ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.109.2020:20
sp. zn. 6 Azs 109/2020 - 20
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně
zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: D. S.,
zastoupeného Mgr. Matejem Kozou, advokátem se sídlem Milady Horákové 116/109, Praha 6,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o žalobě
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 16. 7. 2019, č. j. OAM-589/ZA-ZA11-ZA20-2019, v řízení
o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2020,
č. j. 53 Az 17/2019 – 71,
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se odm ít á pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení.
III. Ustanovenému opatrovníkovi Mgr. Mateji Kozovi, advokátovi, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která je splatná
do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný zamítl žádost žalobce o udělení mezinárodní
ochrany jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 2 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu,
neboť žalobce je státním občanem Gruzie, kterou Česká republika v souladu s §2 vyhlášky
č. 328/2015 Sb. považuje za bezpečnou zemi původu ve smyslu §2 odst. 1 písm. k) zákona
o azylu. Žalobce neprokázal, že v jeho případě Gruzii za bezpečnou zemi původu považovat
nelze.
[2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Praze. Krajský soud
nejprve zaslal žalobci informaci o vedení řízení a vyjádření žalovaného k žalobě na adresu
uvedenou v žalobě (Pobytové středisko Bělá – Jezová), zásilka se však vrátila soudu
dne 4. 9. 2019 zpět. Na to se krajský soud pokusil na stejnou adresu tuto zásilku zaslat žalobci
do vlastních rukou, avšak opět neúspěšně. Ve výpisu z evidence žadatelů o mezinárodní ochranu
soud zjistil, že se žalobce má zdržovat od 5. 8. 2019 do 29. 1. 2020 na adrese J. A. K. 413, Z.,
pokusil se tedy zásilku zaslat žalobci do vlastních rukou na tuto adresu. Žalobce však nebyl
zastižen, neměl na této adrese ani schránku a zásilku si nevyzvedl, proto se zásilka dne 2. 12. 2019
soudu opět vrátila zpět. Krajský soud znovu ověřil, že podle údajů v evidenci žadatelů
o mezinárodní ochranu se má žalobce nacházet na adrese J. A. K. ve Z. Obrátil se také s dotazem
na Policii ČR, Ředitelství služby cizinecké policie, která sdělila, že poslední nahlášenou adresou
pobytu žalobce je Pobytové středisko Bělá – Jezová, s propustkou do ubytování na adrese J. A.
K. ve Z. od 5. 8. 2019 do 29. 1. 2020. Obrátil se též na Ministerstvo vnitra, podle kterého je
žalobce umístěn v Pobytovém středisku Bělá – Jezová. Dne 18. 12. 2019 krajský soud požádal
město Z., aby sdělilo, zda se žalobce zdržuje na adrese J. A. K. 413, případně od kdy a na základě
jakého právního titulu. Dne 23. 12. 2019 město Z. soudu odpovědělo, že mu žádné údaje
o žalobci nejsou známy. Tuto informaci krajský soud ověřil telefonicky dne 3. 1. 2020,
zaměstnankyně Městského úřadu Z. zopakovala, že o žalobci nemá žádné zprávy a žádný
nájemník na uvedené adrese svůj pobyt nenahlásil. Krajský soud následně dne 6. 1. 2020 zaslal
dotaz do Pobytového střediska Bělá – Jezová, zda se tam žalobce aktuálně fyzicky zdržuje
či zda se zdržuje v jiném pobytovém zařízení. Správa uprchlických zařízení Ministerstva vnitra
odpověděla, že žalobce využívá možnost dlouhodobého opuštění střediska a místo, které oznámil
jako adresu pobytu, je J. A. K. 413, Z. Krajský soud se také dotázal Úřadu práce České republiky,
zda žalobce podal žádost o povolení k zaměstnání a jakou adresu případně uvedl, ovšem ani úřad
práce o žalobci neměl k dispozici žádné údaje. Krajský soud požádal také Okresní soud Brno-
venkov, aby se soudním doručovatelem pokusil doručit žalobci informace o vedení řízení,
případně aby provedl šetření, zda se žalobce na uvedené adrese zdržuje a u koho pobývá.
[3] Krajský soud znovu provedl lustraci v evidenci žadatelů o mezinárodní ochranu a zjistil,
že aktuální adresa žalobce by měla být P. Z. 29, P. Dotázal se tedy dne 6. 2. 2020 majitele
nemovitosti, zda se tam žalobce zdržuje. K tomu požádal Ministerstvo vnitra a cizineckou policii
o aktualizaci informací o žalobci. Oba dotázané správní orgány shodně uvedly adresu P. Z. 29, P.
Majitel nemovitosti dne 24. 2. 2020 soudu sdělil, že žalobce v domě nebydlí, zdržoval se tam
pouze od 9. 4. 2019 do 15. 8. 2019. Dne 2. 3. 2020 proto krajský soud ustanovil žalobci
opatrovníkem Mgr. Mateje Kozu, advokáta, a uložil mu, aby okamžitě vyrozuměl soud, pokud
zjistí žalobcovo aktuální místo pobytu. Mgr. Koza zaslal krajskému soudu reakci na vyjádření
žalovaného k žalobě, žádnou adresu ve vztahu k žalobci však neuvedl. Krajský soud proto
naposledy ověřil adresu žalobce z výpisu z evidence žadatelů o mezinárodní ochranu, kde nedošlo
k žádné změně – byla zde uvedena adresa P. Z. 29, P. Dne 28. 4. 2020 tedy krajský soud nyní
napadeným usnesením řízení zastavil podle §47 písm. c) zákona č. 150/2005 Sb., soudní řád
správní (dále jen „s. ř. s.“) ve spojení s §33 písm. b) zákona o azylu.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného
[4] Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) prostřednictvím
ustanoveného opatrovníka kasační stížnost. K otázce přijatelnosti uvedl, že kasační stížnost
podstatně přesahuje jeho vlastní zájmy, neboť se jedná o šetření pobytu osob se zvláštní
ochranou – žadatele o mezinárodní ochranu, k jejichž ochraně se Česká republika zavazuje podle
mezinárodního práva. Ke zjištění jejich pobytu je tedy třeba vyvinout patřičné úsilí a podpořit je
průkaznými zjištěními. Žadatelé o azyl totiž zpravidla neovládají český jazyk a povinnosti
vyplývající z právní úpravy jsou jim často nesrozumitelné.
[5] Důvodnost kasační stížnosti stěžovatel shledává v tom, že krajský soud nevyvinul stejné
úsilí při šetření místa pobytu na adrese ve městě Z. a na adrese P. Z. v P. Na adrese P. Z. nebyla
vylepena výzva, aby kontaktoval soudního vykonavatele, soud tedy nevyčerpal všechny možnosti
ke zjištění, zda se stěžovatel na dané adrese opravdu nachází. Informace, že stěžovatel pobýval na
adrese P. Z. v P. pouze v období od 9. 4. 2019 do 18. 8. 2019, je v rozporu s evidencí žadatelů o
mezinárodní ochranu, ve které je uveden údaj, že se na ní má nacházet od 30. 1. 2020 do
15. 7. 2020. Nadto krajský soud založil závěr, že stěžovatel na adrese P. Z. pobýval jen v roce
2019, pouze na informacích od třetích osob. Není ani jasné, zda první výzvu ke kontaktování
soudního vykonavatele – na adrese ve městě Z. – soud učinil v jazyce, kterému stěžovatel rozumí.
Postup soudu při zjišťování stěžovatelova místa pobytu proto stěžovatel považuje za ryze
formální, neúplný a nedostatečný.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti vyslovil přesvědčení, že krajský soud použil
ke zjištění stěžovatelova pobytu veškeré dostupné prostředky, nedopustil se tedy nesprávného
použití procesní normy.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[7] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako nepřijatelnou ve smyslu §104a
odst. 1 s. ř. s., neboť svým významem podstatně nepřesahuje vlastní zájmy stěžovatele
(k výkladu tohoto pojmu viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006
č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS). Ačkoli usnesení, jímž se kasační stížnost odmítá
pro nepřijatelnost, nemusí být odůvodněno (§104a odst. 3 s. ř. s.), Nejvyšší správní soud stručné
odůvodnění připojuje.
[8] Podle §47 písm. c) s. ř. s. soud řízení zastaví, stanoví-li tak zvláštní zákon. Podle §33
písm. b) zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo pobytu žadatele o udělení
mezinárodní ochrany (žalobce).
[9] Stěžovatel poukazuje na vady v procesu, který předcházel zastavení řízení před krajským
soudem podle §33 písm. b) zákona o azylu (tj. z důvodu neznámého pobytu cizince). Touto
otázkou se již Nejvyšší správní soud opakovaně zabýval. Jak zdůraznil v rozsudku ze dne
25. 2. 2004, č. j. 2 Azs 16/2004 – 45, smyslem citovaného ustanovení zákona o azylu je nezabývat
se meritorně azylovými návrhy těch účastníků, kteří již zmizeli ze zorného pole orgánů veřejné
moci České republiky a kteří již pravděpodobně nejsou ani v dosahu jurisdikce České republiky.
Nezdržuje-li se takový účastník řízení v místě hlášeného pobytu v České republice, v důsledku
nemožnosti dosáhnout jeho přítomnosti u soudu (např. za účelem objasnění pravdivosti tvrzení
účastníka, vyjasnění rozporů mezi výpovědí účastníka před správním orgánem a novým tvrzením
v kasační stížnosti, objasnění a rozvedení stížnostních bodů, apod.) vznikají v řízení u soudu
značné průtahy, právě v důsledku neoznámení místa pobytu, případně jeho změny.
[10] K podmínkám postupu podle citovaných ustanovení se Nejvyšší správní soud
vyjádřil např. v rozsudku ze dne 14. 8. 2009, č. j. 8 Azs 21/2009 – 91, v němž konstatoval,
že vychází-li soud ve svém rozhodnutí z toho, že účastník řízení je neznámého pobytu, musí
být ověření této skutečnosti přiměřeně aktuální. V rozsudku ze dne 26. 5. 2005,
č. j. 7 Azs 271/2004 – 58, č. 707/2005 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud uvedl, že nemožnost zjistit
místo pobytu žadatele o udělení azylu je dána jen tam, kde soud vyvíjel požadované úsilí
ke zjištění místa pobytu žadatele a přes toto úsilí, a případně další pátrání v příslušných
evidencích, pobyt žadatele nebyl zjištěn a zůstal zcela neznámý. Pokud i přes toto úsilí zůstane
pobyt stěžovatele nezjištěn a zcela neznámý, lze řízení zastavit. V rozsudku ze dne 6. 8. 2009,
č. j. 8 Azs 26/2009 – 45, Nejvyšší správní soud konstatoval, že mezi soudu dostupné prostředky
ke zjištění pobytu žadatele o azyl patří zejména dotaz na místo pobytu žadatele u obou správních
orgánů, které mají podle zákona o azylu vést evidenci místa pobytu žadatelů o azyl,
tj. Ministerstvo vnitra a Ředitelství služby cizinecké policie, podle okolností konkrétní
projednávané věci lze uvažovat např. i o dotazu na místo pobytu žalobce u jeho zástupce,
má-li nějakého, příp. pokus o doručení na adresu, kterou žalobce uvede v podání soudu.
[11] Ze soudního spisu (jak je zrekapitulován v bodě [2] a [3]) je patrné, že krajský soud
postupoval zcela v souladu s výše uvedenou judikaturou. Vyvinul nadstandardní úsilí a využil
všechny jemu dostupné možnosti, aby zjistil místo pobytu stěžovatele, avšak bezvýsledně. Byl to
naopak stěžovatel, kdo neprojevil patřičný zájem o průběh soudního řízení, na kterém závisí
otázka legálnosti jeho pobytu na území České republiky. Skutečnost, že se stěžovatel fakticky
nevyskytoval na adrese či adresách, oznámených krajskému soudu, žalovanému, resp. cizinecké
policii, jde jednoznačně k tíži stěžovateli a nikoliv žalovanému nebo krajskému soudu. Bylo
na stěžovateli, aby v zájmu řádného průběhu soudního řízení zajistil, aby mu krajský soud mohl
bezproblémově doručovat písemnosti. Pokud se krajskému soudu nepodařilo zjistit místo pobytu
stěžovatele ani po tak důkladném a rozsáhlém pátrání, jaké provedl, bylo zcela na místě zastavit
řízení podle §33 písm. c) zákona o azylu.
IV. Závěr a náklady řízení
[12] Judikatura Nejvyššího správního soudu tedy poskytuje dostatečnou odpověď na námitky
uvedené v kasační stížnosti a Nejvyšší správní soud neshledal žádné další důvody pro přijetí
kasační stížnosti k věcnému projednání. Proto kasační stížnost jako nepřijatelnou podle §104a
odst. 1 s. ř. s. odmítl.
[13] Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z §60 odst. 3, větou první, s. ř. s., ve spojení
s §120 s. ř. s., podle nichž žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, pokud byla
kasační stížnost odmítnuta.
[14] V řízení před krajským soudem byl stěžovateli usnesením ze dne 2. 3. 2020,
č. j. 53 Az 17/2019 – 60, ustanoven opatrovníkem Mgr. Matej Koza, advokát. Podle §35 odst. 10
in fine s. ř. s. zastupuje ustanovený zástupce, je-li jím advokát, účastníka i v řízení o kasační
stížnosti. Hotové výdaje a odměnu za zastupování platí v takovém případě stát (§35 odst. 10
ve spojení s §120 s. ř. s.). Ustanovenému zástupci náleží za poskytnutí jednoho úkonu právní
služby spočívající v podání kasační stížnosti [písemné podání ve věci samé podle §11 odst. 1
písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování
právních služeb (advokátní tarif)], odměna ve výši 3 100 Kč [§7 bodu 5 ve spojení s §9 odst. 4
písm. d) advokátního tarifu]. Zástupci náleží také náhrada hotových výdajů, která je stanovena
paušálně v §13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za každý jeden úkon právní služby.
Vzhledem k tomu, že ustanovený zástupce je plátcem DPH, odměna je dále zvýšena o částku
odpovídající této dani. Celkem tedy Nejvyšší správní soud přiznal ustanovenému opatrovníkovi
na odměně za zastupování stěžovatele a na náhradě hotových výdajů částku 4 114 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena do 30 dnů od právní moci usnesení z účtu Nejvyššího správního
soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu