ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.194.2020:23
sp. zn. 10 Azs 194/2020 - 23
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje
Mrákoty a soudkyně Zuzany Břízové v právní věci žalobce: I. Y., zast. Mgr. Ladislavem Bártou,
advokátem se sídlem Purkyňova 6, Ostrava, proti žalované: Policie ČR, Ředitelství služby
cizinecké policie, se sídlem Olšanská 2176/6, Praha 3 – Žižkov, proti rozhodnutí žalované ze
dne 10. 7. 2018, čj. CPR-5074-5/ČJ-2018-930310-V230, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2020, čj. 17 A 41/2020-19,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje, rozhodla dne
9. 1. 2018 o správním vyhoštění žalobce; žalovaná následně rozhodnutím uvedeným v záhlaví
zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí o správním vyhoštění. Proti rozhodnutí žalované
se žalobce bránil žalobou u Krajského soudu v Plzni, kterou krajský soud zamítl.
[2] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (stěžovatel) kasační stížnost a současně
požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Tvrdí, že v rámci soudního přezkumu
rozhodnutí o správním vyhoštění by mu mělo být umožněno setrvat na území ČR po dobu řízení
o kasační stížnosti; v opačném případě by nemohl osobně hájit svá práva v tomto řízení, nemohl
by být v tak častém kontaktu se zástupcem jako nyní a aktivně se podílet na řízení. Stěžovatel
žádost dále odůvodňuje tím, že ČR je „středem jeho soukromého života“ a nepřiznání
odkladného účinku by zasáhlo do možnosti dále vést rodinný život s „dlouholetou partnerkou“
stěžovatele, občankou ČR, se kterou zde dle svého tvrzení žije.
[3] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí; dle žalované by přiznání
odkladného účinku vedlo jen k další bezdůvodné legalizaci pobytu stěžovatele na území ČR
a mohlo by omezit účinnost správního vyhoštění.
[4] Jak nedávno uvedl rozšířený senát NSS, „[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele
na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana
spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti“ (usnesení rozšířeného senátu ze dne 16. 6. 2020,
čj. 8 Azs 339/2019-38, bod 61). Zájem na osobní účasti v řízení o kasační stížnosti sice může
k přiznání odkladného účinku vést, ale obvykle jen ve spojení s dalšími důvody (například
rodinným nebo soukromým životem stěžovatele) nebo v návaznosti na individuální okolnosti
a specifika soudního řízení v dané věci. Tyto individuální okolnosti by však měly jasně
a konkrétně plynout ze stěžovatelem osvědčených tvrzení (srov. tamtéž, bod 59).
[5] Stěžovatel na omezení spojená s nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti
odkazuje jen obecně a nevznáší žádné konkrétní argumenty týkající se tohoto řízení,
které by měly hovořit pro jeho přiznání. Právní názor, na který odkazuje stěžovatel, je výše
citovaným rozhodnutím rozšířeného senátu již překonán.
[6] Stejně tak NSS nevidí důvod pro přiznání odkladného účinku v tvrzeních o omezení
stěžovatelova rodinného života. Stěžovatel se opět omezuje jen na obecná tvrzení o tom,
že jeho vyhoštění bude „velmi zásadním zásahem“ do jeho soužití s partnerkou (dle rozhodnutí
krajského soudu se navíc jedná nanejvýš o přátelský vztah s jeho bývalou manželkou), blíže
k tomu však nic nedodává ani své tvrzení neosvědčuje.
[7] Jelikož nedošlo ke splnění zákonných předpokladů, NSS kasační stížnosti odkladný
účinek podle §107 ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. července 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu