ECLI:CZ:NSS:2020:8.AS.337.2018:49
sp. zn. 8 As 337/2018 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců
Petra Mikeše a Aleše Sabola v právní věci žalobkyně: EKOKRATO, s.r.o. (zaniklá výmazem
z obchodního rejstříku 9. 10. 2019), se sídlem Na Petynce 716/48, Praha 6, zastoupená
JUDr. Věslavem Nemethem, advokátem se sídlem Senovážné náměstí 5, Praha 1,
proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 65,
Praha 10, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2010, sp. zn. IPPC/18/2010,
čj. 1265/560/10 40178/ENV/10, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 26. 11. 2014, čj. 5 A 191/2010-40,
takto:
I. Kasační stížnost se o d m ít á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
[1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil
rozhodnutí České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Brno (dále „správní
orgán I. stupně“) ze dne 6. 4. 2010, čj. ČIŽP/47/IPP/SR01/0916132.007/10/BLV, kterým
správní orgán I. stupně žalobkyni uložil pokutu ve výši 1 000 000 Kč za správní delikt
dle §37 odst. 4 písm. b) zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a o omezování znečištění,
o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (dále jen „zákon
o integrované prevenci“). Toho se měla žalobkyně dopustit tím, že provozovala
bez integrovaného povolení zařízení na odstraňování nebo využití nebezpečného odpadu
a zařízení k nakládání s odpadními oleji (kategorie 5.1 dle přílohy č. 1 k zákonu o integrované
prevenci). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu, kterou Městský soud v Praze zamítl
v záhlaví uvedeným rozsudkem.
[2] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále „stěžovatelka“) dne 22. 10. 2018 kasační
stížnost (kasační stížnost již byla podána dne 6. 1. 2015, avšak s ohledem na závěry rozsudku
rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 7. 2018, čj. 4 As 149/2017-121,
a opětovné doručení uvedeného rozsudku městského soudu ji stěžovatelka podala znovu).
[3] Před posouzením důvodnosti kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud zabýval splněním
podmínek řízení o kasační stížnosti. Z úřední činnosti na základě úplného výpisu z obchodního
rejstříku v této souvislosti zjistil, že stěžovatelka jakožto právnická osoba byla 9. 10. 2019
vymazána z obchodního rejstříku bez právního nástupce z důvodu dle §308 odst. 1 písm. d)
a §312 odst. 3 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon),
ve spojení s §172 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník).
Výmazem z obchodního rejstříku stěžovatelka v souladu s §185 občanského zákoníku zanikla,
čímž pozbyla způsobilost k právům a povinnostem jak hmotněprávním, tak procesním.
[4] Podle §64 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, použijí se pro řízení ve správním
soudnictví přiměřeně ustanovení prvé a třetí části občanského soudního řádu. Podle §103 zákona
č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), přihlíží soud kdykoli za řízení
k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž lze jednat ve věci samé (podmínky řízení).
[5] Nedostatek některé podmínky nebo její zánik v průběhu řízení má procesní následky
odvislé od toho, zda jde o nedostatek podmínky odstranitelný či neodstranitelný.
Vždy však nedostatek některé z podmínek řízení způsobuje, že soud nesmí před jeho
odstraněním vydat meritorní rozhodnutí. Podmínkami řízení jsou tedy takové podmínky,
bez jejichž existence nemůže dojít k rozhodnutí ve věci samé. Teorie procesního práva
(srov. např. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha:
C. H. Beck, 2009, str. 669) a ve shodě s ní soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího
správního soudu ze dne 26. 2. 2009, čj. 4 Ads 127/2008-73) řadí mezi podmínky řízení, mimo
jiné, způsobilost být účastníkem řízení (§33 odst. 2 s. ř. s.).
[6] Postup soudu v případě, že účastník nemá způsobilost být účastníkem řízení a tento
nedostatek podmínky řízení nelze odstranit, je upraven v §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Ten uvádí,
že nejsou-li splněny jiné podmínky řízení a tento nedostatek je neodstranitelný nebo přes výzvu
soudu nebyl odstraněn, a nelze proto v řízení pokračovat, soud návrh usnesením odmítne.
O takový neodstranitelný nedostatek se jedná také tehdy, jestliže účastník v průběhu řízení
zanikne (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 2. 2008, čj. 1 Afs 101/2006-111).
[7] Jak je patrné z výše uvedeného, stěžovatelka v průběhu řízení o kasační stížnosti zanikla
výmazem z obchodního rejstříku 9. 10. 2019. Za dané procesní situace Nejvyšší správní soud
konstatuje, že nemohl kasační stížnost stěžovatelky věcně projednat a odmítl ji podle §46 odst. 1
písm. a) s. ř. s. pro nesplnění podmínky řízení.
[8] Výrok o nákladech řízení se opírá o §60 odst. 3 větu první ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla-li kasační stížnost
odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně 26. února 2020
Milan Podhrázký
předseda senátu