ECLI:CZ:NSS:2020:2.AZS.130.2019:60
sp. zn. 2 Azs 130/2019 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Lenky Kaniové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: M. H., zast. Mgr. Janem
Tomaierem, advokátem se sídlem Jankovcova 1037/49, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 22. 3. 2017, č. j. OAM-915/ZA-ZA11-K10-2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, č. j. 2 Az 32/2017 – 118,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Odměna advokáta Mgr. Jana Tomaiera se u rču je částkou 4114 Kč. Tato částka
bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto
usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 22. 3. 2017, č. j. OAM-915/ZA-ZA11-K10-2016,
rozhodl, že se žalobci mezinárodní ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších (dále jen „zákon o azylu“), neuděluje, neboť v jeho případě nebyl naplněn žádný
ze zákonných důvodů pro její udělení. Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce žalobu,
v níž pouze obecně namítal nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí kvůli vadám
předcházejícího správního řízení. Uvedl, že dle jeho názoru žalovaný své rozhodnutí
nedostatečně odůvodnil a chybně vyložil zákon. Jediná konkrétnější námitka spočívala v tom,
že žalovaný použil neaktuální informace o zemi původu, a tedy nezjistil přesně a úplně skutečný
stav věci.
[2] Městský soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného a jemu předcházející postup a neshledal
žádné pochybení žalovaného. Dospěl k závěru, že žalovaný zjistil náležitě skutkový stav, přičemž
žalobce nenaplnil žádný z důvodů udělení mezinárodní ochrany. S námitkou neaktuálnosti zpráv
o zemi původu se neztotožnil, neboť zprávy byly pouze několik měsíců „staré“ a žalobce
nenamítal, jaké konkrétní skutečnosti se od jejich vydání změnily.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného k ní
[3] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě uplatnil
důvody podle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s.
[4] Stěžovatel předně namítá, že rozsudek městského soudu je nepřezkoumatelný, neboť
ten se nevypořádal s námitkou stěžovatele ohledně jeho trestního stíhání za politické názory
a nezabýval se ani tím, zda stěžovatel nenaplnil důvod pro udělení humanitárního azylu
podle §14 zákona o azylu. A dále namítal, že zprávy o zemi původu nejsou v maximální možné
míře relevantní, důvěryhodné, vyvážené, aktuální a ověřené z různých zdrojů, transparentní
a dohledatelné. Informace z nich vyplývající byly v rozporu se stěžovatelem uvedenými
informacemi ohledně situace na Ukrajině, přičemž žalovaný se s nimi nevypořádal. Městský soud
pak uvedené potvrdil, tedy i ten zatížil své rozhodnutí vadou. Oba pak konkrétně odmítli
důvodnost obavy stěžovatele z trestního stíhání kvůli jeho politickým názorům. Na závěr
stěžovatel uvedl, že si zde vytvořil sociální vazby, které by byly neudělením azylu přetrženy
a že je připraven být po celou dobu svého produktivního života ekonomicky aktivní, a tedy
pomyslně splatit dluh zemi, která by mu poskytla azyl. S ohledem na uvedené navrhl rozsudek
městského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[5] Ve vyjádření ke kasační stížnosti žalovaný především odkázal na své vyjádření k žalobě,
své rozhodnutí a rozsudek městského soud, s nímž se ztotožnil. K námitce neudělení
humanitárního azylu uvedl, že stěžovatel podmínky §14 zákona o azylu nenaplnil. Stěžovatel
ke svému tvrzenému trestnímu stíhání kvůli politickému názoru pouze uvedl, že za úplatu
prováděl agitační činnost během událostí na Ukrajině v roce 2014 a jinak nebyl nikdy politicky
aktivní. Proto žalovaný navrhl, aby Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[6] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti kasační stížnosti.
Po přezkoumání formálních náležitostí Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
je podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.) osobou oprávněnou (§102 s. ř. s.). Stěžovatel je rovněž
zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[7] V projednávaném případě je stěžejní skutečnost, že stěžovatel ve své žalobě uvedl pouze
obecné námitky týkající se nezákonnosti a nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného
a neaktuálnosti zprávy o zemi původu (bez konkrétnějšího zdůvodnění). Městský soud proto
přezkoumal rozhodnutí žalovaného taktéž obecně, přičemž se ztotožnil se závěry žalovaného.
Konkrétně ke správnosti závěru žalovaného o nenaplnění důvodu k udělení humanitárního azylu
dle §14 zákona o azylu se městský soud vyjádřil v bodech 12 až 14 napadeného rozsudku.
Takový postup je zcela v souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího správního soudu,
z níž vyplývá, že „správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační; od žalobce, který vymezuje
hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho
projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu. (…) míra precizace žalobních bodů
do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť
i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě,
aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují“
(rozsudek rozšířeného senátu ze dne 24. srpna 2010 č. j. 4 As 3/2008 - 78, č. 2162/2011 Sb. NSS,
či rozsudek ze dne 27. 2. 2020, č. j. 6 Afs 248/2019 - 34). Dále z této judikatury vyplývá, že „(j)e-li
rozhodnutí žalovaného správního orgánu řádně odůvodněno, je z něho zřejmé, proč žalovaný nepovažoval právní
argumentaci účastníka řízení za důvodnou a proč jeho odvolací námitky považoval za liché, mylné nebo vyvrácené,
shodují-li se žalobní námitky s námitkami odvolacími a nedochází-li krajský soud k jiným závěrům, je přípustné,
aby si krajský soud správné závěry se souhlasnou poznámkou osvojil.“ (rozsudek Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 7. 2007, č. j. 8 Afs 75/2005 – 130, či ze dne 27. 9. 2018,
č. j. 4 Azs 71/2018 - 47). Rozsudek městského soudu proto neshledal Nejvyšší správní soud
nepřezkoumatelný.
[8] Jak vyslovil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 11. 3. 2004, č. j. 2 Azs 8/2004 - 55,
„(s)mysl institutu humanitárního azylu podle §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, spočívá v tom,
aby rozhodující správní orgán měl možnost azyl poskytnout i v situacích, na něž sice nedopadá žádná z kautel
předpokládaných taxativními výčty ustanovení §12 a §13 zákona o azylu, ale v nichž by bylo
přesto ´nehumánní´ azyl neposkytnout. Správní orgán díky tomu může zareagovat nejen na případy, jež byly
předvídatelné v době přijímání zákona o azylu jako obvyklé důvody udělování humanitárního azylu (např. u osob
zvláště těžce postižených či nemocných, u osob přicházejících z oblastí postižených humanitární katastrofu,
ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory), ale i na situace, jež předvídané či předvídatelné nebyly. Míra
volnosti této jeho reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle, vyplývajícím pro orgány veřejné moci z ústavně
zakotvených náležitostí demokratického a právního státu.“ Z ničeho, co ve věci stěžovatele vyšlo najevo,
není patrné, že by jeho osobní situace a vazby na Českou republiku byly natolik výjimečná,
že by bylo nehumánní mu neudělit humanitární azyl. Městský soud tedy nepochybil, pokud
se touto otázkou zabýval jen v té minimální míře, v jaké to bylo třeba k vypořádání žalobních
námitek stěžovatele.
[9] Zároveň je s ohledem na výše uvedené nutné konstatovat, že všechny námitky, které jsou
poprvé uplatněny v kasační stížnosti, ač je stěžovatel mohl nepochybně uplatnit již v žalobě
(týkající se konkrétně toho, že žalovaný nesprávně posoudil důvodnost obavy stěžovatele
z trestního stíhání kvůli jeho politickým názorům, v souvislosti s tím i zpochybnění kvality zpráv
o zemi původu, nebo, že by neudělením azylu byly zpřetrhány jeho sociální vazby), jsou
nepřípustné podle §104 odst. 4 s. ř. s., a Nejvyšší správní soud se jimi tedy nemůže zabývat.
[10] Jediná v žalobě uplatněná, a tedy přípustná námitka ohledně neaktuálnosti zpráv o zemi
původu svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele; kasační stížnost tedy
nemohla učinit přijatelnou podle 104a s. ř. s. (např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39, č. 933/2006 Sb. NSS).
[11] Zprávy o zemi původu ve věci stěžovatele jsou především z konce roku 2016 a začátku
roku 2017, z nichž žalovaný vycházel, nelze považovat za neaktuální, pokud rozhodoval ke dni
22. 3. 2017. Shledal-li městský soud, že ve stěžovatelově případě žalovaný vycházel z těchto
zpráv, věc posoudil zcela v souladu se stálou judikaturou Nejvyššího správního soudu. Podle ní
informace o zemi původu použité ve věci mezinárodní ochrany musí být v maximální možné
míře (1) relevantní, (2) důvěryhodné a vyvážené, (3) aktuální a ověřené z různých zdrojů,
a (4) transparentní a dohádatelné (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 2. 2009,
č. j. 1 Azs 105/2008 - 81, č. 1825/2009 Sb. NSS, bod 16).
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost stěžovatele je nepřijatelná,
a proto ji podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[13] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 věta první za použití §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, byl-li návrh odmítnut.
[14] Stěžovateli byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2019,
č. j. 2 Azs 130/2019 – 28, ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce Mgr. Jan Tomaier,
advokát. Podle §35 odst. 8 s. ř. s. platí v takovém případě odměnu advokáta včetně hotových
výdajů stát. Zástupci stěžovatele náleží podle §9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
ve znění pozdějších předpisů, odměna za jeden úkon právní služby (písemné podání soudu
ve věci – kasační stížnost) ve výši 3100 Kč [§11 odst. 1 písm. d) citované vyhlášky] a náhrada
hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 citované vyhlášky), celkem tedy 3400 Kč. Zástupce
stěžovatele je plátcem daně z přidané hodnoty, a proto se podle §57 odst. 2 s. ř. s. odměna
zvyšuje o částku odpovídající této dani, která činí 21 % z částky 3400 Kč, tj. 714 Kč. Celková
odměna ve výši 4114 Kč bude zástupci stěžovatele vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
do 60 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu