ECLI:CZ:NSS:2020:9.AS.159.2020:60
sp. zn. 9 As 159/2020 - 60
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců
JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: REMA AOS, a.s.,
se sídlem Antala Staška 510/38, Praha 4, zast. JUDr. et Mgr. Tomášem Sequensem, advokátem
se sídlem Jungmannova 745/24, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí,
se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, ve věci nezákonného zásahu žalovaného, za účasti osoby
zúčastněné na řízení: EKO-KOM, a.s., se sídlem Na Pankráci 1685/17, Praha 4,
zast. Mgr. Janem Kořánem, advokátem se sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 6. 2020,
č. j. 11 A 79/2018 – 194,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žádný z účastníků n emá právo na náhradu nákladů řízení.
III. Osoba zúčastněná na řízení n emá právo na náhradu nákladů řízení.
IV. Žalobkyni se v ra cí zaplacený soudní poplatek za návrh na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti ve výši 1 000 Kč, který jí bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního
soudu k rukám zástupce JUDr. et Mgr. Tomáše Sequense, advokáta se sídlem
Jungmannova 745/24, Praha 1, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalobkyně (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta její žaloba na ochranu před
nezákonným zásahem žalovaného.
[2] Žalovaný vedl řízení ve věci autorizace stěžovatelky k zajišťování sdruženého plnění
povinností zpětného odběru a využití odpadu z obalů. Stěžovatelka spatřovala nezákonný zásah
v tom, že ze spisu vedeného v této věci nebyly vyloučeny dokumenty, které dle jejího názoru
obsahují obchodní tajemství, respektive že její obchodní tajemství bylo zpřístupněno osobě
zúčastněné na řízení, přestože je jejím přímým konkurentem.
[3] Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného podle §82 a násl. zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
se domáhala (i.) aby městský soud určil, že uvedený zásah je nezákonný, (ii.) aby přikázal
žalovanému vyloučit z nahlížení do uvedeného spisu skutečnosti požívající ochrany obchodního
tajemství.
[4] Městský soud se nejprve zabýval otázkou, zda v nynější věci představuje žaloba
na ochranu před nezákonným zásahem přípustný prostředek obrany. Dospěl k závěru, že ano,
neboť umožnění nahlédnutí do spisu je neformálním, faktickým úkonem, který není - na rozdíl
od rozhodnutí o odmítnutí nahlížení do spisu - rozhodnutím, a lze jej proto považovat za zásah
ve smyslu §82 s. ř. s.
[5] Dále poukázal na to, že soud může v řízení o zásahové žalobě, shledá-li ji důvodnou,
rozhodnout dvěma možnými způsoby: buď může určit (deklarovat) nezákonnost napadeného
úkonu, nebo zakázat správnímu orgánu, aby v porušování žalobcova práva pokračoval, popřípadě
přikázat obnovení stavu, je-li to možné (§87 odst. 2 s. ř. s.). Výrok deklarující, že určitý úkon byl
nezákonný, přichází v úvahu pouze tehdy, jestliže jde o úkon (zásah), který netrvá, netrvají jeho
důsledky a nehrozí ani jeho opakování. V případech, kdy zásah trvá, trvají jeho důsledky
nebo hrozí jeho opakování, přichází v úvahu výrok o tom, že se správnímu orgánu zakazuje,
aby pokračoval v porušení žalobcova práva, popřípadě je možno přikázat obnovit stav
před zásahem.
[6] Stěžovatelkou napadený úkon vyhodnotil městský soud jako jednorázový, jehož důsledky
však trvají, protože osoba zúčastněná se s obsahem dokumentů seznámila, a hrozí i jeho
opakování. K opakování ostatně již došlo, jak je zřejmé ze spisového materiálu. S ohledem na to
vyhodnotil žalobu jako nedůvodnou ve vztahu k navrhovanému deklaratornímu výroku.
[7] Dále se zabýval důvodností žaloby v té části, ve které se stěžovatelka domáhala, aby bylo
žalovanému přikázáno vyloučit z nahlížení do spisu skutečnosti požívající ochrany obchodního
tajemství žalobce. Vycházel při tom ze skutečnosti, že osoba zúčastněná byla účastníkem
správního řízení (ke dni rozhodnutí soudu již bylo vydáno a bylo pravomocné rozhodnutí
ministra životního prostředí ze dne 28. 1. 2019, č. j. MZP/2019/430/41, jímž bylo zrušeno
usnesení žalovaného ze dne 11. 7. 2018, č. j. MZP/2018/720/2591, o tom, že osoba zúčastněná
účastníkem řízení není).
[8] Ve věci aplikoval obecnou úpravu nahlížení do spisu účastníky řízení podle §38 zákona
č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, neboť zákon č. 477/2001 Sb.,
o obalech a o změně některých zákonů (zákon o obalech), ve znění pozdějších předpisů, podle
kterého bylo řízení zahájeno, vlastní úpravu neobsahuje.
[9] Podle §38 odst. 1 správního řádu účastníci a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisu,
a to i v případě, že je rozhodnutí ve věci již v právní moci. Podle §38 odst. 6, věty první,
správního řádu části spisu, které obsahují utajované informace nebo skutečnosti, na něž se vztahuje zákonem
uložená nebo uznaná povinnost mlčenlivosti, jsou vyloučeny z nahlížení do spisu; to neplatí o částech spisu,
jimiž byl nebo bude prováděn důkaz, do takových částí spisu však může nahlížet pouze účastník řízení
nebo jeho zástupce.
[10] V nynější věci nešlo o utajovanou informaci podle §2 písm. a) zákona č. 412/2005 Sb., o
ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů.
[11] Dále městský soud uvedl, že na obchodní tajemství se nevztahuje ani zákonem uložená
povinnost mlčenlivosti; ta by totiž musela mít veřejnoprávní charakter a obchodní tajemství
je nepochybně kategorií soukromoprávní.
[12] Aby byla obchodnímu tajemství poskytnuta ochrana z titulu povinnosti mlčenlivosti,
musel by zvláštní zákon výslovně stanovit („uznat“), že je obchodní tajemství třeba chránit
a vyloučit je z nahlížení. Jak již bylo uvedeno, zákon o obalech zvláštní úpravu neobsahuje
(stěžovatelkou zmiňovaný §29 se týká výlučně zveřejňování rozhodnutí o autorizaci
ve všeobecně dostupném věstníku). Úprava, která by z nahlížení vylučovala obchodní tajemství,
není obsažena ani ve správním řádu.
[13] Městský soud proto uzavřel, že žalovaný postupoval v souladu se zákonem, pokud osobě
zúčastněné na řízení umožnil nahlédnout do správního spisu, a to včetně částí označených
stěžovatelkou za obchodní tajemství.
[14] Závěrem zdůraznil, že předmětem řízení nebyly otázky možného zneužití získaných
informací, označených jako obchodní tajemství, ani porušení práva podnikat a účastnit se férové
hospodářské soutěže. Souvisejícími tvrzeními stěžovatelky se proto dále nezabýval.
II. Obsah kasační stížnosti
[15] Stěžovatelka předně uvádí, že městský soud její věc neprojednal a nerozhodl přednostně,
přestože tak podle §56 odst. 3 s. ř. s. měl postupovat. Žaloba byla podána dne 9. 3. 2018, ve věci
však bylo pravomocně rozhodnuto až dne 16. 6. 2020. Nejednalo se přitom o věc,
která by se svojí složitostí vymykala z rámce případů řešených správními soudy. Včasné
rozhodnutí navíc mělo pro stěžovatelku velký význam, jelikož zpřístupnění obchodního tajemství
je nevratným zásahem.
[16] Dále podotýká, že na základě odůvodnění rozhodnutí městského soudu, jímž bylo vydáno
předběžné opatření, nabyla legitimní očekávání, že bude její žalobě vyhověno. V rozhodnutí
ve věci samé se však městský soud zcela odchýlil od právního názoru uvedeného v rozhodnutí
o předběžném opatření a postupoval tedy překvapivě.
[17] Stěžovatelka nesouhlasí se způsobem, jakým městský soud naložil s částí žaloby,
kterou se domáhala vydání deklaratorního výroku.
[18] Zaprvé v této souvislosti namítá, že pokud městský soud dospěl k závěru, že v úvahu
připadal pouze výrok na plnění, měl žalobu v části, kterou se domáhala vydání deklaratorního
výroku, odmítnout, nikoli jako nedůvodnou zamítnout.
[19] Zadruhé má za to, že napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení,
podle kterého je žalovaný úkon trvajícím jednáním. Podle jejího názoru jde o jednotlivé dílčí
úkony, které mají povahu pokračujícího jednání. Domnívá se, že městský soud vycházel
z nepřiléhavé judikatury, neboť v jím odkazovaném rozsudku Nejvyššího správního soudu
ze dne 28. 5. 2014, č. j. 1 Afs 60/2014 - 48, se jednalo o odepření nahlížení do spisu, tj. situaci,
kdy správní orgán udržoval protiprávní stav a trvaly tak důsledky úkonu. V nynější věci však
došlo k jednotlivým dílčím úkonům.
[20] Zatřetí namítá, že zákonná úprava nevylučuje vydat deklaratorní výrok k již ukončeným
zásahům a vedle toho výrok přikazující, pokud hrozí, že žalovaný bude nezákonné jednání
opakovat.
[21] Začtvrté ve vztahu k deklaratornímu výroku uvádí, že pokud městský soud nepovažoval
navržený výrok za přesný, měl ji vyzvat k opravě žaloby, případně měl do výroku sám doplnit
data dílčích útoků, v jejichž rámci došlo ke zpřístupnění obchodního tajemství osobě zúčastněné
na řízení. Soud je vázán materiálním, nikoli formálním vymezením žalobního petitu.
[22] Dále se věnuje důvodnosti žaloby v části výroku na plnění. Podstatou její argumentace
je poukaz na unijní a vnitrostátní pravidla hospodářské soutěže, jejichž aplikace brání
zpřístupnění obchodního tajemství.
[23] Předně k této problematice uvádí, že napadený rozsudek je nepřezkoumatelný
pro nevypořádání související žalobní argumentace. Předmětem řízení je posouzení souladu
postupu žalovaného s právními předpisy, kterými není pouze zákon o obalech a správní řád,
ale také další právní předpisy. Obchodnímu tajemství stěžovatelky, včetně soutěžně citlivých
údajů, musí být poskytována ochrana v souladu s pravidly hospodářské soutěže.
[24] Následně uvádí, proč jsou s osobou zúčastněnou na řízení, která má dle jejího hodnocení
postavení superdominantního soutěžitele na trhu zajišťování sdruženého plnění, v soutěžním
vztahu.
[25] Navazuje konstatováním, že podnikání v oblasti kolektivních systémů, respektive
zajišťování sdruženého plnění, je činností regulovanou unijním právem hospodářské soutěže.
V nynější věci je evropské soutěžní právo relevantní, jelikož může dojít k ovlivnění obchodu mezi
členskými státy. Systém osoby zúčastněné na řízení – jak sama uvádí – pokrývá 99% populace
v České republice. Narušení hospodářské soutěže se tak týká celého území České republiky
a ve světle judikatury Soudního dvora Evropské unie má komunitární dimenzi. Aby bylo učiněno
zadost povinnostem plynoucím z unijního práva, české soudy i správní orgány mají povinnost
posuzovat jednání v těchto oblastech optikou práva hospodářské soutěže.
[26] Vysvětluje, že v nynější věci došlo ke zpřístupnění soutěžně citlivých informací,
které vede k narušení hospodářské soutěže. Osobě zúčastněné na řízení, která je konkurentem
stěžovatelky, byly v řízení poskytovány veškeré finanční, obchodní, personální, technické a jiné
strategicky důležité informace o stěžovatelčině záměru, a to bez ohledu na kritéria vhodnosti,
potřebnosti a přiměřenosti při uplatňování námitek v rozsahu, který se týká hmotněprávního
základu postavení osoby zúčastněné na řízení jako vedlejšího účastníka podle §17 odst. 4, věty
poslední, zákona o obalech.
[27] Podle §19a odst. 1 zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně
některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), nesmí orgány veřejné správy
při výkonu veřejné moci bez ospravedlnitelných důvodů narušit hospodářskou soutěž.
Narušením hospodářské soutěže je přitom podle §1 odst. 1 uvedeného zákona také její ohrožení.
Důvody ospravedlňující narušení hospodářské soutěže stěžovatelka v nynější věci nespatřuje.
[28] Postup žalovaného hodnotí také jako rozporný s unijním právem, podle něhož mají
orgány členského státu povinnost aplikovat právní instituty tak, aby nedošlo k narušení
hospodářské soutěže.
[29] Navrhuje proto zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci městskému soudu k dalšímu
řízení.
[30] Žalovaný ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřili.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[31] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, osobou k tomu oprávněnou, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání
kasační stížnosti přípustné, z důvodů, které zákon připouští, a stěžovatelka je zastoupena
advokátem (§102 a násl. zákona s. ř. s.). Poté přistoupil k přezkumu rozsudku městského soudu
v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také, zda netrpí vadami,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[32] Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
[33] Nejprve považuje za vhodné uvést, že ve shodě s městským soudem hodnotí
stěžovatelkou žalovaný úkon jako zásah ve smyslu §82 s. ř. s., proti němuž se lze přípustně bránit
zásahovou žalobou podle téhož ustanovení.
[34] Umožnění nahlédnutí do správního spisu, respektive do určitých listin v něm založených,
nepochybně představuje neformální faktický úkon, který není rozhodnutím ve smyslu §65 s. ř. s.
[35] Nad rámec toho, co bylo uvedeno v napadeném rozsudku, lze doplnit, že tento úkon
je sám o sobě způsobilý zasáhnout do právní sféry stěžovatelky, byť byl v nynější věci procesním
úkonem v řízení. Stěžovatelka se evidentně nebrání proti nezákonnosti procesu vedoucího
k vydání určitého rozhodnutí; podstata tvrzeného zásahu se uvedenému řízení vymyká.
Jde jí o „externí“ důsledky skutečnosti, že osobě zúčastněné na řízení bylo (respektive mělo být)
zpřístupněno její obchodní tajemství.
[36] Nejvyšší správní soud se dále ztotožňuje se závěry městského soudu ohledně zásahové
žaloby určovací a na plnění, které ostatně vycházely z přiléhavě citovaného rozsudku zdejšího
soudu sp. zn. 1 Afs 60/2014.
[37] Podle §87 odst. 2, věty první, s. ř. s. [s]oud rozsudkem určí, že provedený zásah byl nezákonný,
a trvá-li takový zásah nebo jeho důsledky anebo hrozí-li jeho opakování, zakáže správnímu orgánu,
aby v porušování žalobcova práva pokračoval, a přikáže, aby, je-li to možné, obnovil stav před zásahem.
[38] Byť se může na první pohled zdát, že soud je oprávněn vydat výrok určovací a výrok
na plnění vedle sebe, při bližším zkoumání je zřejmé, že tyto výroky vedle sebe neobstojí:
určovací žalobu nelze uplatnit za trvání zásahu (srovnej sloveso „byl“ v §82 a §87 odst. 2 s. ř. s.).
Naopak výroku přikazujícího či zakazujícího je možné se domáhat výlučně u zásahu, který trvá,
nebo trvají jeho důsledky či hrozí jeho opakování. Žalobce tak musí v závislosti na skutkové
situaci volit adekvátní obranu.
[39] V nynější věci není sporu o tom, že stěžovatelka vymezila zásah jako zpřístupnění
(respektive nevyloučení) listin obsahujících obchodní tajemství při nahlížení osobou zúčastněnou
na řízení. Spor není ani o tom, že osobě zúčastněné na řízení byl při nahlížení poskytnut celý
obsah správního spisu a že do spisu nahlížela opakovaně.
[40] Stěžovatelka v kasační stížnosti nesprávně uvádí, že městský soud posoudil žalovaný
zásah jako trvající; z napadeného rozhodnutí je jednoznačně zřejmé, že městský soud hodnotil
zásah jako jednorázový s trvajícími důsledky, respektive s možností budoucího opakování.
Kasační námitka, kterou se stěžovatelka vymezuje proti hodnocení povahy žalovaného zásahu,
se tedy míjí s rozhodovacími důvody napadeného rozsudku. S městským soudem je stěžovatelka
ve skutečnosti ve shodě.
[41] Výhrady nelze mít ani proti odkazu městského soudu na již zmiňovaný rozsudek
sp. zn. 1 Afs 60/2014. Městský soud jej neužil proto, že by zcela ztotožňoval povahu tam a zde
žalovaného zásahu. Podpořil jím svůj právní názor ohledně volby mezi určovací (deklaratorní)
žalobou a žalobou na plnění, se kterým se Nejvyšší správní soud výše ztotožnil. V nynější věci
sice byla důvodem pro uplatnění petitu na plnění zejména hrozba opakování zásahu (osoba
zúčastněná na řízení již do spisu opakovaně nahlížela a v budoucnu může znovu nahlédnout),
nikoli trvající důsledky žalovaného zásahu, to však na přiléhavost uvedeného nemá vliv.
[42] Nic nelze vytknout ani procesnímu způsobu, jakým městský soud naložil se situací,
kdy stěžovatelka v řízení o žalobě uplatnila jak petit určovací, tak petit na plnění. Stěžovatelka
se bránila proti jednomu zásahu (nevyloučení listin z nahlížení, respektive jejich zpřístupnění
osobě zúčastněné na řízení), řízení bylo vedeno o jedné žalobě a městský soud o ní zcela správně
rozhodl jedním výrokem, v tomto konkrétním případem zamítavým, jelikož dospěl k závěru,
že žalovaný úkon (zásah) byl v souladu se zákonem.
[43] V souladu s výše uvedeným bylo namístě, aby stěžovatelka pro svou obranu využila
žaloby na plnění. Vzhledem k tomu, že takový petit v řízení o žalobě uplatnila, přesněji řečeno
žalobu o něj rozšířila v doplnění ze dne 15. 1. 2019, nebyl žádný důvod pro to, aby jí městský
soud umožňoval petit nějak dále upravovat. Žaloba byla věcně projednatelná.
[44] Nejvyšší správní soud se dále zabýval zákonností závěru městského soudu ve věci samé,
tj. otázkou zákonnosti postupu žalovaného spočívajícího v nevyloučení listin označených jako
obchodní tajemství z nahlížení do spisu osobou zúčastněnou na řízení.
[45] Osoba zúčastněná na řízení nahlížela do spisu z titulu svého účastenství ve správním
řízení, které není stěžovatelkou zpochybňováno. Vzhledem k tomu, že zákon o obalech, podle
kterého bylo vedeno řízení ve věci autorizace stěžovatelky ke sdruženému plnění, neobsahuje
vlastní úpravu nahlížení do spisu účastníky řízení, bylo třeba postupovat podle obecné úpravy
v §38 správního řádu, jehož odst. 6 upravuje, jaké části spisu jsou vyloučeny z nahlížení:
jde o části obsahující utajované informace a části, na něž se vztahuje zákonem uložená
nebo uznaná povinnost mlčenlivosti.
[46] Městský soud v napadeném rozsudku podrobně a přesvědčivě vysvětlil, proč obchodní
tajemství pod žádnou z uvedených kategorií nespadá (jeho důvody jsou stručně shrnuty v bodech
[10] – [12] tohoto rozsudku, napadený rozsudek byl nicméně podstatně podrobnější, viz jeho
body 57. – 65.). Vzhledem k tomu, že stěžovatelka jeho závěry v kasační stížnosti relevantně
nezpochybňuje, považuje Nejvyšší správní soud za zcela dostačující zopakovat,
že §38 odst. 6 správního řádu zpřístupnění obchodního tajemství nebrání. Není vyloučeno,
aby zvláštní zákon stanovil, že z nahlížení jsou vyloučeny i části spisu obsahující obchodní
tajemství (v podrobnostech srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 5. 2014,
č. j. 5 Afs 48/2013 - 272, č. 3142/2015 Sb. NSS, str. 29 a 30, na který odkazoval též městský
soud). Zákon o obalech však takovou úpravu neobsahuje.
[47] Podstatou stěžovatelčiny argumentace je tvrzení, že žalovaný zpřístupněním obchodního
tajemství porušil pravidla hospodářské soutěže.
[48] Nejvyšší správní soud k tomu předně uvádí, že na rozdíl od stěžovatelky nehodnotí
napadený rozsudek jako nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]
pro nevypořádání žalobní argumentace související s tvrzeným narušením hospodářské soutěže.
Městský soud tuto argumentaci neopomněl, ale uvedl k ní, že se míjí s předmětem nynější věci
(viz bod [14] tohoto rozsudku a bod 67. napadeného rozsudku). Stěžovatelka může polemizovat
s právním názorem městského soudu, to však jeho rozsudek nepřezkoumatelným nečiní.
[49] S důvody, které městský soud k jeho postupu vedly, se navíc Nejvyšší správní soud
ztotožňuje. Správní řízení bylo v nynější věci vedeno podle zákona o obalech a subsidiárně
se na ně použije obecný procesní předpis, kterým je správní řád. Stěžovatelka ve své argumentaci
uvádí pouze to, že v důsledku zpřístupnění obchodního tajemství došlo k narušení hospodářské
soutěže, nijak však nezpochybňuje procesní úpravu, podle které byl žalovaný povinen
postupovat, ani její obsah. Její argumentace se tedy skutečně míjí s podstatou věci.
[50] Závěrem Nejvyšší správní soud uvádí, že případné průtahy v řízení o žalobě nemají vliv
na zákonnost rozhodnutí vydaného ve věci. Byť právo účastníka řízení na projednání věci
bez zbytečných průtahů představuje součást práva na spravedlivý proces ve smyslu
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, k jeho ochraně slouží jiné prostředky [např. návrh
na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle §174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech,
soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech
a soudcích)] a rozhodnutí ve věci se přímo netýká.
[51] Ke stěžovatelkou namítané překvapivosti rozhodnutí městského soudu ve věci samé
dodává, že na základě usnesení městského soudu ze dne 24. 5. 2019, č. j. 11 A 79/2018 - 70,
kterým bylo vydáno předběžné opatření, stěžovatelce nemohlo vzniknout legitimní očekávání
ohledně výsledku sporu. Podstatou důvodů, pro které městský soud uvedeným usnesením uložil
žalovanému vyloučit ze spisu listiny specifikované ve výroku tohoto rozhodnutí, byl závěr,
že stěžovatelce v důsledku zpřístupnění těchto listin hrozí vážná újma (což je jednou z podmínek
pro vydání předběžného opatření podle §38 odst. 1 s. ř. s.). Městský soud se nijak nevyjadřoval
k tomu, zda (předchozí) zpřístupnění těchto listin k nahlížení je či není v souladu se zákonem,
tato otázka byla řešena až v rozhodnutí ve věci samé.
IV. Závěr a náklady řízení
[52] Nejvyšší správní soud kasačním námitkám nepřisvědčil a neshledal ani vadu,
ke které by musel přihlédnout z úřední povinnosti, kasační stížnost proto zamítl
podle §110 odst. 1, věty poslední, s. ř. s.
[53] Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s.
Stěžovatelka, která neměla ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému
v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nevznikly.
[54] Osoba zúčastněná na řízení právo na náhradu nákladů taktéž nemá, neboť to by jí podle
§60 odst. 5 s. ř. s. náleželo pouze tehdy, pokud by jí náklady vznikly v souvislosti s plněním
povinnosti, kterou jí soud uložil, případně na její návrh z důvodů zvláštního zřetele hodných.
V nynější věci takové okolnosti nenastaly.
[55] Stěžovatelka společně s podáním kasační stížnosti požádala, aby její kasační stížnosti byl
přiznán odkladný účinek. Soud o tomto návrhu nerozhodoval, neboť bezprostředně
po shromáždění potřebných podkladů přistoupil k rozhodnutí ve věci samé a za těchto okolností
by bylo posuzování návrhu na přiznání odkladného účinku zbytečné.
[56] Vzhledem k tomu rozhodl o vrácení zaplaceného soudního poplatku za návrh na přiznání
odkladného účinku ve výši 1 000 Kč stěžovatelce. Tato částka jí bude vyplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce, a to do 30 dnů od právní moci tohoto
rozsudku (§10a odst. 1 zákona o soudních poplatcích).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu