doškové a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: F. Š., zastoupeného
Ing. J. F., zmocněncem, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Českých
Budějovicích, se sídlem Lidická 124/11, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 31. 5. 2019, č. j. ZKI CB-O-11/214/2019-4, za účasti osob zúčastněných na
řízení: I) Bc. J. P., II) Bc. E. P., v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 3. 2020, č. j. 50 A 47/2019 – 43,
takto:
I. Žádost žalobce o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační stížnosti se zamí t á.
II. Kasační stížnost se o dm í t á .
III. Žádný z účastníků n em á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Osoby zúčastněné na řízení n emaj í p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (stěžovatel) podal dne 12. 6. 2020 Nejvyššímu správnímu soudu neodůvodněnou
(blanketní) kasační stížnost proti v záhlaví označenému rozsudku, kterým krajský soud zamítl
jeho žalobu proti rozhodnutí žalovaného ve věci nesouhlasu stěžovatele s neprovedením opravy
v údajích katastru nemovitostí.
[2] Stěžovatel spolu s kasační stížností požádal o prominutí zmeškání lhůty k podání kasační
stížnosti podle zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie
koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené, oběti trestných
činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního řádu. Uvedl,
že důvodem zmeškání lhůty byla karanténa zmocněnce stěžovatele v době, kdy bylo třeba kasační
stížnost vyhotovit advokátem. Podle doporučení ministerstva zdravotnictví se zmocněnec
jako osoba ohrožená (74 let) zdržoval doma i po uplynutí karantény. K hledání advokáta
a vysvětlení problému pro sepsání kasační stížnosti se neodvažoval činit kroky, kterými by stihl
kasační stížnost podat; po uplynutí se již smířil s tím, že kasační stížnost podat nestihne.
Poté, co se dozvěděl o zákonu č. 191/2000 Sb., se obrátil na Ministerstvo spravedlnosti
a dle doporučení pak bezodkladně podal žádost o prominutí lhůty a podal kasační stížnost zatím
bez advokáta.
[3] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil tuto procesní žádost stěžovatele.
[4] Podle §106 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“)
musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, přičemž za běžných
okolností nelze zmeškání této lhůty prominout. S ohledem na nouzový stav vyhlášený
v souvislosti s epidemií nemoci SARS CoV-2 na území České republiky a na řadu mimořádných
opatření učiněných v této souvislosti byl přijat stěžovatelem uváděný zákon č. 191/2020 Sb.
Podle §3 tohoto zákona platí, že (1) zmeškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím
ve správním soudnictví lhůtu k provedení úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího
v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě znemožňovalo nebo podstatně
ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle §40 odst. 5 soudního řádu správního
i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje. O prominutí zmeškání lhůty rozhoduje soud, který je příslušný
k projednání zmeškaného úkonu a rozhoduje o něm. (2) Žádost o prominutí zmeškání lhůty v řízení před soudem
jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví z důvodu podle odstavce 1 je třeba podat do dvou týdnů
od ukončení nebo zrušení mimořádného opatření při epidemii, z něhož plynulo omezení znemožňující
nebo podstatně ztěžující učinění úkonu, a je třeba s ní spojit i zmeškaný úkon. Lhůta pro podání žádosti
však neskončí dříve než dva týdny po ukončení nebo zrušení nouzového stavu. (zvýrazněno soudem).
[5] Nejprve se soud zabýval otázkou včasnosti žádosti o prominutí zmeškání lhůty.
Stěžovatel nespecifikoval, které z opatření uvedených v §1 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb.
pro něj představovalo právě takové omezení, jež mu znemožnilo podat kasační stížnost včas.
Odkázal na doporučení ministerstva zdravotnictví zdržovat se doma s ohledem na věk (74 let)
jeho zmocněnce. Pokud jde o mimořádná opatření týkající se omezení svobody pohybu osob,
lze uvést, že vláda nejprve usnesením ze dne 15. 3. 2020, č. 85/2020 Sb., o přijetí krizového
opatření, zakázala s blíže specifikovanými výjimkami volný pohyb osob na území celé České
republiky. Tento zákaz pak posléze s různými modifikacemi trval až do 24. 4. 2020, k tomuto dni
byla zrušena mimořádná opatření ze dne 15. 4. 2020, č. j. MZDR 16195/2020-1/MIN/KAN,
a ze dne 17. 4. 2020, č. j. MZDR 16484/2020-1/MIN/KAN, kterými byl s určitými výjimkami
zakázán volný pohyb osob po celém území České republiky. Dále je pak ve vztahu k zachování
lhůty pro podání žádosti podle §3 odst. 2 zákona č. 191/2020 Sb. podstatné, že usnesením Vlády
České republiky č. 69/2020 Sb. byl vyhlášen pro území České republiky nouzový stav z důvodu
ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2)
ode dne 12. 3. 2020 od 14:00 hod. na dobu 30 dnů v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona
č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, ve znění pozdějších předpisů. Usnesením
č. 156/2020 Sb. vláda prodloužila nouzový stav do dne 30. 4. 2020 a usnesením č. 219/2020 Sb.
do dne 17. 5. 2020. V tento den tak došlo k ukončení nouzového stavu. Lhůta pro podání žádosti
o prominutí zmeškání lhůty tak nemohla uplynout dříve než 1. 6. 2020, tj. dva týdny po ukončení
nouzového stavu.
[6] Stěžovatel však podal svou žádost až dne 12. 6. 2020, a tedy zjevně opožděně. Nadto
soud uvádí, že žádost stěžovatele ani nepovažuje za důvodnou. Omezení volného pohybu osob
totiž stěžovateli, resp. jeho zmocněnci, neznemožnila podat v zákonné lhůtě (o níž byl
v napadeném rozsudku řádně poučen) kasační stížnost například s tím, že zastoupení advokátem
bude doloženo po ukončení doporučení zdržovat se doma. Vzhledem k tomu, že nebyly splněny
zákonné podmínky pro prominutí zmeškání lhůty pro podání kasační stížnosti (viz §3 odst. 1 a 2
zákona č. 191/2020 Sb.), soud žádost stěžovatele zamítl.
[7] Jak již soud uvedl, podle §106 odst. 2 s. ř. s., musí být kasační stížnost podána do dvou
týdnů od doručení rozhodnutí. Ze spisu krajského soudu kasační soud zjistil, že napadený
rozsudek byl doručen zmocněnci stěžovatele poštovní zásilkou do vlastních rukou dne
16. 3. 2020. Tento den určil počátek běhu dvoutýdenní lhůty, která uplynula dne 30. 3. 2020.
Pokud stěžovatel zaslal kasační stížnost, resp. ji podal k poštovní přepravě, až dne 12. 6. 2020,
stalo se tak po zákonem stanovené lhůtě. Nejvyšší správní soud ji proto dle §46 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. jako opožděnou odmítl.
[8] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu
s §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[9] Výrok o náhradě nákladů řízení v případě osoby zúčastněné na řízení se opírá o §60
odst. 5, větu první, s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle kterého osoba zúčastněná na řízení má
právo na náhradu jen těch nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou
jí soud uložil. Protože soud v dané věci osobě zúčastněné na řízení žádné povinnosti neuložil,
rozhodl tak, že tato osoba nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu