ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.128.2020:24
sp. zn. 10 Azs 128/2020 - 24
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Zdeňka Kühna, soudkyně
Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobců: a) I. M., b) L. T., oba zast.
JUDr. Ing. Jiřím Špeldou, advokátem, se sídlem Šafaříkova 666, Hradec Králové, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutím
žalovaného ze dne 26. 3. 2019, čj. MV-46168-2/OAM-2019 a čj. MV-46209-2/OAM-2019, v
řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3.
2020, čj. 29 Az 6/2019-58,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá práv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovenému zástupci žalobců JUDr. Ing. Jiřímu Špeldovi, advokátovi,
se p ři zn áv á odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši
6 064,60 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
[1] Žalobci podali dne 20. 3. 2019 další opakované žádosti o mezinárodní ochranu, v nichž
uvedli, že v důsledku nově vzniklých okolností mohou být při návratu do země původu
v ohrožení života.
[2] Žalovaný zastavil řízení o této další opakované (v pořadí již třetí) žádosti podle §11a
odst. 3 zákona č. 235/1999 Sb., o azylu. Žalobkyně a) sice tvrdila novou skutečnost,
tj. že má k dispozici dopis gruzínské prokuratury, z něhož plyne, že po návratu do Gruzie mohou
být žalobkyně a) a její manžel uvězněni, tento dopis však žalovanému nedoložila. Žalovaný proto
považoval její tvrzení za účelové. Nezletilý žalobce b) žádné nové skutečnosti neuvedl. Situace
v zemi jejich původu navíc nedoznala od posouzení předchozí žádosti žádné změny,
která by mohla mít vliv na posouzení žádosti.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného brojili žalobci u Krajského soudu v Hradci Králové, ten však
žalobu zamítl. Žalobci podle soudu neuvedli žádný věcný argument svědčící o hrozbě
pronásledování v zemi původu, která by odůvodňovala udělení mezinárodní ochrany.
Žalobci soudu doložili kopii přípisu Generální prokuratury Gruzie. Z kopie přípisu plynulo,
že proti žalobkyni a) a jejímu manželovi může být vedeno trestní stíhání kvůli nezákonnému
nabývání pozemků. Podle soudu však tato informace nebyla důvěryhodná (obsahovala
rozporuplné skutečnosti a byla špatně čitelná) a nezavdávala příčinu k tomu, aby byl případ
žalobců opětovně věcně přezkoumán.
[4] Proti rozsudku krajského soudu podali žalobci (stěžovatelé) kasační stížnost. Krajský soud
podle stěžovatelů nepřezkoumatelně posoudil charakter přípisu Generální prokuratury Gruzie.
Stěžovatelé jsou přesvědčeni, že nedůvodné trestní stíhání v zemi původu kvůli nezákonnému
převodu pozemků, v jehož důsledku je rodině stěžovatelů vyhrožováno zabitím, je důvodem
pro udělení mezinárodní ochrany. Přípis generální prokuratury stěžovatelé dříve nepředložili
proto, že jej neměli k dispozici.
[5] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na své rozhodnutí a obsah správního
spisu. Připomněl, že Gruzie je s výjimkou Abcházie a Jižní Osetie od 23. 3. 2019 zařazena
vyhláškou č. 68/2019 Sb. do seznamu bezpečných zemí.
[6] Ve věcech mezinárodní ochrany se NSS po posouzení přípustnosti kasační stížnosti
v souladu s §104a s. ř. s. zabývá otázkou, zda podaná kasační stížnost svým významem podstatně
přesahuje zájmy stěžovatele. Není-li tomu tak, NSS takovou kasační stížnost odmítne
jako nepřijatelnou (viz usnesení NSS ze dne 26. 4. 2006, čj. 1 Azs 13/2006-39,
č. 933/2006 Sb. NSS).
[7] Kasační stížnost je nepřijatelná.
[8] Předmětem tohoto soudního přezkumu je v pořadí již třetí (tj. druhá opakovaná) žádost
stěžovatelů o udělení mezinárodní ochrany. První rozhodnutí žalovaného, jímž nebyla
stěžovatelům udělena mezinárodní ochrana, byla přezkoumána jak před krajským soudem,
který zamítl žalobu, tak před NSS, který odmítl kasační stížnost pro nepřijatelnost usnesením
ze dne 21. 3. 2018, čj. 5 Azs 236/2017-38. Řízení o (první) opakované žádosti stěžovatelů
o mezinárodní ochranu žalovaný zastavil podle §25 písm. i) zákona o azylu.
[9] Podle §11a odst. 3 zákona o azylu platí, že podal-li cizinec další opakovanou žádost o udělení
mezinárodní ochrany a nelze-li se s ohledem na předchozí řízení nebo podstatnou změnu okolností vztahujících se
k možnému pronásledování z důvodů uvedených v §12 nebo k hrozbě vážné újmy podle §14a důvodně
domnívat, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování, že mu hrozí vážná újma nebo že již splňuje důvody
pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny podle §13 a 14a, ministerstvo řízení
usnesením zastaví.
[10] NSS se již v minulosti vyjádřil k otázce opakovaných žádostí o udělení mezinárodní
ochrany (viz např. rozsudky ze dne 11. 6. 2009, čj. 9 Azs 5/2009-65, ze dne 8. 9. 2011,
čj. 7 Azs 28/2011-74, ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, atd.), a to tak, že hlavním účelem
možnosti opakovanou žádost podat je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné
skutečnosti, které by mohly ovlivnit postavení žadatele a které žadatel nemohl uplatnit
bez vlastního zavinění během předchozího řízení.
[11] V rozsudku ve věci 9 Azs 5/2009 NSS uvedl, že „při opakovaném podání žádosti o udělení
mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné
garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jež může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti
předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí“. V rozsudku
soud také dovodil, že „se přitom může zpravidla jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času –
zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele“.
[12] V rozsudku ze dne 3. 10. 2017, čj. 9 Azs 185/2017-39, pak NSS shrnul nároky
na odůvodnění rozhodnutí o další opakované žádosti (založené na rozsudku rozšířeného senátu
NSS ze dne 6. 3. 2012, čj. 3 Azs 6/2011-96, č. 2642/2012 Sb. NSS): „Ve všech těchto případech
je třeba trvat na tom, aby ministerstvo zdůvodnilo jednak svůj závěr, že cizinec ve své žádosti neuvedl relevantní
důvody, které nemohl uplatnit v předchozích žádostech, jednak že v zemi jeho původu nedošlo k podstatným
změnám, které by mohly mít vliv na případné udělení mezinárodní ochrany.“
[13] V posuzované věci stěžovatelé v další opakované žádosti o mezinárodní ochranu pouze
obecně odkázali na blíže nespecifikované těžkosti a obavy v zemi původu, žádným způsobem
je však žalovanému neupřesnili ani nepodložili důkazy. Až k žalobě stěžovatelé připojili špatně
čitelný dokument, zřejmě z gruzínské generální prokuratury, obsahující informaci o tom,
že stěžovatelka a její manžel jsou v zemi původu vyšetřováni v souvislosti s nezákonným
nabýváním pozemků. K tomu lze podotknout, že již v první žádosti o mezinárodní ochranu
stěžovatelé vyjádřili obavu o život, kterou dovozovali z problémů stěžovatelčina otce s policií
a prokuraturou; tyto skutečnosti však podle žalovaného neodůvodňovaly udělení mezinárodní
ochrany.
[14] Krajský soud ve svém rozhodnutí řádně zdůvodnil, proč posoudil žalobu
jako nedůvodnou. Listina, kterou stěžovatelé přiložili k žalobě jako jediný důkaz k prokázání
svých tvrzení, nepůsobí přesvědčivě (též proto, že je v ní použito jiné příjmení stěžovatelčina
manžela, než které kdy podle informací soudu užíval). Soud navíc shledal rozpory v tom,
jak skutkový děj popsala stěžovatelka a jak její manžel. Jako celek tedy příběh stěžovatelů
nepůsobí natolik důvěryhodně, aby mohl být na jeho základě případ stěžovatelů opětovně
posouzen poté, co již dvakrát předtím s žádostmi o mezinárodní ochranu nebyli úspěšní. Krajský
soud se zabýval i tím, že situace v Gruzii nedoznala od posouzení předchozích žádostí žádných
změn. Byly tedy posouzeny obě okolnosti, které je podle rozsudku NSS ve věci 9 Azs 185/2017
zapotřebí hodnotit.
[15] Ustálená a vnitřně jednotná judikatura NSS tedy poskytuje dostatečnou odpověď
na námitky stěžovatelů. Krajský soud rovněž nijak nepochybil při výkladu hmotného
či procesního práva. NSS proto kasační stížnost odmítl jako nepřijatelnou podle §104a s. ř. s.
[16] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
[17] Stěžovatelům byl usnesením krajského soudu ustanoven zástupce JUDr. Ing. Jiří Špelda,
advokát se sídlem v Hradci Králové. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí v takovém
případě stát. NSS přiznal zástupci odměnu za jeden úkon právní služby, spočívající v podání
kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif)]. Za jeden úkon právní
služby náleží zástupci odměna ve výši 3 100 Kč podle §9 odst. 4 písm. d) ve spojení s §7 bodem
5 advokátního tarifu. Podle §12 odst. 4 advokátního tarifu náleží advokátovi při zastupování více
osob za každou z těchto osob mimosmluvní odměna snížená o 20 % této částky. Při zastupování
dvou osob tak ustanovenému zástupci náleží odměna ve výši 4 960 Kč. Dále mu náleží náhrada
hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 4 téže vyhlášky). Protože je zástupce stěžovatelů
plátcem DPH, je třeba k odměně za zastupování a k paušální náhradě dále připočíst částku
odpovídající této dani (1 104,60 Kč). Celkem tedy odměna činí 6 064,60 Kč.
[18] NSS nepřehlédl, že stěžovatelé požádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnost.
Protože však soud o věci rozhodl přednostně, o odkladném účinku již samostatně nerozhodoval.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. května 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu