ECLI:CZ:NSS:2020:6.AZS.224.2020:22
sp. zn. 6 Azs 224/2020 - 22
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Filipa Dienstbiera, soudce
JUDr. Tomáše Langáška a soudkyně Mgr. Veroniky Baroňové v právní věci žalobce: Z. D. M A.,
zastoupeného JUDr. Matějem Šedivým, advokátem, sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1,
proti žalované: Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie, sídlem
Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 11. 3. 2020, č. j. CPR-41058-
3/ČJ-2019-930310-V236, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem ze dne 7. 7. 2020, č. j. 42 A 12/2020 – 31,
takto:
Kasační stížnosti se n ep ři zn áv á odkladný účinek.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Dne 4. 10. 2019 rozhodla Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého
kraje podle §119 odst. 1 písm. b) bodu 4 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území
České republiky a o změně některých zákonů (dále též „zákon o pobytu cizinců“), o správním
vyhoštění žalobce a stanovila dobu, po kterou mu nelze umožnit vstup na území členských států
Evropské unie, v délce 10 měsíců od okamžiku, kdy žalobce pozbude oprávnění k pobytu
na území České republiky. Proti tomuto rozhodnutí brojil žalobce odvoláním, které žalovaná
zamítla rozhodnutím ze dne 11. 3. 2020.
[2] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, které Krajský soud v Ústí nad Labem
rozsudkem ze dne 7. 7. 2020, č.j. 42 A 12/2020 - 31, vyhověl, zrušil rozhodnutí žalované a věc jí
vrátil k dalšímu řízení.
[3] Žalovaná (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu dne 16. 7. 2020
kasační stížnost a současně navrhla, aby jí Nejvyšší správní soud přiznal odkladný účinek. Svůj
návrh odůvodnila tím, že by do nového rozhodnutí ve věci musela promítnout názor krajského
soudu, který považuje za nesprávný. Důsledkem by tedy bylo nezákonné právní posouzení věci.
Stěžovatelka poukázala na to, že dle usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu
ze dne 24. 4. 2007, č.j. 2 Ans 3/2006 - 49, je její povinností pokračovat v řízení a řídit
se závazným právním názorem krajského soudu. Může tak nastat situace, že k její kasační
stížnosti bude napadený rozsudek zrušen, čímž „obživne“ napadené rozhodnutí, aniž by bylo
současně zrušeno případně vydané další správní rozhodnutí. V takovém případě zde vedle sebe
budou existovat dvě odlišná či dokonce opačná rozhodnutí o téže věci. Jde o výsledek nežádoucí
a obtížně řešitelný. Této situaci je nutné předejít přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti.
Veřejný zájem tedy stěžovatelka spatřuje právě v potřebě předcházet případné existenci vedle
sebe stojících a přitom v principu opačných rozhodnutí, která negativně dopadají na právní
jistotu účastníků řízení.
[4] Žalobce k návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti odkázal na rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu č. j. 7 Azs 177/2020 - 31, vydané ve skutkově identické věci.
II. Posouzení návrhu Nejvyšším správním soudem
[5] Nejvyšší správní soud přistoupil k posouzení návrhu a po zvážení všech důvodů
a skutečností přednesených stěžovatelem dospěl k závěru, že nejsou naplněny podmínky
pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §107
odst. 1 s. ř. s.
[6] Podle §107 odst. 1 s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může
na návrh stěžovatele přiznat; §73 odst. 2 až 5 s. ř. s. se užije přiměřeně. Podle §73 odst. 2 s. ř. s.
lze přiznat odkladný účinek, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout
jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem.
[7] Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, jež je
mimořádným opravným prostředkem směřujícím proti pravomocnému soudnímu rozhodnutí,
přichází v úvahu pouze ve výjimečných situacích, v nichž by, s ohledem na poměry konkrétního
stěžovatele, mohly výkon či případné jiné právní následky rozhodnutí u tohoto stěžovatele vést
k velmi závažným až nevratným následkům.
[8] V žádosti o přiznání odkladného účinku je proto nutné vylíčit individualizované a závažné
okolnosti, které mimořádné vyloučení účinků pravomocného rozhodnutí odůvodňují
(např. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 6. ledna 2016 č.j. 2 Azs 271/2015 - 32).
[9] Stěžovatelka odůvodnila návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti toliko
tím, že pokud se bude řídit napadeným rozsudkem, může dojít k tomu, že ve věci budou vedle
sebe existovat dvě konkurenční rozhodnutí (napadené rozhodnutí a rozhodnutí vydané
na základě závazného právního názoru krajského soudu), přičemž tato situace představuje citelný
zásah do právní jistoty účastníků řízení.
[10] Nejvyšší správní soud musí konstatovat, že stěžovatelkou popsaná situace je naprosto
standardní a nastane zpravidla vždy, když krajský soud zruší rozhodnutí správního orgánu, věc
vrátí tomuto správnímu orgánu k dalšímu řízení, a správní orgán zároveň podá proti takovému
rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Takovou situací se již zabýval rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 1. 7. 2015, č. j. 10 Ads 99/2014 - 58.
Zde mj. konstatoval: „Pojetí odkladného účinku jako výjimky z pravidla tedy znamená, že újma, která má
hrozit žadateli o jeho přiznání, nesmí být vzhledem k jeho poměrům bagatelní, nýbrž naopak významná, taková,
která opravňuje, aby v jeho konkrétním případě pravidlo, že kasační stížnost odkladný účinek nemá mít, nebylo
výjimečně uplatněno. (…) Procesní situace, kdy žalovaný správní orgán na základě pravomocného rozsudku
krajského soudu vydá ve správním řízení znovu rozhodnutí, které posléze nabude právní moci, následně
či mezitím Nejvyšší správní soud tento rozsudek krajského soudu zruší a věc mu vrátí k novému projednání, jistě
není žádoucí. O žalobě je však třeba znovu rozhodnout v souladu se závazným právním názorem kasačního
soudu, což mj. znamená ‘obživnutí‘ původně zrušeného rozhodnutí správního orgánu (srov. usnesení rozšířeného
senátu ve věci sp. zn. 2 Ans 3/2006). Obtížně řešitelná procesní situace není bezprostředním ohrožením
důležitého veřejného zájmu. Dodržení závazného právního názoru a v tomto důsledku pouhá hrozba existence
dvou rozhodnutí ve stejné věci, včetně dvou protichůdných hmotněprávních rozhodnutí, nemůže proto
pro žalovaného bez dalšího představovat újmu dosahující intenzity požadované pro přiznání odkladného účinku.
Považovala – li by se pouhá hrozba existence dvou odlišných rozhodnutí sama o sobě za újmu, musel by být
odkladný účinek přiznáván téměř ke každé žádosti správního orgánu, jehož rozhodnutí bylo krajským soudem
zrušeno. Tento postup by odporoval shora popsanému smyslu a účelu zákonné úpravy a mohl by vést
i k nerovnosti stran, tj. k porušení §36 odst. 1 s. ř. s. Zatímco žalobce by přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti dosáhl jen za skutečně výjimečných okolností, žalovanému by ve většině případů stačilo pouze to,
že krajský soud jeho rozhodnutí zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Přestože je nutno existenci dvou
rozhodnutí v téže věci hodnotit jako negativní, jedná se o důsledek povahy kasační stížnosti jako mimořádného
opravného prostředku. Pokud by správní orgány neměly být vázány pravomocnými rozhodnutími krajských soudů,
kterými se ruší jejich správní akty, pak by zákonodárce musel zcela změnit koncepci kasační stížnosti jako
opravného prostředku proti pravomocným rozhodnutím krajských soudů.“
[11] S ohledem na citované závěry Nejvyšší správní soud konstatuje, že samotný výkon
kasační stížností napadeného rozsudku krajského soudu v posuzovaném případě nepředstavuje
pro stěžovatelku újmu ve smyslu §73 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s., neboť se nejedná
o situaci výjimečnou, na které by byl dán veřejný zájem, ale o situaci naprosto standardní.
Je nutné vycházet ze zdejším soudem opakovaně vysloveného závěru, že přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podané správním orgánem je s ohledem na jeho postavení v systému
veřejné správy vyhrazeno zpravidla ojedinělým případům, mezi které judikatura zařadila
např. vrácení řidičského oprávnění duševně choré osobě, vystavení zbrojního průkazu
nebezpečnému recidivistovi, udělení povolení k obchodu s vojenským materiálem zločinnému
podniku apod. (srov. např. usnesení ze dne 19. 11. 2015, č. j. 6 Ads 228/2015 - 36, ve spojení
s usnesením rozšířeného senátu ze dne 24. 4. 2007, č. j. 2 Ans 3/2006 - 49).
[12] Nejvyšší správní soud tak neshledal, že by právní následky rozhodnutí znamenaly
pro stěžovatelku újmu, proto její návrh na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti zamítl.
[13] Soud závěrem dodává, že z rozhodnutí o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti nelze dovozovat jakékoliv závěry ohledně toho, jak bude rozhodnuto o samotné kasační
stížnosti (viz usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 10. 2005, č. j. 8 As 26/2005 - 76,
či již citované usnesení rozšířeného senátu č. j. 10 Ads 99/2014 - 59).
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2020
JUDr. Filip Dienstbier
předseda senátu