ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.121.2020:52
sp. zn. 10 Azs 121/2020 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce
Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: S. A., zast. JUDr.
Karlem Kavalírem, advokátem se sídlem Buzulucká 431/2, Hradec Králové, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 8.
2019, čj. OAM-19/LE-LE26-ZA13-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 3. 2020, čj. 31 Az 15/2019-23,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Karlu Kavalírovi, advokátu,
se p ři zn áv á odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 6 800 Kč, která mu bude
proplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně je státní příslušnicí Arménské republiky. Má celkem sedm dcer. S nejmladší
z nich (rok nar. 2000) letecky přicestovala z Moskvy do ČR. Uvádí, že dosud o mezinárodní
ochranu nežádala. Dne 21. 1. 2019 během poskytnutí údajů k žádosti uvedla, že v Arménii
pracovala s generálem Manvelem (pozn. NSS: tato část její výpovědi koresponduje s výpovědí
její nejmladší dcery, jejíž spis NSS vede pod sp. zn. 10 Azs 122/2020). „Ví tak mnoho, že si to jeden
nedokáže ani představit.“ Proto je v nebezpečí. Jednou ji prý cestou z práce chtěli přejet autem.
Vyhrožují jí. Během následujícího pohovoru doplnila, že její manžel přišel o život 5. 8. 2012
při autonehodě. Asi rok před smrtí začal mít problémy s generálem Manvelem. Po smrti manžela
se rodina musela přestěhovat. Asi po čtvrt roce, co se přestěhovali do Armaviru, srazilo žalobkyni
auto. Nebyla ale moc zraněná. Zapamatovala si poznávací značku vozidla, opakovaně to nahlásila
na policii, ale policie to neřešila. Domnívá se, že šlo o úmyslné sražení, které zosnoval generál
Manvel. Začala mít také problém se splácením dluhů po manželovi (nyní celkem asi 10 tis. USD).
Jeden z věřitelů jí vyhrožoval, že pokud nezaplatí, bude hůř. Dluhy nijak nesouvisely s generálem
Manvelem. Dále uvedla, že v prvotním poskytnutí údajů došlo k chybě v překladu, jelikož
ona s generálem Manvelem nikdy nepracovala a nic o něm neví. V roce 2016 odjela s dcerou
do Ruska za prací, aby splatila dluhy (protokol ze dne 17. 5. 2019).
[2] Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný neudělil žalobkyni mezinárodní ochranu
dle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu. Žalobkyní namítané
skutečnosti nespadají pod zákonem vymezené důvody pro udělení mezinárodní ochrany.
Krajský soud názoru žalovaného přisvědčil a výše specifikovaným rozsudkem žalobu zamítl.
[3] Žalobkyně (stěžovatelka) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností. Stejně jako
v žalobě zpochybňuje jen závěr žalovaného o tom, že nesplnila podmínky pro udělení doplňkové
ochrany dle §14a zákona o azylu. Mj. namítá, že správní rozhodnutí i napadený rozsudek jsou
nepřezkoumatelné. Také vznesla námitku, že žalovaný řádně nezjistil skutkový stav věci.
[4] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje zájmy
stěžovatele (§104a s. ř. s.). Není-li tomu tak, soud kasační stížnost odmítne jako nepřijatelnou
(viz usnesení ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[5] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[6] Ve vztahu k námitce nedostatečně a nesprávně zjištěného skutkového stavu
a nedostatečného dokazování NSS odkazuje na konstantní praxi (viz rozsudek
ze dne 20. 11. 2003, čj. 2 Azs 27/2003-59, č. 181/2004 Sb. NSS, nebo usnesení NSS
ze dne 5. 1. 2017, čj. 10 Azs 222/2016-48). Tam uvedené právní závěry žalovaný
respektoval, obstaral si o zemi původu stěžovatelky dostatek aktuálních podkladů
(§3 správního řádu). Stěžovatelka proti těmto zjištěním nestaví žádná tvrzení opřená o konkrétní
a aktuální důkazy. Pořízené podklady proto plně postačovaly k posouzení situace v Arménii
(srov. rozsudek ze dne 4. 2. 2009, čj. 1 Azs 105/2008-81, č. 1825/2009 Sb. NSS; k zjišťování
a zohlednění informací ve prospěch i neprospěch žadatele pak rozsudek ze dne 30. 6. 2010,
čj. 9 Azs 16/2010-229).
[7] Rozhodnutí žalovaného a rozsudek krajského soudu nejsou ani nepřezkoumatelné.
Na základě podkladů obsažených ve spisu totiž žalovaný pečlivě – v souladu s §68 odst. 3
správního řádu – vysvětlil, že stěžovatelkou tvrzené skutečnosti nespadají pod azylově relevantní
důvody, což krajský soud následně potvrdil. Stěžovatelka se mýlí, pokud se domnívá, že jí hrozí
vážná újma ve smyslu §14a zákona o azylu.
[8] Je sice pravda, že žalovaný ani krajský soud se ve svých rozhodnutích výslovně nezabývali
otázkou dostupnosti a účinnosti vnitrostátní ochrany, tj. pomoci orgánů arménské veřejné správy
(např. policie) stěžovatelce. Avšak za nynějších skutkových okolností se k tomuto aspektu
stěžovatelčiny situace z úřední povinnosti vyjadřovat nemuseli. S ohledem na stěžovatelčin
specifický azylový příběh nebylo vyřešení této otázky nezbytné. Stěžovatelka totiž žila v Arménii
od smrti manžela (2012) do roku 2016. Až po čtyřech letech od smrti manžela odešla na tříletý
pracovní pobyt do Ruska, kde neusilovala o získání mezinárodní ochrany. V roce 2019
přicestovala do ČR, kde spolu s nejmladší dcerou vůbec poprvé požádala o mezinárodní ochranu,
a to v návaznosti na události, které se staly před mnoha lety. I pokud by stěžovatelka
před odchodem z Arménie pociťovala nějaké příkoří, které tehdy vnímala jako skutečné
nebezpečí vážné újmy, po několikaletém pobytu mimo území Arménie bezpochyby původní
intenzita těchto okolností zeslábla (srov. usnesení ze dne 22. 2. 2017, čj. 10 Azs 326/2016-37,
bod 9).
[9] V této souvislosti NSS připomíná, že mezinárodní ochrana je výjimečným právním
institutem, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoliv však před jakýmikoli
negativními jevy v zemi jeho původu. Poskytnutí azylu, resp. doplňkové ochrany,
které se v soudním řízení stěžovatelka domáhá, je zcela specifickým důvodem pobytu cizinců
na území ČR. Nelze je zaměňovat s jinými legálními formami pobytu cizinců na území ČR,
tak jak jsou upraveny např. v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Podáním
žádosti o mezinárodní ochranu nelze obcházet povinnosti vyplývající pro cizince z citovaného
zákona. Právě legalizace pobytu je z povahy vyjádření samotné stěžovatelky primárním účelem
její žádosti.
[10] Jakkoliv NSS nechce stěžovatelčinu dluhovou situaci nijak bagatelizovat, ztotožňuje
se s žalovaným, že z důvodu jí popsaných potíží jí v případě návratu do země původu nehrozí
přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu 14a odst. 2 zákona o azylu
(s. 8 napadeného rozhodnutí). Opačná tvrzení stěžovatelky jsou značně spekulativní.
Rovněž se NSS ztotožňuje se závěrem, že vliv generála Manvela byl po jeho zatčení v červnu
2018 značně oslaben či zcela vymýcen (viz Informace OAMP ze dne 24. 10. 2018:
Manvel Grigoryan).
[11] V této věci tedy nevyvstala žádná právní otázka, která by doposud nebyla judikaturou
jednotně řešena, ani taková otázka, kterou by bylo třeba řešit odlišně. Nedošlo ani k pochybení
soudu při výkladu práva. NSS proto kasační stížnost podle §104a s. ř. s. odmítl
pro nepřijatelnost. Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s.
[12] NSS stěžovatelce ustanovil zástupce z řad advokátů, JUDr. Karla Kavalíra (usnesení
ze dne 6. 5. 2020). Ustanovenému advokátovi se s přihlédnutím k §7 bodu 5, §9 odst. 4 písm. d),
§11 odst. 1 písm. b) a d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), přiznává odměna za zastupování za dva úkony
právní služby (převzetí věci a příprava zastoupení a doplnění důvodů kasační stížnosti),
tj. 2 × 3 100 Kč a dále paušální náhrada hotových výdajů 2 × 300 Kč (§13 odst. 4 advokátního
tarifu); celkem tedy částka 6 800 Kč. Tato částka bude k rukám advokáta proplacena z účtu NSS
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. července 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu