ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.128.2018:48
sp. zn. 4 As 128/2018 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové
a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: Ing. Dr. J.
M., LL.M., zast. JUDr. Davidem Řezníčkem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Krajinská
281/44, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U
Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2015,
č. j. KUJCK 5336/2015/OZZL/7, za účasti osoby zúčastněné na řízení: L. Z., v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 3. 2018, č.
j. 50 A 10/2018 - 70,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a rozhodnutí krajského soudu
[1] Podanou kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení v záhlaví
uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým
byla jako nedůvodná podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta její žaloba proti shora uvedenému
rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatelky proti
rozhodnutí Městského úřadu Trhové Sviny, odboru životního prostředí (dále jen „vodoprávní
úřad“), ze dne 25. 7. 2014, č. j. OŽP 8192/09/R/Žoh, a toto rozhodnutí potvrdil.
[2] Rozhodnutím vodoprávního úřadu byla podle §115 odst. 1 zákona č. 254/2001 Sb.,
o vodách a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vodní zákon“)
ve spojení s §51 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů,
zamítnuta žádost o dodatečné povolení části vodního díla „Odpadní potrubí v délce cca 160 m
od čistírny odpadních vod BIOCLEANER BC4 z rekonstruovaného objektu x č. p. x“ podle
předložené nově vypracované projektové dokumentace stavby vodního díla „Domovní ČOV x č.
p. x, k. ú. x. – část x“, situovaného na pozemcích parc. č. x a x v k. ú. x, hydrogeologický rajón x,
č. h. x.
[3] Předmětem sporu v nyní projednávané věci je otázka splnění podmínek pro dodatečné
povolení stavby potrubí v cizím pozemku.
[4] Krajský soud v napadeném rozsudku obsáhle shrnul skutečnosti zjištěné z předloženého
spisového materiálu i důvody, pro které NSS rozsudkem ze dne 30. 11. 2017, č. j. 8 As 127/2018
– 56, zrušil jeho předchozí rozhodnutí ve věci. Konstatoval, že předmětem řízení je rozhodnutí
o zamítnutí žádosti stěžovatelky o dodatečné povolení stavby vodního díla. Vodoprávní úřady
ve věci v návaznosti na §115 vodního zákona postupovaly podle §129 odst. 2 a 3 zákona
č. 183/2006 Sb., stavebního zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“),
podle kterých je na stavebníku, aby prokázal splnění zákonem stanovených požadavků
a podkladů pro dodatečné povolení stavby. Jedním z nich je i doklad prokazující vlastnické právo
stavebníka nebo právo založené smlouvou provést stavbu. Právo provést stavbu na pozemku
p. č. x v k. ú. x (dále jen „pozemek p. č. x“) odvozovala stěžovatelka od Dohody ze dne 29. 9.
2004 (dále jen „Dohoda“), uzavřené mezi ní a Z. P. na straně jedné, a osobou zúčastněnou na
řízení L. Z. a K. na straně druhé, o zaústění potrubí. Tato dohoda však byla rozsudkem
Okresního soudu v Českých Budějovicích (dále je „okresní soud“) ze dne 8. 10. 2013, č. j. 10 C
287/2011 - 148 (dále jen „rozsudek okresního soudu“), shledána neurčitou neboť z ní není
zřejmé, v jakém rozsahu a místě je stavebník oprávněn stavbu zřídit.
[5] Stěžovatelka tak nedoložila, že má oprávnění vést potrubí (stavbu) právě pozemkem
p. č. x, podmínky pro dodatečné povolení stavby proto nebyly splněny. Zásadní je, že stavba
potrubí byla realizována v rozporu se stavebním povolením a stavebníci neměli žádné oprávnění,
aby při realizaci postupovali odlišně i přestože předpokládali, že vlastník pozemku p. č. x změnu
vedení trasy povolí. Stavebním povolením bylo povoleno vedení potrubí o délce 16 m, fakticky
bylo zřízeno potrubí o délce přes 160 m, aniž by stavebníci disponovali právním titulem
k provedení stavby na cizím pozemku. Shora uvedený rozsudek okresního soudu je pro správní
orgány závazný a vodoprávní úřad musí vycházet z toho, že stěžovatelce nesvědčilo právo vést
potrubí z čistírny pozemkem ve spoluvlastnictví osoby zúčastněné na řízení. O této předběžné
otázce již není správní orgán oprávněn učinit si vlastní úsudek. Na tom, že stěžovatelka
nepředložila zákonem požadovaný doklad o existenci práva vést stavbu cizím pozemkem,
nemůže nic změnit ani současný stav pozemku nebo přístup druhého ze spoluvlastníků.
Z uvedených důvodů krajský soud shledal napadené rozhodnutí správné a žalobu zamítl.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření
[6] Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností, jejíž důvody podřazuje
pod §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
[7] Namítá, že se krajský soud nezabýval věcí komplexně, neboť se soustředil pouze
na obsah rozsudku okresního soudu. Nerespektoval závazný právní názor NSS ve věci, nezabýval
se dalšími souvislostmi, které celou záležitost provázejí ani ostatními skutečnostmi,
které stěžovatelka namítala.
[8] Správní orgány se nevypořádaly s faktem, že v původním řízení byla stavba pravomocně
povolena a až poté, v době její kolaudace, ji správní orgán prohlásil za nepovolenou. Podstata
věci tedy spočívá v tom, že stěžovatelka stavbu provedla v souladu s povolením a dohodou
s vlastníky sousedního pozemku, ale až poté bylo konstatováno, že stavba povolena nebyla.
Nemohla předpokládat, že úřady pouze na základě odvolání souhlasu osoby zúčastněné na řízení
nařídí odstranění stavby.
[9] Správní orgán odkázal stěžovatelku a další účastníky na civilní soud až poté, co mezi nimi
nebylo možné smírné řešení. Tedy v případě, že by nedošlo ke zhoršení vztahů mezi
stěžovatelkou a dalšími účastníky vodoprávního řízení, anebo by se ve správním řízení tyto
subjekty dohodly, správnímu orgánu by Dohoda jako právní titul k vybudování stavby
na sousedním pozemku postačovala.
[10] Z hlediska zachování právní jistoty by účastník řízení měl mít jistotu v tom, že pokud
správní orgán jednou podklad vyhodnotí za dostatečný pro vydání kladného rozhodnutí,
měl by na základě stejného podkladu mezi týmiž účastníky rozhodnout stejně, tj. vydat
rozhodnutí ve prospěch stěžovatelky. I v případě, že osoba zúčastněná na řízení svůj souhlas
odvolala, měl správní orgán postupovat v souladu se zásadou ochrany práv stěžovatelky nabytých
v dobré víře.
[11] Je přesvědčena, že v Dohodě je trasa potrubí určena s dostatečnou přesností, navíc pouze
reflektovala ústní domluvu stran, na základě které stěžovatelka vyhověla požadavkům osoby
zúčastněné na řízení.
[12] Na právní jednání se v souladu s judikaturou Ústavního soudu má hledět spíše jako
na platné, než neplatné. Platnost má být posuzována podle předpisů platných v době,
kdy k právnímu jednání došlo, námitka neplatnosti dohody vznesená osobou zúčastněnou
na řízení je účelová. Pokud byly ze strany stěžovatelky splněny všechny požadavky osoby
zúčastněné na řízení, není namístě posuzovat její negativní postoj vůči stěžovatelce v době
provedení stavby jako ochranu jejích práv. Posouzení Dohody jako neplatné se navíc neobjevuje
ve výroku rozsudku okresního soudu, ale pouze v odůvodnění, tedy v části, která není závazná.
[13] Stavba byla provedena v dobré víře a nařízení jejího odstranění by bylo zásahem
do stěžovatelčiných práv. Odstranění stavby ČOV v projednávané věci by jí způsobilo
nepřiměřeně vysokou škodu a prakticky jí znemožnilo užívání objektu, k němuž ČOV náleží.
[14] Navrhuje rozsudek krajského soudu zrušit a věc mu vrátit k dalšímu řízení.
[15] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její odmítnutí jako opožděné.
Stěžovatelka sice ve lhůtě podala kasační stížnost, avšak blanketní, doplnění o důvody obdržel
NSS až po lhůtě. V případech blanketních podání jde o případy zneužití práva, postup proti
principům advokacie a nežádoucí úmyslné jednání porušující princip „rovnosti zbraní“.
[16] Podle §114 odst. 3 stavebního zákona si vodoprávní úřad nemohl učinit úsudek
o vlastnické občanskoprávní námitce, v dalším odkazuje na své vyjádření v řízení před krajským
soudem. Je přesvědčen, že v řízení postupoval v souladu s právními předpisy a navrhuje
odmítnutí, resp. zamítnutí kasační stížnosti.
[17] Osoba zúčastněná na řízení ve svém vyjádření rekapitulovala průběh řízení, upozornila,
že stavba nebyla povolena, stěžovatelka nejednala v dobré víře a popřela existenci ústní dohody.
Navrhuje kasační stížnost zamítnout.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[18] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal,
že je napadeno rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná a stěžovatelka je zastoupena
advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.).
[19] Poté přistoupil k posouzení přípustnosti opakované kasační stížnosti. Možnost účastníků
řízení napadnout rozhodnutí krajského soudu poté, co NSS jeho původní rozhodnutí zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení, je omezena §104 odst. 3 písm. a) s. ř. s., podle něhož je kasační
stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní
rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační
stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu.
NSS se tak nesmí zabývat znovu věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor vyslovil,
a to v situaci, kdy se tímto právním názorem krajský soud řídil (srov. nález Ústavního soudu
ze dne 8. 6. 2005, sp. zn. IV. ÚS 136/05).
[20] V pořadí první zrušující rozsudek krajského soudu (č. j. 10 A 57/2015 - 96) byl ke kasační
stížnosti žalovaného rozsudkem NSS č. j. 8 As 127/2016-56, ve výroku II. až IV. zrušen, protože
krajský soud překročil žalobou vymezený rámec. Vzhledem k tomu, že žalobou bylo napadeno
pouze rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby (resp. rozhodnutí o zamítnutí
odvolání proti tomuto rozhodnutí), nikoli rozhodnutí o nařízení odstranění stavby, nemohl
krajský soud rozhodnutí o zamítnutí žádosti o dodatečné povolení stavby zrušit z důvodů mající
svůj původ v přezkumu podmínek pro rozhodnutí o odstranění stavby. Jinými otázkami se NSS
v předcházejícím řízení nezabýval, a kasační stížnost je proto v celém rozsahu přípustná. Soud
neshledal, že by se krajský soud neřídil závazným právním názorem uvedeným ve zrušujícím
rozsudku (srov. odst. [4] tohoto rozsudku).
[21] K žalovaným namítané opožděnosti kasační stížnosti NSS uvádí, že podle §106 odst. 2
s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení rozhodnutí, zmeškání této
lhůty nelze prominout. V nyní souzené věci NSS ze spisu krajského soudu ověřil, že rozsudek
byl stěžovatelce doručen ve středu 4. 4. 2018. Kasační stížnost byla podána dne 16. 4. 2018,
tedy v zákonem stanovené dvoutýdenní lhůtě. S žalovaným lze souhlasit, že vykazovala vady
bránící jejímu projednání, neboť neobsahovala důvody, pro které stěžovatelka rozsudek
krajského soudu napadá, a nebylo uvedeno, čeho se návrhem domáhá. NSS ji proto vyzval
usnesením ze dne 19. 4. 2018, č. j. 4 As 128/2018 – 9, aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnila
své podání o tyto náležitosti.
[22] Uvedené usnesení soud vydal na základě §106 odst. 3 s. ř. s., který stanoví povinnost
soudu vyzvat stěžovatele k doplnění podání v měsíční lhůtě. Právní úprava tedy přesně stanoví
postup soudu v případě, kdy je podání kasační stížnosti neúplné. Ačkoliv je pravdou, že časový
prostor pro formulaci kasačních bodů a jejich precizaci je v takových případech podstatně delší
než dva týdny, jedná se o postup, který zákon stanoví a předvídá a NSS je povinen jej aplikovat.
Na rozdíl od situace, kdy stěžovatel podá perfektní kasační stížnost, zakotvuje zákon v takových
případech koncentraci řízení (blíže viz Kühn, Z., Kocourek, T. a kol. Soudní řád správní.
Komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2019, s. 990) a soud nepřihlédne k námitkám uplatněným
po této lhůtě.
[23] Protože NSS neshledal, že by kasační stížnost byla podána opožděně, mohl přistoupit
k přezkoumání napadeného rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci
uplatněných důvodů. Současně ověřil, že napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost
není důvodná.
[24] Podle §115 odst. 1 vodního zákona postupují vodoprávní úřady, jde-li o rozhodování
týkající se vodních děl, podle příslušných ustanovení stavebního zákona.
[25] Podle §129 odst. 3 stavebního zákona [u] stavby prováděné či provedené bez rozhodnutí
nebo opatření stavebního úřadu vyžadovaného tímto zákonem anebo v rozporu s ním, stavební úřad zahájí řízení
o jejím odstranění. Pokud půjde o stavbu uvedenou v odstavci 2, stavebník nebo vlastník požádá o její dodatečné
povolení a předloží podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení, stavební úřad přeruší řízení
o odstranění stavby a vede řízení o podané žádosti; v tomto řízení postupuje podle §111 až 115.
[26] Účelem řízení a podmínkami, za kterých může stavební (vodoprávní) úřad vydat
rozhodnutí o dodatečném povolení stavby, se NSS opakovaně zabýval. V rozsudku
ze dne 8. 2. 2007, č. j. 1 As 46/2006 – 75, č. 1202/2007 Sb. NSS, zdůraznil, že: „Dodatečné stavební
povolení může být vydáno jen při splnění podmínek daných stavebním zákonem a příslušným prováděcím
předpisem, tj. pouze v případě, že stavebník podá žádost o dodatečné povolení stavby, resp. dodatečné povolení
změny stavby, a předloží k ní podklady ve stejném rozsahu jako k žádosti o stavební povolení“.
[27] Spornou v nyní souzené věci je otázka, zda stěžovatelka v řízení o dodatečném povolení
stavby předložila všechny zákonem požadované podklady, resp. zda doložila, že je oprávněna
provést stavbu potrubí v cizím pozemku p. č. x.
[28] Její argumentace je založena na tvrzení, že kdyby nedošlo ke zhoršení sousedských vztahů
a vyvolání civilního soudního řízení o platnosti Dohody, považoval by vodoprávní úřad tuto
Dohodu za dostatečný doklad pro dodatečné povolení stavby na pozemku p. č. x. Vodoprávní
úřad měl zhodnotit platnost Dohody sám, nebyl vázán rozsudkem okresního soudu.
[29] Podle §114 odst. 1 stavebního zákona může účastník řízení uplatnit námitky proti projektové
dokumentaci, způsobu provádění a užívání stavby nebo požadavkům dotčených orgánů, pokud je jimi přímo
dotčeno jeho vlastnické právo nebo právo založené smlouvou provést stavbu nebo opatření nebo právo odpovídající
věcnému břemenu k pozemku nebo stavbě. Účastník řízení může ve stavebním řízení zásadně uplatnit
pouze ty námitky, které se vztahují k právům, od nichž své účastenství odvozuje
(srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 3. 2011, č. j. 7 As 108/2010 – 71,
nebo ze dne 11. 4. 2014, č. j. 5 As 91/2013 – 50).
[30] Ve stavebním řízení, a tedy i v řízení o dodatečném povolení stavby, může účastník řízení
vznést i námitky občanskoprávní povahy. Podle §114 odst. 3 stavebního zákona [o] námitce, o které
nedošlo k dohodě mezi účastníky řízení, stavební úřad rozhodne na základě obecných požadavků na výstavbu,
závazných stanovisek dotčených orgánů nebo technických norem, pokud taková námitka nepřesahuje rozsah jeho
působnosti. Nedošlo-li k dohodě o námitce občanskoprávní povahy, stavební úřad si o ní učiní úsudek a rozhodne
ve věci; to neplatí v případě námitek týkajících se existence práva nebo rozsahu vlastnických práv. Vymezením
okruhu námitek, o kterých je úřad oprávněn si učinit úsudek sám, rozhodoval i zvláštní senát
zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (viz např.
usnesení ze dne 27. 7. 2011, č. j. Konf 10/2011 – 7). Typicky se jedná o námitky směřující
proti předpokládané hlučnosti, prašnosti, zastínění, odstupu stavby apod. (tj. námitky budoucích
imisí). Naopak, stavební (vodoprávní) úřad je v případě nedosažení dohody povinen odkázat
účastníky na občanskoprávní soudní řízení ohledně námitek zpochybňujících vlastnické právo,
jeho rozsah, platnost nájemní smlouvy, námitek vydržení či existence věcného břemene, atd.
[31] Podle §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, je stavebník povinen k žádosti o stavební
povolení přiložit doklad prokazující právo provést stavbu. Primárním cílem této právní úpravy
je ochrana vlastníka nemovitosti, na níž má být stavba zřízena. V nyní souzené věci zpochybnila
osoba zúčastněná na řízení, která byla účastníkem řízení o dodatečném povolení stavby z titulu
vlastníka pozemku, na němž má být stavba prováděna [§109 odst. 1 písm. c) stavebního zákona],
právě platnost takové dohody. Námitka vznesená tímto směrem bezpochyby spadá s ohledem
na shora uvedené do okruhu námitek, které nebyl vodoprávní úřad oprávněn posoudit sám
a správně odkázal účastníky na civilní soudní řízení.
[32] Podle doktríny je předběžnou otázkou ve smyslu §57 správního řádu taková otázka,
na které závisí rozhodnutí ve věci. Současně však jde o otázku, kterou zpravidla nepřísluší
z důvodu věcné působnosti rozhodnout správnímu orgánu, který řízení vede (viz. Vedral, J. 2012.
Správní řád. Komentář. II. vydání. Praha: BOVA POLYGON, str. 548 a. n.). O předběžných
otázkách se vydává rozhodnutí, a to buď samostatně, nebo v jiném řízení vedeném jiným
orgánem veřejné moci. Takové rozhodnutí, které je vydáno na základě iniciativy správního
orgánu ve smyslu §57 odst. 1 písm. a) či b) správního řádu, je pak rozhodnutím, které má
pro dané řízení účinky plynoucí z odst. 3 uvedeného ustanovení.
[33] Okresní soud rozhodl, že Dohoda je pro neurčitost neplatná, stěžovatelka se proti tomuto
závěru nebránila. K námitce týkající se vázanosti správních orgánů závěry okresního soudu
ohledně platnosti Dohody poukazuje NSS ve shodě s krajským soudem na to, že okresní soud
rozhodl o předběžné otázce a stavební úřad byl jeho rozhodnutím vázán (§57 odst. 3 správního
řádu ve spojení s §192 stavebního zákona). Právní úprava mu v takové situaci nedávala
jakoukoliv možnost učinit si o platnosti Dohody úsudek samostatně, ale byl povinen promítnout
závěry uvedeného soudního rozhodnutí i do své rozhodovací činnosti. Zákonitě tak nemohl
dospět k jinému závěru, než že stěžovatelkou předkládaná Dohoda, z níž dovozuje své právo
provést stavbu na pozemku ve spoluvlastnictví osoby zúčastněné na řízení, není dostatečným
dokladem prokazujícím právo provést stavbu na pozemku p. č. x.
[34] Námitce, že soud ve výrokové části rozsudku výslovně neuvedl, že Dohodu považuje
za neplatnou, rovněž nelze přisvědčit. V občanském soudním řízení je soud vázán žalobním
petitem, tedy rozhoduje o návrhu tak, jak byl vymezen v žalobě. Žalobkyní byla právě
stěžovatelka, domáhala se vyslovení platnosti Dohody soudem. Ten jí však nepřisvědčil a žalobu
zamítl. Byla-li by žalobkyní naopak osoba zúčastněná na řízení, jež by platnost Dohody
rozporovala, byl by výrok soudního rozhodnutí opačný, tj. byla by vyslovena neplatnost Dohody.
Pro nyní projednávanou věc je podstatné, že rozsudkem okresního soudu bylo pravomocně
konstatováno, že Dohoda je pro neurčitost neplatná a že tudíž ani nemůže pro účely řízení o
dodatečném povolení stavby osvědčovat právo stěžovatelky provést stavbu na sousedním
pozemku.
[35] K argumentaci, že v případě, že by mezi účastníky řízení došlo ke smírnému řešení sporné
námitky, pak by byla Dohoda dostatečným titulem pro vybudování stavby na cizím pozemku,
NSS uvádí, že jde o zavádějící tvrzení, které je navíc ničím nepodloženou spekulací. Pokud
by totiž stěžovatelka disponovala jednoznačným souhlasem vlastníka sousedního pozemku
(ve smyslu §110 odst. 2 písm. a) stavebního zákona), neměl by vodoprávní úřad žádný důvod
pochybovat o tom, že vlastníci pozemku p. č. x souhlasí s tím, jak je potrubí vybudováno.
[36] Mimo výše uvedené nelze právo provést dodatečně povolovanou stavbu odvozovat
od toho, že osoba zúčastněná na řízení souhlasila s vybudováním původně povolené stavby
(potrubí o délce 16m). Odvozovat z této skutečnosti její souhlas s vybudováním stavby jiné
(potrubí o délce více než 160 m), navíc v situaci, kdy jednoznačně vyjádřila svůj nesouhlas, není
možné
[37] Ke zcela obecně uplatněné námitce, že se krajský soud nevypořádal se všemi žalobními
námitkami, NSS uvádí, že toto pochybení neshledal. Krajský soud vystihl podstatu problému
souzené věci a vyjádřil se ke všem okruhům námitek, které stěžovatelka v žalobě uplatnila.
[38] Nelze jistě vyloučit, že stěžovatelka mohla být do doby, než osoba zúčastněná na řízení
vyjádřila svůj nesouhlas, subjektivně přesvědčena, že osoba zúčastněná na řízení souhlasí
s vybudováním stavby na jejím pozemku. V žádném případě ale nemohla být v dobré víře,
že jde o stavbu povolenou, neboť žádné povolení k vybudování stavby vydáno nebylo.
[39] NSS tím nepopírá, že se stěžovatelka ocitla ve složité situaci vycházející primárně
z nedořešených sousedských vztahů. Za nesouhlasu osoby zúčastněné na řízení s vybudováním
stavby však nelze připustit, aby bez splnění zákonem stanovených podmínek byla stavba na jejím
pozemku dodatečně povolena a do jejího vlastnického práva tím bylo protizákonně zasaženo.
IV. Závěr a náklady řízení
[40] Z výše uvedených důvodů soud v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. podanou kasační stížnost
zamítl. O věci rozhodl bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s., dle kterého o kasační
stížnosti rozhoduje Nejvyšší správní soud zpravidla bez jednání.
[41] Stěžovatelka, která neměla v řízení úspěch, nemá ze zákona právo na náhradu nákladů
řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovanému, byť měl
ve věci plný úspěch, žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly,
a proto mu je soud nepřiznává.
[42] Osoba zúčastněná na řízení má podle §60 odst. 5 s. ř. s. právo jen na úhradu těch
nákladů, které jí vznikly v souvislosti s plněním povinnosti, kterou jí soud uložil. Jelikož soud
žádnou takovou povinnost neuložil, rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. října 2020
JUDr. Barbara Pořízková
předsedkyně senátu