ECLI:CZ:NSS:2020:2.AZS.50.2019:88
sp. zn. 2 Azs 50/2019 - 88
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň
JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: A. O., zastoupený JUDr. Lucií
Strakovou, advokátkou se sídlem Babická 2379/1a, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, ve věci žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne
23. 6. 2017, č. j. OAM-424/ZA-ZA11-ZA05-2016-II, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti
rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. 1. 2019, č. j. 29 Az 62/2017 - 41,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků ne m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, JUDr. Lucii Strakové, advokátce se sídlem
Babická 2379/1a, Praha 4, se p ři zn áv á odměna za zastupování žalobce a náhrada
nákladů v řízení o kasační stížnosti ve výši 10 191 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Včasně podanou kasační stížností brojí žalobce proti shora označenému rozsudku
(dále jen „napadený rozsudek“) Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“).
Napadeným rozsudkem byla zamítnuta jeho žaloba směřující proti shora označenému rozhodnutí
žalovaného (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo rozhodnuto, že se mu mezinárodní
ochrana podle §12, §13, §14, §14a a §14b zákona č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen „zákon
o azylu“), neuděluje.
[2] Krajský soud po přezkoumání věci a výpovědí jednotlivých členů rodiny,
když pod sp. zn. 29 Az 63/2017 a 29 Az 61/2017 rozhodoval týž den jak o žalobě žalobce,
tak i o žalobě jeho otce a matky s nezletilým bratrem žalobce, konstatoval, že výpovědi členů rodiny
se vcelku podstatným způsobem liší, zejména při popisu událostí, které se měly stát v průběhu
posledních dvou let před opuštěním země původu. Zatímco otec, A. O., vypověděl, že v posledních
dvou letech již žádné problémy prakticky neměl, jak uvedeno v bodě 9 – 11, jeho manželka a syn
vypovídali jinak. Z uvedeného důvodu pak krajský soud hodnotil jejich výpovědi jako málo
důvěryhodné a nadnesené. Otec žalobce popsal své problémy s nedostatečným oceněním dobytka,
za který nedostával dohodnuté peníze, na což si stěžoval, ale nikdy mu policie nepomohla. Naopak,
byl bit a vysmívali se mu. Správní orgán ani soud však v uvedených potížích neseznal azylově
relevantní důvod pro udělení mezinárodní ochrany a podrobné důvody popsal v rozhodnutí soudně
přezkoumávaném pod sp. zn. 29 Az 63/2017, tedy ve správním rozhodnutí, proti němuž mířila
žaloba otce žalobce.
[3] Žalobce sám žádné důvody politického charakteru či uplatňování politických práv a svobod
ve smyslu ustanovení §12 písm. a) zákona o azylu neuváděl. Problémy, které žalobce popsal
a které měl mít ve škole, jistě nejsou a být nemohou azylově relevantní. Žalobce je chtěl sice vázat
ke své národnosti, nicméně soud shledal, že pokud žalobce školu navštěvoval natolik sporadicky,
jak sám popsal v průběhu pohovoru (chodil málo, jednou za měsíc apod.), je vcelku těžko
představitelné, že mohl vyhovět nárokům výuky v jednotlivých ročnících, a je tak těžko uvěřitelné,
že mohl dosáhnout deváté třídy. O domácí výuce se nezmínil. Dle krajského soudu je více
než reálné, že problémy žalobce ve škole neplynuly z jeho národnosti, ale spíše z jeho těžké
zařaditelnosti do stupně výuky, s čímž mohli mít problémy i jeho rodiče, pokud škola tyto problémy
signalizovala obci. K žalobcem vyjádřeným obavám z nástupu na vojenskou službu, když
bez jakýchkoliv konkrétních odkazů tvrdil, že Jezídé jsou umísťováni do první linie, kde jsou
likvidováni a z vojny se tak nevrátí, pak žalovaný dle přesvědčení krajského soudu dostatečným
způsobem vypořádal otázku branné povinnosti jako legitimní státoobčanské povinnosti i to, že
k tvrzení žalobce o problematickém výkonu vojenské služby Jezídů v Arménii není žádný objektivní
podklad v různorodých a objektivních zprávách, které byly žalovaným pro posouzení věcí
shromážděny a které jsou rovněž součástí spisu.
[4] Dále soud konstatoval, že rodinní příslušníci žalobce podali žaloby proti rozhodnutím
žalovaného a mezinárodní ochrana jim nebyla žalovaným udělena, soud jejich žaloby zamítl jako
nedůvodné. Žalobce je tak v době rozhodování soudu v postavení, kdy nesplňuje a nesplňoval
podmínky dle §13 a §14b) zákona o azylu.
[5] Žalobce namítal nedostatečné zvážení situace své co do podmínek hodných zvláštního
zřetele (§14 zákona o azylu); správní orgán podle tohoto ustanovení má zhodnotit všechny
okolnosti věci a případně udělit žadateli azyl humanitárního charakteru. Podle krajského soudu však
správní soud může takovou úvahu posuzovat pouze z pohledu její úplnosti a toho, zda nedošlo
k překročení mezí tohoto správního uvážení. V daném případě se tak nestalo, neboť žalovaný jasně
uvedl, že žalobce je již v době rozhodování plnoletý, svéprávný, netrpí žádnými závažnějšími
zdravotními potížemi, žije s rodinou, s níž se v zemi původu dobře uživil. Vzhledem ke všem
okolnostem a popisu věci dospěl soud k závěru, že nevidí sám žádné okolnosti hodné zvláštního
zřetele, které by mohly přinést vážný důvod ke konstatování, že věc nebyla v případě žalobce
z pohledu §14 zákona o azylu objektivně a úplně zhodnocena.
[6] Pokud žaloba hovoří o diskriminaci např. v přístupu k zaměstnání ve státní správě
či zpravodajských službách, krajský soud shledal, že žalobců se prakticky uvedená diskriminace
v čistě pojatém smyslu slova nedotýkala, neboť tato zaměstnání předpokládají určitý stupeň
vzdělání a žalobci sami sdělili, že vzdělání nedosáhli prakticky ani na základním stupni školství.
Nebylo ani patrné, že by v zemi původu žádali o určité zaměstnání a jejich žádosti nebylo
vyhověno.
[7] K posouzení otázky naplnění podmínek §14a zákona o azylu těžil žalovaný z různých
podkladů, které citoval na str. 9 svého rozhodnutí, tyto porovnal s tvrzeními žalobce a vypořádal
jím uváděné obavy z případného návratu do vlasti na str. 9 – 12. Správní orgán jednak poukázal
na to, že žalobce si stěžoval, že se k němu nechovali ve škole dobře, do školy přestal chodit dva
roky před odjezdem ze země původu, takovými problémy již v budoucnu ohrožen zcela jistě není,
nehledě na skutečnost, že jak žalovaný, tak i soud uvedené potíže jako azylově relevantní vyloučili.
Problém odvodu na vojenskou službu soud vypořádal v bodě 17, žalobci tak nehrozí vážná újma
v podobě trestu smrti, mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání, ohrožení
života civilisty nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo
vnitřního ozbrojeného konfliktu. Jeho vycestování není ani v rozporu s mezinárodními závazky ČR.
Tyto otázky vypořádal žalovaný podrobně ve svém rozhodnutí a soud s jím uváděným
odůvodněním souhlasil. Žalovaný popsal a zhodnotil i vývoj konfliktu v Náhorním Karabachu,
kde sice dochází k určitým střetům ozbrojených složek Arménie a Ázerbájdžánu, nedosahují však
takové intenzity, aby mohly naplnit znění ustanovení §14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[8] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) opírá kasační stížnost o důvody dle §103 odst. 1 písm. a)
a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“). Rekapituluje důvody podání
své žádosti o mezinárodní ochranu a nově doplňuje hrozící újmy v případě jeho návratu
do Arménie v podobě vězení za nenastoupení povinné vojenské služby a nasazení do předních linií
v případě bojů a další ohrožení při výkonu vojenské služby. Přípustnost kasační stížnosti dovozuje
z toho, že krajský soud hrubě pochybil při výkonu hmotného práva a nerespektoval ustálenou
soudní judikaturu týkající se smyslu a účelu doplňkové ochrany. Přijatelnost kasační stížnosti
spatřuje stěžovatel v tom, že krajský soud ve svém rozhodnutí nerespektoval ustálenou a jasnou
soudní judikaturu a hrubě pochybil při výkladu hmotného práva.
[9] Dle stěžovatele je napadený rozsudek nepřezkoumatelný, neboť se krajský soud dostatečně
nevypořádal se žalobními námitkami týkajícími se skutečnosti, že tři členové rodiny stěžovatele
(bratranec otce stěžovatele a jeho manželka a syn) byli zavražděni pro svou národnost. Krajský soud
se taktéž nezabýval žalobou z pohledu principu non-refoulement.
[10] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i napadené rozhodnutí
zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
[11] Žalovaný podle svého vyjádření ke kasační stížnosti se závěry napadeného rozsudku plně
souhlasí, odkazuje na správní spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele učiněné
ve správním řízení. Stěžovatelem v kasační stížnosti uvedené skutečnosti nespadají pod výčet
důvodů pro udělení mezinárodní ochrany, potažmo doplňkové ochrany nebo humanitárního azylu.
Stěžovatel nebyl v zemi svého původu pronásledován ve smyslu zákona o azylu, přičemž nejde
ani o případ naplnění důvodů pro udělení doplňkové ochrany. Žalovaný považuje kasační stížnost
za nedůvodnou a navrhuje, aby ji soud zamítl.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[12] Nejvyšší správní soud nejprve zkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval,
že stěžovatel je osobou oprávněnou k jejímu podání, neboť byl účastníkem řízení, z něhož
napadený rozsudek vzešel (§102 s. ř. s.). Kasační stížnost byla podána včas (§106 odst. 2 s. ř. s.)
a stěžovatel je zastoupen advokátkou (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[13] Po konstatování přípustnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval otázkou
její přijatelnosti ve smyslu §104a s. ř. s. a dospěl k závěru, že je nepřijatelná (k pojmu přijatelnosti
viz zejm. usnesení Nejvyššího správního soudu dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39,
č. 933/2006 Sb. NSS).
[14] Co se týče kasační argumentace o pronásledování otce stěžovatele v Arménii v podobě
kradení jeho dobytka, napadání a bití, to vše pro jeho jezídskou národnost, považuje Nejvyšší
správní soud přezkum napadeného rozhodnutí provedený krajským soudem za řádný a jeho závěry
za přezkoumatelné a zákonné a odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne
12. 12. 2019, č. j. 2 Azs 51/2019 - 67, kterým byla odmítnuta pro nepřijatelnost kasační stížnost
otce stěžovatele.
[15] Námitku explicitního nevypořádání se s žalobní námitkou ohledně zavraždění členů jeho
širší rodiny pro jejich národnost a námitku hrozby věznění z důvodu nenastoupení vojenské služby
v Arménii a rizik jejich následného výkonu vojenské služby v Arménii shledal Nejvyšší správní soud
nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s., jelikož se jedná o argumentaci poprvé uplatněnou
v kasační stížnosti. Předtím však zabitím členů své širší rodiny v souvislosti se službou v arménské
armádě matka stěžovatele argumentovala v rámci azylového řízení, takže nelze vidět důvody,
pro které by tyto argumenty stěžovatel nemohl uplatnit i žalobě. Nejvyšší správní soud
se proto touto námitkou nezabýval.
[16] Nad rámec nezbytného je však vhodné poznamenat, že sama o sobě by údajná smrt členů
širší rodiny nemohla být v případě stěžovatele důvodem pro poskytnutí některé z forem
mezinárodní ochrany – obecné životní poměry stěžovatele nijak nevybočovaly ze standardů života
v Arménii, jež jistě nelze srovnávat s evropskými, avšak rozhodně též nejde o poměry nelidské,
v nichž by stěžovatel byl takříkajíc „na každém kroku“ vystaven riziku smrti či jiné podobně vážné
újmy. Obecné poměry Arménii i specificky situaci tamních Jezídů žalovaný velmi pečlivě zjistil
a konkrétní životní situace stěžovatele a jeho nejbližších příbuzných z nich nevybočovala.
Jeho subjektivní vnímání své situace bylo velmi vzdáleno tomu, co vyplývalo z přesvědčivých
a podrobných informací o zemi původu.
[17] Nejvyšší správní soud tedy neshledal zásadní pochybení krajského soudu, které by mohlo
mít dopad do hmotněprávního postavení stěžovatele.
[18] Ohledně nevypořádání tohoto žalobního bodu stěžovatel namítá (kromě zásadního
pochybení krajského soudu, které by mohlo mít dopad do jeho hmotněprávního postavení)
i nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Rozsudek je přezkoumatelný (k otázce, jaké minimální
kvality musí odůvodnění ať už soudního či správního rozhodnutí vykazovat, se Nejvyšší správní
soud vyjádřil například v rozsudku ze dne 28. 5. 2009, č. j. 9 Afs 70/2008 – 130). Povinnost soudu
řádně odůvodnit své rozhodnutí není nutno pojímat tak široce, že by bylo třeba vždy vyslovit
podrobnou odpověď na každý argument účastníka řízení. Krajský soud se zcela adekvátně zabýval
otázkou existence důvodů pro udělení doplňkové ochrany podle §14a zákona o azylu, přičemž
v intencích projednávaného případu správně posuzoval, zda je řádně a úplně odůvodněna
neexistence hrozby mučení, nelidského či ponižujícího zacházení, jelikož to bylo jádrem
stěžovatelovy argumentace v žádosti o mezinárodní ochranu.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud ze shora uvedených důvodů dospěl k závěru, že kasační stížnost
podmínky přijatelnosti nesplňuje, a proto ji podle §104a odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[20] O náhradě nákladů řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s §120 s. ř. s., podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení,
byla-li kasační stížnost odmítnuta.
[21] V řízení o kasační stížnosti byla stěžovateli ustanovena zástupkyní JUDr. Lucie Straková,
advokátka se sídlem Babická 2379/1a, Praha 4. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí
v takovém případě stát (§35 odst. 10 ve spojení s §120 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přiznal
advokátce odměnu za dva úkony právní služby, a to první poradu s klientem (konanou dne
21. 5. 2019) včetně převzetí a přípravy zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) a doplnění kasační
stížnosti §11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách
advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů,
a to ve výši 3100 Kč za každý [§9 odst. 4 písm. d) a §7 bod 5. advokátního tarifu], přičemž k nim
náleží náhrada hotových výdajů ve výši 300 Kč (§13 odst. 3 advokátního tarifu). Zástupkyně
stěžovatele není plátcem daně z přidané hodnoty. Celkem tedy odměna ustanovené zástupkyně činí
částku ve výši 6800 Kč [(2 x 3100 Kč) + (2 x 300 Kč)].
[22] Ačkoliv zástupkyně nárokovala odměnu za nahlížení do spisu dne 6. 5. 2019, Nejvyšší
správní soud odměnu za tento úkon právní služby nepřiznal. Podle ustálené judikatury Nejvyššího
správního soudu se totiž „nejedná o úkon právní služby ve smyslu §11 advokátního tarifu. Nahlížení
a studium spisu (…) je třeba považovat za součást úkonu právní služby spočívajícího v převzetí a přípravě
zastoupení dle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, nikoli za samostatný úkon právní služby, jenž by byl svou
povahou nejbližší prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu §11 odst. 1 písm. f) ve spojení
s §11 odst. 3 citované vyhlášky. V daném případě se jedná o nezbytný krok na počátku zastupování v řízení
o kasační stížnosti, aby se ustanovený advokát s věcí seznámil, nejde tedy o úkon srovnatelný s prostudováním
trestního spisu dle cit. ustanovení vyhlášky, k němuž dochází v průběhu trestního řízení, a to po skončení
jeho přípravné fáze.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 4. 2008,
č. j. 5 Azs 33/2008 – 40, rozsudek ze dne 13. 6. 2018, č. j. 3 Ads 35/2017 – 15, či rozsudek
ze dne 10. 6. 2009, č. j. 6 Ads 21/2009 – 56).
[23] Nejvyšší správní soud zástupkyni přiznal cestovní náhrady (404 km ze sídla zástupkyně
do sídla soudu a zpět) spojené s nahlížením do spisu dne 6. 5. 2019, a to náhradu za použití
silničního motorového vozidla ve výši 1656 Kč (4,1 Kč/km x 404 km) [základní náhrada
za 1 km jízdy 4,10 Kč dle §1 písm. b) vyhlášky č. 333/2018 Sb., o změně sazby základní náhrady
za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných
hmot pro účely poskytování cestovních náhrad ve spojení s §13 odst. 5 advokátního tarifu] a dále
náhradu nákladů pohonných hmot ve výši 735 Kč (0,055 l/km x 33,1 Kč/l x 404 km) [průměrná
spotřeba 5,5 l/100 km dle technického průkazu použitého automobilu, průměrná cena motorové
nafty 33,10 Kč/l dle §4 písm. c) vyhlášky č. 333/2018 Sb.]. Dále soud zástupkyni přiznal náhradu
za promeškaný čas (dvakrát 2 hod. 05 min.) spojený s cestováním z Prahy do Brna a zpět
za účelem nahlížení do spisu ve výši 1000 Kč (100 Kč za každou i jen započatou půlhodinu
dle §14 odst. 3 advokátního tarifu). Celkem tedy činí cestovní náhrada a náhrada za promeškaný čas
3391 Kč.
[24] Částka odměny za zastupování v řízení o kasační stížnosti včetně náhrady hotových výdajů
zástupkyně stěžovatele činí celkem 10 191 Kč a bude jí vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu ve lhůtě 60 dnů od právní moci tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2020
JUDr. Karel Šimka
předseda senátu