ECLI:CZ:NSS:2020:3.AZS.195.2020:27
sp. zn. 3 Azs 195/2020 - 27
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: V. V. K., zastoupený
Mgr. Petrem Václavkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opletalova 1417/5, proti žalované:
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, se sídlem Praha 2, Olšanská 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 5. 2020, č.
j. 17 A 217/2019-31,
takto:
Návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti se zamítá.
Odůvodnění:
[1] Rozhodnutím ze dne 7. 11. 2019, č. j. CPR-12609-4/ČJ-2019-930310-V248,
zamítla žalovaná odvolání žalobce proti rozhodnutí Policie ČR, Krajského
ředitelství policie Karlovarského kraje (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 19. 2. 2019,
č. j. KRPK-91615-45/ČJ-2018-190022, a toto rozhodnutí potvrdila. Posledně uvedeným
rozhodnutím byla žalobci podle §50a odst. 3 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců
na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“) uložena povinnost opustit území.
Rozhodnutí žalované napadl žalobce žalobou u Krajského soudu v Plzni, který ji rozsudkem
ze dne 25. 5. 2020, č. j. 17 A 217/2019-31, zamítl.
[2] Proti tomuto rozsudku brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnosti, kterou spojil
s návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 odst. 1 soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
[3] Žádost o přiznání odkladného účinku stěžovatel odůvodňuje tím, že jeho nucené
vycestování by mělo fatální dopad na jeho soukromý a rodinný život. Stěžovatel žije
ve společné domácnosti se svou ženou, s níž má dvě dcery. V České republice má celkem 5 dětí,
z nichž 3 jsou občany ČR. Celá rodina udržuje se stěžovatelem úzké vazby, proto újma,
která by mu vznikla v důsledku výkonu rozhodnutí o povinnosti opustit území, by byla zcela jistě
nepoměrně větší než újma třetích osob. Stěžovatel dále odkázal na usnesení Nejvyššího správního
soudu, kterými byl odkladný účinek kasační stížnosti přiznán s ohledem na právo na spravedlivý
proces, jehož součástí je i právo osobně se účastnit řízení a být v kontaktu se svým
zástupcem (zejména usnesení ze dne 23. 1. 2013, č. j. 6 As 82/2012-37, ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011-100, či ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 As 160/2014-25).
[4] Žalovaná s přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti nesouhlasí. Uvedla, že prostý
odkaz na zásah do práva na spravedlivý proces nemůže být nástrojem pro další legalizaci pobytu
cizince; tím spíše, bylo-li cizinci pro neoprávněný pobyt rozhodnutí o povinnosti opustit území
vydáno. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti by bylo v rozporu s důležitým veřejným
zájmem, jímž je požadavek, aby se na území České republiky zdržovali pouze cizinci, kteří
dodržují právní předpisy. Má-li být opatření ve formě rozhodnutí o povinnosti opustit území
opatřením účinným, musí jeho účinky nastat co nejdříve po spáchání protiprávního jednání.
V této souvislosti žalovaná připomněla, že podle §170 odst. 1 zákona o pobytu cizinců nemá
již odvolání proti rozhodnutí o povinnosti opustit území odkladný účinek.
[5] Nejvyšší správní soud úvodem předesílá, že institut odkladného účinku má zcela
mimořádnou povahu. Kasační stížnost proti rozhodnutí soudu ve správním soudnictví není
řádným opravným prostředkem, u nějž by bylo možno odkladný účinek bez dalšího očekávat.
Přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud prolamuje
před vlastním rozhodnutím ve věci samé právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského
soudu, na které je třeba hledět jako na zákonné a věcně správné, dokud není jako celek zákonným
postupem zrušeno. Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy,
které zákonodárce vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[6] Podle citovaného ustanovení soud přizná žalobě odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné
právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného
účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Uvedené
podmínky platí přiměřeně i pro odkladný účinek kasační stížnosti (§107 odst. 1 s. ř. s.).
[7] Je třeba upozornit, že řízení o návrhu na přiznání odkladného účinku je, stejně jako
samotné řízení o kasační stížnosti, ovládáno přísnou dispoziční zásadou. To znamená, že soud
je při posuzování důvodnosti návrhu oprávněn vycházet pouze z důvodů, které účastník uvede
ve svém návrhu. Není úkolem ani oprávněním soudu za účastníka dohledávat či domýšlet
konkrétní okolnosti a důvody, které by měly svědčit jeho požadavku vznesenému v návrhu
na přiznání odkladného účinku.
[8] Z výše uvedeného plyne, že návrh na přiznání odkladného účinku musí být dostatečně
individualizován a doložen konkrétními důkazy, protože navrhovatel nese jak břemeno tvrzení,
tak břemeno důkazní. K tomu, aby Nejvyšší správní soud mohl kasační stížnosti odkladný účinek
přiznat, proto musí stěžovatel v prvé řadě dostatečně podrobně a určitě tvrdit, že mu hrozí újma
nepoměrně větší, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, v čem
konkrétně tato újma spočívá a jaký je její rozsah Na podporu svých tvrzení pak stěžovatel musí
navrhnout provedení odpovídajících důkazů (viz například usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. 2. 2012 č. j. 1 As 27/2012-32; citovaná rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná
z www.nssoud.cz). Stěžovatel v odůvodnění svého návrhu musí konkretizovat, jakou újmu
by pro něj znamenal výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních
okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická
či bagatelní.
[9] Stěžovatel ve svém návrhu toliko uvedl, že nucené vycestování by pro něj znamenalo
újmu, spočívající zejména ve ztrátě kontaktu s manželkou a jeho dětmi. Z obsahu jeho podání lze
též usuzovat, že se v souvislosti s návratem do Vietnamu obává i znemožnění efektivní účasti
na nyní probíhajícím soudním řízení. Stěžovatel svá tvrzení ovšem nepodložil konkrétními
důkazy, ze kterých by byla zřejmá jemu hrozící újma, ani jejich provedení soudu nenavrhl. Žádné
takové skutečnosti Nejvyššímu správnímu soudu nevyplynuly ani ex officio z povahy projednávané
věci, tj. ze skutečnosti, že žalovaná stěžovateli uložila povinnost opustit území. Nutnost
dostatečně konkrétně tvrdit hrozící újmu a doložit tato tvrzení příslušnými důkazy byla
v případě stěžovatele o to naléhavější, že stěžovatel byl před vydáním rozhodnutí správního
orgánu I. stupně ve výkonu trestu odnětí svobody ve Spolkové republice Německo; jeho rodina
se tak logicky musela obejít bez jeho přítomnosti již před samotným uložením povinnosti opustit
území České republiky. Nejvyšší správní soud konečně nemůže odhlédnout ani od „formulářové“
podoby návrhu, obsahujícího toliko obecná a blíže nekonkretizovaná tvrzení o zásahu
do soukromého a rodinného života cizince a práva na spravedlivý proces, která jsou podpořena
blanketními odkazy na judikaturu Nejvyššího správního soudu, aniž by byly citované judikaturní
závěry vztaženy na konkrétní případ stěžovatele.
[10] Pokud jde o odkaz stěžovatele na možný zásah do jeho práva na spravedlivý
proces, postačí uvést, že k této otázce se vyjádřil rozšířený senát tohoto soudu v usnesení ze dne
16. 6. 2020 č. j. 8 Azs 339/2019-38, tak, že „[o]becně vyjádřený zájem cizozemského stěžovatele na osobní
účasti v řízení o kasační stížnosti či jeho právo být v kontaktu s advokátem a s tím související ochrana
spravedlivého procesu nemohou být samy o sobě bez dalších individuálních okolností důvodem pro přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.“ Vzhledem k tomu, že se stěžovatel ve své argumentaci omezil
pouze na konstatování o možném narušení jeho práva na spravedlivý proces, bude-li nucen
opustit území České republiky, aniž by poukázal na případné specifické okolnosti jeho věci, plně
se na danou věc uplatní shora uvedený názor rozšířeného senátu. Stěžovateli nic nebrání,
aby se z Vietnamu spojil se svým advokátem prostřednictvím celé řady prostředků umožňujících
efektivní komunikaci na dálku, a zajistil tak, že jeho zástupce bude náležitě informován o všech
podstatných skutečnostech a jeho vůli. Takový postup je v době rozvinutých informačních
technologií zcela běžný.
[11] Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel neunesl břemeno tvrzení a zejména břemeno
důkazní. Kasační soud se proto již nezabýval poměřováním tvrzené újmy stěžovatele k možným
újmám jiných osob a ani otázkou dotčení důležitého veřejného zájmu přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti.
[12] Z důvodů výše vyložených proto Nejvyšší správní soud podle §107 odst. 1 s. ř. s.
ve spojení s §73 odst. 2 s. ř. s. nepřiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Tímto rozhodnutí
se nikterak nepředjímá podoba budoucího rozhodnutí ve věci samé.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2020
Mgr. Radovan Havelec
předseda senátu