ECLI:CZ:NSS:2020:6.AS.18.2020:26
sp. zn. 6 As 18/2020 - 26
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Barbory Berkové v právní věci
žalobce: N. N. H., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7,
týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. ledna 2020 č. j. OAM-7/LE-BA02-
BA04-PS-2020, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni
ze dne 23. ledna 2020 č. j. 17 A 16/2020 - 15
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zamít á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu
[1] Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) se žalobce
domáhal zrušení v návětí označeného rozhodnutí žalovaného, jímž byl žalobce zajištěn podle
§46a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. Žalobce též požádal o ustanovení zástupce, konkrétně
JUDr. Jakuba Backy, advokáta.
[2] Usnesením označeným v návětí krajský soud žalobci ustanovil zástupkyní JUDr. Janu
Balounovou, advokátku, a zároveň jej vyzval, aby ve stanovené lhůtě odstranil vady žaloby.
Krajský soud ustanovil JUDr. Balounovou především s ohledem na místo aktuálního pobytu
žalobce, které je blízko sídlu JUDr. Balounové, a též na skutečnost, že se JUDr. Balounová
zaměřuje na oblast azylového a cizineckého práva a přijímá věci ex offo. Krajský soud dále
podotkl, že právní řád nezaručuje, že žalobci bude ustanoven konkrétní advokát podle jeho
volby, a že se žádost o ustanovení JUDr. Jakuba Backy obsahově zcela shoduje s mnoha jinými
žádostmi, pročež neosvědčuje zvláštní vztah důvěry mezi žalobcem a JUDr. Backou. Krajský
soud dále zdůraznil zájem na rovnoměrném zatěžování specializovaných advokátů a jejich
rovnoměrném odměňování ze státního rozpočtu.
II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní
[3] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu o ustanovení
JUDr. Balounové kasační stížnost. Namítal, že mezi ním a požadovaným zástupcem existoval
zvláštní vztah. Stěžovatel doložil, že JUDr. Backa jej zastupuje v řízení před Městským soudem
v Praze. Tvrzení krajského soudu o neznámých osobách, která mají předkládat zajištěným
cizincům stejné listiny, považuje stěžovatel za naprosto zavádějící a nesprávné. Stěžovatel byl
v zařízení pro zajištění cizinců informován o možnosti konzultovat svoji situaci s advokátní
kanceláří, v níž působí i JUDr. Backa. To, že tento advokát poskytuje bezplatné právní
poradenství v zařízení pro zajištění cizinců, nemůže být stěžovateli na úkor. Na podporu své
argumentace stěžovatel odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. srpna 2019
č. j. 4 As 149/2019 - 19.
[4] Stěžovatel ke kasační stížnosti přiložil vlastnoručně sepsané prohlášení ve vietnamštině
a jeho překlad do angličtiny, z něhož vyplývá, že JUDr. Balounové nedůvěřuje a nepřeje si,
a by jej zastupovala. Dále stěžovatel přiložil usnesení Městského soudu v Praze ze dne
20. ledna 2020 č. j. 16 A 5/2020 - 17, jímž mu byl JUDr. Backa ustanoven zástupcem v řízení
o žalobě proti rozhodnutí Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy o zajištění stěžovatele podle
zákona o pobytu cizinců.
[5] JUDr. Jana Balounová na výzvu Nejvyššího správního soudu ke kasační stížnosti uvedla,
že jí stěžovatel nikdy nesdělil, že k ní nemá důvěru, nereagoval ani na výzvu, kterou mu
JUDr. Balounová zaslala, a sám ji nijak nekontaktoval. JUDr. Balounová nevěděla ani o kasační
stížnosti proti usnesení, jímž byla stěžovateli ustanovena zástupkyní. Dále uvedla, že usnesením
krajského soudu ze dne 11. února 2020 č. j. 17 A 16/2020 - 25 byla zproštěna zastupování
stěžovatele.
[6] Nejvyšší správní soud si následně vyžádal posledně uvedené usnesení krajského soudu.
Z něj vyplývá, že s ohledem na to, že stěžovatel podal proti usnesení o ustanovení
JUDr. Balounové vlastními silami kasační stížnost, dospěl krajský soud k závěru, že je stěžovatel
schopen dosáhnout ochrany svých práv jiným způsobem než prostřednictvím soudem
ustanovené zástupkyně.
III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem
[7] Úvodem Nejvyšší správní soud poznamenává, že kasační stížnost směřuje
proti procesnímu usnesení o ustanovení právního zástupce pro žalobní řízení. Vzhledem k tomu,
že Nejvyšší správní soud v minulosti takové kasační stížnosti již připustil, nepovažovav je zřejmě
za nepřípustné kasační stížnosti proti rozhodnutí, jímž se pouze upravuje vedení řízení [ve smyslu
§104 odst. 3 písm. b) s. ř. s.], Nejvyšší správní soud i nyní přistoupil k jejímu věcnému
posouzení, byť sdílí pochybnosti o vhodnosti a správnosti takového výkladu, vyjádřené v KÜHN
Zdeněk, in KÜHN, Z., KOCOUREK, T. a kol. Soudní řád správní. Komentář. Praha: Wolters
Kluwer ČR, 2019, str. 950-951.
[8] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná.
[9] Nutno předeslat, že k tomu, že krajský soud JUDr. Janu Balounovou zprostil zastupování
stěžovatele, Nejvyšší správní soud nemohl přihlédnout, neboť jde o skutečnost, která nastala
až po vydání napadeného rozhodnutí [srov. přiměřeně §109 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb.,
soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. Na uvedeném nic nemění ani to, že v důsledku postupu
krajského soudu není stěžovatel zastoupen advokátem v tomto řízení o kasační stížnosti;
rozšířený senát Nejvyššího správního soudu totiž již dříve zaujal právní názor, že v řízení
o kasační stížnosti proti procesnímu usnesení není podmínkou povinné zastoupení stěžovatele
advokátem (viz usnesení rozšířeného senátu č. j. 1 As 196/2014 - 19 z 9. června 2015, bod 29).
[10] Podle §35 odst. 10 s. ř. s. může předseda senátu navrhovateli, u něhož jsou předpoklady,
aby byl osvobozen od soudních poplatků, a je-li to nezbytně třeba k ochraně jeho práv, na návrh
ustanovit zástupce, jímž může být i advokát.
[11] K právu navrhovatele (žalobce) na ustanovení konkrétního zástupce se vyjádřil rozšířený
senát Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 21. prosince 2009 č. j. 7 Azs 24/2008 - 141,
č. 1995/2010 Sb. NSS, tak, že „vyhovět návrhu na ustanovení konkrétního zástupce bude namístě především
tehdy, bude-li takové rozhodnutí opřeno o rozumné a věcné důvody a současně nebude v rozporu s jinými hledisky,
které je nezbytné při rozhodnutí o konkrétní osobě zástupce vzít v úvahu. Pokud totiž účastník řízení navrhne
konkrétní osobu, která by jej měla zastupovat, obvykle tak činí z důvodů, které pokládá za rozumné a věcně
oprávněné. Typicky účastník řízení navrhuje určitou konkrétní osobu tehdy, má-li k ní z určitých důvodů
vybudován vztah důvěry, z něhož vyvozuje, že právě ona bude řádně hájit jeho zájmy. Tato důvěra přitom
představuje jeden ze základních atributů vztahu mezi advokátem a jeho klientem [srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 30. 11. 2005, č. j. 7 Azs 214/2005 - 96 (www.nssoud.cz)]. Vztah důvěry často
vznikne tehdy, zabývala-li se navrhovaná osoba jako zástupce věcí účastníka řízení již dříve (např. v jiném řízení
před orgány veřejné moci), zastupovala-li jej v jiné jeho věci, je-li z jiných důvodů obeznámena více než jiné osoby
s jeho věcí či s jejími významnými aspekty nebo má-li určité specifické vlastnosti, schopnosti či dovednosti, které jsou
předpokladem pro to, že by mohla ve věci účastníka řízení s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem vystupovat
účinněji než jiné osoby. Takovými specifickými schopnostmi, vlastnostmi či dovednostmi může být například
specializace navrhovaného zástupce na určitá právní odvětví či schopnost komunikovat s účastníkem řízení
(typicky právě v případě žadatelů o mezinárodní ochranu) v jeho mateřštině nebo jiném jazyce, kterým
se dorozumí.“ Rozšířený senát nicméně uznal, že „právo účastníků řízení na ustanovení konkrétního
zástupce ovšem nepochybně nemůže mít podobu práva absolutního. Za rozumné a věcně oprávněné důvody
tak zpravidla nebude možno považovat návrh na ustanovení konkrétního zástupce jen proto, že takový zástupce
je všeobecně znám (například díky tomu, že často vystupuje v médiích, nebo že se jako advokát těší vynikající
pověsti). Další meze práva na ustanovení konkrétního zástupce pak zcela jistě musí existovat pro případ možného
zneužití předmětného práva“. Pokud navrhovatel požádá o ustanovení konkrétního zástupce a jeho
žádost bude opřena o věcně oprávněné důvody, bude zpravidla na místě navrhovateli vyhovět.
„Důvodem pro nevyhovění návrhu na ustanovení konkrétního zástupce mohou být především okolnosti, které svojí
povahou či významem převažují nad respektováním rozumných a věcně oprávněných důvodů, které účastník uvedl
ve svém návrhu. […] V tomto ohledu je nicméně třeba trvat na tom, že pokud soud návrhu účastníka řízení
na ustanovení konkrétního zástupce nevyhoví, je povinen své rozhodnutí přezkoumatelným způsobem odůvodnit.“
[12] Základním kritériem přezkumu rozhodnutí krajského soudu, jímž nebylo vyhověno
žádosti o ustanovení konkrétního advokáta, je tedy jeho přezkoumatelnost (srov. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 16. ledna 2018 č. j. 8 As 258/2017 - 21). V tomto ohledu
Nejvyšší správní soud konstatuje, že z napadeného usnesení jednoznačně vyplývá, z jakého
důvodu krajský soud nevyhověl žádosti stěžovatele, aby mu byl ustanoven zástupcem
JUDr. Jakub Backa. Nejvyšší správní soud se proto zaměřil na otázku, zda odůvodnění
rozhodnutí krajského soudu obstojí.
[13] V tomto směru Nejvyšší správní soud připomíná, že „i za situace, kdy se žádost o ustanovení
konkrétního advokáta opírá o rozumné a věcně oprávněné důvody, mohou být důvodem pro nevyhovění takovému
návrhu okolnosti, které svojí povahou či významem převažují nad respektováním těchto rozumných a věcně
oprávněných důvodů. V nyní posuzované věci může podle názoru zdejšího soudu nad stěžovatelem uváděnými
důvody jeho návrhu převážit snaha o rovnoměrné zatížení advokátů ustanovovaných ex offo v cizineckých věcech.
Nejvyšší správní soud přitom ve své judikatuře dospěl k závěru, že samo o sobě nerovnoměrné ustanovování
advokátů považuje za natolik závažnou skutečnost ve smyslu rozsudku rozšířeného senátu, která odůvodňuje
ustanovení jiného zástupce. Kasační soud totiž zastává názor, že pokud by byl pouze jediný advokát ustanovován
na návrh každého cizince, vedl by takový postup k neakceptovatelné monopolizaci právních služeb poskytovaných
ex offo v oblasti cizinecké agendy“ (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 23. listopadu 2017
č. j. 7 As 342/2017 - 20; srov. též rozsudky ze dne 29. června 2017 č. j. 9 As 98/2017 - 24, ze dne
14. června 2018 č. j. 6 As 190/2018 - 14, ze dne 21. března 2019 č. j. 7 As 555/2018 - 15 a ze dne
či usnesení ze dne 15. února 2016 č. j. 9 Azs 19/2016 - 18 a ze dne 30. června 2016
č. j. 10 Azs 109/2016 - 54).
[14] Krajský soud zcela v souladu s touto judikaturou zdůraznil právě „zájem na rovnoměrném
zatěžování specializovaných advokátů a jejich rovnoměrném odměňování ze státního rozpočtu“
(odst. 6 napadeného usnesení). Nejvyšší správní soud dále konstatuje, že rozhodnutí o ustanovení
JUDr. Balounové nebylo projevem svévole krajského soudu, nýbrž bylo opřeno o vzdálenost
sídla JUDr. Balounové (v Plzni) od Zařízení pro zajištění cizinců Balková, v němž stěžovatel
v současné době pobývá, jakož i o skutečnost, že se JUDr. Balounová zaměřuje (mimo jiné)
na azylové a cizinecké právo a dle údajů České advokátní komory přijímá věci ex offo. Všechny
tyto okolnosti jako důvody pro výběr konkrétního advokáta obstojí.
[15] Výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 4 As 149/2019 - 19, na který
stěžovatel odkazoval v kasační stížnosti, se týkal skutkově odlišné situace. Tehdy krajský soud
ustanovil žalobci zástupcem Organizaci pro pomoc uprchlíkům a argumentoval především
účelností a hospodárností řízení s tím, že tato organizace čerpá dotace na pravidelné poskytování
bezplatné právní pomoci uprchlíkům a cizincům. Tento důvod však v kasačním přezkumu
neobstál (srov. obdobně rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 13. března 2019
č. j. 8 As 37/2019 - 15 či ze dne 11. ledna 2018 č. j. 5 As 330/2017 - 19). V projednávané věci
však bylo rozhodnutí krajského soudu o ustanovení JUDr. Balounové opřeno o jiné důvody.
[16] Nejvyšší správní soud nicméně souhlasí se stěžovatelem, že domněnka krajského soudu
o tom, že neznámé osoby předkládají cizincům v Zařízení pro zajištění cizinců Balková předem
připravený text se žádostí o ustanovení JUDr. Backy či jeho partnera z advokátní kanceláře, není
ničím podložená (kromě vysoké četnosti těchto žádostí). Avšak, jak již bylo řečeno, nosný důvod
rozhodnutí krajského soudu obstál.
IV. Závěr a náklady řízení
[17] Nejvyšší správní soud tedy neshledal kasační stížnost důvodnou, pročež ji ve smyslu §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl. Rozhodl tak bez jednání postupem podle §109 odst. 2 s. ř. s.
[18] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1
s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. Žalobce neměl úspěch ve věci, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení. Žalovanému v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly, a náhrada
nákladů řízení se mu tudíž nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. února 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu