ECLI:CZ:NSS:2020:7.AS.421.2018:47
sp. zn. 7 As 421/2018 - 47
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci navrhovatele: P. K., zastoupen
Mgr. Pavlem Černohousem, advokátem se sídlem Lublaňská 398/18, Praha 2, proti
odpůrci: Úřad městské části Praha 4, se sídlem Antala Staška 2059/80b, Praha 4, v řízení
o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2018,
č. j. 11 A 156/2018 - 30,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 9. 2018, č. j. 11 A 156/2018 - 30,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I.
[1] Navrhovatel je na základě nájemní smlouvy uzavřené dne 12. 6. 2000 s Hlavním městem
Praha nájemcem pozemku parc. č. X v katastrálním území K., který se nachází na místní
komunikaci Budějovická. Na vymezené části uvedeného pozemku (nacházející se mezi
křižovatkou ulice Budějovická s ulicí Olbrachtova na severozápadní straně a křižovatkou ulice
Budějovická s ulicí Antala Staška na jihovýchodní straně) navrhovatel provozuje hlídané
parkoviště.
[2] Na základě žádosti společnosti Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a. s. o vydání
stanovení trvalého dopravního značení k projektu Integrace cyklo - Budějovická (Na Strži -
Olbrachtova) vydal odpůrce dne 30. 5. 2018 jako silniční správní úřad na území správního
obvodu Městské části Praha 4 podle §77 odst. 1 písm. c) a odst. 5 zákona č. 361/2000 Sb.,
o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním
provozu), ve znění pozdějších předpisů a vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla
provozu na pozemních komunikacích, pod č. j. P4/045338/18/OŽPAD/KRIZ, opatření obecné
povahy, jímž stanovil místní úpravu provozu na pozemní místní komunikaci Budějovická
spočívající v umístění specifikovaného dopravního značení (dále též „OOP Budějovická“).
[3] Dne 18. 6. 2018 podal navrhovatel u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“)
podle §101a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též
„s. ř. s.“) návrh na zrušení OOP Budějovická v části, která se týká pronajaté části pozemku
parc. č. X. Dle tvrzení navrhovatele nové dopravní značení zahrnuje mimo jiné umístění čáry
V 10d a značky IP 11c na pozemku, na němž provozuje hlídané parkoviště. Nová úprava
parkování daná uvedeným značením pak navrhovateli znemožňuje na pronajatém pozemku dále
vykonávat podnikatelskou činnost. Po realizaci OOP Budějovická tedy nemůže navrhovatel
pozemek využívat za tím účelem, ke kterému si jej pronajal.
II.
[4] Městský soud návrh na zrušení OOP Budějovická shora uvedeným rozsudkem zamítl.
Konstatoval, že je dána jeho pravomoc k projednání návrhu, neboť účastníkům provozu z OOP
Budějovická plynou jiné povinnosti, než by tito měli podle obecné úpravy provozu na pozemních
komunikacích. Návrh je rovněž včasný a navrhovatel je aktivně legitimován k jeho podání, neboť
jeho práva mohla být zasažena zejména omezením možnosti užívat danou pozemní komunikaci
jako účastník provozu či ohrožením či znemožněním jeho podnikatelské činnosti. Dále provedl
pětistupňový „algoritmus“ soudního přezkumu opatření obecné povahy dovozený judikaturou
Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 27. 9. 2005, č. j. 1 Ao 1/2005 - 98, č. 740/2006 Sb.
NSS). Dospěl k závěru, že odpůrce nevybočil z mezí své pravomoci a byl oprávněn stanovit
úpravu provozu na místní komunikaci. Dále ověřil, že řízení při vydávání OOP Budějovická
proběhlo řádně podle §171 až 174 správního řádu, včetně možnosti podání připomínek
či námitek, kterou však navrhovatel nevyužil. Z hlediska přiměřenosti právní regulace městský
soud označil za nesporné právo navrhovatele znát důvody vydání opatření obecné povahy,
zejména pak v čem převažuje veřejný zájem nad jeho zájmem jako nájemce podnikajícího
na dotčeném pozemku a důvody zásadních změn ve způsobu jeho užívání. Samotné OOP
Budějovická přitom žádné odůvodnění přiměřenosti jeho obsahu z hlediska nutnosti právní
regulace neobsahuje. Dle městského soudu je však notorietou, že cílem úprav spočívajících
v zavedení zón placeného stání je dopravní dostupnost a plynulost silničního provozu. Tento cíl
plyne z nařízení hlavního města Prahy, které odpůrce prostřednictvím OOP Budějovická fakticky
provedl. Zachování placeného parkoviště v režimu, v jakém jej až dosud provozoval navrhovatel,
je v rozporu s veřejným zájmem deklarovaným dlouhodobým plánem města Prahy regulovat
a omezit parkování ve vybraných lokalitách města tak, aby parkování bylo umožněno pouze
rezidentům při současném vybudování záchytných parkovišť na okrajích města. Pro navrhovatele
se nadto nejednalo o situaci nepředvídatelnou. Musel s ní naopak počítat s ohledem na čl. VII
bod 4 nájemní smlouvy (zakotvující ukončení smluvního vztahu v okamžiku, kdy nájemci nebyla
prodloužena platnost dosavadní místní úpravy dopravního značení) a na obsah rozhodnutí
odpůrce ze dne 22. 5. 2017, jímž byla stanovena místní a přechodná úprava silničního provozu
vyznačením dopravního značení s podmínkou, že v případě změny dopravního režimu
(„předpokládané zavedení zóny placeného stání“) nebo v případě neprodloužení platnosti tohoto
stanovení, bude komunikace uvedena do původního stavu. O neprodloužení platnosti stanovení
úpravy dopravního značení pak rozhodl týž orgán rozhodnutím ze dne 4. 6. 2018,
č. j. P4/63636/18/OŽPAD/KURK/DZ-003/18.
III.
[5] Proti tomuto rozsudku podal navrhovatel (dále též „stěžovatel“) v zákonné lhůtě kasační
stížnost z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s . Namítl, že městský soud
nesprávně dovodil zánik nájemní smlouvy ze dne 12. 6. 2000. Dle čl. VII bodu 4 nájemní
smlouvy je pozbytí její platnosti vázáno na právní moc rozhodnutí o neprodloužení platnosti
dosavadní úpravy místního dopravního značení. K tomu však v posuzované věci nedošlo, a soud
tak rozhodoval na podkladě svých domněnek. Jeho právní posouzení zániku nájemní smlouvy
pak představuje obcházení ustanovení o výpovědi v nájemní smlouvě. Tento způsob skončení
nájemní smlouvy neuplatňuje odpůrce ani v soukromoprávním sporu o neplatnosti výpovědi
dané odpůrcem. Z jednání odpůrce jasně plyne vůle ukončit nájemní vztah výpovědí, k čemuž je
třeba přihlédnout. Městský soud rovněž zcela sám doplnil za odpůrce zdůvodnění cíle úprav
dopravní sítě. Nejedná se přitom o žádnou notorietu, ale o tvrzení soudu, na něž stěžovatel
neměl možnost nějak reagovat. Toto tvrzení je navíc v rozporu s deklarovaným veřejným zájmem
na parkování rezidentů. Ani podle OOP Budějovická není parkoviště určeno pro rezidenty,
ale pro návštěvnická stání, přičemž cena účtovaná společností Technická správa komunikací
hl. m. Prahy, a. s. je vyšší než cena účtovaná stěžovatelem za parkování včetně ostrahy. Odpůrce
žádný veřejný zájem na změně režimu neprokázal, tento za něj dotvrdil až městský soud. Vada
řízení před správním orgánem spočívá dle stěžovatele v tom, že odpůrce na projednání jeho
námitek datovaných dne 6. 4. 2018 prakticky rezignoval, když je prohlásil za nepřípustné.
K žádnému vypořádání námitek stěžovatele tedy v řízení před odpůrcem nedošlo. Vada řízení
před městským soudem pak spočívá v tom, že stěžovateli bylo znemožněno vyjádřit se k soudem
vyslovenému právnímu názoru na ukončení smluvního vztahu i na existenci veřejného zájmu
na zavedení zón, případně navrhnout důkazy k prokázání opaku. Z uvedených důvodů stěžovatel
navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu i část opatření
obecné povahy Budějovická.
IV.
[6] Odpůrce ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že se s rozsudkem městského soudu plně
ztotožňuje a odkázal na své vyjádření k žalobě.
V.
[7] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační
stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná,
a stěžovatel je zastoupen advokátem v souladu s §105 odst. 2 s. ř. s. Poté přezkoumal napadený
rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil, zda
netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[8] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že napadený rozsudek je stižen vadou řízení, která
mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.], neboť
v řízení před městským soudem nebyly řádně zjišťovány podmínky řízení, jejichž absence by měla
za následek odmítnutí žaloby.
[9] Podle §101a odst. 1 s. ř. s. platí, že [n]ávrh na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho částí je
oprávněn podat ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech opatřením obecné povahy, vydaným správním orgánem,
zkrácen. Pokud je podle zákona současně oprávněn ve věci, ve které bylo opatřením obecné povahy užito, podat ve
správním soudnictví žalobu nebo jiný návrh, může navrhnout zrušení opatření obecné povahy jen společně
s takovým návrhem.
[10] Městský soud se v napadeném rozsudku mj. zabýval otázkou, zda stěžovateli svědčí
aktivní procesní legitimace k podání návrhu na zrušení OOP Budějovická. Dospěl přitom
k závěru, že „aktivní legitimace žalobce je nepochybná, neboť zákazové dopravní značky byly umístěny
bezprostředně na pozemku, který měl žalobce v nájmu a byl předmětem jeho podnikatelské činnosti. Tím mohla
být jeho práva zasažena několikerým způsobem, zejména omezením možnosti užívat danou pozemní komunikaci
jako účastník provozu či ohrožením či znemožněním jeho podnikatelské činnosti.“ Městský soud tak opírá
závěr o aktivní procesní legitimaci stěžovatele o to, že zákazové dopravní značky byly napadeným
OOP Budějovická umístěny na pozemku, který má stěžovatel v nájmu.
[11] Otázkou aktivní legitimace navrhovatele v řízení o zrušení opatření obecné povahy
nebo jeho části se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne
21. 7. 2009, č. j. 1 Ao 1/2009 - 4. V něm konstatoval, že „[b]ude-li již z obsahu samotných tvrzení
navrhovatele (doplněných případně postupem podle §37 odst. 5 věty první s. ř. s.) patrné, že i kdyby byla
pravdivá, nemůže být navrhovatel (zejména pro povahu věci nebo jinou zcela zjevnou skutečnost) ve své právní sféře
opatřením obecné povahy dotčen, je na místě odmítnout návrh jako nepřípustný podle §46 odst. 1 písm. c) s. ř. s.
Splnění podmínek aktivní procesní legitimace bude tedy dáno, bude-li stěžovatel logicky konsekventně a myslitelně
tvrdit možnost dotčení jeho právní sféry příslušným opatřením obecné povahy. To, zda je dotčení podle povahy věci
vůbec myslitelné, závisí na povaze a předmětu, obsahu a způsobu regulace prováděné konkrétním opatřením obecné
povahy, napadeným návrhem na jeho zrušení. Obecné podmínky přípustnosti návrhu podle §101a a násl. s. ř. s.
tedy lze formulovat jen ve velmi abstraktní rovině, neboť splnění podmínek §101a odst. 1 s. ř. s. je v podstatné
míře závislé na tom, jaké opatření obecné povahy je napadeno.“
[12] Aby tedy bylo možné učinit závěr o aktivní legitimaci k podání návrhu na zrušení opatření
obecné povahy, je nezbytné, aby navrhovatel tvrdil skutečnosti, které budou reflektovat napadené
opatření obecné povahy. Musí tedy existovat alespoň minimální možnost, že napadené opatření
obecné povahy je v teoretické rovině schopné vést k takovým dopadům do právní sféry
navrhovatele, které tento tvrdí.
[13] Jak bylo uvedeno výše, stěžovatel podal k městskému soudu návrh na zrušení OOP
Budějovická (č. j. P4/045338/18/OŽPAD/KRIZ). Svou aktivní legitimaci k podání návrhu
dovozoval z toho, že napadené OOP Budějovická umísťuje nové dopravní značení (tzv. „modré
pruhy“) rovněž na pozemku, na němž stěžovatel jako nájemce provozuje hlídané parkoviště,
a tímto dopravním značením vylučuje další užívání daného pozemku způsobem, ke kterému si jej
stěžovatel pronajal. OOP Budějovická tak zasahuje do výkonu jeho nájemního práva a práva
na podnikání.
[14] Z obsahu správního spisu vyplývá, že společnost sinpps s.r.o. požádala dne 9. 1. 2018
na základě pověření společnosti Technická správa komunikací hl. m. Prahy, a. s. o vydání
stanovení trvalého dopravního značení. Uvedená žádost byla podána ve věci: „Integrace cyklo -
Budějovická (Na Strži - Olbrachtova)“. Součástí správního spisu obsahujícího dokumentaci k OOP
Budějovická je pak i mapový podklad zachycující detailní úpravu dopravního značení na ulici
Budějovická, a to právě v úseku mezi křižovatkami s ulicemi Na strži a Olbrachtova dle výše
uvedené žádosti. Skutečnost, že právě tento mapový podklad se vztahuje k OOP Budějovická,
osvědčuje mj. to, že právě na něm je vyznačeno souhlasné stanovisko Krajského ředitelství
policie hlavního města Prahy č. j. KRPA-205360-3/ČJ-2017-0000DŽ, na které vydané OOP
Budějovická výslovně odkazuje. Z mapového podkladu ani dalších listin obsažených v dotčeném
správním spisu nevyplývá, že by OOP Budějovická dopadalo na jiné úseky komunikace
Budějovická než na úsek mezi křižovatkami s ulicemi Na Strži a Olbrachtova.
[15] Sporný pozemek, který má stěžovatel v nájmu a z jehož zasažení dopravním značením
dovozuje své dotčení na právech, se sice nachází rovněž na ulici Budějovická, avšak až v úseku
mezi křižovatkami ulice Budějovická s ulicemi Olbrachtova a Antala Staška. Tento úsek však
pouze navazuje na úsek mezi křižovatkami s ulicemi Na strži a Olbrachtova a OOP Budějovická
jej dle dostupných podkladů, jak bylo vysvětleno výše, nijak neupravuje. Závěr městského soudu
(že zákazové dopravní značky byly napadeným OOP Budějovická umístěny na pozemku, který
měl navrhovatel v nájmu), o nějž opírá aktivní legitimaci stěžovatele, proto nebylo možné
na základě dostupných podkladů učinit. Otázka aktivní legitimace tedy nebyla městským soudem
dostatečně zjištěna.
[16] S ohledem na tvrzení stěžovatele uvedená v návrhu na zrušení OOP Budějovická se pak
kasační soud neztotožnil ani se závěrem městského soudu, že aktivní legitimace vyplývá také
z omezení možnosti užívat danou pozemní komunikaci jako účastník provozu. Z návrhu
na zrušení OOP Budějovická je zřejmé, že stěžovatel jako účastník provozu žádné dopady do své
právní sféry nespatřuje a vůbec z nich nedovozuje svou aktivní legitimaci. Jak přitom bylo
uvedeno výše, pro posouzení aktivní procesní legitimace je ve smyslu usnesení rozšířeného senátu
č. j. 1 Ao 1/2009 - 5, podstatné právě to, jakou možnost dotčení svých práv navrhovatel tvrdí, a
zda je takové dotčení podle své povahy a povahy, předmětu a obsahu napadeného opatření
obecné povahy vůbec myslitelné. V posuzovaném případě je tedy rozhodné, zda OOP
Budějovická může mít, byť jen teoreticky, tvrzené dopady do právní sféry stěžovatele. Není pak
na místě, aby soud za stěžovatele dovozoval další situace vedoucí k jeho aktivní legitimaci,
např. tím, že stěžovatele bude stavět do role účastníka silničního provozu, jestliže argumentace
stěžovatele se takových skutečností ani vzdáleně netýká.
[17] Městský soud tedy v napadeném rozsudku učinil takové skutkové závěry, které zjevně
nemají oporu ve spisovém materiálu vztahujícímu se k OOP Budějovická. Jak bylo uvedeno výše,
dle mapových podkladů založených ve správním spise nedopadá OOP Budějovická na pozemky,
které má stěžovatel v nájmu. Není tedy bez dalšího zřejmé, z čeho městský soud ve svých
úvahách vycházel. Zdejšímu soudu je z úřední činnosti (řízení vedené pod sp. zn. 8 As 343/2018)
známo, že stěžovatel vede s odpůrcem další soudní řízení týkající se opatření obecné povahy
ze dne 31. 5. 2018, č. j. P4/74481/18/OŽPAD/Hab. Spisová dokumentace k uvedenému
opatření obecné povahy pak obsahuje mapové podklady zachycující dopravní značení ve vztahu
k celému území Městské části Praha 4, tedy i k úseku komunikace Budějovická, na níž stěžovatel
provozuje hlídané parkoviště. Z těchto podkladů však nelze usuzovat na to, že by se vztahovaly
rovněž k OOP Budějovická.
[18] Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že aktivní legitimace
stěžovatele nebyla v řízení před městským soudem řádně zjištěna, neboť z dostupných podkladů
nebylo možné učinit skutkové a právní závěry, ke kterým městský soud v napadeném rozsudku
dospěl.
[19] Aktivní procesní legitimace je jednou z podmínek řízení, přičemž její nedostatek je podle
§46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. důvodem k odmítnutí žaloby. Podle §110 odst. 1 s. ř. s., části
za středníkem platí, že jestliže již v řízení před krajským soudem byly důvody pro zastavení řízení, odmítnutí
návrhu nebo postoupení věci, rozhodne o tom současně se zrušením rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní
soud. Přestože podklady založené ve správním spise nesvědčí tomu, že by byl stěžovatel aktivně
legitimován k podání návrhu na zrušení OOP Budějovická (s ohledem na vymezení způsobu
dotčení jeho právní sféry), neshledal Nejvyšší správní soud důvod k postupu podle citovaného
ustanovení s. ř. s. Považoval totiž za vhodné zohlednit nálezy Ústavního soudu ze dne
24. 2. 2004, sp. zn. I. ÚS 654/03, a především ze dne 14. 8. 2019, sp. zn. II. ÚS 2398/18.
V prvním uvedeném nálezu Ústavní soud vymezil základní rámec ve vztahu k otázce
předvídatelnosti rozhodnutí. Uvedl, že „jedním z aspektů práva na spravedlivý proces je na jedné straně
postulát alespoň minimální míry předvídatelnosti soudního rozhodnutí, na straně druhé požadavek, aby se soud
příslušným způsobem vypořádal s námitkami, jež účastník řízení uplatňuje. Jestliže rozhodnutí soudu je pro
účastníka řízení s ohledem na dosavadní stav řízení, stav dokazování, existující procesní situaci a především
uplatněné právní námitky překvapivé, nelze hovořit o tom, že soud dostál své povinnosti poskytovat jednotlivci
soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny.“
[20] V nálezu sp. zn. II. ÚS 2398/18 se Ústavní soud zabýval otázkou překvapivosti soudního
rozhodnutí velmi podrobně právě ve vztahu k rozsudku Nejvyššího správního soudu, kterým
bylo po čistě meritorním přezkumu věci v řízení před krajským soudem rozhodnuto o zrušení
dotčeného rozsudku krajského soudu a odmítnutí žaloby z důvodu volby nesprávného žalobního
typu. Ústavní soud uvedl, že „[a]čkoli se prvostupňový rozsudek i kasační stížnost stěžovatele týkaly merita
věci, Nejvyšší správní soud žalobu stěžovatele odmítl postupem podle §110 odst. 1 s. ř. s. z důvodu nesprávné
volby žalobního typu, aniž by účastníky řízení vyzval k vyjádření k této právní otázce. Napadené rozhodnutí
Nejvyššího správního soudu však bylo pro stěžovatele nepředvídatelné, a tedy překvapivé, neboť je založeno na
zcela nové právní argumentaci, která nebyla předmětem dosavadního řízení a ke které účastníci řízení neměli
možnost se v průběhu řízení vyjádřit. Kasační stížnost stěžovatele, vyjádření vedlejšího účastníka, ani replika
stěžovatele se žádným způsobem netýkaly procesních otázek, jelikož tyto nebyly předmětem dosavadního soudního
řízení. Stěžovatel tak neměl příležitost účinně uplatnit své argumenty ve vztahu ke klíčové právní otázce, na jejímž
řešení napadené rozhodnutí Nejvyššího správního soudu spočívá, tedy k volbě správného žalobního typu. (…)
V tomto kontextu se navíc jeví jako nevhodné odmítnutí stěžovatelovy žaloby přímo Nejvyšším správním soudem.
Smyslem pravomoci Nejvyššího správního soudu odmítnout žalobu podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. je
urychlení řízení před správními soudy ve specifických situacích. Pokud Nejvyšší správní soud ruší rozhodnutí
krajského soudu a zároveň jej zavazuje k určitému (jednoznačnému) procesnímu rozhodnutí, může být z pohledu
procesní efektivity vhodnější, aby dané procesní rozhodnutí (např. odmítnutí žaloby) učinil přímo Nejvyšší správní
soud. Ústavním omezením tohoto postupu je však právě zákaz překvapivých rozhodnutí, a to především v situaci,
kdy může být předmětná právní otázka mezi účastníky řízení sporná (srov. také Kühn, Z. §110. In: Kühn, Z.
a kol. Soudní řád správní: Komentář. Wolters Kluwer 2019, s. 1017).“
[21] V nyní posuzovaném případě je situace obdobná. Posouzení otázky aktivní legitimace
stěžovatele dosud vůbec nebylo předmětem sporu a jedná se tedy o novou právní argumentaci,
ke které neměly strany sporu možnost se jakkoliv vyjádřit. Žádné z jednotlivých podání
stěžovatele ani odpůrce s výjimkou samotného návrhu na zrušení OOP Budějovická se aktivní
legitimace stěžovatele netýkalo. Závěry zdejšího soudu jsou navíc zcela odlišné od právního
posouzení, které ve vztahu k aktivní legitimaci stěžovatele provedl městský soud. Nepochybně to
však byl právě městský soud, jehož úkolem bylo tuto otázku řádně posoudit na základě
dostupných podkladů a v případě potřeby stěžovatele vyzvat postupem podle §37 odst. 5 s. ř. s.
k upřesnění či vyjasnění jeho návrhu. Aktivní procesní legitimaci navrhovatele v řízení o zrušení
opatření obecné povahy nelze presumovat toliko na základě tvrzení uvedených v návrhu. Je
nezbytné ověřit správnost těchto tvrzení jejich konfrontací s podklady založenými ve správním
spise (především mapovými), případně navrhovatele upozornit na zjištěné nedostatky bránící
meritornímu projednání věci. Úkolem Nejvyššího správního soudu však není suplovat tuto
činnost městského soudu, která z podstaty věci předchází věcnému posouzení návrhu.
[22] S ohledem na citovanou judikaturu Ústavního soudu Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek městského soudu podle §110 odst. 1 s. ř. s. zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
V něm bude městský soud vázán právním názorem vysloveným v tomto rozsudku (§110
odst. 4 s. ř. s.). V dalším řízení tudíž městský soud řádně posoudí aktivní procesní legitimaci
stěžovatele ve vztahu k OOP Budějovická.
[23] Do konečného vyjasnění otázky procesní legitimace stěžovatele nelze provést přezkum
meritorních závěrů městského soudu. Nejvyšší správní soud nicméně považuje za vhodné
doplnit, že nedošlo ke stěžovatelem namítané vadě řízení před správním orgánem spočívající
v tom, že odpůrce řádně neprojednal jeho písemné připomínky, resp. námitky proti návrhu
opatření obecné povahy ze dne 6. 4. 2018 a tyto prohlásil za nepřípustné. Ve správním spisu,
který byl předložen Nejvyššímu správnímu soudu, nebylo stěžovatelem označené podání
založeno. Zdejší soud si proto vyžádal od odpůrce jeho předložení. Z obsahu podání ze dne
6. 4. 2018 pak zjistil, že se jedná o námitky směřující proti návrhu opatření obecné povahy
č. j. P4/044591/18/OŽPAD/PVLA-STA 41/18, ze dne 28. 3. 2018, jehož předmětem bylo
stanovení přechodné místní úpravy na pozemních komunikacích. Nejednalo se tedy o námitky
proti návrhu OOP Budějovická. Dle obsahu správního spisu tedy stěžovatel proti návrhu nyní
posuzovaného OOP Budějovická skutečně žádné námitky neuplatnil, nemohlo tak dojít
k vytýkanému pochybení při jejich vypořádání.
[24] V dalším řízení městský soud rozhodne o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. července 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu