ECLI:CZ:NSS:2020:5.AZS.308.2020:67
sp. zn. 5 Azs 308/2020 - 67
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců
JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: B. B., zast. Mgr. Markem
Sedlákem, advokátem se sídlem Příkop 8, Brno, proti žalované: Komise pro rozhodování
ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů 1634/4, Praha, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 8. 9. 2020, č. j. 30 A 212/2019 - 91,
o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
takto:
Kasační stížnosti se p ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) podal kasační stížnost, kterou se domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta
jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 21. 11. 2019, č. j. MV-147308-4/SO-2019;
tímto rozhodnutím žalovaná změnila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační
politiky, ze dne 10. 9. 2019, č. j. OAM-33541-97/DP-2016, tak, že se žádost stěžovatele zamítá
a povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny se neuděluje podle §42b odst. 1
písm. d) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť stěžovatel nesplnil podmínku dosažení
zákonem požadované výše úhrnného měsíčního příjmu.
[2] Společně s podáním kasační stížnosti uplatnil stěžovatel i návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který doplnil o konkrétní důvody dne 2. 11. 2020.
[3] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti uvedl,
že by v případě nepřiznání odkladného účinku byl nucen vycestovat z území České republiky, což
by pro něj znamenalo opustit manželku G. B. (nar. X, st. příslušnost X) a jejich společné nezletilé
děti – syna D. B. (nar. X v X, st. příslušnost X) a dceru D. B. (nar. X v X, st. příslušnost X).
Vzhledem k tomu, že stěžovatel pobývá na území České republiky na základě fikce povolení
k dlouhodobému pobytu podle §47 zákona o pobytu cizinců, v případě nepřiznání odkladného
účinku podané kasační stížnosti bude nucen vycestovat z území České republiky. Stěžovatel
požádal soud, aby přihlédl k aktuální situaci týkající se epidemie koronaviru – je totiž omezena
letecká doprava a jsou taktéž omezována pobytová oprávnění. Nepředvídatelnost vývoje
epidemie a přijímaných opatření může být příčinou dlouhodobého odloučení stěžovatele od jeho
manželky a dětí. Existuje reálná hrozba, že ani v případě úspěchu kasační stížnosti by se
stěžovatel nemohl z Mongolska vrátit. Manželka a stěžovatelovy děti by jej ani nemohly
následovat do Mongolska, neboť tento stát umožňuje lety jen osobám nemocným nebo těm,
které se ocitly v mimořádné situaci. Pobyt stěžovatele na území České republiky se žádným
způsobem netýká práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem, protože stěžovatel vede
řádný život, nepáchá trestnou činnost a nepředstavuje žádnou hrozbu.
[4] Žalovaná ve vyjádření k návrhu na přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
předně uvedla, že řízení o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení rodiny na území
je pravomocně ukončeno, platnost posledního stěžovatelova pobytového statutu skončila,
a stěžovatel tedy není k pobytu na území České republiky oprávněn, na čemž by ničeho nemohlo
změnit ani přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Zdůraznila též mimořádný charakter
institutu odkladného účinku kasační stížnosti. Stěžovateli by mohla nenahraditelná újma
vzniknout teprve rozhodnutím o správním vyhoštění, o kterém se však rozhoduje v samostatném
správním řízení. Proti takovému rozhodnutím by však stěžovatel měl možnost brojit žalobou,
která má odkladný účinek ze zákona. Stěžovatel je navíc zastoupen advokátem, a ochrana jeho
práv je tedy dostatečně zajištěna.
[5] Podle §107 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však
může na návrh stěžovatele přiznat, přitom se užije přiměřeně §73 odst. 2 s. ř. s., podle kterého
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro žalobce nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[6] Je třeba zdůraznit, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti je mimořádným
institutem, kterým Nejvyšší správní soud prolamuje před vlastním rozhodnutím ve věci samé
právní účinky pravomocného rozhodnutí krajského soudu, na které je třeba hledět jako
na zákonné a věcně správné, dokud není případně jako celek zákonným postupem zrušeno.
Přiznání odkladného účinku proto musí být vyhrazeno pro ojedinělé případy, které zákonodárce
vyjádřil v §73 odst. 2 s. ř. s.
[7] Po zhodnocení důvodů uvedených stěžovatelem a okolností projednávané věci dospěl
Nejvyšší správní soud k závěru, že podmínky pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
jsou v daném případě splněny.
[8] Stěžovatel v návrhu na přiznání odkladného účinku tvrdil, že výkon napadeného
rozhodnutí by pro něj znamenal zásah do práva na soukromý a rodinný život, neboť by v blízké
době musel opustit území České republiky. Tím by došlo k přetrhání vazeb v rodině. Přestože
se s rozhodnutím o zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem sloučení
rodiny na území nepojí povinnost opustit území České republiky a k setrvání mimo její území
by mohl být stěžovatel bezprostředně donucen až v souvislosti s rozhodnutím o správním
vyhoštění, nemůže být tato skutečnost důvodem pro zamítnutí návrhu na přiznání odkladného
účinku. Jak již Nejvyšší správní soud mnohokrát uvedl (viz např. usnesení ze dne 18. 8. 2011,
č. j. 5 As 73/2011 - 100, či ze dne 11. 3. 2019, č. j. 5 Azs 36/2019 - 25), „[j]en stěží lze totiž
předpokládat, že stěžovatel má předejít případné zmiňované újmě tím, že bude vědomě porušovat zákon
nelegálním pobytem na území České republiky a vystavovat se riziku, že mu bude uděleno správní vyhoštění,
s nímž je navíc vždy spojen zákaz pobytu na území Evropské unie na určitou dobu“. Pokud by tedy
stěžovatelově návrhu na přiznání odkladného účinku vyhověno nebylo a právní účinky
napadeného rozhodnutí by do konce řízení o kasační stížnosti nebyly odloženy, existuje reálné
nebezpečí, že by stěžovatel byl nucen před meritorním rozhodnutím Nejvyššího správního soudu
opustit území České republiky.
[9] Nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným
osobám, představuje ve stěžovatelově případě především zásah do práva na soukromý a rodinný
život, neboť v České republice žije se svou manželkou a dvěma nezletilými dětmi, přičemž
všechny tyto osoby mají na území České republiky platné povolení k trvalému pobytu. Tyto
skutečnosti nevyplývají pouze z tvrzení stěžovatele – ke kasační stížnosti přiložil kopii rodného
listu obou dětí, kopii oddacího listu a kopii průkazů o povolení k trvalému pobytu dětí
i manželky. Nejvyšší správní soud proto přistoupil k poměřování újmy, která by mohla stěžovateli
vzniknout nepřiznáním odkladného účinku, a újmy, která by mohla vzniknout jiným osobám,
pokud by k odložení účinků jinak závazného rozhodnutí došlo. Zásah do práv stěžovatele
by byl v případě nepřiznání odkladného účinku podstatný, protože existuje reálné nebezpečí,
že by musel opustit území České republiky, kde má svou rodinu, ještě předtím, než by Nejvyšší
správní soud rozhodl o jeho kasační stížnosti. Vycestování z území České republiky by přitom
znamenalo oddělení stěžovatele od jeho rodiny, popř. by musela vycestovat celá stěžovatelova
rodina. Naproti tomu nelze z řízení před správním orgánem, krajským soudem ani z jiných
okolností dovodit, že by přiznání odkladného účinku mělo způsobit jakoukoliv újmu jiným
osobám. Lze proto dojít k závěru, že by újma hrozící stěžovateli v důsledku nepřiznání
odkladného účinku byla nepoměrně větší než možná újma hrozící jiným osobám v důsledku jeho
přiznání.
[10] K otázce možného rozporu s důležitým veřejným zájmem se Nejvyšší správní soud již
vyjádřil v usnesení ze dne 19. 11. 2014, č. j. 1 Azs 160/2014 - 25, když dospěl k závěru,
že „[p]okud jde o možný rozpor s důležitým veřejným zájmem, je opět nutné poměřit na jedné straně újmu hrozící
stěžovateli v případě nepřiznání odkladného účinku, a na straně druhé důležité zájmy společnosti. Pro zamítnutí
návrhu přitom nepostačuje pouze existence kolidujícího veřejného zájmu, jak by se mohlo zdát z doslovného
výkladu §73 odst. 2 s. ř. s. Toto ustanovení nutno vykládat ústavně konformním způsobem, a proto je třeba
za pomoci testu proporcionality vážit intenzitu hrozícího zásahu do základního práva svědčícího žalobci
s intenzitou narušení veřejného zájmu (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2008,
č. j. 5 As 17/2008 – 131, č. 1698/2008 Sb. NSS).“
[11] Z obsahu soudního spisu nevyplývá, že by se stěžovatel na území České republiky
dopouštěl závažné trestné činnosti. Ve stěžovatelově případě nedošlo ani ke správnímu
vyhoštění, nýbrž pouze k zamítnutí žádosti o povolení k dlouhodobému pobytu za účelem
sloučení rodiny na území České republiky. Je tedy možno uzavřít, že podmínka absence rozporu
s důležitým veřejným zájmem je rovněž splněna.
[12] Stěžovatel též upozorňoval na omezení leteckých spojení v souvislosti s epidemií
onemocnění COVID-19. I když si je Nejvyšší správní soud vědom nestandardní situace,
upozorňuje stěžovatele, že jsou jeho tvrzení obecná a nepodložená. Nicméně vzhledem k tomu,
že soud již shledal důvod pro přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti v zájmu
na ochraně stěžovatelova práva na soukromý a rodinný život, dále se otázkou ohledně současné
epidemické situace nezabýval.
[13] Z uvedených důvodů Nejvyšší správní soud podle §107 ve spojení s §73 odst. 2
až 4 s. ř. s. přiznal kasační stížnosti odkladný účinek. Vzhledem k tomu, že krajský soud přiznal
žalobě stěžovatele proti napadenému rozhodnutí žalované odkladný účinek usnesením ze dne
29. 1. 2020, č. j. 30 A 212/2019 - 60, postačí v daném případě, že se přiznáním odkladného
účinku kasační stížnosti pozastavují až do skončení řízení o kasační stížnosti právní účinky
přezkoumávaného rozsudku krajského soudu, neboť tím se fakticky dočasně obnovuje odkladný
účinek žaloby proti napadenému rozhodnutí žalované. Nejvyššímu správnímu soudu není zřejmé,
jak žalovaná dospěla k závěru, že by přiznání odkladného účinku kasační stížnosti nic nezměnilo
na tom, že stěžovatel není oprávněn k pobytu na území České republiky. Stěžovatel podal žádost
o povolení k dlouhodobému pobytu v době, kdy pobýval na území České republiky na základě
platné zaměstnanecké karty (tedy povolení k dlouhodobému pobytu opravňující cizince
k přechodnému pobytu delšímu než 3 měsíce a k výkonu zaměstnání – srov. §42g odst. 1 zákona
o pobytu cizinců). Přitom se v takovém případě považuje povolení k dlouhodobému pobytu
za platné do doby nabytí právní moci rozhodnutí o podané žádosti (srov. §47 odst. 4 zákona
o pobytu cizinců). Podle §73 odst. 3 s. ř. s. „[p]řiznáním odkladného účinku se pozastavují do skončení
řízení před soudem účinky napadeného rozhodnutí “. Pokud tedy Nejvyšší správní soud přiznává
odkladný účinek kasační stížnosti a krajský soud přiznal odkladný účinek žalobě, je v podstatě
zachován stav před vydáním napadeného rozhodnutí žalované, a fikce oprávněnosti pobytu
podle §47 odst. 4 zákona o pobytu cizinců se proto uplatní i nadále.
[14] Tímto rozhodnutím však Nejvyšší správní soud nijak nepředjímá své budoucí rozhodnutí
ve věci samé.
Poučení:
Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3, §120 s. ř. s.).
V Brně dne 27. listopadu 2020
JUDr. Jakub Camrda
předseda senátu