ECLI:CZ:NSS:2020:2.ADS.197.2019:27
sp. zn. 2 Ads 197/2019 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: A. S., zastoupená Mgr. Janem
Švarcem, advokátem sídlem Vodičkova 24, Praha 1, proti žalovanému: Úřad práce – Krajská
pobočka pro hl. m. Prahu, se sídlem Domažlická 11, Praha 3, ve věci žaloby na ochranu proti
nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze
ze dne 3. 6. 2019, č. j. 14 A 30/2019 - 22, ve znění opravného usnesení ze dne 11. 6. 2019, č. j. 14
A 30/2019 - 27,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou podanou dne 21. 2. 2019 domáhala ochrany proti nečinnosti
žalovaného. Podáním ze dne 21. 3. 2019 vzala žalobu zpět, proto Městský soud v Praze
(dále „městský soud“) řízení výrokem I. v záhlaví označeného usnesení ze dne 3. 6. 2019 zastavil.
Výroky II. a III. pak rozhodl o vrácení části soudního poplatku žalobkyni a o povinnosti
žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 13 342 Kč. Opravným usnesením
označeným v záhlaví (dále „opravné usnesení“) pak výroky II. a III. usnesení ze dne 3. 6. 2019
nahradil textem, podle něhož je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku
12 342 Kč (výrok I.), a odložil vykonatelnost výroků II. a III. původního usnesení ze dne
3. 6. 2019 do nabytí právní moci opravného usnesení.
[2] Žalovaný proti výroku I. opravného usnesení podal kasační stížnost. Z jejího obsahu
je zřejmé, že směřuje výhradně do výroku soudu (rozhodnutí, kterým se řízení končí, ve znění
opravného usnesení), kterým mu byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni na nákladech řízení
konkrétní částku ve stanovené lhůtě. Žalovaný (dále „stěžovatel“) je přesvědčen, že městský soud
opřel výrok o nákladech řízení o jinou skutečnost než o tu, jež měla být za rozhodnou
považována podle stěžovatele. Namítal, že v řízení nebyl vůči žalobkyni nečinný a městský soud
rozhodl o nákladech řízení nezákonně, na základě nedostatečně zjištěného stavu věci. Dovozuje
účelovost jednání žalobkyně při podání žaloby i jejím zpětvzetí. Navrhl, aby Nejvyšší správní
soud výrok I. opravného usnesení zrušil a sám rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá
na náhradu nákladů řízení (o žalobě) právo. Žalobkyně se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[3] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval přípustností včas podané kasační stížnosti
z pohledu §104 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Podle tohoto
ustanovení je kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti
důvodům rozhodnutí soudu, nepřípustná (zvýraznění doplněno).
[4] V této věci stěžovatel brojí výlučně proti jemu uložené povinnosti hradit náklady řízení
o žalobě, neboť ji považuje za nespravedlivou a nezákonně uloženou. Výrok o zastavení řízení
nenapadá. Výše uvedenému ostatně odpovídá také formulace petitu kasační stížnosti, ve kterém
stěžovatel navrhuje Nejvyššímu správnímu soudu, aby zrušil pouze výrok, jímž byl zavázán
k úhradě nákladů ve prospěch žalobkyně, a žádá, aby soud sám rozhodl nově tak, že na náhradu
nákladů řízení nemá nikdo právo.
[5] Jelikož zákon ve výše citovaném ustanovení zcela jednoznačně označuje kasační stížnost
napadající jen výrok o nákladech řízení za nepřípustnou, nelze ji věcně projednat a musí
být odmítnuta [§46 odst. 1 písm. d) ve spojení s §120 s. ř. s.]. Zákonodárce tímto způsobem
zcela vyloučil revizi nákladového výroku, a to i pro situace, kdy by bylo zjevné, že povinnost
k úhradě byla uložena v rozporu se zákonem (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 9. 2004, č. j. 4 Ans 1/2004 - 53).
[6] Nad rámec nutných důvodů rozhodnutí lze pouze dodat, že přezkumu nákladového
výroku by se bylo možné domoci toliko za situace, kdy by současně byl kasační stížností napaden
i výrok hlavní (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010, č. j. 7 Afs 1/2007 - 64).
Současně by však musela být splněna podmínka, že kasační stížnost bude proti výroku ve věci
samé přípustná, a to i subjektivně (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 12. 2012, č. j. 1 Ans 17/2012 - 33). Žalovaný správní orgán by se tak býval musel domáhat
pokračování v řízení a meritorního projednání žaloby tím, že by zpochybnil zákonnost výroku
o zastavení řízení). Ustálená judikatura Nejvyššího správního soudu přitom brání podávání
takových kasačních stížností, které napadají hlavní výrok toliko účelově, pouze ve snaze domoci
se příznivějšího rozhodnutí o povinnosti k úhradě nákladů řízení o žalobě (srov. např. výše
citované usnesení č. j. 1 Ans 17/2012 - 33, body 10 až 12).
[7] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu