ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.300.2018:23
sp. zn. 5 As 300/2018 - 23
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Zdeňka
Kühna a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: TV Nova s. r. o., se sídlem
Kříženeckého náměstí 1078/5, Praha 5, zast. JUDr. Richardem Pechou, advokátem se sídlem
Voršilská 130/10, Praha 1, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem
Antonína Čermáka 2a, Praha 6, proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví
ze dne 25. 1. 2016, čj. O-517930/D15084075/2015/ÚPV, v řízení o kasační stížnosti žalovaného
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 8. 2018, čj. 9 A 52/2016-46,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Společnost CET 21, spol. s. r. o., právní předchůdkyně žalobkyně, podala
dne 14. 11. 2014 u žalovaného přihlášku slovní ochranné známky ve znění „Kriminálka Brno“
pro výrobky a služby zařazené do tříd 9, 38 a 41 mezinárodního třídění.
[2] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 8. 2015, čj. O-517930/D073428/2014/ÚPV,
zamítl uvedenou přihlášku podle §4 písm. f) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách
(dále jen „zákon o ochranných známkách“), tj. pro rozpor označení s veřejným pořádkem
nebo dobrými mravy.
[3] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně rozklad, který předseda žalovaného
rozhodnutím ze dne 25. 1. 2016 zamítl a potvrdil rozhodnutí žalovaného.
[4] Rozhodnutí předsedy žalovaného napadla žalobkyně žalobou u městského soudu,
který jí rozsudkem ze dne 9. 8. 2018 vyhověl, žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil
žalovanému k dalšímu řízení.
II. Kasační stížnost žalovaného, vyjádření žalobkyně
[5] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností.
[6] Stěžovatel namítl, že jeho rozhodnutí není v rozporu se základními judikaturními principy
uvedenými městským soudem.
[7] Podle názoru stěžovatele smyslem §4 písm. f) zákona o ochranných známkách
je také zabránit monopolizaci označení, jejichž zápis by byl v rozporu s veřejným zájmem v širším
smyslu. Přestože se jedná o neoficiální označení „Služby kriminální policie a vyšetřování se sídlem
v Brně“, platí pro zápis označení státních orgánů a institucí, byť v hovorové podobě, absolutní
výluka pro všechny výrobky a služby, a to bez ohledu na jejich obsah a bez ohledu
na relevantního spotřebitele. Rozhodnutí Tribunálu ve věci Sportwetten GmbH Gera v. OHIM
se netýká rozporu ochranné známky obsahující název státní instituce s veřejným pořádkem;
toto rozhodnutí proto nelze bez dalšího aplikovat na všechny situace spadající pod §4 písm. f)
zákona o ochranných známkách.
[8] Stěžovatel uvedl, že podle své současné rozhodovací praxe by ochrannou známku
s názvem státní instituce zapsal pouze v případě, že by přihlášku podávala sama tato instituce.
Cílem tohoto postupu je zabránit poskytnutí ochrany jedinému subjektu pro výrobky nebo služby
s názvem státní instituce. To však neznamená, že by přihlašovatel nemohl takové označení
fakticky užívat.
[9] Stěžovatel dále vytkl, že městský soud nezohlednil celé odůvodnění jeho rozhodnutí,
které bylo předurčeno stručnými rozkladovými námitkami žalobkyně. Stěžovatel je přesvědčen,
že z odůvodnění jeho rozhodnutí je zřejmé, z jakého skutkového stavu vyšel, jak o něm uvážil
a jak se vypořádal s rozkladovými námitkami. Městský soud také nepřihlédl k odůvodnění
rozhodnutí prvního stupně, které s rozhodnutím stěžovatele tvoří jeden celek (viz rozsudky NSS
ze dne 31. 10. 2014, čj. 6 As 161/2013-25, a ze dne 27. 2. 2013, čj. 6 Ads 134/2012-47).
[10] Stěžovatel rovněž poukázal na skutečnost, že ochranná známka „Kriminálka Brno“
byla přihlášena pro seznam výrobků a služeb zařazených do tříd 9, 38 a 41 mezinárodního třídění.
Stěžovatel přitom posuzované označení nepřihlásil pro „televizní seriály“.
[11] K závěrům soudu, které se týkají chápání slova „kriminálka“ jako druhu televizního
seriálu, stěžovatel uvedl, že námitku týkající se této otázky v napadeném rozhodnutí řádně
vypořádal; k tomu citoval argumentaci uvedenou tamtéž.
[12] Stěžovatel nesouhlasil ani s výtkou městského soudu, že není zřejmé, z jakých
konkrétních důvodů je podle stěžovatele přihlašované označení v rozporu s veřejným pořádkem
a jak narušuje vnímání společenských hodnot. Stěžovatel se domnívá, že výklad neurčitého pojmu
„veřejný pořádek“ a jeho aplikace na skutkový stav uvedený v obou správních rozhodnutích
je konkrétní; nejedná se pouze o paušální závěry. Je v rozporu s veřejným pořádkem,
aby označení orgánu veřejné moci (byť v hovorové podobě), který se podílí na udržování
pořádku uvnitř státu, na ochraně majetku i občanů a stíhá pachatele trestných činů,
byla poskytována veřejnoprávní ochrana v zájmu soukromého subjektu. V této souvislosti
stěžovatel konstatoval, že žalobkyně podala současně několik dalších přihlášek ochranných
známek obsahujících výraz „kriminálka“ ve spojení s názvy různých měst (Praha, Brno, Plzeň,
Brod, Kladno, Kolín) pro shodné výrobky a služby. Uvedené přihlášky byly rovněž zamítnuty,
neboť přiznáním ochrany by de facto tyto názvy byly monopolizovány pro jediný subjekt.
Podle stěžovatele je v této části rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný.
[13] Stěžovatel rovněž nepovažoval za správné závěry městského soudu, které se týkají
nedostatečného odůvodnění odklonu od dosavadní rozhodovací praxe ve věci obdobných
označení stran. Již v rozhodnutí prvního stupně jsou popsány důvody zápisu ochranných známek
„Kriminálka Anděl“ a „Policie Modrava“. Rozkladovou námitku žalobkyně rozšířenou
o kombinovanou ochrannou známku „Kriminálka Smíchov“ pak stěžovatel vypořádal ve svém
rozhodnutí.
[14] Stěžovatel zdůraznil nutnost individuálního posouzení každého projednávaného případu
a připomenul dobu, která uplynula od zápisu slovní ochranné známky ve znění „Kriminálka
Anděl“, aby bylo možno akceptovat změněný náhled stěžovatele na posuzování zápisné
způsobilosti obdobných ochranných známek a akceptovat odlišné závěry ohledně absolutních
důvodů zápisné nezpůsobilosti. (srov. rozsudky NSS ze dne 29. 7. 2015, čj. 9 As 22/2015-29,
a ze dne 22. 5. 2014, čj. 7 As 151/2012-64). Od zápisu slovní ochranné známky „Kriminálka
Anděl“ dne 22. 10. 2008 do vydání nyní posuzovaného zamítavého rozhodnutí uplynulo 8 let,
což je podle stěžovatele dostatečně dlouhá doba k akceptaci změněného náhledu na posuzování
zápisné způsobilosti obdobných ochranných známek. Stěžovatel se dále domnívá, že spojení slov
„kriminálka“ a „Anděl“ ani nenavozuje dojem, že se jedná o název skutečného policejního
útvaru.
[15] Podle názoru stěžovatele ani kombinovaná ochranná známka „Kriminálka Smíchov“
na rozdíl od pouhých slovních označení neevokuje spojení s Policií ČR a jejími složkami.
[16] Od zápisu slovní i kombinované ochranné známky „Kriminálka Smíchov“ do vydání
rozhodnutí o zamítnutí přihlášky slovní ochranné známky „Kriminálka Brno“ uplynuly téměř 3
roky, což je podle názoru stěžovatele i v tomto případě doba dostatečně dlouhá. Nelze tedy
hovořit o vybočení z předvídatelnosti rozhodnutí a přísně trvat na kontinuitě mezi staršími
rozhodnutími stěžovatele a jeho nynějším rozhodnutím.
[17] Stěžovatel navrhl zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu
k dalšímu řízení.
[18] Žalobkyně se ztotožnila se závěry městského soudu.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[19] Kasační stížnost není důvodná.
[20] Úvodem NSS předesílá, že při posouzení této věci vycházel z rozsudku zdejšího soudu
ze dne 16. 3. 2020, čj. 5 As 23/2019-18, v němž se zabýval obdobnými námitkami ve vztahu
k označení „Kriminálka Západ“. Vzhledem k tomu, že napadené rozsudky, stejně jako samotné
kasační stížnosti a další podání účastníků v obou věcech, jsou téměř totožné, přebírá NSS závěry
z citovaného rozsudku a případně je přizpůsobuje projednávané věci.
[21] Nejprve NSS konstatuje, že nejsou důvodné námitky stěžovatele vytýkající
nepřezkoumatelnost rozsudku městského soudu. Z napadeného rozsudku je zřejmé, z jakých
důvodů městský soud dospěl k závěru o důvodnosti žalobních námitek. Městský soud
srozumitelně vyložil své skutkové a právní závěry, jakož i poskytl návod, jak mají správní orgány
ve věci dále postupovat.
[22] Při hodnocení dalších kasačních námitek NSS nepřehlédl, že stěžovatel do značné míry
opakuje svou argumentaci ze správního řízení i z vyjádření k žalobě, s níž se již vypořádal
městský soud. Za této situace považuje za dostatečné pouze stručně shrnout, proč nejsou
námitky stěžovatele důvodné, neboť v zásadě již byly stěžovateli vysvětleny městským soudem,
s jehož závěry se NSS ztotožňuje a v podrobnostech na odůvodnění napadeného rozsudku
odkazuje.
[23] Pro rozhodnutí ve věci je podstatné posouzení zápisné způsobilosti posuzovaného
označení podle §4 písm. f) zákona o ochranných známkách; platí, že do rejstříku se nezapíše
označení, které je v rozporu s veřejným pořádkem nebo dobrými mravy.
[24] Uvedené ustanovení představuje absolutní důvody zápisné nezpůsobilosti, na jejichž
základě žalovaný z moci úřední nezapíše jako ochrannou známku označení, pokud naplňuje
některý z uvedených znaků. Tato úprava je transpozicí úpravy obsažené v právu Evropské unie
(původně směrnice 89/104/EHS, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných
známkách, posléze směrnice 2008/95/ES, kterou se sbližují právní předpisy členských států
o ochranných známkách, resp. aktuálně účinná směrnice 2015/2436/EU, kterou se sbližují
právní předpisy členských států o ochranných známkách). Současně nelze přehlédnout,
že ochrana národních ochranných známek v členských státech Evropské unie existuje souběžně
s ochranou známek EU na úrovni Evropské unie, jež je aktuálně upravena nařízením 2017/1001,
o ochranné známce Evropské unie [čl. 7 odst. 1 písm. f): do rejstříku se nezapíšou ochranné
známky, které jsou v rozporu s veřejným pořádkem nebo s dobrými mravy]. Stejný důvod rovněž
slouží k odmítnutí ochrany známce, která byla zapsána v jedné zemi Pařížské unie, v ostatních
zemích „tak, jak je“ (angl. ,,as is‘‘, fr. ,,telle quelle‘‘) podle čl. 6 quinquies písm. B bodu 3 Pařížské
unijní úmluvy, podle něhož známky, které odporují dobrým mravům nebo veřejnému pořádku,
mohou být odmítnuty k zápisu nebo zrušeny. Konstatování rozporu s veřejným pořádkem však
nemůže být založeno na tom, že se známka neshoduje s některým ustanovením známkového
práva, vyjma případu, kdy se toto ustanovení týká veřejného pořádku (viz Charvát, R. Zákon
o ochranných známkách. Komentář. Praha. Wolters Kluwer, 2017, s. 61an).
[25] Ustanovení §4 písm. f) zákona o ochranných známkách obsahuje neurčité právní pojmy
„veřejný pořádek“ a „dobré mravy“, jejichž výklad a aplikace v konkrétních případech náleží
správním orgánům a soudům. Při výkladu a následné aplikaci tohoto ustanovení je třeba brát
v úvahu nejen jeho smysl a účel, ale i okolnosti jeho vzniku a původu, přičemž musí
být též respektovány závazky vyplývající ČR z mezinárodního, jakož i unijního práva.
Městský soud v této souvislosti případně poukázal na povinnost eurokonformního výkladu
relevantních hmotněprávních pojmů známkového práva.
[26] NSS připomíná, že SDEU se použitím výhrady veřejného pořádku v různých
souvislostech již mnohokrát zabýval, přičemž judikoval, že různé státy mohou mít různé zájmy,
jejichž sledování spadá pod pojem veřejného pořádku, a pojem veřejného pořádku se může měnit
i v čase (srov. rozsudek ze dne 4. 12. 1974, van Duyn, C-41/74, bod 18, rozsudek
ze dne 28. 10. 1975, Rutili, C-36/75, bod 26, rozsudek ze dne 27. 10. 1977, Bouchereau, C-30/77,
bod 34); nicméně pojem veřejného pořádku je třeba vykládat restriktivně, přičemž ani rozsah
tohoto pojmu nemůže být určován jednostranně členským státem bez možnosti kontroly
ze strany orgánů EU (srov. výše uvedený rozsudek ve věci Rutili, bod 27). Státy se mohou
dovolávat pouze svých vlastních důvodů veřejného pořádku, nikoli důvodů jiného členského
státu (viz rozsudek ze dne 10. 7. 2008, Jipa, C-33/07, Sb. rozh., s. I-5157, bod 23).
[27] SDEU také vymezil obecné meze použití výhrady veřejného pořádku v právních řádech
členských států za situace, kdy dochází k omezení práv vyplývajících z unijního práva.
Stanovil obecný test použití výhrady veřejného pořádku, který „předpokládá kromě společenského
nepořádku, který představují všechna porušení práva, existenci skutečného, aktuálního a dostatečně závažného
ohrožení některého ze základních zájmů společnosti“; tedy 1) nestačí pouhé porušení práva, ale 2)
musí existovat skutečná a dostatečně závažná hrozba 3) dotýkající se základního zájmu
společnosti (srov. výše uvedený rozsudek ve věci Bouchereau, bod 35, a dále rozsudky
ze dne 19. 1. 1999, Calfa, C-348/96, bod 21, ze dne 29. 4. 2004, Orfanopoulos a Oliveri, C-482/01,
bod 66, ze dne 10. 3. 2005 ve věci Komise proti Španělsku, C-503/03, Sb. rozh., s. I-1097, bod 46,
ze dne 7. 6. 2007, Komise proti Nizozemí, C-50/06, Sb. rozh., s. I-4383, bod 43, a výše uvedený
rozsudek ve věci Jipa, bod 25).
[28] Z uvedeného vyplývá, že pojem „veřejný pořádek‘‘ nelze vnímat odtrženě od souvislostí,
v nichž je vykládán, a označit za jeho porušení nesoulad s jakoukoli normou, jež je jeho součástí.
Při posuzování, zda je nějaké jednání porušením veřejného pořádku ve vztahu k danému
právnímu předpisu, je tak potřeba souběžně posoudit blízkost porušené normy k zájmům
chráněným tímto předpisem a intenzitu porušení normy. Výklad vnitrostátního známkového
práva tak ovlivňují judikatorní závěry SDEU interpretující obsahově podobné či shodné instituty
upravené v právních předpisech známkového práva EU.
[29] Z judikaturních východisek Tribunálu stanovených v rozsudku ze dne 12. 12. 2019
ve věci Santa Conte v. Úřad Evropské unie pro duševní vlastnictví (Cannabis Store Amsterdam),
T-683/18, vyplývá (bod 30), že obecným zájmem, na kterém je založen absolutní důvod
pro zamítnutí zápisu stanovený v čl. 7 odst. 1 písm. f) nařízení 2017/1001, je zabránit zápisu
označení, která by narušovala veřejný pořádek nebo dobré mravy při jejich užívání na území EU
[rozsudky ze dne 20. 9. 2011, Vyobrazení sovětského znaku, T-232/10, bod 29, a ze dne 15. 3. 2018,
La Mafia Franchises v. EUIPO - Italie (La Mafia SE SIENTA A LA MESA), T-1/17, bod 25].
Tribunál dále připomněl, že průzkum rozporu označení s veřejným pořádkem nebo dobrými
mravy musí být proveden s ohledem na to, jak toto označení při jeho užívání jako ochranné
známky vnímá relevantní veřejnost nacházející se na území Unie nebo v její části [rozsudky
ze dne 20. 9. 2011, Vyobrazení sovětského znaku, T-232/10, bod 50, a ze dne 9. 3. 2012,
Cortés del Valle López v. OHIM (!Que buenu ye! HIJOPUTA), T-417/10, bod 12].
[30] Posouzení existence důvodu pro zamítnutí zápisu uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. f)
nařízení 2017/1001 nemůže být založeno na vnímání části relevantní veřejnosti,
kterou nic nešokuje, ani ostatně na vnímání části veřejnosti, kterou lze snadno urazit,
ale musí se provádět na základě kritérií rozumné osoby s průměrným prahem citlivosti a tolerance
[rozsudky ze dne 9. 3. 2012, !Que buenu ye! HIJOPUTA, T-417/10, bod 21; ze dne 14. 11. 2013,
Efag Trade Mark Company v. OHIM (FICKEN LIQUORS), T-54/13, bod 21,
a ze dne 11. 10. 2017, Osho Lotus Commune v. EUIPO - (OSHO), T-670/15, bod 103].
Kromě toho relevantní veřejnost nemůže být pro účely průzkumu důvodu pro zamítnutí zápisu
uvedeného v čl. 7 odst. 1 písm. f) nařízení 2017/1001 omezena na veřejnost, které jsou výrobky
a služby, pro které je zápis požadován, přímo určeny.
[31] Městský soud správně upozornil na skutečnost, že stěžovatel ve svém rozhodnutí
(obdobné platí též pro rozhodnutí prvního stupně) sice vymezil rozsah a obsah neurčitého
právního pojmu „veřejný pořádek“, nicméně se omezil na paušální závěr a nikterak nezhodnotil,
zda a na základě čeho je přesvědčen, že označení „ Kriminálka Brno‘‘, které obsahuje jeden
prvek - hovorový výraz pro jednu ze složek Policie ČR a druhý prvek - obvyklý výraz
v místopisu, může vést k narušení veřejného pořádku. Jinými slovy řečeno, stěžovatel
sice posoudil význam označení, jehož zápis jako ochranné známky byl požadován, avšak jeho
chápání relevantní veřejností nahradil vlastní úvahou, s čím si spotřebitelská veřejnost
nepřípustně spojí označené nárokované výrobky a služby. Konstrukce názoru průměrného
spotřebitele je důležitá právě v tom, že neumožňuje subjektivními úvahami legitimizovat
rozhodovací proces, nikoli v tom, že by subjektivní úvahy vylučovala vůbec ze hry (což ani není
možné).
[32] NSS připomíná, že neurčitý právní pojem „veřejný pořádek‘‘ podléhá výkladu a není věcí
správního uvážení. O správním uvážení lze totiž hovořit všude tam, kde zákon poskytuje
správnímu orgánu ve stanovených hranicích určitý volný prostor k rozhodnutí (typicky vyjádřený
formulacemi „správní orgán může“, „lze“ apod.). Naproti tomu neurčité právní pojmy zahrnují
jevy nebo skutečnosti, které nelze zcela přesně právně definovat. Jejich obsah, rozsah a aplikace
se může v závislosti na konkrétních okolnostech měnit. Zákonodárce tímto způsobem vytváří
příslušným orgánům prostor k tomu, aby zhodnotily, zda konkrétní situace pod neurčitý právní
pojem spadá, či nikoliv. U neurčitých právních pojmů se zajisté také vyskytuje určitá míra
„uvážení“ správního orgánu, ta se ovšem zaměřuje na skutkovou podstatu a její vyhodnocení.
Výsledkem je pak závěr, který nemá alternativu (viz usnesení rozšířeného senátu
ze dne 22. 4. 2014, čj. 8 As 37/2011-154). Na rozdíl od správního uvážení však soud závěry
správního orgánu o těchto otázkách přezkoumává v rámci žalobních námitek v plném rozsahu.
[33] NSS tedy souhlasí se zhodnocením odůvodnění rozhodnutí stěžovatele, jak je provedl
městský soud. Ze závěrů stěžovatele není seznatelné, zda přihlašovanému označení vytýká
již zahrnutí prvku obsahujícího neformální označení složky Policie ČR, což je samo o sobě podle
stěžovatele nepřípustné, nebo zda je podstatou jeho závěru o rozporu s veřejným pořádkem
identifikované nebezpečí, že si relevantní spotřebitelská veřejnost nepřípustně spojí takto
označené výrobky a služby s tímto orgánem veřejné moci. Z rozhodovací praxe stěžovatele
se podává, že výhradu veřejného pořádku uplatňoval spíše restriktivně; za nesouladná
jsou považována taková označení, která jsou v rozporu s ústavními zásadami,
na nichž je založena Česká republika (typicky názvy a symboly teroristických či zločinných
organizací, nacistické a sovětské znaky [KGB Amplification (ÚPV, O-195936), Komunistická strana
Československa KSČ (ÚPV, O-513166)], výrazy podněcující či propagující rasismus, diskriminaci,
násilí, drogy atp.). Spadají sem rovněž jména státních činitelů a dalších osob, které se zasloužily
o stát [Levné recepty Speciál Vaří Klausovka (O-94341), MASARYK (O-96704), Zemanovka
(O-503400), Babišovka (O-520461) aj.]. Smyslem výluky spočívající v rozporu s veřejným
pořádkem nebo dobrými mravy je především zabránit tomu, aby stát garantoval výhradní právo
na užívání závadného označení, což by bylo proti základním zájmům společnosti. Za rozporný
s dobrými mravy nebo veřejným pořádkem však nelze označit běžně používaný výraz českého
jazyka (ÚPV, O-190994).
[34] S ohledem na výše uvedené je přiléhavé i městským soudem vytýkané odchýlení
se od dřívější rozhodovací praxe stěžovatele.
[35] Dle §2 odst. 4 správního řádu dbá správní orgán „na to, aby při rozhodování skutkově shodných
nebo podobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly“. K otázce závaznosti správní praxe se NSS
vyjádřil např. již v rozsudku ze dne 25. 4. 2006, čj. 2 As 7/2005-86, v němž uvedl „že ne každé
rozdílné posuzování obdobných situací musí nutně být libovůlí a neodůvodněně nerovným zacházením. Odchýlit
se od určité správní praxe, jež se případně vytvořila, totiž správní orgán může, avšak zásadně pouze pro futuro,
z racionálních důvodů a pro všechny případy, kterých se praxí zavedený postup správního orgánu dotýká“;
obdobně viz např. rozsudek NSS ze dne 12. 5. 2016, čj. 5 As 155/2015-35.
[36] Je nepochybné, že v případě posouzení přihlášek jednotlivých ochranných známek
je nutné vždy zohlednit konkrétní okolnosti případu; v této věci lze souhlasit s městským
soudem, že odlišné posouzení může být dáno i jen drobnými rozdíly ve skutkovém základu
jednotlivých případů, tedy především i jen drobnými rozdíly v označeních, popř. seznamech
výrobků či služeb, nicméně o takový případ se v posuzované věci nejednalo. Ve věci „Kriminálka
Brno‘‘ je totiž podobnost s ochrannou známkou „Kriminálka Smíchov“, „Kriminálka Anděl“,
„Kriminálka Staré Město“ aj. natolik evidentní, že stěžovatel pochybil, pokud v napadeném
rozhodnutí přezkoumatelným způsobem nezachytil význam a vliv případných rozdílů
odůvodňujících nyní odlišný postup stěžovatele, a navíc neprovedl posouzení navrhované
ochranné známky ve vztahu k nárokovaným výrobkům a službám.
IV. Závěr a náklady řízení
[37] Na základě výše uvedeného tedy NSS neshledal kasační stížnost důvodnou,
proto ji v souladu s §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
[38] O nákladech řízení rozhodl soud v souladu s §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.
Jelikož stěžovatel neměl v řízení o kasační stížnosti úspěch, nemá právo na náhradu nákladů
tohoto řízení; žalobkyni, které by jinak právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti
příslušelo, soud náhradu nákladů nepřiznal, neboť podle obsahu spisu jí v tomto řízení žádné
náklady nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. července 2020
Ondřej Mrákota
předseda senátu