ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.110.2020:57
sp. zn. 6 Azs 110/2020 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška (soudce
zpravodaj), soudce JUDr. Filipa Dienstbiera a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci
žalobce: O. B., zastoupený Mgr. Vilémem Vinopalem, advokátem, sídlem Bratranců
Veverkových 396, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 18. února 2020 č. j. OAM-659/ZA-ZA11-K09-2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích
ze dne 16. dubna 2020 č. j. 61 Az 1/2020 - 26
takto:
I. Kasační stížnost žalobce se zam í t á .
II. Žalobce n emá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
IV. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Vilému Vinopalovi, advokátu, se p ři zn áv á
odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 4 114 Kč, která je splatná
do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu.
Odůvodnění:
I.
Vymezení věci a průběh řízení
[1] Žalobce podal dne 23. července 2019 opakovanou žádost o mezinárodní ochranu. Uvedl,
že v České republice pobývá od roku 2010. Jeho syn má velmi vážné zdravotní problémy,
proto žalobce žádá o humanitární azyl. Navíc má na Ukrajině obrovské dluhy, má zákaz
vycestovat z Ukrajiny a je tam s ním vedeno nějaké trestní řízení.
[2] Při pohovoru žalobce zopakoval, že kdyby odjel na Ukrajinu, už by se nemohl vrátit.
Trvají důvody, které uváděl v první žádosti o mezinárodní ochranu v roce 2017, navíc má kvůli
dluhům zákaz vycestování, který začal platit koncem roku 2018, a bude trvat, dokud je nesplatí.
Dozvěděl se o něm přes známého právníka, ale žádný oficiální dokument nemá k dispozici. Může
jej získat, ale bude to nějakou dobu trvat. Dříve si žalobce myslel, že uvedl dostatečné důvody
pro udělení azylu. Má zde vážně nemocné dítě, stará se o rodinu, manželka to sama nezvládne.
Žalobce živí celou rodinu, je na mateřské dovolené. Zdravotní stav syna je stále stejný, žalobce
má víc povinností, protože dcera chodí do třetí třídy a mají další dvě děti. Žalobce nezná přesnou
výši svých dluhů, úroky z prodlení jsou určitě více než 10 milionů Kč, má zabavený veškerý
majetek a nemá se kam vrátit. Neví, čeho se týká trestní řízení, které je proti němu vedeno, nebyl
na Ukrajině 10 let. Obvinění nemůže předložit. Žalobce v minulosti dostal vízum na strpění.
Když po skončení jeho platnosti žádal o nové, byla jeho žádost zamítnuta, protože je v registru
nežádoucích osob. Pokud by nebyl v evidenci nežádoucích osob, požádal by si o trvalý pobyt.
[3] Rozhodnutím označeným v návětí žalovaný vyhodnotil opakovanou žádost
o mezinárodní ochranu jako nepřípustnou podle §10a odst. 1 písm. e) ve spojení s §11a odst. 1
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, a proto řízení o udělení mezinárodní ochrany zastavil podle §25
písm. i) zákona o azylu. Tím, že má žalobce nemocného syna, se žalovaný zabýval již v řízení
o první žádosti žalobce o mezinárodní ochranu, přičemž dospěl k závěru, že nejde o azylově
relevantní důvod. Žalobce neuváděl, že by se zdravotní stav jeho syna zhoršil či že by se změnila
jejich rodinná situace. Synovi žalobce je poskytována potřebná lékařská péče a jeho pobyt není
na žalobce nijak vázán. Existence dluhů, které žalobce uváděl jako novou skutečnost, mu musela
být známa již v průběhu řízení o první žádosti o mezinárodní ochranu. Tvrzení žalobce o zákazu
vycestování z Ukrajiny nebylo ničím podloženo, ačkoli měl žalobce dost času,
aby si tento dokument od ukrajinských orgánů vyžádal. Ani k tvrzeným obavám z trestního
stíhání žalobce neuvedl nic konkrétního, co by svědčilo o pronásledování či hrozící vážné újmě
ve smyslu zákona o azylu, neobdržel žádné oficiální obvinění. Z informací o zemi původu
pak vyplývá, že Ukrajina obecně dodržuje mezinárodní závazky. Žalovaný též připomněl,
že žalobce přišel o povolení k pobytu v důsledku trestné činnosti. Opakovanou žádost
o mezinárodní ochranu podanou v poslední den platnosti výjezdního příkazu považuje žalovaný
za účelovou, vedenou snahou o legalizaci pobytu.
[4] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Hradci Králové – pobočka
v Pardubicích (dále jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v návětí. Konstatoval,
že rodinnou situací žalobce se žalovaný zabýval v prvním rozhodnutí o mezinárodní ochraně
v roce 2018, přičemž s jeho závěry se tehdy ztotožnil krajský soud i Nejvyšší správní soud.
Žalobce neuvedl žádnou okolnost svědčící o tom, že by se jeho rodinné poměry zásadně změnily.
Krajský soud přisvědčil žalobci, že po dobu nouzového stavu vyhlášeného v souvislosti
s výskytem koronaviru SARS-CoV-2 může být ztížena možnost požádat o povolení k pobytu
podle zákona o pobytu cizinců, tyto potíže jsou však dočasné. Žalobcův nemocný syn má
oprávnění k pobytu na území České republiky, které se neodvíjí od pobytového oprávnění
žalobce, a může zde nadále využívat potřebných zdravotních a sociálních služeb. Tvrzení,
že žalobci nebude uděleno žádné povolení k pobytu, označil krajský soud za spekulativní
a zdůraznil, že žalobce v minulosti na území České republiky páchal trestnou činnost,
což pochopitelně může snižovat jeho šance na zisk pobytového oprávnění. Žalobci však nebyl
uložen zákaz vstupu na území České republiky, jeho kontakt s rodinou tudíž není vyloučen,
neboť může využít osvobození od vízové povinnosti pro pobyty kratší než 90 dnů, popřípadě
jej rodina může navštěvovat na Ukrajině. Dluhy z podnikání žalobce také zmiňoval již v řízení
o první žádosti o mezinárodní ochranu. Tvrzení o zákazu vycestovat z Ukrajiny považuje krajský
soud za účelové. Přestože měl žalobce více než šest měsíců mezi podání žádosti o mezinárodní
ochranu a provedením pohovoru, žádné konkrétní údaje o zákazu neuvedl a nijak jej nedoložil.
Nedokázal ani specifikovat, z jakého důvodu měl být trestně stíhán, a nedoložil žádný dokument
svědčící o jeho obvinění, navíc není na seznamu hledaných osob. Krajský soud konstatoval,
že žalobce neunesl břemeno tvrzení, a tudíž nelze žalovanému vytýkat, že žalobcova tvrzení blíže
neověřoval. Podotkl též, že pokud měl tvrzený zákaz pobytu začít platit a trestní řízení mělo být
zahájeno v roce 2018, mohl to žalobce uvést již v řízení o žalobě proti prvnímu rozhodnutí
o mezinárodní ochraně, neboť na základě přímého účinku čl. 46 odst. 3 směrnice Evropského
parlamentu a Rady 2013/32/EU ze dne 26. června 2013 o společných řízeních pro přiznávání
a odnímání statusu mezinárodní ochrany se v takovém řízení neuplatní zásada vázanosti
správního soudu skutkovým stavem, který tu byl ke dni rozhodování správního orgánu.
[5] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost.
Namítal, že nová tvrzení nemohl uplatnit dříve, protože o nich měl jen mlhavou znalost.
Konstatováním, že výpověď stěžovatele nebyla natolik důvěryhodná, aby ji žalovaný musel vůbec
porovnávat s informacemi o zemi původu, krajský soud nepřípustně dotvořil odůvodnění
napadeného rozhodnutí. Informace o zemi původu jsou žalovanému známy z úřední činnosti,
měl k nim přihlížet bez ohledu na to, zda shledal výpověď stěžovatele důvěryhodnou. Závěry
žalovaného o neudělení humanitárního azylu a doplňkové ochrany podle §14 odst. 2 písm. d)
zákona o azylu jsou v rozporu se zjištěnou situací stěžovatele a jeho rodiny. Stěžovatel zpochybnil
závěr krajského soudu, že jeho rodina bude moci nadále využívat státní sociální pomoc.
Krajského soud pominul, že stěžovateli nebylo vydáno ani vízum za účelem strpění a že zákon
o pobytu cizinců brání udělení víza či povolení k pobytu cizinci zařazenému v evidenci
nežádoucích osob, a že bezvízovému styku stěžovatele s rodinou brání opatření proti šíření
nemoci Covid-19.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatel pouze opakuje důvody,
které jej vedly k podání žádosti o mezinárodní ochranu. V opakované žádosti stěžovatel uváděl
obdobné důvody jako v první žádosti. Zákaz vycestování z Ukrajiny stěžovatel nedoložil.
Námitku, že jej doložit nemohl, považuje žalovaný za nedůvodnou. Podotkl, že stěžovatel
je veden na seznamu nežádoucích osob a v minulosti se prokazoval falešným dokladem.
Doporučil stěžovateli, aby svou situaci řešil v režimu zákona o pobytu cizinců.
[7] V replice doručené dne 2. června 2020 stěžovatel uvedl, že jeho záměrem není zneužít
institutu mezinárodní ochrany, avšak nemůže získat oprávnění k pobytu na území České
republiky. Měla by mu být udělena doplňková ochrana s ohledem na hrozící nepřiměřený zásah
do jeho soukromého a rodinného života a do práv jeho nezletilých dětí. Možnost požádat
na zastupitelském úřadu o pobytové oprávnění ještě neznamená, že toto oprávnění bude vydáno.
Doklad o zákazu vycestování nebylo možné získat proto, že žádost o jeho vystavení musí být
podána buď osobně, nebo poštou, avšak pouze z území Ukrajiny. Stěžovatel uznává, že byl
odsouzen za trestný čin, avšak od té doby vede řádný život.
[8] Usnesením ze dne 2. června 2020 č. j. 6 Azs 110/2020 - 37 Nejvyšší správní soud
ustanovil stěžovateli zástupcem advokáta.
[9] Ustanovený zástupce stěžovatele v doplnění kasační stížnosti doručeném dne
15. července 2020 uvedl, že stěžovatel na konci roku 2018 zjistil, že mu byl v zemi původu uložen
zákaz vycestování. Tuto informaci si nemohl ověřit u místních úřadů, protože od roku 2010
na Ukrajině nebyl. Stěžovatel má na Ukrajině právního zástupce, jemuž nebyla příslušná listina
vydána. S ohledem na vysoké dluhy a obavu z probíhajícího trestního stíhání nemůže stěžovatel
na Ukrajinu odcestovat a potřebné listiny získat, nemohl by se vrátit. S ohledem na rozložení
důkazního břemene v řízení o mezinárodní ochraně nemůže jít stěžovateli k tíži, že z objektivních
důvodů nemohl potřebné listiny získat. Zástupce stěžovatele též zopakoval, že odjezd stěžovatele
z území České republiky by měl závažné následky pro jeho rodinu, přičemž opatření přijatá
v souvislosti s pandemií nemoci Covid-19 omezují vstup cizinců na území České republiky.
Stěžovatel je navíc veden v evidenci nežádoucích osob. Stěžovatelova rodina má na území České
republiky vytvořeny pevné vazby, nemocnému synovi je zde poskytována intenzivní a odborná
lékařská pomoc, které by se mu na Ukrajině nedostávalo. Rodina je ve špatné finanční situaci,
nepřipadá proto v úvahu, že by stěžovatele na Ukrajině navštěvovala. Žalovaný se měl zabývat
tím, zda stěžovatel může získat jiné pobytové oprávnění než mezinárodní ochranu. V doplnění
kasační stížnosti tedy ustanovený zástupce v podstatě zopakoval argumenty, které stěžovatel sám
zformuloval již v původní kasační stížnosti.
II.
Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost důvodná není.
[11] V prvé řadě je třeba připomenout, že je-li žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná,
neposuzuje se, zda žadatel o udělení mezinárodní ochrany splňuje důvody pro udělení azylu nebo doplňkové
ochrany (§10a odst. 2 zákona o azylu). Při přezkumu rozhodnutí o zastavení řízení o opakované
žádosti o mezinárodní ochranu tak soudy přezkoumávají pouze to, zda byly dány podmínky
pro zastavení řízení, a důvody uváděné žadatelem se zabývají pouze z toho hlediska, zda mohly
být uvedeny již v době podání první žádosti (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 8. září 2011 č. j. 7 Azs 28/2011 - 74).
[12] Rodinnou situací stěžovatele, jíž byl v kasační stížnosti věnován největší prostor,
se Nejvyšší správní soud již zabýval v usnesení ze dne 15. května 2019 č. j. 8 Azs 77/2019 - 43,
přičemž neshledal žádná pochybení v tehdejších závěrech žalovaného a krajského soudu, že nejde
o důvod pro udělení humanitárního azylu či doplňkové ochrany. Jelikož sám stěžovatel
při pohovoru uvedl, že se tato situace od doby podání první žádosti o mezinárodní ochranu
nezměnila, odkazuje Nejvyšší správní soud na odůvodnění tohoto usnesení a jemu předcházející
rozsudek krajského soudu ze dne 28. února 2019 č. j. 52 Az 6/2018 - 69. Co se týče tvrzení
stěžovatele o nemožnosti kontaktu s rodinou v důsledku opatření přijatých s ohledem na výskyt
koronaviru SARS-CoV-2, Nejvyšší správní soud konstatuje, že přijímání žádostí o povolení
k dlouhodobému nebo trvalému pobytu za účelem společného soužití rodiny na území a žádostí
o dlouhodobé vízum za účelem rodinným, jde-li o manžele cizince s povoleným dlouhodobým
nebo trvalým pobytem na území České republiky, není v současné době pozastaveno
[srov. čl. I bod 10 písm. i) ochranného opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne 12. června 2020
č. MZDR 20599/2020-8/MIN/KAN]. Bezvízový styk s Ukrajinou za současného stavu skutečně
možný není, jde však o dočasné opatření, které nemůže být důvodem pro udělení mezinárodní
ochrany. Pro úplnost Nejvyšší správní soud uvádí, že pokud je zařazení stěžovatele do evidence
nežádoucích osob jedinou okolností, která mu brání v získání pobytového oprávnění,
může se proti němu bránit žádostí o výmaz osobních údajů podle §29 odst. 2 zákona
č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů (jak vyplývá z rozsudků Nejvyššího
správního soudu ze dne 9. srpna 2018 č. j. 9 Azs 49/2018 - 50 a ze dne 30. března 2020
č. j. 7 Azs 391/2019 - 43). Je-li však jeho zařazení do této evidence oprávněné, nelze je obcházet
prostřednictvím žádosti o mezinárodní ochranu.
[13] Nejvyšší správní soud neshledal žádné pochybení ani v závěru krajského soudu, že tvrzení
stěžovatele o trestním stíhání a zákazu pobytu na Ukrajině byla tak nekonkrétní a nepodložená,
že jim nelze přikládat jakoukoli relevanci z hlediska rozhodování o mezinárodní ochraně.
Žalovanému tak nelze ani vytýkat, že tvrzení stěžovatele neověřoval na základě informací o zemi
původu.
[14] Korekci nicméně vyžaduje argument krajského soudu, že stěžovatel mohl na zákaz
pobytu a trestní stíhání upozornit již v řízení o žalobě proti prvnímu rozhodnutí žalovaného
o mezinárodní ochraně. To je sice pravda, na základě této skutečnosti však nelze dovodit
nepřípustnost opakované žádosti. Ustanovení §11a odst. 1 písm. a) zákona o azylu totiž vyžaduje
posoudit, zda důvody uváděné v opakované žádosti nebyly bez vlastního zavinění cizince
předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně
ukončeném řízení, přičemž řízení ve věci mezinárodní ochrany definuje §2 odst. 1 písm. c) zákona
o azylu jako řízení, jehož výsledkem je rozhodnutí ministerstva ve věci mezinárodní ochrany. Přípustnost
opakované žádosti se tedy posuzuje výlučně s ohledem na důvody, které mohl žadatel uvést
v předchozím (správním) řízení o mezinárodní ochraně, nikoli v navazujícím řízení soudním.
Toto drobné pochybení v argumentaci krajského soudu však nic nemění na celkově správném
závěru, že stěžovatel žádné nové azylově relevantní důvody neuvedl.
[15] Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost podle §110 odst. 1
na konci s. ř. s. zamítl.
[16] O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1, 7
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti ze zákona. Žalovaný měl ve věci úspěch, podle obsahu spisu
mu však žádné náklady nad rámec jeho běžné úřední činnosti nevznikly.
[17] Jak již bylo uvedeno výše, žalobci byl usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne
2. června 2020 č. j. 6 Azs 110/2020 - 37 ustanoven zástupcem advokát. Hotové výdaje a odměnu
za zastupování ustanoveného zástupce v takovém případě platí stát (§35 odst. 10 věta první
za středníkem s. ř. s.). Ustanovenému zástupci byla přiznána odměna za jeden úkon právní služby
spočívající v sepisu a podání kasační stížnosti [§11 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb.,
o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif),
ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „advokátní tarif“)], za nějž mu náleží odměna ve výši
3 100 Kč [§7 bod 5 aplikovaný na základě §9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu] a 300 Kč
jako paušální náhrada hotových výdajů (§13 odst. 4 advokátního tarifu), celkem tedy 3 400 Kč.
Nejvyšší správní soud ustanovenému zástupci žalobce nepřiznal odměnu za převzetí a přípravu
zastoupení podle §11 odst. 1 písm. b) advokátního tarifu, neboť podmínkou pro přiznání
odměny za tento úkon právní služby je první porada s klientem, kterou zástupce žalobce
nedoložil. Ustanovený zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty, přiznaná
částka se proto zvyšuje o 21 % čítajících výši této daně na celkových 4 114 Kč. K jejímu uhrazení
byla stanovena přiměřená lhůta jednoho měsíce.
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne jsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 17. července 2020
JUDr. Tomáš Langášek
předseda senátu