ECLI:CZ:NSS:2020:5.AS.53.2020:41
sp. zn. 5 As 53/2020 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové
a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: S. M., proti
žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2,
v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v
Olomouci ze dne 7. 2. 2020, č. j. 72 Ad 3/2020 - 11,
takto:
I. Kasační stížnost se o dmít á.
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
[1] Nejvyššímu správnímu soudu byla dne 17. 2. 2020 Krajským soudem v Ostravě –
pobočkou v Olomouci (dále jen „krajský soud“) postoupena kasační stížnost žalobce
(dále jen „stěžovatel“) ve shora označené věci.
[2] Kasační stížnost psaná rukou stěžovatele je z valné části nečitelná, a tudíž nesrozumitelná.
Nejvyšší správní soud z ní seznal toliko to, že jde zřejmě o kasační stížnost a že zřejmě směřuje
mj. proti shora označenému usnesení krajského soudu. Tímto usnesením krajský soud zamítl
návrh stěžovatele na ustanovení zástupce v řízení o žalobě proti rozhodnutí ve věci příspěvku na
bydlení – a to po opakovaném zproštění dříve ustanovených zástupců v jiných souvisejících
věcech; viz řízení vedená pod sp. zn.: 72 Ad 30/2018, 72 Ad 6/2019, 72 Ad 7/2019,
72 Ad 19/2019, kdy stěžovateli byli ustanoveni zástupci z řad advokátů (Mgr. Drlík,
Mgr. Kacarová, JUDr. Martinák), avšak stěžovatel s nimi nekomunikoval, odmítl jejich pomoc,
mařil jejich úkony a neposkytoval jim potřebnou součinnost.
[3] Usnesením ze dne 25. 2. 2020, č. j. 5 As 53/2020 - 7, Nejvyšší správní soud vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení čitelně a srozumitelně
uvedl rozsah, v jakém rozhodnutí krajského soudu napadá, kasační důvody, včetně jejich bližší
skutkové a právní konkretizace, a závěrečný návrh (návrh výroku, jak má soud o kasační stížnosti
rozhodnout); současně byl stěžovatel v usnesení poučen o následcích nevyhovění této výzvě.
Dále byla stěžovateli zaslána informace o složení senátu s poučením o možnosti namítat
podjatost ve smyslu §8 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“). Uvedené usnesení a poučení bylo stěžovateli doručeno dne 28. 2. 2020.
[4] Dne 3. 3. 2020 bylo zdejšímu soudu doručeno další obdobně nečitelné a nejasné podání
stěžovatele, přičemž jiným způsobem stěžovatel na výzvu obsaženou v usnesení nereagoval.
Z tohoto podání v kombinaci s připojeným a poškrtaným poučením o složení senátu však bylo
možné dovozovat, že stěžovatel žádá o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti –
advokátky JUDr. Rejžkové.
[5] Usnesením ze dne 9. 6. 2020, č. j. 5 As 53/2020 - 37, Nejvyšší správní soud návrh
stěžovatele na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti zamítl. Zohlednil zejména
skutečnosti, které jsou mu známé z vlastní činnosti a které vedou k závěru, že ustanovení
jmenované advokátky či jiného zástupce by nevedlo ke splnění zákonem předpokládaného cíle,
tedy poskytnutí efektivní právní pomoci. Stěžovatel svým přístupem, případně pokyny
udělovanými zástupcům, tuto pomoc evidentně znemožňuje a ani ustanovení advokáta, jehož
odměnu hradí stát, nevede v důsledku jednání stěžovatele k tomu, aby byla jeho podání řádně
doplněna tak, aby je soudy mohly následně řádně projednat. Citované usnesení bylo stěžovateli
doručeno dne 16. 6. 2020 a stěžovatel na ně již nijak nereagoval.
[6] V usnesení ze dne 25. 2. 2020, č. j. 5 As 53/2020 – 7, kterým byl stěžovatel vyzván
k odstranění vad kasační stížnosti v zákonné lhůtě jednoho měsíce, byl stěžovatel zároveň
poučen, že neodstraní-li ve stanovené lhůtě vady kasační stížnosti a v řízení nebude možno
pro tyto nedostatky pokračovat, soud kasační stížnost odmítne (viz §37 odst. 5 ve spojení
s §120 s. ř. s.).
[7] V zákonné jednoměsíční lhůtě (§106 odst. 3 s. ř. s.), která při zohlednění doby od podání
návrhu na ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti do právní moci rozhodnutí soudu
o tomto návrhu uplynula nejpozději dne 13. 7. 2020, Nejvyšší správní soud neobdržel žádné
podání, v němž by stěžovatel srozumitelně (jasně a čitelně) vyjádřil, v jakém rozsahu usnesení
krajského soudu napadá, z jakých důvodů tak činí a čeho se domáhá. Absence těchto základních
náležitostí kasační stížnosti je nedostatkem, pro který nelze v řízení pokračovat. Nejvyšší správní
soud proto kasační stížnost podle §37 odst. 5 ve spojení s §106 odst. 3 a §120 s. ř. s. odmítl
(výrok I.).
[8] O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl v souladu s §60 odst. 3
a §120 s. ř. s., podle nichž nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li
kasační stížnost odmítnuta (výrok II.).
[9] Pouze pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že nepřehlédl, že rozsudkem krajského
soudu ze dne 18. 12. 2019, č. j. 70 Co 255/2019 – 2770, byla omezena svéprávnost stěžovatele
až na běžné záležitosti každodenního života, má však za to, že daná věc (kasační stížnost proti
rozhodnutí soudu o neustanovení zástupce v řízení o žalobě ve věci opakující se dávky státní
sociální podpory) je záležitostí běžnou, jak ostatně uvedl již ve svém usnesení ze dne 9. 6. 2020,
č. j. 5 As 53/2020 – 37. Samotné procesní usnesení o neustanovení zástupce po opakovaném
zproštění dříve ustanovených zástupců v jiných souvisejících věcech se nemůže negativně projevit
v majetkové sféře stěžovatele, což je považováno za kritérium tzv. neběžné záležitosti, v níž
by musel soud jednat s ustanoveným opatrovníkem stěžovatele (shodně srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 1 As 404/2019 – 58, či ze dne 21. 5. 2020,
č. j. Nao 54/2020 – 53).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne ní opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. července 2020
JUDr. Lenka Matyášová
předsedkyně senátu