ECLI:CZ:NSS:2020:2.AS.59.2019:29
sp. zn. 2 As 59/2019 - 29
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců
JUDr. Ondřeje Sekvarda a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: BABY DIREKT s. r. o.,
se sídlem Masarykova 118, Modřice, zastoupený Mgr. Ing. Milanem Sochorem, advokátem
se sídlem Divadelní 6, Brno, proti žalovanému: Česká obchodní inspekce, ústřední
inspektorát, se sídlem Štěpánská 15, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 2. 2017,
č. j. ČOI 164722/16/O100/3000/16/17/Hl/Št, sp. zn. ČOI 118280/15/3000, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2019,
č. j. 62 A 70/2017 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n ep ři zn áv á .
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozsudkem Krajského soudu v Brně označeným v záhlaví byla zamítnuta
žaloba žalobce proti rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno rozhodnutí České
obchodní inspekce, Inspektorátu Jihomoravského a Zlínského, z 22. 11. 2016,
č. j. ČOI 113253/16/3000/R/Mach/II (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního
stupně“), tak, že žalobce naplnil skutkovou podstatu §8 odst. 1 písm. a) a §5 odst. 3 zákona
č. 102/2001 Sb., o obecné bezpečnosti výrobků a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o obecné bezpečnosti výrobků“), tím, že jako dovozce uvedl na trh výrobek – dětskou cestovní
postýlku zn. ZOPA, model LUNA, Red, který nesplňuje obecné požadavky na bezpečnost
výrobků dle zákona o obecné bezpečnosti výrobků v návaznosti na EN 716-1/2:2008 + A1:2013,
čl. 4.4.5., neboť dle Test Reportu No L/0052191-1 a L/0052191-2 z 3. 6. 2015 vydaného
španělskou zkušební laboratoří AIJU Technological Institute for Children´s products & Leisure
„4.4.5 Nevyhovuje: Když je zkoušena dle EN 716-2:2008 (+A1:2013) v souladu s čl. 5.10 – Náhodná
místa, smyčka zkušebního řetězu se, při zatížení hmotností kulovitého závaží, zachytí ve všech rozích lůžka.“
Dále byly na výrobku provedeny doplňkové zkoušky dle EN 1930:2011 – Výrobky pro péči
o dítě – Bezpečnostní zábrany – Bezpečnostní požadavky a metody zkoušení, čl. 6.11.2.3.,
při doplňkové zkoušce účinnosti připevňovacích a uzamykacích zařízení došlo ke zlomení
zamykacího zařízení na jedné z dlouhých stran postýlky. Za uvedený správní delikt mu byla
uložena pokuta ve výši 20 000 Kč.
II. Rozhodnutí krajského soudu
[2] Krajský soud napadeným rozsudkem žalobu zamítl, neboť žalovaný námitky žalobce
týkající se vypovídací hodnoty videozáznamu, který měl dokládat provedení zkoušek dle příslušné
technické normy, posoudil. Reflektoval též žalobcem předložené prohlášení výrobce a testovací
protokoly z Velké Británie. Aplikována byla správná technická norma EN 716-1:2008
(+A1:2013), což plyne z výroku i odůvodnění rozhodnutí správních orgánů obou stupňů.
Za uvedení na trh soud považoval první dodání konkrétního kusu výrobku, nikoli jeho typu.
K uvedení výrobku na trh došlo v roce 2014 bez ohledu na již dřívější uvedení typu tohoto
výrobku na trh, proto nemohlo dojít k zániku odpovědnosti za správní delikt. K výši pokuty soud
uvedl, že byly hodnoceny všechny okolnosti případu a výše pokuty byla odůvodněna
srozumitelně. Zmínka o normě EN 1930:2011 má význam pouze doplňkový, nemající vliv
na posouzení jednání žalobce ani výši pokuty.
III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[3] V kasační stížnosti proti shora specifikovanému rozsudku žalobce (dále jen „stěžovatel“)
uvedl, že soud dospěl k nesprávnému skutkovému zjištění, jež nemá oporu ve spisu
[§103 odst. 1 písm. b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen „s. ř. s.“],
neboť kontrolovaný výrobek byl totožný s dříve testovaným, což bylo patrné z videozáznamu
ve spojení s dodacím listem a fakturou. Sdělil, že výrobek stejného typu byl testován ve Velké
Británii dle správné normy a metody, pouze došlo k písařské chybě v rámci písemného
vyhotovení záznamu testu odkazujícího na metodu dle čl. 5.9. místo čl. 5.10. Soud
z předložených důkazů vyvodil nesprávný závěr, že není jasné, jaký typ dětské postýlky
byl britskou laboratoří dříve testován a nevzal v úvahu prohlášení výrobce, kterým měly
být pochybnosti žalovaného odstraněny. Stěžovatel doložil další výsledky testů z let 2015 a 2018.
[4] Ve vztahu k uložené pokutě stěžovatel namítl nesrozumitelnost úvah správních orgánů,
neboť ve výrokové části je i zavádějící informace o doplňkové zkoušce, kterou soud nesprávně
vyhodnotil jako skutečnost, jež nezpůsobuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí.
[5] Nesprávné posouzení právní otázky ústící do nezákonnosti [§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.]
stěžovatel spatřoval ve výkladu pojmu „uvedení na trh“ podle §8 odst. 1 písm. a) zákona
o obecné bezpečnosti výrobků. Jedná se o uvedení typu a druhu výrobku na trh, nikoli
jednotlivého kusu. Jím předložené test reporty prokázaly dodržení podmínek pro uvedení
na EU trh již v roce 2009, pro Českou republiku tedy nebylo třeba nic dalšího
prokazovat. Za potenciální správní delikt odpovídá stěžovatel pouze pro účely porušení
podmínek při prvním shora naznačeném uvedení typu výrobku na trh, nikoli při každém dodání
jednotlivého kusu následně poté. Tomu nasvědčuje i terminologie užitá v Nařízení Evropského
parlamentu a Rady ES č. 765/2008 (dále jen „nařízení“), i směrnice týchž orgánů 95/2001
(dále jen „směrnice“). V mezidobí tedy došlo k zániku odpovědnosti za správní delikt podle
§8 odst. 3 zákona o obecné bezpečnosti výrobků.
[6] Žalovaný kasační stížnost nepovažuje za důvodnou. On i soud se vypořádali s námitkou
stran dokazování videozáznamem, jenž ani ve spojení s vyjádřením výrobce nejsou
s to zpochybnit výsledek testu laboratoří AIJU. Rovněž pojem „uvedení výrobku na trh“
byl interpretován řádně a v souladu s právem EU. Jiné chápání pojmu by vedlo k nedostatečné
ochraně před nebezpečnými výrobky. Je též zjevné, že výsledky doplňkové zkoušky nevedly
k rozhodnutí o výši pokuty či o správním deliktu samotném.
[7] Stěžovatel v replice k vyjádření sdělil, že názor žalovaného je nesprávný a mohl by vést
k likvidačním pokutám za vadu každého jednotlivého výrobku uvedeného na trh.
IV. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[8] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti. Konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání (§102 s. ř. s.), kasační stížnost byla podána
včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[9] Důvodnost kasační stížnosti Nejvyšší správní soud posoudil v mezích jejího rozsahu
a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž žádnou takovou vadu
neshledal.
[10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval námitkou nezákonnosti v podobě nesprávného
posouzení právní otázky soudem, jež byla klíčová i ve vztahu k dalším vzneseným námitkám
[IV./A; §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], a v návaznosti na ni poté vadami řízení během dokazování
a tvrzenou nesrozumitelností úvah správního orgánu o uložené pokutě [IV./B; §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s.].
IV./A
[11] Namítal-li stěžovatel nesprávné posouzení právní otázky, pokud jde o výklad pojmu
„uvedení výrobku na trh“, tato námitka není důvodná.
[12] Klíčové pro účely posouzení jednání stěžovatele je definování uvedeného pojmu. K tomu
dochází v §2 písm. b) zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně
a doplnění některých zákonů (dále jen „zákon o technických požadavcích“, zvýraznění v citaci
doplněno), dle něhož se uvedením výrobku na trh rozumí „první dodání výrobku na trh v rámci
obchodní činnosti, kterým se rozumí předání nebo nabídnutí k předání výrobku nebo převod vlastnického práva
k výrobku za účelem distribuce, používání nebo spotřeby na trhu Evropské unie, nestanoví-li zvláštní zákon
jinak. Za uvedené na trh se považují i výrobky vyrobené nebo dovezené pro provozní potřeby při vlastním
podnikání výrobců nebo dovozců a výrobky poskytnuté k opakovanému použití, je-li u nich před opakovaným
použitím posuzována shoda s právními předpisy, pokud to stanoví nařízení vlády. Je-li to nezbytné, vláda
nařízením blíže vymezí pojem uvedení na trh pro výrobky, na které se tento technický předpis vztahuje“.
[13] Pro účely projednávané věci poukazuje soud na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího
správního soudu z 29. 8. 2007, č. j. 1 As 20/2007 - 57 (publ. pod č. 1394/2007 Sb. NSS),
nebo rozsudku z 19. 11. 2008, č. j. 1 As 61/2008 – 98 (publikován jako ostatní rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu na www.nssoud.cz), dle nichž „uvedením výrobku na trh se i nadále
považuje především okamžik, kdy došlo k prvnímu přechodu výrobku z fáze výroby nebo dovozu do fáze
distribuce.“ O takový případ se jedná i nyní. Stěžovatel netvrdil, že by byl výrobcem výrobku,
byl pouze jeho dovozcem, a to od výrobce z Číny, přičemž tento výrobek dovážel v rámci
svojí podnikatelské činnosti a dále jej distribuoval do prodejní sítě. To bylo patrné z faktury
pro společnost Internet Mall, a. s. Nebylo tedy sporu o tom, že stěžovatel jako dovozce uvedl
výrobek na trh tím, že jej předal k distribuci. Ze spisu se nepodává žádný důkaz o dřívějším
uvedení výrobku na trh před datem 8. 8. 2014. Nelze souhlasit ani s tvrzením, že se musí jednat
o typ výrobku nikoli o jednotlivý kus. Dle odborné literatury se uvedená povinnost – uvádět
na trh bezpečné výrobky – vztahuje na každý jednotlivý výrobek, nikoli typ výrobku, bez ohledu
na to, zda je vyroben jako samostatná jednotka nebo součást série (Klabusayová, N. Zákon
o obecné bezpečnosti výrobků. Zákon o technických požadavcích na výrobky. Komentář.
Praha: Wolters Kluwer ČR, a. s., 2016, s. 57). Smyslem právní úpravy je zajistit vysokou míru
ochrany spotřebitele, v tomto případě dětí, před výrobky nesplňujícími bezpečnostní kritéria.
To znamená, že tato kritéria musí splňovat každý konkrétní výrobek, nikoli pouze jeho typ.
Pokud by měla být akceptována interpretace stěžovatele, pak by uvedení na trh (nikoli ovšem
k distribuci) výrobku nesplňujícího bezpečnostní kritéria, byla-li by tato skutečnost zjištěna
po uplynutí prekluzivní lhůty, zcela znemožňovala preventivní postih závadného chování
veřejnoprávní cestou a byla by umožněna pouze sankce cestou soukromého práva postihující
však již následně nastalou újmu (dříve podle zákona č. 59/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu
způsobenou vadou výrobku, nyní podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník). Takový závěr
je však absurdní.
[14] Argumentaci stěžovatele dvěma posledními větami §2 písm. b) a §12 odst. 3 zákona
o technických požadavcích nelze považovat za přiléhavou, neboť na projednávanou věc vůbec
nedopadají. Stěžovatel jako dovozce a tedy subjekt, u něhož došlo k prvnímu přechodu výrobku
do fáze distribuce, uváděl na trh nebezpečný výrobek. Není relevantní námitka týkající se doby
pro zánik trestnosti správního deliktu podle §8 odst. 3 zákona o obecné bezpečnosti výrobků,
ve znění účinném do 30. 6. 2017, neboť všechny stanovené lhůty byly dodrženy. Ze spisového
materiálu je patrné, že k uvedení výrobku na trh – prvnímu přechodu z fáze výroby do fáze
distribuce – došlo 8. 8. 2014 (nikoli v roce 2009), k zahájení řízení o správním deliktu 14. 3. 2016,
tedy v rámci lhůty jednoho roku od zjištění porušení povinnosti správním orgánem k datu
výsledků testování – 3. 6. 2015, a pokuta byla pravomocně uložena rozhodnutím žalovaného
k 21. 2. 2017, v rámci lhůty podle §8 odst. 3 zákona o obecné bezpečnosti výrobků – 3 roky
od porušení povinnosti. Krajský soud v napadeném rozhodnutí rovněž přihlédl k ustanovení
§112 odst. 2 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, když správně
zohlednil, že na do té doby (do 30. 6. 2017) projednávané přestupky se uplatní běh do doby
účinnosti citovaného zákona stanovených lhůt pro projednání přestupků či zánik odpovědnosti.
[15] Poskytl-li stěžovatel na podporu svého názoru o výkladu pojmu „uvedení výrobku na trh“
odkazy na příslušné právní předpisy, uvádí soud, že výklad poskytnutý stěžovatelem není nijak
v rozporu se závěry přijatými tímto i napadeným rozhodnutím. Pokud čl. 2 odst. 2 nařízení
hovoří o uvedení na trh jako o „prvním dodání výrobku na trh Společenství“ a dále o dodání na trh
jako o „dodání výrobku k distribuci, spotřebě nebo použití na trhu Společenství v rámci obchodní činnosti,
ať už za úplatu nebo bezplatně“, lze z něj dospět ke stejnému závěru jako v projednávané věci.
Půjde o první faktické dodání výrobku na trh - tedy v intencích citovaných rozhodnutí zdejšího
soudu - z fáze výroby či dovozu do distribuce. Nyní soudem přijaté závěry nejsou v rozporu
ani s ustanoveními čl. 8 směrnice, dle něhož je na místě zvolit konkrétní postup pro případ,
že výrobek ještě na trh uveden nebyl, případně již byl uveden na trh výrobek nebezpečný.
Směrnice pouze umožňuje státům, aby pro ten či onen případ stanovily postup, jenž má naplnit
hlavní cíl směrnice – zajistit vysokou úroveň ochrany spotřebitele (odstavec 4 preambule).
Podle odstavce 8 preambule téže směrnice se pak má bezpečnost výrobků „posuzovat s ohledem
na všechna příslušná hlediska, zejména na kategorie spotřebitelů, kteří mohou být obzvláště citliví na rizika
představovaná danými výrobky, zejména děti a starší osoby.“ (zvýraznění doplněno). Stran zákona
č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, je na místě poukázat na to, že zákon sám uvádí v návětí
§2, že tam uvedené pojmy jsou definovány pro účely stanoveného zákona, tedy jedná
se o autonomní definici pojmů, nevylučující, že v rámci jiného právního předpisu, tím spíše
pak v rámci předpisu Evropského společenství, může být podána i jiná definice, jakkoli
by bylo vhodné, aby jeden a týž výraz měl vždy i stejný význam.
IV./B
[16] Pokud jde o námitku týkající se nesprávného postupu správních orgánů a v návaznosti
na ně i krajského soudu v procesu dokazování, měla-li být prokázána totožnost stěžovatelem
dodávaného výrobku s výrobkem testovaným dříve ve Velké Británii, dospěl soud k závěru,
že námitka není důvodná. Je tomu tak zejména s ohledem na výklad pojmu „uvedení výrobku
na trh“ podaný shora pod bodem [12] až [15] a vyřešení otázky, zda jde o uvedení na trh typu
výrobku nebo jednotlivého výrobku. Na něm bylo závislé i posouzení námitek směřujících
ke zpochybnění procesního postupu správních orgánů a krajského soudu. Za situace,
kdy je rozhodující uvedení jednotlivého výrobku na trh, nemohla být relevantní stěžovatelova
argumentace testováním výrobku stejného typu v laboratořích ve Velké Británii před několika
lety. Ze stejného důvodu nemohou ovlivnit výsledek řízení předkládané výsledky testů z let 2015
a 2018, proto jimi soud neprovedl důkaz, ač to stěžovatel navrhoval.
[17] Stěžovatel vytýkal krajskému soudu to, že nebyly zohledněny stěžovatelem předložené
důkazy, přičemž v žalobě tvrdil, že žalovaný ani správní orgán prvního stupně se jimi nezabývaly.
Přehlíží však, že krajský soud jeho žalobní námitku v úplnosti vypořádal (bod 11 odůvodnění
napadeného rozsudku), když v reakci na ni shledal, že správní orgány se důkazy zabývaly,
takže ty nebyly opominuty. Krajský soud nemohl ze stěžovatelem předkládaných důkazů
dovozovat jiný skutkový závěr, než k němuž dospěly správní orgány, pokud případná vada
skutkových zjištění vyplývající ze stěžovatelem zpochybněného postupu nebyla v žalobě
namítána, neboť soud je vázán žalobními důvody vymezenými v žalobě. Postup krajského soudu
odpovídající zákonnému vymezení jeho přezkumné povinnosti pak nelze v řízení o kasační
stížnosti úspěšně namítat jako vadu.
[18] Rovněž není důvodná námitka nesrozumitelnosti úvah správního orgánu a poté soudu
ve věci sankce za zjištěný správní delikt, když měly být ve výrokové části rozhodnutí uvedeny
zavádějící informace.
[19] „Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [resp. dle §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s.] lze považovat zejména ta rozhodnutí, která postrádají základní zákonné náležitosti,
z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných
než žalobních důvodů (pokud by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec
žalobních námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry vyplývající
z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu k výroku jednoznačné.“
(srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu z 4. 12. 2003, č. j. 2 Azs 47/2003 - 130,
publ. pod č. 244/2004 Sb. NSS). Z rozhodnutí správního orgánu prvního stupně plyne, v jakém
skutku stěžovatele bylo shledáno naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu.
Ve výrokové části rozhodnutí byl též uveden údaj o provedení doplňkové zkoušky, když oproti
předchozímu rozhodnutí téhož orgánu došlo k úpravě skutkové věty, z níž byla zmínka
o správním deliktu spočívajícím v porušení technické normy ČSN 1930:2011 vypuštěna
a přesunuta za uvedenou skutkovou větu. Z toho lze jednoznačně dovodit, že nadále v daném
jednání nebylo shledáno naplnění znaků skutkové podstaty správního deliktu.
[20] V odůvodnění rozhodnutí poté bylo konstatováno, že uvedený nedostatek výrobku
zjištěný doplňkovou zkouškou byl hodnocen v neprospěch stěžovatele jako podpůrné kritérium
konstatování nebezpečnosti. Tento závěr byl potvrzen rozhodnutím odvolacího orgánu. Krajský
soud se s námitkou nesrozumitelnosti úvah správních orgánů obou stupňů vypořádal
tak, že stěžovatel nebyl potrestán za toto další jednání, ale jedná se pouze o sdělení „nad rámec“
o provedení doplňkových zkoušek. Výsledek se pak nepromítl ani do rozhodnutí o uložené
pokutě.
[21] S posouzením krajského soudu Nejvyšší správní soud souhlasí. Z odůvodnění rozhodnutí
správního orgánu neplyne, že by další nedostatek testovaného výrobku byl brán v úvahu
pro účely uložení pokuty, ale pouze podpůrně jako kritérium nebezpečnosti výrobku.
Z této zmínky lze dovodit pouze závěr, že výrobek byl nebezpečný nejen z důvodu vedoucího
k uložení pokuty – tedy zachycení závaží v rohu postýlky, ale rovněž i z důvodu dalšího,
za který již stěžovatel postižen pokutou nebyl. V rozhodnutí správních orgánů není uvedena
žádná skutečnost, z níž by bylo možné dovodit, že by uvedená vada výrobku byla jakkoli brána
v úvahu pro účely stanovení druhu a výměry sankce.
[22] Namítal-li stěžovatel, že v předkládaných výsledcích dřívějších testů byly překlepy
nebo písařské chyby a k této argumentaci nebylo přihlédnuto, stejně jako k prakticky totožnému
textu tehdy platných technických norem, soud uvádí, že se jedná o kasační námitku nepřípustnou
(§104 odst. 4 s. ř. s.), neboť ji mohl uplatnit již v řízení o žalobě před krajským soudem
a neučinil tak.
V. Závěr a náklady řízení
[23] S ohledem na shora uvedenou argumentaci Nejvyšší správní soud dospěl k závěru,
že kasační stížnost není důvodná, pročež ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s. in fine).
[24] O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto ve shodě s ustanovením §120 s. ř. s.
a §60 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce ve věci neměl úspěch, žalovanému jako úspěšnému účastníku
řízení pak žádné náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2020
JUDr. Miluše Došková
předsedkyně senátu