ECLI:CZ:NSS:2020:3.AS.199.2020:64
sp. zn. 3 As 199/2020 - 64
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců
JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: A. H., proti
žalovanému: Nejvyšší správní soud, se sídlem Moravské náměstí 611/6, Brno, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2020,
č. j. 31 A 35/2020 – 6,
takto:
I. Kasační stížnost se o dm í t á .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 15. 6. 2020 kasační stížnost žalobce (dále jen
„stěžovatel“) proti usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 13. 5. 2020,
č. j. 31 A 35/2020 – 6, jímž byly výrokem I. spojeny ke společnému projednání žaloby proti devíti
usnesením Nejvyššího správního soudu, a poté výrokem II. krajský soud tyto žaloby odmítl;
výrokem III. rozhodl o nákladech řízení.
[2] Podle §4 odst. 1 písm. a) s. ř. s., soudy ve správním soudnictví rozhodují o žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního samosprávného celku,
jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech
a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen ´správní orgán‘).
[3] Podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., nestanoví-li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh,
jestliže soud o téže věci již rozhodl nebo o téže věci již řízení u soudu probíhá nebo nejsou-li splněny jiné podmínky
řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení
pokračovat.
[4] Stěžovatel v projednávané věci podal u krajského soudu „žaloby“ proti rozhodnutím
Nejvyššího správního soudu vydaným v řízení o kasačních stížnostech podaných stěžovatelem
v jiných věcech. Soudní řád správní nicméně nepřipouští, aby bylo správní žalobou napadeno
rozhodnutí jiného (obecného) soudu (srov. výše citovaný §4 odst. 1 s. ř. s., dle něhož soudy
rozhodují o žalobách proti rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy). Jakkoliv byla podání
stěžovatele učiněná u krajského soudu označena jako „žaloba“, je zřejmé, že v uvedených
souvislostech se podle jejich obsahu o žaloby ve správním soudnictví vůbec nemohlo jednat,
a tato podání tudíž ani nebyla „způsobilá “ řízení o žalobě zahájit. Bylo proto zcela namístě,
aby krajský soud vyrozuměl o této skutečnosti stěžovatele toliko neformálním přípisem a věci
bez dalšího odložil. Rozhodl-li krajský soud o odmítnutí stěžovatelových „žalob“ usnesením,
poskytl mu tím určitý procesní „nadstandard “ , který nicméně nemůže neexistenci návrhu jako
jednu z podmínek řízení zhojit.
[5] Jestliže pak stěžovatel napadl takovéto usnesení kasační stížností, nelze na ni hledět
jako na kasační stížnost podanou proti usnesení o odmítnutí návrhu ve smyslu
§103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. (neboť o návrh se v případě jeho „žalob“ vůbec nejednalo) a je nutno
ji hodnotit jako nepřípustnou ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší
správní soud kasační stížnost podle §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., ve spojení s §120 téhož zákona
odmítl.
[6] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle
§60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., dle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení, bylo-li řízení zastaveno nebo žaloba odmítnuta.
[7] Nejvyšší správní soud pro úplnost uvádí, že stěžovatel v kasační stížnosti namítl podjatost
předsedkyně senátu krajského soudu JUDr. Jaroslavy Skoumalové a soudců krajského soudu
Mgr. Petra Sedláka a JUDr. Václava Štencla. Uplatněnou námitku podjatosti soudců posoudil
Nejvyšší správní soud jako opožděnou. Jednou z podmínek pro rozhodnutí soudu o vyloučení
soudce z projednávání a rozhodování určité věci podle §8 odst. 5 s. ř. s. je skutečnost, že je řízení
o této věci stále vedeno a že o věci samé nebylo ještě rozhodnuto. I pokud by stěžovatel zamýšlel
předmětným tvrzením uplatnit námitku zmatečnosti řízení před krajským soudem, nemohla
by být úspěšná. Podjatost soudce totiž nelze namítat z důvodu jeho postupu a rozhodování
ve věci projednávané soudem, což je stěžovateli známo i z dřívějších rozhodnutí Nejvyššího
správního soudu (viz např. usnesení ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 232/2014 - 18, ze dne
19. 6. 2014, č. j. Nao 239/2014 - 28, nebo ze dne 21. 10. 2014, č. j. 8 As 136/2014 - 67).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e ní opravný prostředek přípustný (§53 odst. 3 s. ř. s.).
V Brně dne 9. července 2020
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu