ECLI:CZ:NSS:2020:10.AZS.270.2020:25
sp. zn. 10 Azs 270/2020 - 25
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely
Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: S. M., zastoupeného Mgr. Umarem
Switatem, advokátem se sídlem Dědinova 2011/19, Praha 4, proti žalované: Policie České
republiky, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, se sídlem Kaplanova 2005/4,
Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 29. 6. 2020, čj. KRPA-168068-18/ČJ-2020-000022-
ZSV, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
3. 8. 2020, čj. 13 A 39/2020-24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalobce byl dne 29. 6. 2020 zajištěn za účelem správního vyhoštění. Policie dospěla
k závěru, že by mohl mařit nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění a z jeho
jednání je tento úmysl zřejmý [§124 odst. 1 písm. b) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky]. Žalobce podal proti rozhodnutí policie žalobu, tu však Městský soud
v Praze zamítl rozsudkem ze dne 3. 8. 2020.
[2] V kasační stížnosti proti rozsudku městského soudu namítl žalobce (stěžovatel), že v ČR
má pevné rodinné zázemí – bydlí zde u bratrance, který jej živí. Bratranec je jediným jeho blízkým
příbuzným, k Alžírsku už nemá stěžovatel žádné vazby. Rozhodnutí o zajištění nepřiměřeně
zasahuje do stěžovatelova rodinného života, neboť mu bere naději na zachování pevného
rodinného vztahu s bratrancem. Stěžovatel trvá na tom, že mu místo zajištění mohlo být uloženo
některé ze zvláštních opatření (mohl by se zdržovat v hlášeném bydlišti u svého bratrance,
bratranec by za něj rovněž mohl složit finanční záruku).
[3] Kasační stížnost není důvodná. Městský soud podrobně sepsal všechny skutkové
okolnosti stěžovatelova pobytu v ČR a žalobním námitkám se pečlivě věnoval. NSS nemá, co by
jeho postupu vytkl.
[4] Stěžovatelova kasační tvrzení jsou nevěrohodná. Při pohovoru před žalovanou stěžovatel
uvedl, že jeho matka zůstala v Alžírsku a stěžovatel si s ní každý týden telefonuje. Po případném
návratu do Alžírska by stěžovatel podle vlastních slov mohl u matky bydlet. Výslovně také
potvrdil svou doručovací adresu v Alžírsku. Nyní však uvádí, že k Alžírsku nemá žádné vazby
a že bratranec je jeho jediným blízkým příbuzným (zde stěžovatel zapomíná také na své čtyři
sourozence). Jeho sdělení tak nemohou být všechna pravdivá a soud jeho nynějším tvrzením
neuvěřil.
[5] Krom toho, i kdyby bratranec skutečně byl jediným stěžovatelovým příbuzným, nemohlo
by to zabránit stěžovatelovu zajištění. Námitky, které se týkají stěžovatelova rodinného života
(tj. vztahu s bratrancem), se ani tak netýkají zajištění jako spíše vyhoštění. Rozhodnutí
o vyhoštění však soud nyní nepřezkoumává.
[6] Pro úplnost lze ale dodat, že vztah s bratrancem, i když jde jistě o vztah příbuzenský,
nemůže být za normálních okolností vztahem, který by mohl zabránit stěžovatelovu vyhoštění.
Za rodinné příslušníky, jejichž vzájemné vztahy mohou mít význam z pohledu pobytového
statusu, jsou obvykle považováni a) manželé a partneři, b) rodiče a jejich potomci,
kteří ještě nejsou schopni se sami živit. Za určitých podmínek by jimi mohli být i další příbuzní,
typicky pokud by byl cizinec závislý na výživě svého příbuzného nebo by byl kvůli špatnému
zdravotnímu stavu odkázán na jeho péči. O nic takového ale v této věci nejde. Je také třeba
zdůraznit, že povaha a pevnost určitého rodinného vztahu se hodnotí objektivně, nikoli
podle subjektivního přání zúčastněných. Rodinnou vazbu v té intenzitě, jakou zákon požaduje,
tak nemůže založit pouhý úmysl stěžovatele žít v jiné zemi a nechat se tam coby osoba zralého
věku živit svým bratrancem.
[7] Při přezkumu rozhodnutí o zajištění je také lhostejné, že rozhodnutí o vyhoštění
„dosud nenabylo právní moci“, jak stěžovatel uvádí. Soud vychází z právního a skutkového stavu,
který tu byl při vydání rozhodnutí o zajištění; v tomto okamžiku ještě nemůže být rozhodnutí
o vyhoštění ani vydáno, takže stěží může být pravomocné. Nebezpečí, že cizinec bude mařit
nebo ztěžovat výkon rozhodnutí o správním vyhoštění (u stěžovatele pramenící z toho, že už byl
jednou policejně vyhoštěn, vyhoštění nerespektoval, nato byl soudně vyhoštěn nejprve trestním
příkazem a poté rozsudkem, kterým mu byl současně uložen trest odnětí svobody), se nezkoumá
až při vydání rozhodnutí o vyhoštění. Usuzuje se na ně v okamžiku, kdy je cizinec omezen
na svobodě a policie zkoumá, zda je nutné toto omezení zachovat až do okamžiku vyhoštění,
nebo zda je možné cizinci uložit jen mírnější opatření.
[8] Zvláštní opatření za účelem vycestování cizince z území nepřipadala v této věci v úvahu.
Stěžovatel se ve správním řízení nezmínil o tom, že by za něj mohl finanční záruku složit
jeho bratranec, a k této úvaze nemůže vést samotné sdělení, že bratranec stěžovatele živí.
Policie se nemohla spolehnout ani na to, že se bude stěžovatel zdržovat v místě pobytu,
tj. u bratrance. Sám stěžovatel totiž připustil, že adresu bratrancova bydliště, kde fakticky žije,
nikde nenahlásil a jeho jméno není nikde v domě uvedeno. Už jen to porušuje zákon o pobytu
cizinců, a nebylo tak pravděpodobné předpokládat, že stěžovatel začne dodržovat své zákonné
povinnosti ve vztahu k hlášení místa pobytu právě v okamžiku, kdy je ohrožen vyhoštěním.
[9] NSS proto kasační stížnost zamítl jako nedůvodnou. Stěžovatel nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ve věci neměl úspěch; žalované nevznikly náklady řízení
nad rámec běžné úřední činnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. prosince 2020
Zdeněk Kühn
předseda senátu