ECLI:CZ:NSS:2020:5.ADS.317.2019:14
sp. zn. 5 Ads 317/2019 - 14
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Mgr. Z. B.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019,
č. j. 1 Ad 26/2018 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 23. 7. 2018, č. j. X, sp. zn. OCVS/ND/422/18, zamítla
odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení (dále jen
„PSSZ“) ze dne 21. 6. 2018, č. j. 42013/473198/18/013/Hlo (ve znění opravného usnesení ze
dne 11. 7. 2018, č. j. 42013/473198/18/013/202/Hlo/Opr.). Tímto rozhodnutím bylo dle §84
odst. 2 písm. a) bodu 2 zákona č. 187/2006 Sb., o nemocenském pojištění (dále jen „zákon o
nemocenském pojištění“), rozhodnuto, že žalobkyně jako osoba samostatně výdělečně činná
(dále jen „OSVČ“) nemá nárok na peněžitou pomoc v mateřství. Proti rozhodnutí žalované se
žalobkyně bránila žalobou.
[2] Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Zabýval se pouze námitkou, dle níž byla
žalobkyně zkrácena na svých právech, protože jí nebyl přiznán nárok na peněžitou pomoc
v mateřství, neboť zbylé námitky byly uplatněny až v doplnění žaloby podaném po lhůtě
k podání žaloby a byly tedy opožděné. Městský soud přitom dospěl k závěru, že správní orgány
postupovaly zcela v souladu s právní úpravou, když žalobkyni nárok na dávku peněžité pomoci
v mateřství nepřiznaly, jelikož nenaplnila podmínku dle §32 odst. 3 zákona o nemocenském
pojištění. Žalobkyně v žádosti neuvedla žádné datum nástupu na peněžitou pomoc v mateřství,
bylo proto správním orgánem prvního stupně stanoveno v souladu se zákonem na den počátku
šestého týdne před očekávaným datem porodu. Očekávaným dnem porodu bylo dle přiložené
lékařské zprávy datum 30. 6. 2018, počátek šestého týdne před očekávaným porodem tedy připadl
na 19. 5. 2018. K tomuto dni však byla žalobkyně účastnicí na nemocenském pojištění jako
OSVČ pouze 178 dní, protože přihlášku k dobrovolné účasti na nemocenském pojištění OSVČ
podala teprve dne 22. 11. 2017. Nesplnila tak podmínku účasti na nemocenském pojištění jako
OSVČ po dobu alespoň 180 dní. Rozhodné je přitom dle §34 odst. 1 písm. a) zákona
o nemocenském pojištění datum předpokládaného porodu, faktické datum porodu nehraje pro
posouzení počátku podpůrčí doby žádnou roli.
[3] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační
stížnost, v níž uplatňuje kasační námitky dle §103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka poukazuje na judikaturní závěry Nejvyššího
správního soudu, dle nichž je kompetence stanovit očekávaný termín porodu dána
ošetřujícím lékařům z důvodu jejich vysoké odbornosti a s tím související pravděpodobnosti
co nejpřesnějšího určení termínu, a účel dávky peněžité pomoci v mateřství spočívá
v kompenzaci příjmů pojištěnky za období vysokého stupně těhotenství a prvních týdnů života
jejího dítěte. Stěžovatelka shledává vadu právního posouzení rozsudku městského soudu, jelikož
dle jejího názoru mohli kromě ošetřujícího lékaře – gynekologa očekávaný den porodu ve smyslu
§34 odst. 1 písm. a) stanovit i lékaři z Všeobecné fakultní nemocnice, porodnice u Apolináře,
kteří od ošetřujícího lékaře převzali těhotnou žalobkyni do péče, neboť je k tomu definice
ošetřujícího lékaře dle zákona o nemocenském pojištění opravňovala. Stanovení očekávaného
data porodu na 9. 7. 2018 bylo dle stěžovatelky učiněno kompetentní osobou a v souladu
se zákonem. Datem počátku šestého týdne před očekávaným porodem tak byl den 28. 5. 2018,
kdy byla stěžovatelka účastna na nemocenském pojištění OSVČ již 188 dnů (od registrace dne
22. 11. 2017). Zákonnou podmínku účastenství alespoň 180 dnů tedy splnila a má nárok
na vyplacení peněžité pomoci v mateřství od uvedeného data.
[4] Dále stěžovatelka namítá, že dne 15. 5. 2018 zaslala správnímu orgánu žádost o zpětnou
registraci k nemocenskému pojištění OSVČ již od 1. 7. 2017, jelikož od tohoto data až do data
oficiální registrace taktéž řádně hradila platby nemocenského pojištění, ačkoliv nebyla
registrována. Dle stěžovatelky správní orgán o této žádosti nerozhodl a neodůvodnil, proč nelze
řádné měsíční platby pojištění zohlednit a žalobkyni zpětně registrovat. Současně stěžovatelka
uvádí, že správnímu orgánu řádně a včas doložila lékařskou zprávu, která stanovila datum
očekávaného porodu na 9. 7. 2018, a posléze bezodkladně doložila i rodný list dítěte potvrzující
toto datum. Správní orgán tak měl dle stěžovatelky podklady k tomu rozhodnout v její prospěch,
opačné rozhodnutí je tedy dle názoru stěžovatelky nezákonné. Stěžovatelka rovněž vytýká
správnímu orgánu, že nikdy nebyla písemně, telefonicky, ani osobně pozvána k jednání. K celé
věci stěžovatelka zdůrazňuje, že ona i otec dítěte jsou oba nemocensky pojištěni (otec však
nemůže příspěvek čerpat, protože by v takovém případě byl nucen opustit své zaměstnání) a fakt,
že i přes to nemůže ani jeden z nich čerpat peněžitou pomoc v mateřství, považuje
za diskriminační a za porušení základního práva a rovnosti v právech.
[5] Závěrem stěžovatelka vyjadřuje názor, že podmínku pro přiznání peněžité pomoci
v mateřství OSVČ spočívající v povinnosti účastnit se nemocenského pojištění jako OSVČ
po dobu alespoň 180 dnů přede dnem počátku podpůrčí doby stěžovatelka považuje
za diskriminační, a to z důvodu rozdílného zacházení s osobami nacházejícími se ve srovnatelné
situaci bez objektivního a rozumného odůvodnění. Toto rozdílné zacházení shledává stěžovatelka
v tom, že žadatelkou o peněžitou pomoc v mateřství, která je OSVČ, je zacházeno méně příznivě
než se žadatelkou – zaměstnankyní.
[6] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila.
[7] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval posouzením, zda byly splněny podmínky řízení.
Zjistil, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, vůči němuž
je kasační stížnost ve smyslu §102 s. ř. s. přípustná, stěžovatelka má vysokoškolské právnické
vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie, a tudíž v řízení
nemusí být zastoupena advokátem dle §105 odst. 2 s. ř. s. a jsou splněny i obsahové náležitosti
kasační stížnosti dle §106 s. ř. s.
[8] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v souladu
s §109 odst. 3 a 4 s. ř. s., v rozsahu a z důvodů uplatněných v kasační stížnosti.
[9] Kasační stížnost není důvodná.
[10] Nejvyšší správní soud úvodem konstatuje, že otázka kompetence lékařů v nemocnici
ke stanovení očekávaného dne porodu vůbec nebyla předmětem sporu. Lékaři přebírající
stěžovatelku do péče od jejího gynekologa jistě tuto kompetenci mít mohli. Stěžovatelka však
svoji žádost o přiznání nároku na dávku peněžité pomoci v mateřství předložila na předepsaném
tiskopisu, na němž si nechala datum očekávaného porodu stanovit jejím tehdy ošetřujícím
lékařem – gynekologem, který jej určil na 30. 6. 2018. Pro účely posuzování nároku na dávku již
následná ambulantní zpráva vydaná stěžovatelce v nemocnici není relevantní, obzvláště v situaci,
kdy tato je datována až po vydání prvostupňového rozhodnutí PSSZ a nové datum
očekávaného porodu na ní není ani výslovně určeno - je stanoven pouze den, kdy by v případě,
že by do té doby stěžovatelka neporodila, následoval císařský řez. Stěžovatelka uplatnila a doložila
svůj nárok právě prvním potvrzením očekávaného dne porodu na předepsaném tiskopisu od
svého gynekologa a toto určení dne očekávaného porodu je již v daném řízení o přiznání dávky
neměnné a závazné pro posouzení jejího nároku. PSSZ ani žalovaná nemohly posuzovat následně
doložené lékařské zprávy ani skutečnost, že v daném termínu stěžovatelka reálně neporodila.
V situaci, kdy stěžovatelka nárokovala dávku s očekávaným datem porodu, již také stěžovatelka
nemůže nárokovat tuto dávku ke dni porodu. Zákonná dikce je v této otázce jednoznačná, stejně
jako v tom, že OSVČ musí pro přiznání peněžité pomoci v mateřství splnit podmínku 180 dní
účasti na nemocenském pojištění jakožto OSVČ v posledním roce přede dnem počátku podpůrčí
doby a že zpětná registrace k účasti na nemocenském pojištění OSVČ není přípustná. Správní
orgány i městský soud tyto skutečnosti posoudily správně, včetně toho, že zdánlivě příliš přísné
odepření dávky při splnění účasti na nemocenském pojištění v délce 178 dní je důsledkem
nesplnění základní podmínky OSVČ pro přiznání této dávky a stěžovatelka tak nárok
na vyplacení dávky nemá.
[11] Námitku, že PSSZ stěžovatelku nikdy nepozval k osobnímu jednání, stěžovatelka
neuplatnila v žalobě včas, a proto se jí krajský soud oprávněně nezabýval, tudíž se jí nemohl
zabývat ani Nejvyšší správní soud.
[12] Pokud stěžovatelka namítá neústavnost zákonné podmínky nároku na peněžitou pomoc
v mateřství pro OSVČ spočívající v povinnosti účastnit se nemocenského pojištění jako OSVČ
alespoň v délce 180 dní z hlediska diskriminace, Nejvyšší správní soud takový názor nesdílí;
především postavení osob samostatně výdělečně činných a osob zaměstnaných v pracovním
poměru není srovnatelné. Jak vyplývá i z důvodové zprávy k zákonu o nemocenském pojištění,
tato podmínka byla zvolena jako okolnost vylučující spekulativní přihlášky OSVČ do systému
nemocenského pojištění těsně před porodem čistě za účelem získání dávky.
[13] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, proto ji dle §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl. Rozsudek městského soudu se podrobně a přezkoumatelným způsobem
vypořádal s veškerými námitkami, které stěžovatelka v žalobě uplatnila. Městský soud postupoval
zcela v souladu se zákonem, vycházel rovněž z relevantní judikatury Nejvyššího správního soudu,
z jejíhož rámce nikterak nevybočil.
[14] O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud v souladu s §6 0 odst. 2 ve spojení
s §120 s., ř. s; úspěšná žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. července 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu