ECLI:CZ:NSS:2020:9.AZS.106.2020:22
sp. zn. 9 Azs 106/2020 - 22
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Radana
Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: V. O.,
zast. Mgr. et Mgr. Janem Jungem, advokátem se sídlem Štěpánská 615/24, Praha 1, proti
žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem náměstí Hrdinů
1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 9. 2018, č. j. MV-2973-4/SO-2018, v řízení
o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2020,
č. j. 57 A 140/2018 - 94,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 3. 2020, č. j. 57 A 140/2018 - 94,
se z r ušuj e a věc se v rac í tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
[1] Žalovaná (dále „stěžovatelka“) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného
rozsudku Krajského soudu v Plzni, kterým bylo zrušeno její rozhodnutí specifikované tamtéž.
[2] Stěžovatelka jím zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 1. 11. 2017, č. j. OAM-28787-10/DP-2017, jímž byla zamítnuta žádost žalobce o povolení
k dlouhodobému pobytu na území České republiky za účelem strpění pobytu na území.
[3] Žádost byla zamítnuta proto, že pominuly důvody, pro které bylo žalobci uděleno vízum
k pobytu za účelem strpění pobytu na území. Trvání těchto důvodů je přitom jednou z podmínek
pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu za účelem strpění (§43 odst. 1 zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, dále
jen „zákon o pobytu cizinců“). Žalobci dříve ve vycestování bránila překážka nezávislá na jeho
vůli [§33 odst. 1 písm. a) zákona o pobytu cizinců], spočívající ve zhoršené bezpečnostní situaci
v Doněcké oblasti, odkud pochází. Nyní je situace odlišná v tom, že se může vrátit do jiné části
země, kde ozbrojený konflikt neprobíhá (možnost tzv. vnitřního přesídlení).
[4] Krajský soud zrušil rozhodnutí stěžovatelky pro nesplnění požadavků na odůvodnění
rozhodnutí podle §68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších
předpisů, a to konkrétně pro (i.) nevypořádání námitky zpochybňující závěr o možnosti vnitřního
přesídlení, (ii.) opomenutí důkazních návrhů žalobce fotodokumentací z místa jeho dřívějšího
pobytu (Doněcká oblast) a tiskovými informacemi z místních médií.
II. Obsah kasační stížnosti
[5] Stěžovatelka namítá, že se námitkou týkající se vnitřního přesídlení zabývala; výslovně
se k ní sice vyjádřila jen jednou větou, vypořádání námitky je však zřejmé z kontextu odůvodnění
napadeného rozhodnutí.
[6] Podotýká, že správní orgány nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou,
pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek
neobstojí (uvedené podporuje bohatými citacemi z judikatury Ústavního a Nejvyššího správního
soudu). Doplňuje, že o možnosti vnitřního přesídlení na Ukrajině konstantně judikuje i Nejvyšší
správní soud.
[7] Zmínka žalobce týkající se vnitřního přesídlení byla pouze všeobecnou proklamací,
na kterou stěžovatelka dle svého názoru adekvátně reagovala.
[8] K závěru krajského soudu o opomenutí důkazních návrhů uvádí, že šlo o podpůrné
důkazy dokreslující tvrzení žalobce ohledně bezpečnostní situace na Ukrajině, kterou se však
stěžovatelka řádně zabývala na str. 4 a 5 rozhodnutí.
[9] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil.
III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu
[10] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že byla
podána včas, z přípustných důvodů, stěžovatelka je osobou oprávněnou a jedná
za ni zaměstnankyně, která má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních
zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§102 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“). Přistoupil proto k přezkumu
rozsudku krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů. Ověřil také,
zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
[12] Nejvyšší správní soud nepřisvědčil závěru krajského soudu o nevypořádání odvolací
námitky týkající se možnosti vnitřního přesídlení.
[13] Předně v této souvislosti uvádí, že argumentaci v odvolání lze podle obsahu rozdělit na tři
části. V první z nich žalobce zcela obecně uvádí, že rozhodnutí ministerstva je pouze formální,
není v něm upřesněno, jak ministerstvo posuzovalo a jak prokazovalo svůj závěr, z jakých zdrojů
čerpalo a na základě čeho rozhodlo. Žalobce má za to, že odůvodnění rozhodnutí je postaveno
jen na evropských předpisech ohledně bezvízového styku pro občany Ukrajiny. Také druhá část,
která se konkrétněji vztahuje k možnosti vnitřního přesídlení, je značně obecná; žalobce
v podstatě netvrdí nic jiného, než že závěr o možném návratu do jiné části země
je nepodloženým tvrzením, kterým mu stěžovatelka doporučuje či nařizuje, jak má ve svém životě
postupovat. Nejkonkrétnější je třetí část, ta se ale týká situace v Doněcké oblasti,
o jejíž závažnosti nebylo ve věci sporu, a míjí se tedy s důvodem, pro který nebyl žalobci
dlouhodobý pobyt za účelem strpění udělen.
[14] Byť je odvolání relativně obsáhlé (čítá 6 stran), obsahově je vcelku chudé a rozhodovací
důvody ministerstva zpochybňuje jen v části a poměrně obecnými námitkami.
[15] Dále je podstatné, že stěžejní částí odůvodnění napadeného rozhodnutí je popis
a následně kvalifikace situace na Ukrajině, kde stěžovatelka rozlišuje situaci na východě země
a v jejím zbytku (výslovně je to zdůrazněno v odst. 4 na str. 5 rozhodnutí).
[16] Z kontextu (závěr o možnosti vnitřního přesídlení byl důvodem, pro který ministerstvo
žalobcovu žádost zamítlo, se kterým se stěžovatelka ztotožnila a který byl tedy z logicky věci
podstatou její argumentace) je zcela zřejmé, že stěžovatelka se možností vnitřního přesídlení
zabývala, a proto výtka krajského soudu byla neopodstatněná.
[17] Nejvyšší správní soud nicméně považuje za vhodné na tomto místě zdůraznit,
že s ohledem na povahu přezkoumávaných rozhodovacích důvodů krajského soudu nijak
nehodnotí zákonnost závěru ohledně vnitřního přesídlení ani důvodnost dalších žalobních
námitek.
[18] Nejvyšší správní soud se neztotožnil ani se závěrem krajského soudu, že stěžovatelka
opomenula žalobcem navrhované důkazy.
[19] V odvolání ověřil, že žalobce k důkazu navrhoval zprávy a fotodokumentaci z místa
svého pobytu na Ukrajině (Doněcku). Z odvolání však nikterak nevyplývá, že by se uvedené
důkazy měly vztahovat k možnosti vnitřního přesídlení, jak uváděl krajský soud; jde skutečně
pouze o popis situace na východě země, o níž, jak již bylo uvedeno, nebylo a není mezi
stěžovatelkou a žalobcem sporu.
[20] Za uvedené situace hodnotí Nejvyšší správní soud jako irelevantní, že se stěžovatelka
v napadeném rozhodnutí k důkazním návrhům výslovně nevyjádřila. Ze správních rozhodnutí
je zcela zřejmé, jaký je náhled správních orgánů na situaci na východě Ukrajiny, a také to,
že je tento náhled shodný jako žalobcův. Z napadeného rozhodnutí tedy implicitně vyplývá, jak
stěžovatelka nahlíží na žalobcovy důkazní návrhy, a pochybení spočívající v tom, že se o tomto
svém náhledu výslovně nezmínila, je ryze formální a bez jakéhokoli reálného dopadu
do žalobcových práv. Nejedná se proto o vadu, která by způsobovala nezákonnost rozhodnutí
stěžovatelky a pro kterou by mělo být toto rozhodnutí zrušeno.
IV. Závěr a náklady řízení
[21] Nejvyšší správní soud vyhodnotil kasační stížnost jako důvodnou, rozsudek krajského
soudu proto zrušil podle §110 odst. 1, věty první, s. ř. s. a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu
řízení. V tomto řízení bude krajský soud vázán právním názorem Nejvyššího správního
soudu (§110 odst. 4 s. ř. s.) a rozhodne též o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 3 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. července 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu