ECLI:CZ:NSS:2020:10.AS.136.2020:58
sp. zn. 10 As 136/2020 - 58
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobců: a) městská část Praha-Ďáblice,
se sídlem Osinalická 1104/13, Praha 8, b) Spolek pro Ďáblice, se sídlem Na Blatech 243/7,
Praha 8, obou zast. JUDr. Michalem Bernardem, Ph.D., advokátem se sídlem Klokotská 103/13,
Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10,
za účasti osoby zúčastněné na řízení: FCC Česká republika, s.r.o., se sídlem Ďáblická 791/89,
Praha 8, zast. Mgr. Martinem Řandou, LL.M., advokátem se sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1,
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 21. 4. 2016, čj. 133/500/16, 3471/ENV/16, v řízení
o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
8. 4. 2020, čj. 10 A 116/2016-73,
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2020, čj. 10 A 116/2016-73, se ruší
a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
II. Osobě zúčastněné na řízení se v r ací zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč,
který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce, JUDr. Michala
Bernarda, Ph.D., do 30 dnů od dne, kdy sdělí soudu číslo účtu, na který má být poplatek vrácen.
Odůvodnění:
[1] Obchodní společnost FCC Česká republika, s.r.o. (tehdy ještě pod obchodní firmou
.A.S.A., spol. s r.o.), podala dne 6. 11. 2015 u Magistrátu hl. m. Prahy ohlášení plánované změny
provozu skládky odpadů S-003 Ďáblice společně se žádostí o 13. změnu integrovaného povolení.
Podstatou změny mělo být prodloužení provozu skládky až do konce roku 2017. Magistrát
dne 29. 12. 2015 rozhodl podle §19a odst. 2 a 4 zákona č. 76/2002 Sb., integrované prevenci
a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů
(zákon o integrované prevenci). Dovodil, že se v tomto případě nejedná o podstatnou změnu
zařízení, a rozhodl o prodloužení provozu skládky až do konce roku 2017. Současně magistrát
dovodil, že jediným účastníkem řízení je společnost FCC Česká republika jako provozovatel
skládky.
[2] Proti rozhodnutí magistrátu podali oba pozdější žalobci (městská část Praha-Ďáblice
a Spolek pro Ďáblice) odvolání. Žalovaný odvolání zamítl jako nepřípustné rozhodnutím
ze dne 21. 4. 2016. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že řízení týkající se 13. změny
integrovaného povolení není navazujícím řízením ve smyslu §3 písm. g) zákona č. 100/2001 Sb.,
o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon
o posuzování vlivů na životní prostředí), protože rozhodnutí magistrátu neumísťuje
ani nepovoluje záměr, jen prodlužuje platnost stávajícího povolení. Žalovaný dále uvedl, že zákon
o integrované prevenci řeší otázku účastenství samostatně, je speciální vůči správnímu řádu.
V případě nikoliv podstatné změny jsou občanská sdružení výslovně vyňata z výčtu účastníků
řízení podle §7 odst. 1 a §19a odst. 4 zákona o integrované prevenci. Spolku Ďáblice nenáleželo
právo podat odvolání podle §9c odst. 4 zákona o posuzování vlivů na životní prostředí, neboť
to se týká pouze tzv. navazujícího řízení, o které však v posuzovaném případě nejde.
[3] Oba žalobci podali proti rozhodnutí žalovaného žalobu. Městský soud rozhodnutí
žalovaného zrušil, neboť správní orgány posoudily nesprávně otázku, zda se při prodloužení
doby integrovaného povolení jednalo o podstatnou změnu z hlediska ustanovení §2 písm. i) věty
za středníkem bodu 1 zákona o integrované prevenci. Při posouzení změny rozsahu zařízení
nezohlednily také působení vlivů skládky z hlediska běhu času. Zodpovězení otázky,
zda prodloužení platnosti integrovaného povolení skládky bylo podstatnou změnou, je přitom
stěžejním východiskem pro posouzení otázky účastenství dle §19a odst. 1 ve spojení §7 odst. 1
a 2 zákona o integrované prevenci. Vzhledem k tomu, že podstatností změny rozsahu skládky
z hlediska prodloužení doby integrovaného povolení se správní orgány zabývaly nedostatečně,
zásadní otázkou, tj. z jakého důvodu případně svědčilo žalobcům účastenství v řízení
o integrovaném povolení, se městský soud zabývat nemohl. Již jen pro tyto vady městskému
soudu nezbylo než napadené rozhodnutí zrušit podle §76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[4] Městský soud shledal důvodným též žalobní bod ohledně otázky, zda řízení o 13. změně
integrovaného povolení pro skládku bylo navazujícím řízením ve smyslu zákona o posuzování
vlivů na životní prostředí. Své teze správní orgány postavily jen na tom názoru, že se v případě
13. změny integrovaného povolení nejednalo o podstatnou změnu ve smyslu zákona
o integrované prevenci. Závěr žalovaného by tedy byl správný jen tehdy, pokud by byl správný
názor, že změna zařízení skládky nebyla podstatná. Tato otázka však doposud přezkoumatelným
způsobem zodpovězena nebyla.
[5] Společnost FCC Česká republika (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu
kasační stížnost, a to z důvodů dle §103 odst. 1 písm. a), d) s. ř. s. V ní především obsáhle
kritizuje, že městský soud „flagrantně porušil“ procesní práva stěžovatelky jako osoby zúčastněné
na řízení a rozsudek vydal, aniž stěžovatelce umožnil vyjádřit se k žalobě. Stěžovatelce zaslal soud
žalobu teprve těsně předtím, než sám ve věci rozhodl. Stěžovatelka dále obsáhle polemizuje
s důvody zrušovacího rozsudku městského soudu.
[6] Žalobci ani žalovaný se k tvrzenému procesnímu pochybení městského soudu nevyjádřili.
[7] Kasační stížnost je důvodná.
[8] NSS se předně zabýval otázkou, zda městský soud zatížil svůj rozsudek jinou vadou
řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d)
s. ř. s.]. NSS tedy zvážil, zda městský soud nepřipravil stěžovatelku o práva osoby zúčastněné
na řízení, a to nesprávným postupem, kdy stěžovatelku řádně neuvědomil o žalobě.
[9] Ze soudního spisu NSS zjistil, že žalobci podali žalobu již 24. 6. 2016. V žalobě řádně
označili jako osobu zúčastněnou na řízení stěžovatelku. Soud poslal žalobu pouze žalovanému
(již 28. 7. 2016), stěžovatelku však o podané žalobě neinformoval. Žalovaný zaslal vyjádření
k žalobě 8. 9. 2016, žalobci poslali repliku dne 31. 10. 2016. V následujících letech byla věc
přidělena jinému soudnímu oddělení, další úkony se v ní neděly. Teprve výzvou
ze dne 14. 2. 2020, doručenou stěžovatelce dne 17. 2. 2020, tedy po bezmála čtyřech letech
od podání žaloby, vyrozuměl městský soud stěžovatelku o probíhajícím řízení, zaslal jí žalobu
a vyzval ji, aby ve lhůtě 15 dnů sdělila, zda bude v řízení uplatňovat práva osoby zúčastněné
na řízení. Advokát stěžovatelky oznámil 27. 2. 2020, že stěžovatelka bude v soudním řízení
tato práva uplatňovat, a do spisu založil plnou moc. Dne 4. 3. 2020 nahlížela stěžovatelka
do soudního spisu, a to od 12:31 do 14:36.
[10] K tomu stěžovatelka v kasační stížnosti dodává, že neprodleně po 4. 3. 2020 začala
připravovat vyjádření k žalobě, příprava se však zdržela v důsledku nařízeného nouzového stavu
a omezení, která byla během nouzového stavu přijata. Městský soud však dne 8. 4. 2020
bez nařízení jednání vyhlásil rozsudek.
[11] NSS k tomu zvážil následující.
[12] Procesní práva osob zúčastněných na řízení zdůraznil Ústavní soud již v nálezu ze dne
27. 6. 2001, sp. zn. Pl. ÚS 16/99 (N 96/22 SbNU 329; 276/2001 Sb.), kterým zrušil tehdejší část
pátou občanského soudního řádu. Jedním z důvodů derogace staré právní úpravy správního
soudnictví bylo právě to, že tato úprava naprosto nedostatečně upravovala práva osob,
které současný soudní řád správní nazývá osobami zúčastněnými na řízení.
[13] Na osoby zúčastněné na řízení nelze pohlížet jako na procesní subjekty, jejichž práv
se soudní řízení netýká, popřípadě které jsou v řízení účastny tak říkajíc „do počtu“. Naopak
jedná se o osoby, jejichž práv se řízení přímo týká, ba dokonce často o osoby, o jejichž právech,
založených rozhodnutím správního orgánu, je v řízení přímo rozhodováno (tak jako je tomu
i v nyní projednávané věci). Jinými slovy, předmětem řízení před správním soudem mohou být
někdy spíše práva osoby zúčastněné na řízení než práva samotného žalobce. Řízení
před správním soudem je tedy zpravidla sporem (také) osoby zúčastněné na řízení,
jde o „její“ věc (takto usnesení rozšířeného senátu ze dne 5. 12. 2017, čj. 2 As 196/2016-123,
č. 3668/2018 Sb. NSS, Zdravé Ktišsko, bod 19). Je zřejmé, že soudní řád správní přiznává osobám
zúčastněným na řízení rozsáhlá procesní oprávnění. Tato práva nesmí být výkladem zužována
či znehodnocována (tamtéž, bod 23).
[14] V nynější věci práva stěžovatelky jako osoby zúčastněné na řízení respektována nebyla.
Spor o zákonnost prodloužení platnosti integrovaného povolení pro skládku se stěžovatelky
přímo dotýká, stěžovatelka je provozovatelkou skládky. Soud však neuvědomil stěžovatelku
o žalobě, podané v červnu 2016, po dobu bezmála čtyř let. O žalobě ji informoval teprve
na sklonku února 2020. Stěžovatelka ve lhůtě oznámila, že práva osoby zúčastněné bude
uplatňovat, a během jednoho týdne také nahlížela do spisu (4. 3. 2020). Ovšem již o osm dní
později, 12. 3. 2020, přijala vláda usnesení č. 194, kterým v souladu s čl. 5 a 6 ústavního zákona
č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti České republiky, vyhlásila pro území České republiky z důvodu
ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaného jako SARS CoV-2)
nouzový stav (č. 69/2020 Sb.). Nouzový stav vláda vyhlásila počínaje 12. 3. 2020 od 14 hodin.
[15] Nouzový stav vyhlášený od 12. 3. 2020 byl spojen se zásadním a v novodobé historii zcela
bezprecedentním omezením práv občanů včetně svobody pohybu uvnitř republiky. Nouzový
stav a s ním spojená opatření proto logicky také vytvořily překážku, aby stěžovatelka mohla
sepsat vyjádření k žalobě ještě během března 2020. Lze upozornit, že stěžovatelka musela sepsat
vyjádření v nijak jednoduché věci, kde krom obsáhlé žaloby bylo podáno vyjádření žalovaného
a obsáhlá replika žalobců (včetně důkazních návrhů). NSS proto dává stěžovatelce za pravdu,
že za těchto zcela specifických podmínek je porušením stěžovatelčina práva na spravedlivý
proces, pokud soud vydal dne 8. 4. 2020 rozsudek, aniž dal stěžovatelce čas na sepsání vyjádření:
čas přiměřený s ohledem na všechna specifika bezprecedentní pandemické situace. Postup soudu
je o to více zarážející, že po dobu bezmála čtyř let stěžovatelku o podané žalobě vůbec
neuvědomil.
[16] NSS nemohl za těchto okolností postup městského soudu schválit. Je nadto z obsahu
kasační stížnosti evidentní, že stěžovatelka má proti žalobě celou řadu procesních i obsahových
argumentů. Není proto namístě, aby se těmito argumenty zabýval jako první (namísto městského
soudu) až soud zdejší.
[17] Na základě výše uvedených důvodů NSS v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. proto zrušil
rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Soud se svým postupem dopustil
nejen jiné vady řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé
[§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], ale porušil též právo stěžovatelky na spravedlivý proces. V souladu
s §110 odst. 4 s. ř. s. je městský soud vázán právním názorem uvedeným v tomto rozhodnutí.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud (§110 odst. 3 s. ř. s.).
[18] Protože NSS rozhodl (s přihlédnutím k povaze procesní vady) bezodkladně ve věci samé,
nerozhodoval zvlášť o odkladném účinku kasační stížnosti. Zaplacenou částku 1000 Kč výrokem
II proto vrací stěžovatelce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. května 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu
OPRAVNÉ USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl předsedou senátu Zdeňkem Kühnem v právní věci žalobců:
a) městská část Praha-Ďáblice, se sídlem Osinalická 1104/13, Praha 8, b) Spolek
pro Ďáblice, se sídlem Na Blatech 243/7, Praha 8, obou zast. JUDr. Michalem Bernardem,
Ph.D., advokátem se sídlem Klokotská 103/13, Tábor, proti žalovanému: Ministerstvo
životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, za účasti osoby zúčastněné na řízení:
FCC Česká republika, s.r.o., se sídlem Ďáblická 791/89, Praha 8, zast. Mgr. Martinem Řandou,
LL.M., advokátem se sídlem Truhlářská 1104/13, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne
21. 4. 2016, čj. 133/500/16, 3471/ENV/16, v řízení o kasační stížnosti osoby zúčastněné
na řízení proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2020, čj. 10 A 116/2016-73,
o opravě zjevné nesprávnosti ve výroku II rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne
19. 5. 2020, čj. 10 As 136/2020-58,
takto:
Výrok II rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 5. 2020, čj. 10 As 136/2020-58,
se o pr a v uj e tak, že soudní poplatek bude vrácen osobě zúčastněné na řízení a vyplacen
k rukám jejího zástupce, „Mgr. Martina Řandy, LL.M.“.
Odůvodnění:
Rozsudkem ze dne 19. 5. 2020, čj. 10 As 136/2020-58, Nejvyšší správní soud rozhodl,
že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 4. 2020, čj. 10 A 116/2016-73, se ruší a věc
se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení (výrok I) a dále, že osobě zúčastněné na řízení se vrací
zaplacený soudní poplatek ve výši 1000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního
soudu k rukám jejího zástupce, JUDr. Michala Bernarda, Ph.D., do 30 dnů od dne, kdy sdělí
soudu číslo účtu, na který má být poplatek vrácen (výrok II).
Přípisem ze dne 20. 5. 2020 osoba zúčastněná na řízení upozornila, že ve výroku II právě
cit. rozsudku je nesprávně uveden advokát žalobců. Proto požádala o opravu tohoto výroku.
Podle §54 odst. 4 s. ř. s. předseda senátu opraví v rozsudku i bez návrhu chyby v psaní a počtech, jakož i jiné
zjevné nesprávnosti. Týká-li se oprava výroku, vydá o tom opravné usnesení a může odložit vykonatelnost
rozsudku do doby, dokud opravné usnesení nenabude právní moci. Takové zjevné nesprávnosti se dopustil
NSS v písemném vyhotovení rozsudku čj. 10 As 136/2020-58, v němž ve výroku II, kterým
vracel osobě zúčastněné na řízení soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti, jako platební místo uvedl „JUDr. Michala Bernarda, Ph.D.“, tedy zástupce
žalobců. Platebním místem je samozřejmě advokát osoby zúčastněné na řízení. NSS proto
podle §54 odst. 4 s. ř. s. tímto opravným usnesením provedl opravu této zjevné nesprávnosti.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. května 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu