ECLI:CZ:NSS:2020:2.ADS.149.2020:19
sp. zn. 2 Ads 149/2020 - 19
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové
a soudců Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci navrhovatele: M. O., proti
odpůrci: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2,
o návrhu na obnovu řízení ukončeného usnesením Krajského soudu v Brně dne 27. 8. 2018,
č. j. 22 A 55/2016 - 38, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne 15. 4. 2020, č. j. 34 A 4/2019 – 3,
takto:
I. Žádost navrhovatele o prodloužení lhůty k prokázání zastoupení advokátem
se zamí t á.
II. Kasační stížnost se o dm ít á .
III. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Navrhovatel se svým podáním ze dne 8. 1. 2019 u Krajského soudu v Brně
(dále jen „krajský soud“) domáhal povolení obnovy řízení vedeného krajským soudem
pod sp. zn. 22 A 55/2016. Toto řízení bylo pravomocně skončeno usnesením krajského soudu
ze dne 27. 8. 2018, č. j. 22 A 55/2016-38, jímž krajský soud odmítl žalobu navrhovatele jako
nepřípustnou podle §46 odst. 1 písm. d) zák. č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(dále jen „s. ř. s.“), neboť navrhovatel nevyčerpal veškeré opravné prostředky. Žalobou napadené
rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 2. 5. 2016, č. j. MPSV-2016/87016-921,
sp. zn. SZ/MPSV-2016/59819-921, jež se týkalo přiznání dávky mimořádné okamžité pomoci
na úhradu nezbytného jednorázového výdaje navrhovatele (na úhradu nájemného za měsíc
2/2016 a jízdného do Prahy) ve výši 5 140 Kč, nebylo konečné, neboť zrušovalo rozhodnutí
vydané v prvním stupni, a věc byla vrácena prvostupňovému úřadu práce k dalšímu řízení.
Poskytnutí soudní ochrany by bylo předčasné, neboť teprve konečné správní rozhodnutí ve věci
je rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s., které lze napadnout správní žalobou.
[2] Kasační stížnost navrhovatele proti usnesení č. j. 22 A 55/2016-38 Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 15. 11. 2018, č. j. 1 Ads 313/2018-23, zamítl.
[3] Krajský soud v záhlaví označeným usnesením ze dne 15. 4. 2020, č. j. 34 A 4/2019 – 3
odmítl žalobu podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., jelikož návrh na obnovu řízení je podle §111
a §114 odst. 1 s. ř. s. ve věci dávky mimořádné okamžité pomoci nepřípustný a nesměřuje proti
rozsudku ve věci samé.
[4] Proti usnesení krajského soudu podal navrhovatel (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost,
v níž namítá, že řízení před krajským soudem ve věci sp. zn. 22 A 55/2016 bylo stiženo
zmatečností a neřešilo podstatu věci, přičemž se snaží dlouhodobě domoci soudní ochrany
ve věci nezákonného zásahu správního orgánu spočívajícího v provedení sociálního šetření
doprovázeného protokolárním otevřením bytu, jehož důsledkem bylo nucené vystěhování
z Vyškova a jeho sociální vyloučení. V důsledku tohoto postupu došlo podle stěžovatele
k poškození jeho zdraví a potlačení jeho práv. Stěžovatel nebyl řádně slyšen krajským soudem
při veřejném jednání. Stěžovatel dále požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti ve smyslu §36 odst. 3 s. ř. s. a §35 odst. 10 s. ř. s.
[5] Usnesením ze dne 17. 6. 2020, č. j. 2 Ads 149/2020 - 13, Nejvyšší správní soud návrh
stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl pro zjevnou bezúspěšnost
jeho kasační stížnosti a vyzval ho, aby ve lhůtě patnácti dnů ode dne doručení usnesení buďto
předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti,
nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§105 odst. 2 s. ř. s.). Toto usnesení bylo stěžovateli
doručeno dne 19. 6. 2020. Lhůta pro předložení plné moci udělené advokátovi (či prokázání
vysokoškolského právnického vzdělání) tedy uplynula v pondělí dne 6. 7. 2020. Protože tento den
je státním svátkem, posunul se v souladu s §40 odst. 2 s. ř. s. poslední den lhůty na úterý
7. 7. 2020.
[6] Dne 2. 7. 2020 obdržel Nejvyšší správní soud žádost stěžovatele o prodloužení
patnáctidenní lhůty stanovené usnesením č. j. 2 Ads 149/2020 – 13, z důvodu, že požádal Českou
advokátní komoru o určení advokáta k poskytnutí právní služby ve smyslu §18c zákona
č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“). Přílohou podání stěžovatele je kopie
této žádosti, kterou stěžovatel podal na formuláři podle §18a zákona o advokacii, obsahově
ji však upravil na žádost podle §18c.
[7] Nejvyšší správní soud v usnesení č. j. 2 Ads 149/2020 – 13 shledal kasační stížnost
stěžovatele zjevně bezúspěšnou a důkladně vysvětlil, že ať už by stěžovatel v kasační stížnosti
uvedl jakékoli důvody, nemohl by uspět (srov. odst. [17] předmětného usnesení).
[8] Nejvyšší správní soud považuje prodloužení patnáctidenní lhůty pro doložení zastoupení
stěžovatele advokátem za bezúčelné. Podle §18c odst. 5 zákona o advokacii „Komora žádosti
nevyhoví, jestliže jde o zneužití práva nebo jde-li o zjevně bezdůvodné uplatňování nebo bránění práva.“ I kdyby
však byl Českou advokátní komorou stěžovateli určen advokát, nemůže z jeho strany dojít
k jakémukoli ovlivnění řízení o kasační stížnosti, která je zjevně bezúspěšná, jak Nejvyšší správní
soud podrobně popsal již v usnesení č. j. 2 Ads 149/2020 – 13.
[9] Nejvyšší správní soud si je vědom znění čl. 36 Listiny základních práv a svobod, který
zaručuje právo na soudní ochranu. V daném případě je však výkon práva stěžovatelem
od počátku zjevně bezúspěšný a výsledek řízení o kasační stížnosti by nemohl být jiný, ani kdyby
byl stěžovatel zastoupen advokátem, neboť v kasační stížnosti není za dané procesní situace
žádný prostor pro případnou argumentaci. Nejvyšší správní soud proto jeho žádost
o prodloužení lhůty k doložení zastoupení v součinnosti s Českou advokátní komorou zamítl.
[10] Ze stěžovatelových podání je zjevné, že se cítí být dotčen na svých právech jednáním
veřejné správy v souvislosti se sociálním šetřením provedeným v minulosti. Ačkoli jeho těžkosti
nelze řešit v tomto řízení, stěžovatel se může obrátit na Českou advokátní komoru s žádostí
o zprostředkování odborné pomoci (podle §18a zákona o advokacii) ohledně možností dalšího
postupu v jeho případu, včetně soudní ochrany.
[11] Jelikož stěžovatel ve lhůtě podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2020,
č. j. 2 Ads 149/2020 – 13, existenci zastoupení advokátem (ani povinného vzdělání) nedoložil,
Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.
odmítl, neboť není splněna podmínka řízení a tento nedostatek nebyl přes výzvu soudu
odstraněn. V řízení proto nelze pokračovat.
[12] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle kterého žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. července 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu