ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.171.2020:50
sp. zn. 6 As 171/2020 - 50
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně
zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce:
JUDr. F. K., zastoupen Mgr. Petrou Raškovou, advokátkou se sídlem Šaldova 34, Praha 8,
proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245,
Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic ČR, se sídlem
Na Pankráci 56, Praha 4, zastoupena Mgr. Jiřím Sitou, advokátem se sídlem Rybná 14, Praha 1,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 2. 2020, č. j. KUKHK-8461/DS/2020-
2 (Ma), v řízení o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové
ze dne 11. 6. 2020, č. j. 30 A 36/2020 – 144, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti
takto:
Kasační stížnosti se ne př iz ná v á odkladný účinek.
Odůvodnění:
[1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví
označeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, který zamítl jeho žalobu proti
rozhodnutí žalovaného označenému v záhlaví. Tímto rozhodnutím žalovaný potvrdil rozhodnutí
Městského úřadu Jaroměř o odnětí vlastnického práva stěžovateli k pozemku pozemková parcela
č. X v katastrálním území H., zapsaném na listu vlastnictví č. X u Katastrálního úřadu pro
Královéhradecký kraj, Katastrálního pracoviště Náchod (dále též „vyvlastněný pozemek“) podle
zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě a
zákona č. 416/2009 Sb., o urychlení výstavby dopravní, vodní a energetické infrastruktury.
Vlastnické právo k pozemku přešlo na Českou republiku, přičemž příslušnou k hospodaření
s pozemkem se stala osoba zúčastněná na řízení. Součástí kasační stížnosti je také návrh
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[2] Stěžovatel návrh na přiznání odkladného účinku odůvodnil tím, že vyvlastněný pozemek
je jediným pozemkem, přes který mohou zemědělské stroje ze silnice I/37 vjíždět na jeho další
pozemky. Oproti řízení před krajským soudem již jeho obavy nejsou hypotetické,
neboť v důsledku skutečnosti, že stavebník již na pokyn osoby zúčastněné na řízení započal
stavební činnost, byl stěžovateli znemožněn přístup na vyvlastněný pozemek, a tím i ke všem
jeho dalším pozemkům. Ohledně svých zemědělských pozemků je tedy zcela vázán na stávajícího
nájemce, jenž obhospodařuje i okolní pozemky. Tento nájemce nadto neobhospodařuje veškeré
stěžovatelovy pozemky, neboť některé z nich nejsou zemědělskými pozemky, nýbrž louka
a stromový porost při řece Labe. Stěžovatel tedy momentálně nemá přístup k přibližně 4 ha svých
pozemků. Pro úplnost stěžovatel dodal, že osoba zúčastněná na řízení slíbila vybudovat nový
sjezd na jeho pozemky, z dohody o tom však sešlo.
[3] Žalovaný i osoba zúčastněná nařízení shodně navrhli, aby Nejvyšší správní soud odkladný
účinek kasační stížnosti nepřiznal.
[4] Podle §107 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), nemá kasační
stížnost odkladný účinek. Nejvyšší správní soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat,
přičemž §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s., zjišťuje Nejvyšší
správní soud při rozhodování o odkladném účinku kasační stížnosti splnění zákonných
předpokladů uvedených v citovaném ustanovení, tj. 1) výrazný nepoměr újmy způsobené
stěžovateli v případě, že účinky napadeného rozhodnutí nebudou odloženy ve vztahu k újmě
způsobené jiným osobám, pokud by účinky rozhodnutí odloženy byly; a zároveň 2) absenci
rozporu s důležitým veřejným zájmem. Jak již Nejvyšší správní soud dříve judikoval, povinnost
tvrdit a prokázat vznik újmy má stěžovatel (viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 29. února 2012 č. j. 1 As 27/2012 - 32, všechna zde citovaná rozhodnutí jsou dostupná
na www.nssoud.cz). Stěžovatel musí konkretizovat, jakou újmu by pro něj znamenal výkon nebo
jiné právní následky rozhodnutí a z jakých konkrétních okolností to vyvozuje. Hrozící újma musí
přitom být závažná a reálná, nikoliv pouze hypotetická či bagatelní.
[5] Stěžovatelem tvrzená újma má spočívat v omezení výkonu jeho vlastnického práva
k pozemkům, jež navazují na vyvlastněný pozemek č.X. Jako důkaz stěžovatel navrhl nahlédnutí
do katastru nemovitostí. Uvedl však pouze odkaz na listy vlastnictví č. X (správně X – pozn.
soudu) a X v katastrálním území H., přičemž na listu vlastnictví X je stěžovatel stále veden jako
vlastník vyvlastněného pozemku č. X, byť je u něj vyznačena plomba, a na listu vlastnictví X je
uvedeno celkem 18 pozemků, které stěžovatel vlastní v režimu společného jmění manželů.
Stěžovatel však nijak nespecifikoval, které konkrétní pozemky z listu vlastnictví X jsou
napadeným rozhodnutím dotčeny, jaká je jejich poloha vůči vyvlastněnému pozemku, zda jsou
k nim možné jiné přístupové cesty apod. Stěžovatel nedoložil, že není oprávněn vstupovat na své
pozemky ze svých okolních pozemků, třebas i pronajatých, a na podporu svých tvrzení včetně
tvrzení o nájmu nepředložil žádné důkazy (nájemní smlouvu). Stěžovatel nekonkretizoval,
proč by potřeboval se zemědělskými stroji vjíždět na pozemky, které má údajně v nájmu jiný
subjekt.
[6] Nelze také vyloučit, že by stěžovatelem tvrzená újma trvala v případě přiznání
odkladného účinku i nadále. I když by byly v důsledku odkladného účinku pozastaveny stavební
práce na pozemku č. X, stěžovatel by zřejmě nadále neměl přes tento pozemek ke svým ostatním
pozemkům přístup, neboť z prostého přiznání odkladného účinku by žádnému subjektu
nevznikla povinnost vybudovat stěžovateli požadovaný sjezd, vrátit vyvlastněný pozemek
do původního stavu či jinak zajistit přístup k jeho pozemkům přes vyvlastněný pozemek,
na němž již započaly stavební práce a jehož stav bez dalšího přístup k jiným pozemkům zřejmě
neumožňuje (ostatně ani k této okolnosti stěžovatel nic konkrétně netvrdil). Odklad výkonu
rozhodnutí žalovaného by tedy stěžovateli nemohl prospět a na jeho situaci by nic nezměnil.
[7] Lze poznamenat, že odkladný účinek žalobě nepřiznal ani krajský soud. Žalobu posléze
zamítl rozsudkem, jenž je pravomocný; kasační stížnost je v tomto smyslu mimořádným
opravným prostředkem. O to silnější důvody by proto musel shledat Nejvyšší správní soud,
pokud by měl přiznat odkladný účinek kasační stížnosti proti pravomocnému rozsudku krajského
soudu, tedy v situaci, kdy zásah do vlastnických práv stěžovatele již byl soudem ve smyslu čl. 36
odst. 2 Listiny základních práv a svobod posouzen, oproti situaci, v níž se nacházel po podání
žaloby krajský soud.
[8] Nejvyšší správní soud proto po posouzení povahy napadeného správního rozhodnutí
a zvážení tvrzení stěžovatele dospěl k závěru, že výkon, resp. jiné právní následky napadeného
rozsudku pro stěžovatele samy o sobě nepředstavují bezprostředně hrozící újmu na právech.
Protože nebyla splněna již tato první podmínka pro přiznání odkladného účinku, Nejvyšší
správní soud se dále nezabýval tím, zda by přiznání odkladného účinku nebylo v rozporu
s veřejným zájmem.
[9] Nejvyšší správní soud proto odkladný účinek kasační stížnosti nepřiznal.
[10] Nejvyšší správní soud závěrem podotýká, že rozhodnutí o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti je svou podstatou rozhodnutím předběžné povahy. Nelze z něj proto dovozovat
jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o věci samé (k tomu usnesení ze dne
4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 – 76, č. 1072/2007 Sb. NSS).
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. července 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu