ECLI:CZ:NSS:2020:4.AS.220.2020:48
sp. zn. 4 As 220/2020 - 48
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců
JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: V. L., zast. Mgr. Václavem
Voříškem, advokátem, se sídlem Pod Kaštany 245/10, Praha 6, proti žalovanému: Městský úřad
Humpolec, se sídlem Horní náměstí 300, Humpolec, o žalobě na ochranu před nezákonným
zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu Českých
Budějovicích ze dne 17. 6. 2020, č. j. 51 A 26/2020 - 56,
takto:
I. Kasační stížnost se z amí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Přehled dosavadního řízení
[1] Žalobce se žalobou na ochranu proti nezákonnému zásahu domáhal, aby mu žalovaný
navrátil finanční prostředky, které neoprávněně zadržuje, a to opožděně uhrazenou částku
ve smyslu §125h zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně
některých zákonů (zákon o silničním provozu). Žalobce popsal, že mu byla dne 10. 8. 2018
doručena výzva žalovaného ze dne 26. 7. 2018, sp. zn. ODSH/10548/2018, kterou
byl podle §125h odst. 1 zákona o silničním provozu vyzván k tomu, aby uhradil určenou částku
1.000 Kč (dále též „částku“) na účet žalovaného. Žalobce je členem spolku Ochrana řidičů, o.s.
(dále též „spolek“), který vedle dalších činností poskytuje svým členům bezplatnou právní
pomoc. Žalobce proto zaslal spolku výzvu k úhradě uvedené částky spolu se žádostí o vyřízení
této záležitosti zaplacením určené částky. Následně spolek výzvu k úhradě částky zpracoval
a na základě pokynu žalobce částku uhradil. Poté však bylo zpětnou kontrolou zjištěno, že částka
byla uhrazena opožděně dne 28. 8. 2018 (poslední den lhůty byl 25. 8. 2018), a tudíž měla
být žalobci jakožto provozovateli vozidla bezodkladně vrácena podle §125h odst. 7 zákona
o silničním provozu.
[2] Do dnešního dne však částka nebyla žalobci navrácena. Žalobce poukázal na §165 odst. 1
daňového řádu, podle kterého vrácení platby tomu, kdo ji za daňový subjekt zaplatil,
není přípustné a konstatoval, že se na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 18. 12. 2019, č. j. 1 As 291/2019 – 22, obrátil na spolek s tím, ať mu předá předmětnou
částku, kterou místo něj obdržel pochybením žalovaného, ale spolek dosud na žádost žalobce
žádným způsobem nereagoval. Žalobce se přitom domnívá, že je to žalovaný, kdo má nadále
povinnost vrátit částku žalobci, protože žalovaný se této povinnosti rozhodně nezprostil
tím, že částku v rozporu se zákonem vrátil spolku.
[3] Zadržováním částky dochází ke krácení žalobcova vlastnického práva chráněného
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ani to, že částka je bagatelní, nemůže
být důvodem pro odepření soudní ochrany (viz rozsudek ESLP ve věci Lauko v. Slovenská
republika, kde šlo o 300 slovenských korun). Částka představuje náklady žalobce a jeho rodiny
na potraviny na dobu dvou týdnů, tedy se pro něj osobně rozhodně nejedná o částku
zanedbatelnou. Skutečnost, že proti neoprávněnému zadržování částky se lze bránit žalobou
podle §82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) vyplývá
z rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 291/2019. Jestliže žalovaný žalobci nevrátil
určenou částku, porušil §125h odst. 7 zákona o silničním provozu, a tím se dopustil
a nadále dopouští vůči žalobci nezákonného zásahu.
[4] Krajský soud v Českých Budějovicích nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl. Předeslal,
že smyslem žaloby proti nezákonnému zásahu je, aby zásahy skutečně zasahující do jednotlivých
veřejných subjektivních práv žalobce byly podrobeny soudní ochraně. Za nezákonný zásah
však nelze považovat jakýkoli nezákonný postup správního orgánu, ale pouze ten, který dosahuje
určité intenzity. Krajský soud poukázal na skutečnost, že žalovaný nejprve ve výzvě k zaplacení
určené částky dle §125h odst. 1 zákona o silničním provozu poučil žalobce o tom, že bude-li
určená částka uhrazena po dni splatnosti, obecní úřad ji bezodkladně vrátí provozovateli vozidla.
Následně v rámci výzvy k podání vysvětlení žalovaný konstatoval, že vznikla zákonná povinnost
tuto částku bezodkladně vrátit provozovateli vozidla a zároveň uvedl, že opožděná platba
bude vrácena na účet, ze kterého byla odeslána. K tomu připojil výzvu žalobci, aby sdělil číslo
jeho bankovního účtu a název banky. Žalobce pouze reagoval sdělením, že vozidlo řídil
(což později jeho zástupce P. K. negoval) a číslo účtu a název banky nesdělil. Z tohoto důvodu
lze postup žalovaného, který částku vrátil na účet, ze kterého ji obdržel, s ohledem na rychlost a
hospodárnost řízení akceptovat, neboť se vychází z konstrukce §125h odst. 7 zákona o silničním
provozu a předpokladu, že je to právě sám provozovatel vozidla, kterému je povinnost ukládána,
a který je i osobou plátce. Nelze po správním orgánu spravedlivě požadovat, aby se další týdny či
měsíce domáhal zjištění čísla účtu, kam si platbu přeje žalobce vrátit.
[5] Podstatnějším však krajský soud shledal, že to byl sám žalobce, kdo vyvolal tuto situaci,
když opožděně zaplatil částku, k jejíž úhradě byl správním orgánem vyzván. Skutkové okolnosti
posuzované věci jsou prakticky totožné s případy již řešenými Nejvyšším správním
soudem, proto krajský soud odkázal na závěry uvedené v rozsudku NSS ze dne 7. 4. 2020,
č. j. 10 As 389/2019 - 40, a konstatoval, že žalobce kromě vágní formulace zásahu do práva
na vlastnictví dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod neuvádí žádné skutečnosti, prokazující
skutečný zásah do jeho veřejných subjektivních práv, došlo-li k vrácení částky na účet, ze kterého
byla odeslána. Jestliže vznikl mezi žalobcem a spolkem „komunikační šum“ o navrácení
této částky, musí se žalobce případného vyrovnání domáhat cestou civilního práva.
[6] Jestliže navíc žalobce ve svém posledním podání doručeném žalovanému dne 7. 3. 2019,
zaslaném ke spisové značce ODSH/26564/2018, výslovně sdělil: „(...)k výše uvedené spisové značce
jsem obdržel výzvu k podání vysvětlení. Než se Vám k tomuto vyjádřím, chtěl bych Vás požádat,
aby byla uhrazená částka vrácena zpět na účet, ze kterého byla uhrazena.“, lze mít ve smyslu shora
citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 389/2019 - 40 za to, že ač žalovaný
v rozporu se zákonem nevrátil platbu provozovateli vozidla, ale subjektu, který
ji za provozovatele vozidla realizoval, jedná se o skutečnost, která nasvědčuje tomu, že postup
žalovaného se nemohl práv žalobce dotknout. Z uvedeného zároveň plyne, že žalovaný
nezadržuje finanční prostředky, jejichž navrácení se nyní žalobce domáhá, neboť tyto finanční
prostředky byly žalovaným vráceny tak, jak je uvedeno shora, již dne 27. 2. 2020. Žalobce
se proto nemůže účinně domáhat ochrany vůči trvajícímu zásahu žalovaného v podobě nevrácení
částky. Ohledně včasnosti vrácení finanční částky žalovaným krajský soud s poukazem
na cit. rozsudek č. j. 10 As 389/2019 - 40 uvedl, že zpoždění žalovaného s vrácením opožděně
uhrazené finanční částky nepředstavuje zásah takové intenzity, aby se dal považovat za zásah
nezákonný.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[7] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel”) kasační
stížnost, v níž namítl nesprávnost závěru krajského soudu, že vrácení předmětné částky plátci,
tj. spolku, bylo přípustné, protože žalovaný mohl vycházet z toho, že plátce je i poplatníkem.
Ustanovení §125h zákona o silničním provozu nic takového nekonstruuje a použije
se proto obecné pravidlo podle §165 odst. 1 daňového řádu, tj. částka se měla vrátit
poplatníkovi, nikoli plátci. Jestliže žalovaný hodlal zjistit číslo účtu stěžovatele, měl mu zaslat
srozumitelnou výzvu k jeho sdělení a nikoli tuto výzvu nezřetelně zahrnout do výzvy k podání
vysvětlení. Stěžovatel nepochopil, že má žalovanému sdělit číslo účtu, na který má být určená
částka vrácena, když v předmětné listině bylo mj. konstatováno, že určená částka bude vrácena
na účet, ze kterého byla uhrazena.
[8] Stěžovatel navíc zastává názor, že pokud se žalovanému nepodařilo zjistit jeho bankovní
účet, měl určenou částku zaslat žalobci poštovním poukazem na adresu trvalého pobytu.
Rozhodně tak nelze tvrdit, že žalovaný neměl jinou možnost než určenou částku vrátit na účet,
ze kterého byla uhrazena, nebo „týdny či měsíce“ zjišťovat číslo účtu stěžovatele, jak tvrdí krajský
soud.
[9] V rozsudku NSS sp. zn. 10 As 389/2019 se podle stěžovatele jednalo o odlišnou věc.
Stěžovatel uvedl, že v žalobě podrobně vysvětlil, jak jej krátí na jeho právech vrácení částky
na účet plátce, a nikoli na jeho účet. Důvodem je skutečnost, že spolek odmítá částku žalobci
přeposlat a se stěžovatelem vůbec nekomunikuje. Stěžovatel tak nemá možnost získat přístup
ke svým finančním prostředkům jinak, než právě zásahovou žalobou vůči žalovanému. Žalobce
je tedy krácen na právu na vlastnictví, jež je chráněno na ústavní úrovni čl. 11 odst. 1 Listiny
základních práv a svobod.
[10] Žalovaný se nemohl zprostit své povinnosti vrátit žalobci částku, když ji zaslal spolku
jakožto plátci. Ze zákona i z judikatury plyne, že určenou částku je nutné vrátit provozovateli
vozidla (poplatníkovi), a nikoli osobě, jež uhradila určenou částku za něj. Závěr krajského soudu,
že žalobce musí využít prostředky civilního práva, opět představuje nesprávné právní posouzení.
Správce daně se zprostí povinnosti vrátit daňový přeplatek jen tehdy, je-li přeplatek vrácen
poplatníkovi, nikoli plátci. Po plátci nelze požadovat, aby napravoval chybu správce daně
a vymáhal cestou civilního práva přeplatek po poplatníkovi, kterému byl přeplatek zaslán
v rozporu se zákonem.
[11] Ke konstatování krajského soudu, že žalobce údajně dne 4. 3. 2019 a 7. 3. 2019 zaslal
žalovanému dvě podání, kde žádal o vrácení určené částky nejprve na svůj účet a poté na účet,
ze kterého byla částka hrazena, stěžovatel uvedl, že žalovanému v uvedených dnech žádný e-mail
ani dopis nezasílal. Stěžovatel proto netuší, k jakým e-mailům či listinám se krajský
soud vyjadřuje. Krajský soud ani žalovaný k těmto podáním nemohli přihlížet,
neboť nejsou podepsaná. Krajský soud tedy pochybil, když tyto písemnosti bral jako základ
pro své rozhodnutí, resp. vycházel z toho, že se jedná o účinná podání.
[12] Na dalších 11 stranách kasační stížnosti stěžovatel a jeho zástupce podrobně zdůvodnili
svůj nesouhlas s vyvěšením jejich osobních údajů na internet a vyjádřili nesouhlas se zveřejněním
neanonymizovaného rozsudku krajského soudu a Nejvyššího správního soudu na internetových
stránkách Nejvyššího správního soudu.
[13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyjádřil nesouhlas s tím, že by z jeho strany
došlo vůči stěžovateli k nezákonnému zásahu ve smyslu §82 s. ř. s. Upozornil, že stejný postup
jako v posuzované věci byl použit i u dalších provozovatelů vozidel. Navrhl, aby žalobci
v případě úspěchu ve věci nebyla ve smyslu §60 odst. 7 s. ř. s. přiznána náhrada nákladů řízení.
III. Posouzení kasační stížnosti
[14] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil zákonné náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti
němuž je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, a stěžovatel je v souladu s §105
odst. 2 s. ř. s. zastoupen advokátem. Poté Nejvyšší správní soud přezkoumal důvodnost kasační
stížnosti v souladu s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů.
Neshledal přitom vady dle §109 odst. 4 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Podle §106 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, pro exekuci, vybírání a evidenci
peněžitých plnění se uplatní postup pro správu daní.
[17] Podle §165 odst. 1 daňového řádu vrácení platby tomu, kdo ji za daňový subjekt uhradil,
není přípustné.
[18] Podle §125h zákona o silničním provozu platí:
(1) Obecní úřad obce s rozšířenou působností bezodkladně po zjištění nebo oznámení přestupku vyzve
provozovatele vozidla, s nímž došlo ke spáchání přestupku, k uhrazení určené částky, pokud
a) jsou splněny podmínky podle §125f odst. 2, b) totožnost řidiče vozidla není známa nebo není zřejmá
z podkladu pro zahájení řízení o přestupku a c) porušení je možné projednat uložením pokuty příkazem
na místě.
(…)
(3) Určená částka je splatná do 15 dnů ode dne doručení výzvy podle odstavce 1.
(…)
(5) Je-li určená částka uhrazena nejpozději v den splatnosti, obecní úřad obce s rozšířenou působností věc odloží.
V opačném případě obecní úřad s rozšířenou působností pokračuje v šetření přestupku. O tomto postupu poučí
obecní úřad obce s rozšířenou působností provozovatele vozidla ve výzvě podle odstavce 1.
(...)
(7) Je-li určená částka uhrazena po dni splatnosti, obecní úřad ji bezodkladně vrátí provozovateli vozidla.
(8) Určená částka je příjmem obce, jejíž obecní úřad vyzval provozovatele vozidla k uhrazení určené částky.
[19] Z provedené rekapitulace je zřejmé, že v posuzované věci se jedná o posouzení,
zda se žalovaný dopustil nezákonného zásahu tím, že částku vrátil na účet, ze kterého ji obdržel,
tj. na účet spolku.
[20] Nejvyšší správní soud z obsahu správního a soudního spisu zjistil, že žalovaný výzvou
ze dne 26. 7. 2018, č. j. MUHU/37077/2018/Bt, stěžovatele vyzval, aby v souladu s §125h
zákona o silničním provozu uhradil částku ve výši 1.000 Kč, neboť nezajistil, aby při užití vozidla,
které stěžovatel dle registru vozidel provozuje, byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla
provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o silničním provozu.
[21] Ve výzvě k podání vysvětlení ze dne 4. 2. 2019, č. j. MUHU/5510/2019/Bt, žalovaný
uvedl, že částka nebyla v zákonné lhůtě připsána na účet žalovaného. Byla uhrazena
dne 29. 8. 2018, ač lhůta pro úhradu uplynula dne 28. 8. 2018. Žalovanému tudíž vznikla zákonná
povinnost tuto částku bezodkladně vrátit provozovateli vozidla. Žalovaný požádal stěžovatele
o sdělení čísla jeho bankovního účtu a názvu banky s tím, že jinak bude platba ve výši 1.000 Kč
vrácena na číslo účtu, ze kterého byla odeslána. Dále stěžovatele jakožto provozovatele
motorového vozidla vyzval, aby do 10 dnů od doručení této výzvy podal vysvětlení ve věci
zjištění řidiče jím provozovaného vozidla.
[22] Stěžovatel na tuto výzvu reagoval sdělením doručeným žalovanému dne 18. 2. 2019,
v němž mimo jiné uvedl, že vozidlo řídil a omluvil se za ohrožení, které svým jednáním způsobil.
Uvedl dále, že pokud dojde k zahájení řízení o přestupku podle §125f odst. 1 zákona o silničním
provozu, pak ke svému zastupování pro toto řízení zmocňuje podle §33 odst. 2 písm. b)
správního řádu obchodní společnost Pomáháme a chráníme, s. r. o., která mu řeší veškerou
administrativu a přebírá také jeho korespondenci.
[23] Z potvrzení o platbě na účtu vyplývá, že spolek za žalobce dne 29. 8. 2018 na účet
žalovaného pod příslušným variabilním a konstancím symbolem zaplatil částku 1.000 Kč.
[24] Žalovaný posléze dne 27. 2. 2019 zaslal opožděně uhrazenou částku na účet, ze kterého
byla platba odeslána, tj. na účet patřící spolku, neboť stěžovatel své číslo účtu žalovanému
nesdělil.
[25] Nejvyšší správní soud v prvé řadě konstatuje, že obdobnou věcí se již zabýval v rozsudku
ze dne 7. 4. 2020, č. j. 10 As 389/2019 – 40, v níž stejně jako v posuzované věci spolek
za žalobce opožděně uhradil částku 1.000 Kč a tato částka byla na účet spolku vrácena s časovým
odstupem tří měsíců. Poukaz krajského soudu na tento rozsudek je proto zcela přiléhavý a není
možné přisvědčit námitce stěžovatele, že se jednalo o odlišnou věc. V tomto rozsudku zdejší
soud po důkladném posouzení věci v bodě 36 uzavřel, že „není sporu o tom, že žalovaný se zpozdil
s vrácením zadržované částky, ale tento ‚zásah’ do stěžovatelových práv ze všech výše uvedených důvodů nedosáhl
intenzity, která by umožňovala označit jej za ‚nezákonný zásah’. Nepatrné dotčení právní sféry jednotlivce,
o něž se nyní jedná, nelze označit za ‚zásah’ do veřejných subjektivních práv jednotlivce, který by si zasluhoval
ochranu žalobou podle §82 s. ř. s.“
[26] Již na základě výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že ani v posuzované
věci nedošlo k nezákonnému zásahu žalovaného. Posuzovaná věci se totiž od věci
sp. zn. 10 As 389/2019 liší pouze tím, že k vrácení částky došlo s delším odstupem (6 měsíců).
Tento rozdíl však s ohledem na částku ve výši pouze 1.000 Kč, o jejíž vrácení se jednalo,
nemá za následek podstatnou skutkovou odlišnost těchto věcí.
[27] K námitce stěžovatele, že bylo na místě aplikovat obecné pravidlo podle §165 odst. 1
daňového řádu, tj. vrátit se částka měla poplatníkovi, nikoli plátci, Nejvyšší správní soud v prvé
řadě uvádí, že platba částky v posuzované věci představovala typicky zastupitelné jednání, které
nemuselo být učiněno přímo stěžovatelem. Zdejší soud ostatně již v bodě 16 rozsudku
ze dne 18. 12. 2019, č. j. 6 As 167/2019 – 36, v němž se rovněž zabýval případem, kdy žalovaný
vrátil zaplacenou částku na účet spolku, nikoli žalobce, konstatoval, že „povinnost zaplatit určenou
částku, stejně jako povinnost zaplatit pokutu, tj. povinnost k druhově určenému, zastupitelnému peněžitému
plnění, není povinností k plnění osobní povahy, které by nemohla za povinný subjekt vykonat třetí osoba.“
[28] Z toho, že stěžovatel zaslal spolku, jehož je členem, výzvu k úhradě uvedené částky spolu
se žádostí o vyřízení této záležitosti jejím zaplacením a spolek této žádosti vyhověl a částku
zaplatil, vyplývá, že spolek při zaplacení částky jednal v zastoupení stěžovatele. O správnosti
tohoto závěru je Nejvyšší správní soud přesvědčen i s ohledem na výše zmíněné sdělení
stěžovatele, v němž ke svému zastupování v přestupkovém řízení zmocnil společnost Pomáháme
a chráníme, s. r. o. Stěžovatel tudíž jednoznačně projevil vůli být v záležitostech souvisejících
s jeho přestupkem zastoupen, přičemž jednatelem Pomáháme a chráníme, s. r. o.,
je právě již zmíněný spolek.
[29] Stěžovatel tedy prostřednictvím spolku, který ho zastupoval, částku uhradil
a prostřednictvím spolku mu částka byla posléze žalovaným vrácena v souladu s §125h odst. 7
zákona o silničním provozu, neboť byla uhrazena po dni splatnosti. Tím žalovaný splnil svoji
povinnost vyplývající z uvedeného ustanovení zákona o silničním provozu. Jestliže stěžovatel
na výslovnou výzvu žalovaného ke sdělení banky a čísla bankovního účtu, na nějž má být částka
vrácena nereagoval, to vše v situaci, kdy žalovaný stěžovatele uvědomil o tom, že částka
bude vrácena na číslo účtu, ze kterého byla odeslána, žalovaný nepochybil, pokud částku vrátil
na účet spolku, ze kterého byla odeslána.
[30] Vrácením částky na účet spolku ji žalovaný nevrátil spolku, z jehož účtu byla částka
pouze v rámci jednání spolku za stěžovatele bezhotovostně uhrazena, ale vrátil ji stěžovateli.
Žalovaný proto postupoval tak, jak se toho domáhá stěžovatel s poukazem na §165 odst. 1
daňového řádu, tj. vrátil částku poplatníkovi (stěžovateli), který s tím vyjádřil konkludentně
souhlas, prostřednictvím bankovního účtu, z něhož stěžovatel určenou částku zaplatil. Způsob,
jak s vrácenou částkou bude dále naloženo, již záleží pouze na soukromoprávním vztahu
(dohodě) mezi stěžovatelem a spolkem. V návaznosti na výše uvedené obstojí závěr krajského
soudu, že žalovaný mohl oprávněně vycházet z předpokladu, že to byl právě provozovatel
vozidla, který byl vyzván k úhradě určené částky a který ji i uhradil.
[31] Vzhledem k tomu, že žalovaný stěžovatele ve výzvě k podání vysvětlení ze dne 4. 2. 2019,
č. j. MUHU/5510/2019/Bt, jasně a jednoznačně vyzval ke sdělení jeho účtu a názvu banky,
považuje zdejší soud za zcela nedůvodnou námitku stěžovatele, že žalovaný mu měl zaslat
srozumitelnou výzvu ke sdělení jeho účtu, a nikoli tuto výzvu nezřetelně zahrnout do výzvy
k podání vysvětlení. Skutečnost, že žalovaný stěžovatele zároveň uvědomil o tom, že určená
částka bude vrácena na účet, ze kterého byla uhrazena, na tomto závěru nic nemění,
neboť toto sdělení žalovaného je v kontextu celé výzvy zcela srozumitelným vyrozuměním
stěžovatele o tom, jak bude žalovaný postupovat, pokud mu stěžovatel nesdělí svoje platební
údaje.
[32] K argumentaci stěžovatele, že pokud se žalovanému nepodařilo zjistit jeho bankovní účet,
měl určenou částku zaslat žalobci poštovním poukazem na adresu trvalého pobytu, Nejvyšší
správní soud uvádí, že tak žalovaný zajisté postupovat mohl. Pokud tak však nepostupoval,
a stěžovateli částku vrátil na účet, ze kterého částku předtím obdržel, nezakládá to na straně
žalovaného nezákonný zásah vůči stěžovateli. Nejvyšší správní soud v této souvislosti považuje
za naprosto přiléhavý poukaz krajského soudu na skutečnost, že je procesně neefektivní
opakovaně se poplatníka částky dotazovat na jeho bankovní údaje a tyto údaje zjišťovat.
[33] Tvrzení stěžovatele, že spolek s ním nekomunikuje a odmítá mu částku přeposlat,
nemá pro posouzení věci význam, neboť se jedná o soukromoprávní záležitost mezi
stěžovatelem a spolkem, která nijak nesouvisí s posouzením otázky, zda se žalovaný vůči
stěžovateli dopustil nezákonného zásahu. Pokud stěžovatel tvrdí, že nemá možnost získat přístup
ke svým finančním prostředkům jinak, než právě zásahovou žalobou vůči žalovanému,
mýlí se, neboť jak již přiléhavě konstatoval krajský soud, stěžovatel se může případného
finančního vyrovnání se spolkem (pokud jsou pravdivá jeho tvrzení o tom, že spolek mu odmítá
částku vydat) domáhat cestou civilního práva. V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší správní
soud konstatuje, že stěžovatel nebyl postupem žalovaného zkrácen na vlastnickém právu.
[34] K námitce, v níž stěžovatel uvádí, že žalovanému dne 4. 3. 2019 a 7. 3. 2019 nezaslal
žádný e-mail a netuší proto, k jakým e-mailům či listinám se krajský soud vyjadřuje, Nejvyšší
správní soud uvádí, že ve správním spise se vskutku žádné takovéto e-maily nenachází. Dále
je třeba uvést, že originál kasační stížností napadeného rozsudku obsažený ve spise
krajského soudu na č. l. 56 – 62 neobsahuje bod 21, v němž se krajský soud vyjadřuje k e-mailu
ze dne 4. 3 . 2019. V dalších vyhotoveních kasační stížností napadeného rozsudku, které
jsou založeny ve spise krajského soudu a které patrně byly zaslány účastníkům řízení,
se však již bod 21 nachází. Tento bod je přitom zcela totožný s bodem 21 jiného rozsudku
krajského soudu ze dne 17. 6. 2020, č. j. č. j. 51 A 23/2020 – 31, jímž rozhodl v obdobné věci.
[35] Vzhledem k tomu, že argumentace krajského soudu uvedená v bodě 21 není podstatná
pro posouzení věci a je toliko podpůrná a dále s přihlédnutím k tomu, že v originále rozsudku
obsaženém ve spise krajského soudu tento bod není vůbec uveden, považuje Nejvyšší správní
soud bod 21 uvedený ve stejnopisech kasační stížností napadeného rozsudku toliko za chybu
v psaní ve smyslu §54 odst. 4 věty první s. ř. s., ke které došlo zjevným a okamžitým selháním
v duševní nebo mechanické činnosti osoby, za jejíž účasti došlo k vyhotovení stejnopisů
rozsudku, které byly zaslány účastníkům. Jedná se tudíž toliko o formální vadu kasační
stížností napadeného rozsudku, která nemá za následek jeho nezákonnost.
S ohledem na výše uvedené se již Nejvyšší správní soud dále argumentací stěžovatele vztahující
se k uvedenému e-mailu nezabýval.
[36] Polemikou zástupce stěžovatele ohledně nezveřejňování osobních údajů a plné
anonymizace rozsudků se již Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval např. v usneseních
ze dne 25. 5. 2017, č. j. Nao 175/2017 – 161, a ze dne 30. 3. 2017, č. j. Nao 118/2017 – 145
a dále např. v rozsudcích ze dne 6. 2. 2019, č. j. 9 As 429/2018 – 35, ze dne 23. 10. 2019,
č. j. 6 As 106/2019 – 33, ze dne 27. 3. 2019, č. j. 2 As 383/2017 - 46, ze dne 17. 1. 2019,
č. j. 10 As 321/2017 – 38, a ze dne 28. 11. 2018 č. j. 8 As 64/2018 – 44). Tyto závěry
jsou tedy zástupci stěžovatele z předchozích řízení dostatečně známy. Nejvyšší správní soud
proto nebude své úvahy opakovat a ve stručnosti odkazuje na výše zmíněná rozhodnutí.
IV. Závěr a rozhodnutí o nákladech řízení
[37] Nejvyšší správní soud shledal nedůvodnými všechny stěžovatelem uplatněné námitky,
kasační stížnost je proto nedůvodná. Nejvyšší správní soud tedy dle §110 odst. 1 věty druhé
s. ř. s. kasační stížnost zamítl.
[38] Zároveň Nejvyšší správní soud rozhodl o nákladech řízení o kasační stížnosti podle §60
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl v řízení úspěch, a právo na náhradu
nákladů řízení proto nemá. Procesně úspěšnému žalovanému pak nevznikly v řízení náklady
přesahující rámec nákladů jeho běžné úřední činnosti. Žádný z účastníků proto nemá právo
na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. listopadu 2020
Mgr. Aleš Roztočil
předseda senátu