ECLI:CZ:NSS:2020:8.ADS.90.2020:44
sp. zn. 8 Ads 90/2020 - 44
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Jitky
Zavřelové a Petra Mikeše v právní věci žalobce: M. K., zastoupený Mgr. Ondřejem Janouškem,
advokátem se sídlem U Tří lvů 296/8, České Budějovice, proti žalované: Česká správa
sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 9.
2019 čj. X, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích
ze dne 27. 5. 2020, čj. 54 Ad 15/2019-34,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 5. 2020, čj. 54 Ad 15/2019-34,
se r uší a věc se v rací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Rozhodnutím ze dne 13. 5. 2019, čj. X, žalovaná zamítla žádost žalobce (dále
„stěžovatel“) o přiznání invalidního důchodu pro nesplnění podmínky potřebné doby pojištění v
období rozhodném pro vznik nároku na invalidní důchod stanovené §38 písm. a) ve spojení
s §40 odst. 1 a 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o důchodovém pojištění“). Podle posudku o invaliditě Okresní správy sociálního
zabezpečení České Budějovice (dále „OSSZ“) ze dne 15. 4. 2019 byl sice stěžovatel uznán
invalidním v prvním stupni invalidity, neboť pokles pracovní schopnosti činil 35%, avšak datum
vzniku invalidity bylo stanoveno až na 30. 1. 2018. V rozhodném období, které se odvíjelo od
tohoto data, tedy stěžovatel nezískal potřebnou dobu pojištění.
[2] Námitky stěžovatele žalovaná v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítla a potvrdila
rozhodnutí ze dne 13. 5. 2019, neboť posudek žalované o invaliditě ze dne 22. 8. 2019
vypracovaný pro účely námitkového řízení potvrdil datum vzniku invalidity k 30. 1. 2018. Toto
rozhodnutí stěžovatel napadl žalobou, kterou Krajský soud v Českých Budějovicích shora
uvedeným rozsudkem zamítl.
[3] Krajský soud své závěry opřel o posudek posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí v Českých Budějovicích (dále „posudková komise“) ze dne 20. 4. 2020, který
vyhodnotil jako úplný, objektivní a dostačující ke komplexnímu posouzení poklesu pracovní
schopnosti stěžovatele, jakož i ke stanovení data vzniku invalidity. Posudek se podle krajského
soudu vypořádal se všemi existujícími zdravotními postiženími stěžovatele, vzal v úvahu i vývoj
jeho onemocnění a vysvětlil, že v roce 2014 došlo k odnětí invalidity z důvodu jejího
posudkového nadhodnocení v roce 2012. Posudková komise podle krajského soudu postavila
najisto rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele a z toho
plynoucí datum vzniku jeho invalidity od 30. 1. 2018. K námitce stěžovatele, že v jeho
zdravotnické dokumentaci nejsou založeny důležité lékařské zprávy, jež však blíže nespecifikoval,
krajský soud uvedl, že je vždy na pojištěnci, aby zprávy z odborných zdravotních vyšetření
předával do své zdravotní dokumentace praktickému lékaři nebo posudkové komisi, jejímž
úkolem je právě zprávy z odborných lékařských vyšetření z hlediska posudkového zhodnotit
a vyvodit z nich posudkový závěr. Posudková komise nemůže v tomto směru plnit roli
vyšetřovatele. Posudková komise v souladu s platnou právní úpravou posuzuje shromážděnou
dokumentaci a vyvozuje z ní závěry, což se v dané věci stalo. K tomu krajský soud uvedl,
že z posudkových hodnocení a shromážděných zpráv z odborných lékařských vyšetření vyplývá
vyslovený posudkový závěr, který je srozumitelně a řádně odůvodněn. Nesouhlas stěžovatele
s datem vzniku jeho invalidity je odůvodňován jeho subjektivním hodnocením. Je třeba vzít
v úvahu, že datum vzniku invalidity je vždy stanovováno na základě objektivních zjištění
a konkrétních podkladů, na základě nichž lze takový závěr vyslovit. Z takto učiněných závěrů
posudkové komise o datu vzniku a stupni invalidity krajský soud vyšel a nemohl je měnit, neboť
k tomu nemá potřebné medicínské znalosti.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[4] Stěžovatel napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, podle jejího obsahu
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen „s. ř. s.“).
[5] Stěžovatel uvedl, že nároku na invalidní důchod podle žalované brání nedostatečná doba
pojištění, což je ale důsledkem toho, že mu byl v roce 2014 odňat invalidní důchod, a to i přesto,
že byl a je v důsledku zdravotních indispozic dramaticky omezen v možnostech výkonu
výdělečné činnosti a tím účasti na důchodovém pojištění. V tomto směru poukázal na svůj
setrvale špatný zdravotní stav, přičemž od prvního posouzení jeho zdravotního stavu lékařskou
posudkovou službou v roce 2010 nedošlo k žádnému významnému zlepšení, jeho stav se naopak
zhoršuje. Od počátku nesouhlasil s odnětím invalidního důchodu ode dne 10. 3. 2014,
ač si je vědom, že se proti tehdejšímu rozhodnutí o odnětí důchodu nebránil soudní cestou.
Presumpce správnosti správního rozhodnutí ale neznamená jeho nezpochybnitelnou
kategorickou správnost. Nebýt totiž nesprávného odejmutí invalidního důchodu od roku 2014
do roku 2019, podmínky nároku na invalidní důchod by splnil.
[6] Uvedl také, že v řízení před krajským soudem nebyl zastoupen, což sice nepředstavuje
vadu řízení, přesto by soudy v takovém případě měly v souladu se svojí dřívější rozhodovací praxí
co možná nejvíce šetřit procesní práva nezastoupeného účastníka a v dostatečné míře jej poučit
o jeho právech a povinnostech.
[7] Stěžovatel dále namítl vadu řízení před soudem spočívající v tom, že se krajský soud zcela
nekriticky ztotožnil se závěry posudkové komise, resp. lékařské posudkové služby OSSZ
a žalované. Podle stěžovatele vykazuje posudek posudkové komise neúplnost a jistou svévoli,
neboť selektivně považuje za určující pouze ty části zdravotnické dokumentace stěžovatele, jež
potvrzují pro něj nepříznivé závěry. Naopak nevěnuje pozornost odborným zprávám specialistů,
které závěry posudkové komise přinejmenším relativizují či dokonce popírají. Krajský soud
se jeho výhradami k odborným závěrům nikterak věcně nezabýval a ani neprovedl stěžovatelem
navržené důkazy. Stěžovatel sice souhlasí s tím, že otázky zdravotního stavu jsou v jádru
otázkami odbornými, nikoli právními, nicméně právě proto navrhl k provedení důkazy výslechem
svých odborných lékařů, kteří by se po odborné stránce mohli vyjádřit k závěrům posudkové
komise. Krajský soud si mohl na základě jejich výpovědí učinit úsudek o (ne)správnosti závěrů
uvedených v posudku. V případě pochybností pak mohl nechat vypracovat např. i odborný
znalecký posudek.
[8] Stěžovatel se dále ohradil proti tvrzení, že se jednání posudkové komise nezúčastnil
na vlastní žádost. Nemožnost jeho přítomnosti mu byla s odkazem na epidemii fakticky vnucena
při telefonickém hovoru o stanovení termínu jednání, neboť původně stanovený termín byl
zrušen nikoli jeho vinou. V důsledku své nepřítomnosti pak považuje vypracovaný posudek
za nesprávný a zavádějící, čímž byl zkrácen na svých právech.
[9] Dále stěžovatel namítl, že krajský soud rezignoval na svoji povinnost dostatečně zjistit
skutkový stav věci. Jeho námitku, že ve zdravotnické dokumentaci, z níž vycházela posudková
komise, mohou chybět některé lékařské zprávy, totiž odmítl s tím, že je povinností stěžovatele
předkládat svému obvodnímu lékaři všechny takové zprávy. Uvedený požadavek považuje,
vzhledem ke svému zdravotnímu stavu a vysokému stupni digitalizace zdravotní dokumentace,
za velice striktní a přísný. V souhrnu s nestandardním průběhem posuzování svého zdravotního
stavu je přesvědčený, že závěry posudkové komise jsou či alespoň mohou být nesprávné. V této
souvislosti též poukázal na to, že lékařská posudková služba ani posudková komise nejsou zcela
nezávislé, neboť jsou systémově propojeny se správními orgány. Právě i proto bylo vhodné
seznámit se s názory nezávislých odborných lékařů, příp. soudního znalce.
[10] Stěžovatel v dalším odkázal na své vyjádření učiněné při ústním jednání konaném
u krajského soudu dne 27. 5. 2020. Závěrem se ohradil proti účelovému tvrzení o dřívějším
nadhodnocení svého zdravotního stavu. Jeho zdravotní stav je zlehčován, přestože trpí
vícečetnými a závažnými poruchami zdraví, jež se většinově týkají oběhové soustavy a vykazují
negativní synergický efekt a s plynoucím časem jen prohlubují jeho invaliditu, jak by mohli
potvrdit jeho ošetřující lékaři. Krajský soud ani při přezkumu pouhé úplnosti a přesvědčivosti
posudku nemůže přehlížet námitky stěžovatele a spokojit se s na první pohled formální
správností.
[11] Stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
[12] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti nejprve ve stručnosti rekapitulovala svá
skutková zjištění ze správního řízení a rozhodnou právní úpravu. Ztotožnila se se závěrem
krajského soudu, že stěžovatel mohl rozhodnutí o odnětí invalidního důchodu z roku 2014
napadnout námitkami či samostatnou správní žalobou, a pokud tak neučinil, je nyní nutné
vycházet z hodnocení posudkové komise. Souhlasí se závěrem krajského soudu, že posudek
naplnil požadavky úplnosti a přesvědčivosti, a vypořádal se se všemi rozhodnými skutečnostmi,
přičemž posudkový závěr byl náležitě a přesvědčivě odůvodněn. Dále se obecně vyjádřila
k postavení a úkolům posudkové komise, a náležitostem posudku o invaliditě, jak plynou z právní
úpravy. Závěrem konstatovala, že nemá důvod pochybovat ani o zákonnosti a objektivitě
napadeného rozsudku a s právním názorem krajského soudu se ztotožnila. Navrhuje zamítnutí
kasační stížnosti jako nedůvodné.
III. Posouzení Nejvyšším správním soudem
[13] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná.
[14] Stěžejním tématem kasačních námitek stěžovatele, jež se prolíná již správním řízením
a řízením před krajským soudem, je nesouhlas stěžovatele se stanovením data vzniku invalidity
od 30. 1. 2018. Stěžovatel tvrdí, že v důsledku stanovení data invalidity až od tohoto dne nezískal
potřebnou dobu pojištění, a tedy invalidní důchod. Uvádí, že pokud by v březnu 2014 nedošlo
k nesprávnému odnětí invalidního důchodu v důsledku nesprávného posouzení jeho zdravotního
stavu, potřebnou dobu pojištění by získal.
[15] Nejvyšší správní soud předně poznamenává, že řízení o dávkách důchodového pojištění
je specifické v tom, že pravomocná správní rozhodnutí netvoří překážku věci rozhodnuté v tom
smyslu, že by nebylo možné se ke skutečnostem, o nichž již bylo jednou rozhodnuto, později
vyjádřit znovu a případně jinak. Rozhodnutí o dávkách důchodového pojištění jsou totiž
vydávána s „výhradou změny poměrů“ (cum clausula rebus sic stantibus). V široké míře se zde
připouští změna pravomocného rozhodnutí o dávce, a to jak vlivem nových skutečností, které
nastaly po právní moci rozhodnutí, tak vlivem skutečností, které existovaly v době rozhodování,
a přihlíží se k nim dodatečně (viz např. rozsudek ze dne 12. 7. 2006, čj. 6 Ads 58/2005-44, ze dne
25. 1. 2018, čj. 1 Ads 115/2017-45 a další). Z tohoto důvodu lze dát stěžovateli za pravdu,
že v tomto řízení se lze zabývat otázkou, zda datum vzniku invalidity bylo stanoveno správně
až k 30. 1. 2018, respektive zda nebyl stěžovatel invalidní již daleko dříve (třeba i v době odnětí
invalidního důchodu).
[16] Z rozhodnutí žalované plyne, že pokles pracovní schopnosti stěžovatele činí 35 %, čímž
je splněna podmínka pro vznik invalidity prvního stupně, není však splněna podmínka získání
potřebné doby pojištění v tzv. rozhodném období před vznikem invalidity. Stěžovateli bylo
v době vzniku invalidity více než 38 roků, tudíž byla zkoumána obě rozhodná období (§40
zákona o důchodovém pojištění). V prvním rozhodném období (získání alespoň pěti roků
potřebné doby pojištění z období posledních deseti roků před vznikem invalidity, tj. v době
od 30. 1. 2008 do 29. 1. 2018) získal žalobce pouze 1 rok a 172 dnů pojištění. V druhém
rozhodném období (získání deseti roků potřebné doby pojištění z období posledních dvaceti
roků před vznikem invalidity, tj. v době od 30. 1. 1998 do 29. 1. 2018) získal žalobce pouze
6 roků a 47 dnů doby pojištění.
[17] Nejvyšší správní soud s odkazem na ustálenou judikaturu uvádí, že posouzení míry
poklesu pracovní schopnosti, včetně data vzniku invalidity, je otázkou odbornou, medicínskou,
a rozhodnutí soudu tak závisí především na odborném lékařském posouzení. Ve správním řízení
o dávce podmíněné zdravotním stavem posuzuje zdravotní stav žalovaná [§5 písm. i) zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci provádění sociálního zabezpečení]. Podrobně upravuje postup při
posuzování zdravotního stavu §8 téhož zákona, který stanoví povinnost a oprávnění OSSZ
vypracovat posudek o tom, zda zdravotní stav žadatele o dávku odůvodňuje její poskytnutí (§8
odst. 7 zákona o organizaci provádění sociálního zabezpečení). Při posuzování invalidity vychází
OSSZ zejména z nálezu ošetřujícího lékaře, popřípadě výsledků funkčních vyšetření a výsledků
vlastního vyšetření lékaře, který plní úkoly okresní správy sociálního zabezpečení, a z podkladů
stanovených jinými právními předpisy (§8 odst. 8 zákona o organizaci provádění sociálního
zabezpečení).
[18] Ani v řízení před správním soudem si soud nemůže učinit úsudek o zdravotním stavu
a pracovní schopnosti účastníka řízení sám. Podle §4 odst. 2 zákona o organizaci provádění
sociálního zabezpečení posuzuje zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění Ministerstvo práce a sociálních
věcí, které za tímto účelem zřizuje jako své orgány posudkové komise. Posudkové komise jsou
oprávněny posoudit pokles pracovní schopnosti a zaujmout posudkové závěry o invaliditě, jejím
vzniku, trvání či zániku. Posudkové řízení je specifickou formou správní činnosti (srov. §16a
zákona o organizaci provádění sociálního zabezpečení) spočívající v posouzení zdravotního stavu
občana a některých důsledků z něj vyplývajících pro oblast sociálního zabezpečení
a důchodového pojištění. Postup posudkového orgánu, jehož hlavním obsahem je posudková
činnost, předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového
lékařství. I tyto posudky nicméně hodnotí soud jako každý jiný důkaz podle zásad upravených
v ustanovení §77 odst. 2 s. ř. s. S ohledem na jeho mimořádný význam v tomto řízení bývá tento
posudek důkazem rozhodujícím, to však jen v případech, kdy z hlediska své celistvosti
a přesvědčivosti nevzbuzuje žádných pochyb, a nejsou-li tu ani žádné jiné skutečnosti nebo
důkazy, kterými by správnost posudku mohla být zpochybněna. Je proto třeba, aby posudková
komise v posudku zohlednila veškeré doložené lékařské zprávy (úplnost posudku) a jasně
a srozumitelně se vypořádala se všemi námitkami posuzovaného a odůvodnila případné rozpory
mezi jednotlivými lékařskými zprávami a posudkem, eventuálně předchozími posudky
(přesvědčivost posudku). Posudek tak musí splňovat požadavky úplnosti a přesvědčivosti (např.
rozsudky ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS; ze dne 3. 4. 2013,
čj. 6 Ads 158/2012-24; ze dne 10. 5. 2013; čj. 6 Ads 12/2013-22, ze dne 10. 5. 2013,
čj. 6 Ads 25/2013-26; nebo čj. 6 Ads 40/2016-20, bod 11). V případě potřeby nicméně může
soud uložit též zpracování posudku soudem ustanoveným znalcem z oboru posudkového
lékařství.
[19] Stanovení data vzniku invalidity „patří nesporně k zásadním posudkovým závěrům, a to s ohledem
na jeho význam pro posouzení podmínek vzniku nároku na invalidní důchod. Datum vzniku invalidity by mělo
být objektivně a přesvědčivě odůvodněno. Vznik invalidity je základním a výchozím předpokladem pro stanovení
data, od něhož je důchod přiznáván. Invalidita jako posudkově - medicínská kategorie vzniká od okamžiku, kdy
lze zdravotní stav pojištěnce považovat za dlouhodobě nepříznivý v důsledku nemoci či úrazu. Ke vzniku
invalidity dochází tehdy, jestliže je zřejmé, že zdravotní postižení pojištěnce je trvalé a zlepšení zdravotního stavu
nelze očekávat. Konstantní judikatura se shoduje v tom, že datum vzniku invalidity je objektivně existujícím
stavem a nelze ho proto stanovit na základě nahodilých skutečností, jakými v konkrétním případě mohou být
např. hospitalizace, datum lékařského vyšetření, datum podání žádosti o invalidní důchod, datum skončení
výplaty nemocenského, je-li podle zdravotních změn a vyšetření možné spolehlivě usoudit, ke kterému datu
invalidita skutečně vznikla“ (rozsudek ze dne Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 7. 2012,
čj. 6 Ads 61/2012-15, bod 15). Již v rozsudku ze dne 19. 8. 2004, čj. 3 Ads 6/2004-47,
č. 404/2004 Sb. NSS, Nejvyšší správní soud konstatoval, že datum diagnostikování nemoci
či datum hospitalizace související se zdravotními obtížemi touto nemocí vyvolanými,
je skutečností nahodilou. Ke shodnému závěru dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne
6. 3. 2018, sp. zn. III. ÚS 4160/16 (N 40/88 SbNU 553): „ … datum návštěvy u lékaře je nutno
kvalifikovat jako datum nahodilé, které ještě nevypovídá o skutečném datu vzniku onemocnění majícího
za následek vznik invalidity. Takto stanovené datum je totiž dáno tím, kdy došlo k vyhledání lékařské pomoci
stěžovatelkou“. Nelze-li datum invalidity stanovit alespoň s vysokou pravděpodobností, např.
vznikala-li invalidita postupně, je třeba tuto skutečnost blíže zdůvodnit a uvést den, kdy již byla
její existence nepochybná (např. rozsudky čj. 3 Ads 6/2004-47 a čj. 6 Ads 61/2012-15).
Na druhou stranu stanovení data vzniku invalidity podle data lékařského vyšetření je možné
a judikatura Nejvyššího správního soudu takový postup akceptuje, např. podle rozsudku
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 4. 2017, čj. 10 Ads 259/2016-33, „[s]tanovení data vzniku
invalidity dnem odborného lékařského vyšetření není obecně vyloučeno, obzvlášť pokud posuzovaná osoba
navštěvuje příslušného odborného lékaře pravidelně a dostatečně často, aby bylo možno z lékařských zpráv vyčíst,
kdy se zdravotní stav natolik zhoršil, že byly naplněny podmínky invalidity (srov. rozsudek NSS ze dne
29. 8. 2012, čj. 4 Ads 69/2012-19)“. Platí pak, že při určování poklesu pracovní schopnosti
se vychází ze zdravotního stavu pojištěnce doloženého výsledky funkčních vyšetření (§39 odst. 4
zákona o důchodovém pojištění).
[20] V nyní projednávané věci bylo datum vzniku invalidity od 30. 1. 2018 stanoveno již
v posudku OSSZ ze dne 15. 4. 2019, ve kterém posuzující lékař poukázal na předchozí žádost
o invalidní důchod a posudek ze dne 26. 2. 2018 zpracovaný právě pro účely tohoto předchozího
řízení. Už v tomto posudku bylo datum vzniku invalidity určeno dnem 30. 1. 2018 a bylo
vztaženo k datu kardiologického vyšetření z téhož dne provedeného ošetřujícím lékařem
stěžovatele MUDr. L. Uvedené datum následně potvrdily další posudky, a to posudek zpracovaný
pro účely námitkového řízení ze dne 22. 8. 2019 a také posudek posudkové komise z 20. 4. 2020
zpracovaný pro účely řízení před soudem.
[21] Námitkou stěžovatele o nesprávném stanovení data vzniku invalidity až od 30. 1. 2018,
tedy k datu odborného nálezu ošetřujícího kardiologa, se krajský soud vypořádal v bodech 16
až 19 napadeného rozsudku a uzavřel, že „[d]atum vzniku invalidity byl stanoven na den 30.1 2018
po podrobném hodnocení vývoje zdravotního stavu žalobce“. Krajský soud se však nevyjádřil k otázce
možné nahodilosti takto stanoveného data vzniku invalidity v kontextu výše citovaných závěrů
Nejvyššího správního soudu.
[22] Podle Nejvyššího správního soudu ani jeden z posudků, jež pracují s datem 30. 1. 2018
neobsahuje přesvědčivé zdůvodnění, proč až ke dni lékařského vyšetření se začalo jednat
o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav způsobující pokles pracovní schopnosti stěžovatele
o zákonem předpokládaných 35 % potřebných pro vznik invalidity prvního stupně. Posudky
pouze vycházejí z výsledků kardiologického vyšetření, aniž se zabývají otázkou, zda mohla
invalidita vznikat postupně, proč ještě v roce 2015 zdravotní stav stěžovatele vznik invalidity
nezakládal a ke dni 30. 1. 2018 již ano. Tuto pochybnost pak nerozptyluje ani posudek posudkové
komise ze dne 20. 4. 2020.
[23] Posudková komise v posudkovém závěru potvrdila zařazení stěžovatelova zdravotního
postižení do kapitoly IX, oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou
se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě
a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (vyhláška o posuzování
invalidity). Z taxačního rozmezí 20-40 % zvolila (potvrdila) míru poklesu pracovní schopnosti
35 %, čímž zohlednila nutnost omezení fyzické námahy v důsledku přítomnosti X bez možnosti
e. ošetření. K datu vzniku invalidity pouze uvedla, že „[z]dravotní postižení není takového stupně,
závažnosti a rozsahu, aby k datu 31. 1. 2018 [pozn. NSS správně 30. 1. 2018] a také v době tomuto datu
předcházející, odůvodňovalo stanovení vyšší míry poklesu pracovní schopnosti, než jak je výše vyhodnoceno …“.
Vliv na dřívější vznik invalidity neměla ani žádná z vedlejších diagnóz. Výslovně pak komise
přiznává, že datum vzniku invalidity je stanoveno výhradně na základě výsledku kardiologického
vyšetření dne 30. 1. 2018. Zdůvodňuje to odkazem na metodický materiál lékařské posudkové
služby, podle nějž může být dnem vzniku invalidity mj. i „den, kdy se prokáží posudkově významné
skutečnosti, které ve vzájemné souvislosti svědčí o dopadu na schopnost soustavně pracovat / poklesu pracovní
schopnosti do úrovně invalidity a tyto skutečnosti jsou v souladu s poznatky lékařské vědy o dynamice vývoje a
průběhu konkrétního zdravotního postižení a zjištěními odborného lékaře“. I kdyby uvedený způsob
stanovení data vzniku invalidity obstál ve světle výše uvedené rozhodovací praxe o nahodilosti
data vyšetření, posudková komise se ve svém posudku vůbec nezabývala dynamikou vývoje a
průběhu konkrétního zdravotního postižení a ani přesvědčivě nezhodnotila posudkově významné
změny zdravotního stavu, jak byly zjištěny při jednotlivých odborných vyšetřeních.
[24] Nejvyšší správní soud předně vnímá značnou časovou proluku mezi kardiologickými
vyšetřeními stěžovatelova zdravotního stavu v době od února 2015 do ledna 2018. Je primárně
věcí stěžovatele, aby absolvoval odborná vyšetření, jejichž výstupy by předkládal posudkovým
lékařům za účelem posouzení zdravotního stavu z hlediska možné invalidity. Chybějící odborná
zjištění jistě znesnadňují či komplikují stanovení dřívějšího data vzniku invalidity alespoň
s vysokou pravděpodobností, nemohou to však zcela vyloučit, resp. není-li to možné, je třeba
tuto skutečnost blíže zdůvodnit. Uvedená proluka tak sama o sobě nemůže znamenat, že nelze
stanovit datum vzniku invalidity do období před pozdějším vyšetřením, tj. před 30. 1. 2018. Aby
datum vzniku invalidity nebylo založeno na nahodilé události v podobě data odborného
vyšetření, počítá i metodický materiál lékařské posudkové služby (viz předchozí bod [23])
výslovně s podmínkou, že vyšetřením zjištěné posudkově významné skutečnosti jsou v souladu
s poznatky lékařské vědy o dynamice vývoje a průběhu konkrétního zdravotního pojištění. Jinými
slovy, při chybějících odborných zjištěních, jako je tomu v případě stěžovatele, je povinností
posudkových lékařů a posudkové komise přesvědčivě zdůvodnit v kontextu dynamiky vývoje
a průběhu kardiologických potíží stěžovatele, proč nemohla invalidita vzniknout již dříve,
tj. v období téměř tří let mezi odbornými vyšetřeními.
[25] Konkrétně by takové zdůvodnění mělo obsahovat především odborný rozbor daného
zdravotního postižení a v prvním kroku srozumitelné vysvětlení, že naměřené hodnoty, resp.
jejich změny, představují posudkově významné skutečnosti a v kroku druhém pak zdůvodnění,
že tyto posudkově významné změny nemohly být s vysokou mírou pravděpodobnosti
u stěžovatele přítomny již v předchozím období, a to právě s ohledem na lékařské poznatky
o dynamice vývoje a průběhu daného zdravotního postižení. Laicky řečeno, že se posudkově
významné zhoršení zdravotního stavu stěžovatele zjištěné odborným vyšetřením podařilo
„zachytit“ v samotném počátku a nic tedy nenasvědčuje tomu, že mohlo s vysokou
pravděpodobností existovat již (i) dříve. Jinak bude datum vyšetření nikoli dnem vzniku
invalidity, ale pouze dnem, kdy došlo k vyhledání lékařské pomoci stěžovatelem
(nález ÚS sp. zn. III. ÚS 4160/16).
[26] Jak zdejší soud uvedl výše v bodech [22] a [23], žádný z posudků (ani posudek posudkové
komise) takové přesvědčivé zdůvodnění s poukazem na vývoj zdravotních problému stěžovatele
neobsahuje. Ve smyslu předchozích úvah bylo stěžejní, aby se posudková komise zaměřila
na posudkově významné změny zdravotního stavu, jak byly zjištěny při jednotlivých odborných
vyšetřeních a s těmi se náležitě vypořádala.
[27] Není úkolem Nejvyššího správního soudu dohledávat či domýšlet odborné lékařské
důvody, jež mohly vést posudkové lékaře a komisi k jejím závěrům. Nelze si však nepovšimnout,
že stěžejními medicínskými ukazateli pro zařazení stěžovatele do příslušné položky kapitoly IX,
oddílu A v rámci přílohy k vyhlášce o posuzování invalidity, a pro určení procentní míry poklesu
pracovní schopnosti byly především tzv. X klasifikace dušnosti a e. f. (X), což je ukazatel, který
udává, jaké množství krve srdce vypumpuje při každém stahu. Dalším faktorem byla otázka
zhodnocení vlivu ostatních zdravotních postižení, konkrétně X, na pokles pracovní schopnosti ve
smyslu §2 odst. 3 vyhlášky o posuzování invalidity. Dále se proto zdejší soud zaměřil na vývoj
těchto ukazatelů a jejich dopad na hodnocení zdravotního stavu stěžovatele pro účely určení
procentní míry poklesu pracovní schopnosti a z toho plynoucí otázku vzniku invalidity se
zřetelem k tomu, jak tyto posudky postupně hodnotila posudková komise.
[28] V posudku žalované z 27. 5. 2014, jímž bylo konstatováno posudkové nadhodnocení
stěžovatelova zdravotního stavu v předchozím období, byla kardiologickým vyšetřením
z 18. 2. 2014 zjištěna X a X levé komory srdeční 61 %, tj. 0,61. V tomto posudku ještě nejsou
zmiňovány žádné neurologické nálezy. Stěžovatel byl posudkovou lékařkou zařazen do položky
1b s mírou poklesu pracovní schopnosti 20-40 % a zvolena byla míra 20 %, s čímže se
posudková komise ztotožnila.
[29] V rámci hodnocení posudku OSSZ ze dne 26. 2. 2015 posudková komise pak uvádí,
že kardiologický nález z 5. 2. 2015 byl rozporuplný, neboť v anamnéze uvádí X, zatímco
v diagnostickém závěru X X byla stále 61 %, tj. 0,61. Posudkový lékař stěžovatele zařadil do
položky 1b a zvolil míru poklesu 25 %, s čímž se posudková komise ztotožnila, neboť jak X
nález, tak klasifikace X neindikovalo stanovit vyšší míru poklesu pracovní schopnosti. V tomto
posudku z 26. 2. 2015 jsou pak zmiňovány první neurologické nálezy, avšak v posudku není
výslovně uvedeno, že by byly posudkové významné. Posudek taktéž nehovoří o X. Toto
procentní hodnocení potvrdil i posudek z 29. 4. 2015 vypracovaný pro námitkové řízení, jenž
však uvádí, že danou míru poklesu zvolil i vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu
stěžovatele. Nově bylo totiž diagnostikováno X, neurologický nález byl však v normě. Podle
posudkové komise, která se vyjádřila i k tomuto posudku, samotný nález X, tehdy ještě
s otevřenou otázkou dalšího řešení, neindikoval použití vyšší taxace míry poklesu pracovní
schopnosti.
[30] Posudek OSSZ z 26. 2. 2018 vycházející z odborného vyšetření z 30. 1. 2018 uvádí X,
hodnotu X výslovně nezmiňuje. Posudková komise, jež měla nález k dispozici, ve svém posudku
zmiňuje X levé komory srdeční 59 %, tj. 0,59. Stěžovatel byl posudkovým lékařem zařazen do
položky 6b (s mírou poklesu pracovní schopnosti 25-40 %) a lékař zvolil míru poklesu pracovní
schopnosti o 35 % odpovídající invaliditě prvního stupně. Zohlednil též přítomnost X
nevhodného k operativnímu řešení. Posudková komise, ač korigovala závěr posudkového lékaře
ohledně konkrétní položky (6b) a zařadila stěžovatele do položky 1b, potvrdila míru poklesu 35
%. Uvedla však, že zařazení do této položky určené pro stavy s lehkým poklesem výkonnosti je
při vyhodnocení X nálezu na srdci nadále X, neboť X 59 % je nadále velmi uspokojivá. Ve
stanovení míry poklesu pracovní schopnosti o 35 % je však zohledněno, že v rámci X bez
možnosti X ošetření je vhodné omezit fyzickou námahu. Neurologický nález je v normě, X se
nejeví X významné a není tak na místě volit horní hranici taxace.
[31] K obdobným závěrům jako posudek OSSZ z 26. 2. 2018 dospěly i posudky OSSZ
z 15. 4. 2019 a žalované z 22. 8. 2019 vypracované pro nyní projednávanou věc. Dle nového
kardiologického nálezu z 1. 4. 2019 byla hodnota X levé komory srdeční 55 %, tj. 0,55. Tyto dva
posudky však výslovně neuvádějí, že při určení míry poklesu pracovní schopnosti zohledňují
rovněž X. Posudková komise tyto posudky hodnotila stejně jako posudek předchozí.
[32] Podle Nejvyššího správního soudu není z posudků, respektive z jejich hodnocení
ze strany posudkové komise, jednoznačně a přesvědčivě seznatelné, jaké příčiny vedly posudkové
orgány ke stanovení data vzniku invalidity k 30. 1. 2018. Není zcela zřejmé, jaké posudkově
významné změny stěžovatelova zdravotního stavu, k nimž došlo od roku 2015 do ledna 2018,
mají přímou příčinnou souvislost se vznikem invalidity právě k 30. 1. 2018 (dni kardiologického
vyšetření). Jedinou viditelnou změnou z kardiologického hlediska byl posun X ze stupně II na II-
III, což je na pomezí položek 1b a 1c, a pokles hodnoty X z 0,61 na 0,59 (leden 2018) a později
na 0,55 (duben 2019), což je hodnota, která odpovídá položce 1a. Tyto hodnoty ale posudková
komise posoudila tak, že zařazení do položky 1b určené pro stavy s lehkým poklesem výkonnosti
je při vyhodnocení ECHO nálezu na srdci nadále X, neboť X 59 % je nadále velmi uspokojivá.
Při stanovení míry poklesu pracovní schopnosti o 35 % posudková komise nicméně zohlednila,
že v rámci X bez možnosti X ošetření je vhodné omezit fyzickou námahu. Tento důvod pro
zvýšení procentní míry poklesu pracovní schopnosti ve smyslu §2 odst. 3 vyhlášky o posuzování
invalidity (zohlednění X) se poprvé objevil právě v posudku OSSZ z 26. 2. 2018. Později
posudková komise uvedla nemožnost X ošetření, přičemž zmínila pokus o X (pozn. NSS jedna
z operačních metod) v červenci 2015. K tomu předně Nejvyšší správní soud uvádí, že otázka X
vůbec nesouvisí s kardiologickým vyšetřením dne 30. 1. 2018. Z posudků neplyne, že by ke
zjištění o nevhodnosti či nemožnosti X ošetření došlo na počátku roku 2018, právě 30. 1. 2018.
Naopak z posudků plyne, že poslední zpráva z neurologie je datována k 18. 3. 2015 a
z neurochirurgie k hospitalizaci ve dnech 21. až 23. 7. 2015, kdy zřejmě proběhl zmíněný pokus o
X. Pokud tedy zohlednění X bylo důvodem, či jedním z důvodů, pro zvýšení procentní míry
poklesu pracovní schopnosti stěžovatele na 35 %, je nasnadě, že takový důvod mohl být, a zřejmě
i byl, přítomen mnohem dříve než 30. 1. 2018. Na toto otázku však musí odpovědět posudková
komise.
[33] Posudek posudkové komise tak neobsahuje jasné, srozumitelné zdůvodnění, ke kterému
datu invalidita stěžovatele skutečně vznikla, a proto jej nelze považovat za přesvědčivý ve smyslu
požadavku konstantní judikatury správních soudů. Tato vada posudku způsobila nepřesvědčivost
tohoto posudku, a jelikož na něm krajský soud založil svůj rozsudek, došlo v řízení před krajským
soudem k jiné vadě řízení podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. (srov. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 25. 9. 2003, čj. 4 Ads 13/2003-54, č. 511/2005 Sb. NSS). Nejvyšší
správní soud tedy rozsudek krajského soudu z tohoto důvodu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu
řízení.
[34] Nejvyšší správní soud současně poznamenává, že i když bude datum vzniku invalidity
případně stanoveno jinak, neznamená to bez dalšího, že stěžovatel splní podmínku získání
potřebné doby pojištění v tzv. rozhodném období před vznikem invalidity a rozhodnutí žalované
bude nezákonné. Na tuto otázku však v této fázi nebylo možné spolehlivě odpovědět,
neboť i když soudu ohledně stanovení data invalidity k 30. 1. 2018 vznikly pochybnosti,
nedisponuje sám dostatečnými medicínskými znalostmi na to, aby mohl konstatovat, ke kterému
jinému datu mohla invalidita stěžovatele vzniknout. Touto otázkou se nicméně bude zabývat
krajský soud poté, co budou výše naznačené pochybnosti rozptýleny k tomu kompetentními
posudkovými orgány.
[35] Nejvyšší správní soud si je vědom, že v čerstvém rozsudku ze dne 2. 11. 2020,
čj. 4 Ads 434/2019-37, konstatoval, že ač „nezpochybňuje, že invalidita třetího stupně mohla u stěžovatele
existovat již před datem stanoveným posudkovou komisí …, z tohoto období chybí o stěžovateli jakékoliv
lékařské záznamy, a proto nelze takovou možnost postavit na jisto. Posudková komise tedy nemohla invaliditu
před 18. rokem života stěžovatele posoudit a nemohla ji určit ani s vysokou pravděpodobností. Za rozhodné tak
bylo nutno považovat datum prvního dostupného posudku …“. Uvedené závěry pro nyní projednávanou
věc nejsou přiléhavé, neboť ve věci nynějšího stěžovatele existují dostatečná dřívější zjištění
o jeho zdravotním stavu, a to minimálně od roku 2010, jak plyne ze spisové dokumentace.
Odborný kardiologický nález ani posudek z 26. 2. 2018 tak nejsou prvním dostupným podkladem
pro posouzení zdravotního stavu stěžovatele. Právě naopak, s výjimkou let 2015 až 2018, existují
průběžné záznamy o jeho zdravotním stavu, jež posudkovým orgánům umožňují posoudit též
dynamiku vývoje a průběhu konkrétního zdravotního postižení a zabývat se možností posunutí
data vzniku invalidity před rok 2018.
[36] Při shledání vady řízení zpravidla Nejvyšší správní soud nezkoumá další možné vady.
Žalobce ovšem namítá další pochybení krajského soudu i žalovaného. Z toho důvodu nemohl
Nejvyšší správní soud ustat na tom, že napadený rozsudek je stižen vadou, pro niž je nutné jej
zrušit, a dalšími kasačními námitkami se automaticky nezabývat. Bylo by v rozporu se zásadou
procesní ekonomie, pokud by v této situaci Nejvyšší správní soud tyto námitky vznesené
v kasační stížnosti neposoudil, neboť i ty předurčují, zda krajský soud postupoval v souladu
s právními předpisy. Lze dodat, že zjištěná vada napadeného rozsudku v souladu se závěrem
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu vysloveným v usnesení ze dne 19. 2. 2008,
čj. 7 Afs 212/2006-74, č. 1566/2008 Sb. NSS, nebrání přezkumu dalších kasačních námitek,
jejichž řešení má význam pro další řízení a rozhodnutí ve věci.
[37] Ke stěžovatelově námitce, že v řízení před krajským soudem nebyl právně zastoupen
advokátem (viz bod [6] výše), Nejvyšší správní soud uvádí, že takové zastoupení zákon ani
nevyžaduje, na rozdíl od řízení před Nejvyšším správním soudem (§105 odst. 2 s. ř. s.). Bylo věcí
stěžovatele, aby si právního zástupce obstaral, příp. požádal soud o jeho ustanovení postupem dle
§35 odst. 10 s. ř. s. Mohl tak učinit dokonce již před podáním žaloby tak, aby případně
ustanovený zástupce žalobu sepsal. Zároveň stěžovatel nikterak blíže neupřesnil, o jakých jeho
právech a povinnostech ho krajský soud měl nedostatečně poučit. Ze soudního spisu a z průběhu
ústního jednání nic takového neplyne.
[38] Argumentace stěžovatele, že námitky proti posudku posudkové komise vypracovanému
pro účely soudního řízení může posuzovaná osoba vznést poprvé až v rámci soudního řízení,
je neopodstatněná. Uvedené totiž plyne z logiky věci. Je-li posudek posudkovou komisí ze zákona
vypracován pro účely soudního řízení, tedy jako podklad pro rozhodnutí krajského soudu,
je logické, že až v tomto soudním řízení, teprve v reakci na vypracovaný posudek, lze proti němu
poprvé vznést námitky. Zdejšímu soudu není jasné, jaké znevýhodnění v takovém postupu
stěžovatel spatřuje.
[39] Dále stěžovatel namítal selektivní přiřazování důležitosti pouze některým částem
zdravotnické dokumentace posudkovou komisí, v důsledku čehož považuje posudek za neúplný
a svévolný. Tuto námitku obecně vznesl již v průběhu ústního jednání, kdy uvedl, že posudková
komise nepřihlédla ke všem detailům ze zdravotnické dokumentace. Stěžovatel nicméně nijak
nespecifikuje, které odborné lékařské zprávy, resp. jejich části, posudková komise opomněla
zhodnotit. Naopak z posudku vyplývá, že posudková komise vychází z více než deseti odborných
zpráv a nálezů ošetřujících lékařů a zdravotnických zařízení, kde stěžovatel podstoupil vyšetření.
Z posudku posudkové komise neplyne, že by ta nějakou odbornou zprávu opomněla a stěžovatel
ani nic takového konkrétně netvrdí (k tomu dále). I tato námitka je proto nedůvodná. To,
že posudková komise nepřesvědčivě odůvodnila datum vzniku invalidity, je otázkou jinou.
[40] Stěžovatel také nesouhlasil s tvrzením o dřívějším posudkovém nadhodnocení
a se zlehčováním svého zdravotního stavu (viz bod [10] výše). Krajský soud v otázce
nadhodnocení odkázal na závěry posudkové komise (srov. bod 16 napadeného rozsudku).
Nejvyšší správní soud k tomu uvádí, že závěr o posudkovém nadhodnocení v období
od 22. 9. 2012 do 9. 3. 2014 byl poprvé formulován v posudku lékařské posudkové služby
žalované z 27. 5. 2014 vypracovaném pro tehdejší námitkové řízení. Na str. 3 posudku
posudková lékařka srozumitelným a přesvědčivým způsobem vysvětluje, proč v daném období
neodpovídal nepříznivý zdravotní stav invaliditě prvního stupně, resp. že jeho pracovní
schopnost nepoklesla o 35 %, nýbrž max. pouze o 20 %, tj. při spodní hranici taxačního rozmezí
míry poklesu pracovní schopnosti dle kapitoly IX, oddílu A, položky 1b přílohy k vyhlášce
o posuzování invalidity. Zařazení do uvedené položky totiž zdravotní stav stěžovatele odpovídal
jen velmi hraničně, neboť nebyla splněna požadovaná tři kritéria pro zařazení. Položka
mj. vyžaduje X v rozmezí 0,35-0,50. Stěžovatel měl však dle posudku OSSZ ze dne 10. 3. 2014,
jímž byl shledán invalidní od 9. 3. 2014, X levé komory srdeční 61 % (0,61), což odpovídá
položce 1a, oddílu A, kapitoly IX. Právě z uvedeného důvodu posudková lékařka v posudku
ze dne 27. 5. 2014 uvedla, že sice použila k hodnocení stejnou položku (1b), ale s ohledem
na hodnotu X jej nepodporuje, a proto zvolila míru poklesu pracovní schopnosti při spodní
hranici, tj. 20 %. Uvedený posudkový závěr, se kterým se ztotožnila i posudkoví komise,
je dostatečně podložený a zdůvodněný tak, aby byl přesvědčivý i pro soud, který nemá a ani
nemůže mít potřebné odborné lékařské znalosti, na nichž posouzení invalidity předně závisí
(viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 4. 2012, čj. 4 Ads 50/2012-22). Nejvyšší
správní soud tak tvrzení o dřívějším nadhodnocení zdravotního stavu nepovažuje za účelové,
ale naopak mající oporu ve zjištěných skutečnostech, zde odborném posouzení zdravotního
stavu.
[41] K námitce neprovedení stěžovatelem navržených důkazů (viz bod [7] výše) krajský soud
uvedl, že se v přezkumném soudním řízení výslechy ošetřujících lékařů, byť specialistů,
neprovádí, neboť pro vyslovený závěr o zdravotním stavu či stupni invalidity takových výslechů
to není zapotřebí za situace, kdy jsou k dispozici zprávy z odborných lékařských vyšetření, jejichž
zhodnocení náleží do kompetence posudkové komise. S uvedeným zdůvodněním se Nejvyšší
správní soud ztotožňuje. Právě a pouze posudkoví lékaři a posudkové komise jsou nadány
odbornou kompetencí v oblasti posudkového lékařství, což znamená, že jsou schopni
z medicínského hlediska komplexně posoudit zdravotní stav posuzované osoby, neomezují se jen
na některé lékařské obory a jsou odborně kompetentní k posouzení poklesu pracovní schopnosti
a k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě. Takovouto kompetencí však ošetřující lékaři
stěžovatele nedisponují, neboť nejsou posudkovými lékaři, kteří jako jediní mohou posuzovat
míru poklesu pracovní schopnosti [§4 odst. 2 či §6 odst. 4 písm. q) zákona o organizaci
a provádění sociálního zabezpečení; a rozsudek čj. 4 Ads 50/2012-22]. Odborné zprávy
ošetřujících lékařů-specialistů tak nemohou představovat přímý podklad rozhodnutí o dávce, jako
je tomu v případě posudků posudkové lékařské služby. Mohou sloužit jen jako podklad pro
posouzení poklesu pracovní schopnosti, tj. podklad pro posudkové orgány (např. §8
odst. 8 zákona o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, §39 odst. 4 zákona
o důchodovém pojištění, rozsudek NSS ze dne 8. 3. 2017, čj. 6 Ads 285/2016-38, bod 18). Jinými
slovy, odborní ošetřující lékaři stanovují diagnózy a lékaři posudkových orgánů na jejich základě
vyhodnocují zdravotní stav a z něj vyplývající procentní míru poklesu pracovní schopnosti
posuzované osoby (pojištěnce). Odborné posouzení ošetřujících lékařů je tak zásadně zachyceno
v jimi vypracovaných lékařských zprávách a nálezech, z nichž vychází posudkové orgány.
V kompetenci odborných lékařů není vyjadřovat se k posudkovým závěrům a příp.
je zpochybňovat, nejsou-li znalci z oboru posudkového lékařství.
[42] S námitkou neúplné zdravotní dokumentace (viz bod [9] výše) se krajský soud stručně
vypořádal v bodech 14 a 16 napadeného rozsudku, kde uvedl, že posudková komise měla
k dispozici a vzala v úvahu veškerou zdravotní dokumentaci stěžovatele. Stěžovatel nadto ani
v tomto případě nespecifikoval, o které konkrétní odborné zprávy se mělo nebo mohlo jednat,
či alespoň z kterého oboru (kardiologie či neurologie), popř. od kterého lékaře či zdravotnického
zařízení. Ke zjištění a upřesnění měl čas již od 11. 5. 2020, kdy mu byl doručen posudek
vypracovaný pro účely soudního řízení. Pokud by tak učinil, nejlépe již před jednáním posudkové
komise, neboť již tehdy mohl z posudku OSSZ a žalované získat podezření, že posudkové
orgány by nemusely mít všechny rozhodné podklady, ležela by odpovědnost za zjištění
skutkového stavu věci v souladu s požadavky §3 ve spojení s §50 odst. 2 správního řádu
na správním orgánu, potažmo na posudkové komisi (rozsudek Nejvyššího správního soudu
ze dne 21. 11. 2019, čj. 1 Ads 272/2019-43). Zároveň však platí, že účastníci řízení jsou povinni
při opatřování podkladů pro vydání rozhodnutí poskytovat správnímu orgánu veškerou
potřebnou součinnost (viz např. rozsudek NSS ze dne 29. 2. 2012, čj. 3 Ads 168/2011-54).
Stěžovatel tak ale neučinil, a to ani následně při ústním jednání, kde zmínil, že neví, o které zprávy
by se mělo jednat, a ostatně to neuvedl ani v kasační stížnosti. Jinými slovy, zjišťování
skutkového stavu leží primárně na správních orgánech, nikoli na stěžovateli, avšak odpovědnost
za to, aby správní orgány mohly pojmout elementární pochybnost o chybějícím podkladu
a následně jej opatřit, leží na jednotlivci (posuzované osobě), který zpravidla má nejlepší přehled
o vyšetřeních a návštěvách odborných lékařů, které podstoupil (obdobně viz rozsudek NSS
ze dne 28. 2. 2013, čj. 5 As 64/2011-66). Požadavek krajského soudu proto nelze považovat
za striktní či přísný.
[43] Ohledně posudku posudkové komise stěžovatel namítal, že je nesprávný a zavádějící
mj. z důvodu, že nebyl přítomen posudkovému jednání. Uvedenou námitku však stěžovatel
v řízení před krajským soudem, zejména při ústním jednání konaném dne 27. 5. 2020 neuvedl.
Proto je tato námitka podle §104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná.
[44] Ve vztahu k posudkové komisi dále namítal, že lékařská posudková služba ani posudková
komise nejsou zcela nezávislé, neboť jsou systémově propojeny se správními orgány. I tuto
námitku poprvé vznesl až v kasační stížnosti, proto je rovněž podle §104 odst. 4 s. ř. s.
nepřípustná.
IV. Závěr a náklady řízení
[45] Nejvyšší správní soud na základě výše uvedených úvah dospěl k závěru, že kasační
stížnost je důvodná, a proto rozsudek krajského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení
(§110 odst. 1 věta první s. ř. s.).
[46] Krajský soud, vázán právním názorem vysloveným v tomto kasačním rozsudku
(§110 odst. 4 s. ř. s.), nyní učiní kroky k odstranění vad posudku posudkové komise co do
nepřesvědčivosti stanovení data vzniku stěžovatelovy invalidity. Předně tedy vyžádá zpracování
doplňujícího posudku, v němž posudková komise odstraní shora uvedené nedostatky svého
posudku ze dne 20. 4. 2020. Při přetrvávajících pochybnostech o objektivitě a přesvědčivosti
doplňujícího posudku krajský soud může opatřit srovnávací posudek od jiné posudkové komise
(rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 11. 2014, čj. 7 Ads 240/2014-14), v krajním
případě pak může zadat vypracování znaleckého posudku. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel
krom kardiologických potíží léčí i s neoperabilním X bylo by vhodné, aby členem posudkové
komise byl i neurolog (viz např. rozsudek čj. 6 Ads 285/2016-38).
[47] Jak již bylo výše uvedeno, poté co bude přesvědčivě stanoveno a odůvodněno datum
vzniku invalidity, bude se krajský soud na podkladě této informace zabývat otázkou, zda i při
případném stanovení jiného data vzniku invalidity než bylo datum, ze kterého ve svém
rozhodnutí vycházela žalovaná, stále neobstojí její závěr o tom, že stěžovatel nesplnil podmínku
získání potřebné doby pojištění v tzv. rozhodném období před vznikem invalidity.
[48] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne městský soud v novém rozhodnutí
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 22. prosince 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu