ECLI:CZ:NSS:2020:KONF.10.2020:14
sp. zn. Konf 10/2020-14
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Michala
Mazance, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Víta Bičáka, rozhodl o návrhu
Městského soudu v Praze, jako soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, na rozhodnutí
kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4, rozhodujícího
v občanském soudním řízení, a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 9 A 152/2019, o žalobě „na určení povinnosti nekrátit pracovní odměnu v důsledku svátku“
žalobce PhDr. J. M., a žalovaného Generálního ředitelství Vězeňské služby, se sídlem v
Praze 4, Soudní 1672/1a,
takto:
I. P ř ís l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod
sp. zn. 9 A 152/2019, v části týkající se zaplacení částky 3 862 Kč, z titulu neoprávněně
stržené pracovní odměny za období od července 2017 do 7. 12. 2018 je soud
v občanském soudním řízení.
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2019, čj. 48 C 172/2018-65,
se z r ušuj e v té části výroku, kterou byla vyslovena věcná nepříslušnost tohoto
soudu k projednání a rozhodnutí žaloby na zaplacení částky 3 862 Kč z titulu
neoprávněně stržené pracovní odměny za období od července 2017 do 7. 12. 2018
a v tomto rozsahu věc postoupena Městskému soudu v Praze.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným dne 26. 8. 2020 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona
č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon
č. 131/2002 Sb.“), se Městský soud v Praze, rozhodující ve věcech správního soudnictví,
domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle §1 odst. 1 písm. b) citovaného
zákona, který vznikl mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 4, rozhodujícím v občanském
soudním řízení, ve věci žaloby podané původně u obvodního soudu dne 7. 12. 2018.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalobce podal u Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 7. 12. 2018 návrh označený jako
„Žaloba na určení povinnosti nekrátit pracovní odměnu v důsledku svátku“. Uvedl, že žalovaná, v rozporu
s nařízením vlády č. 361/2017 Sb., o výši a podmínkách odměňování odsouzených zařazených
do práce ve výkonu trestu odnětí svobody (dále jen „nařízení vlády č. 361/2017 Sb.“), krátí
pracovní odměny odsouzených tím, že připadne-li svátek na den jinak pracovní, žalovaná „sníží
pracovní odměnu o tento svátek na již odpracovaných pracovních dnech (…) [t]edy v měsíci, kdy pracující
odsouzený odpracuje plný fond pracovní doby, odečte mu za každý svátek z této měsíční odměny poměrně částku
pracovní odměny“. Navrhl, aby soud (i) vyslovil, že interní předpis žalované – nařízení generálního
ředitele Vězeňské služby č. 13/2018 je v rozporu s nařízením č. 361/2017 Sb., (ii) stanovil,
že žalovaná „je povinna nekrátit pracovní odměnu v důsledku svátků připadajících na jinak pracovní den“,
a konečně, aby soud uložil žalované uhradit takto strženou odměnu za období od července 2017
do doby podání žaloby. Na základě výzvy obvodního soudu žalobce doplnil žalobní petit
ve smyslu vyčíslení částky, o kterou mu byla tvrzeným nezákonným postupem žalované
zkrácena pracovní odměna (3 862 Kč). Obvodní soud pro Prahu 4 usnesením ze dne 17. 10. 2019
čj. 48 C 172/2018-65, vyslovil ve věci svou věcnou nepříslušnost (výrok I.) a věc postoupil
Městskému soudu v Praze, jako soudu věcně příslušnému (výrok II.). Svůj postup odůvodnil tím,
že žalobou uplatněné nároky pracujícího odsouzeného, vyplývající z pracovní činnosti
vykonávané v rámci výkonu trestu odnětí svobody, nejsou soukromoprávní povahy; věcně
příslušné k projednání takového sporu jsou proto soudy rozhodující ve správním soudnictví.
Z obsahu žaloby podle obvodního soudu vyplývá, že směřuje proti nezákonnému zásahu
žalované. Z uvedených důvodů proto postupoval ve smyslu ustanovení §104b odst. 2 o. s. ř.
[4] Městský soud v Praze, jako soud rozhodující ve věcech správního soudnictví (dále jen
„navrhovatel“), s postupem Obvodního soudu pro Prahu 4, rozhodujícího v občanském soudním
řízení, nesouhlasí a podal proto zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí negativního
kompetenčního sporu.
[5] Navrhovatel považuje za nepochybné, že v žalobě podané u obvodního soudu se žalobce
domáhá vydání jednak (i) rozhodnutí, kterým by byla ex tunc vyslovena neplatnost interního
předpisu Generálního ředitelství Vězeňské služby č. 13/2018 pro jeho rozpor s nařízením vlády
č. 361/2017, jednak (ii) rozhodnutí, že je Vězeňská služba ČR povinna nekrátit pracovní odměnu
žalobce v důsledku svátků připadajících na jinak pracovní den, a konečně též (iii) rozhodnutí,
kterým by bylo žalované uloženo zaplatit žalobci takto strženou odměnu za práci v období
od července 2017 do doby podání žaloby, kterou žalobce vyčíslil na 3 862 Kč.
[6] Navrhovatel má za to, že o žalobcem uplatněném návrhu na plnění, tj. zaplacení částky
3 862 Kč, představující strženou odměnu za práci žalobce při výkonu trestu odnětí svobody
za období červenec 2017 až 7. 12. 2018, nemá (jako soud rozhodující ve správním soudnictví)
pravomoc rozhodovat. V tomto rozsahu s postoupením věci k projednání a rozhodnutí
nesouhlasí. Odvolává se přitom na právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v usnesení ze dne
31. 7. 2012, sp. zn. 30 Cdo 2671/2011, podle kterého je právo osoby ve výkonu trestu odnětí
svobody na konkrétní mzdové zařazení založeno na smluvním principu; s výjimkami uvedenými
v zákoně o výkonu trestu odnětí svobody (zákon č. 169/1999 Sb. – pozn. zvláštního senátu)
se tyto vztahy řídí zákoníkem práce. Podle názoru navrhovatele pravomoc správních soudů může
být dána toliko v rozsahu návrhu na vyslovení nezákonnosti postupu orgánů Vězeňské služby
při krácení odměny žalobce, nikoli však v případě nároku na vyplacení takto stržené odměny.
Navrhovatel nesouhlasí s postupem obvodního soudu, který celou žalobu zredukoval jen
na žalobu proti nezákonnému zásahu a jako takovou jí postoupil správnímu soudu, jakkoli si byl
prokazatelně vědom, že se žalobce domáhá též zaplacení peněžité částky, jakožto odměny
za odvedenou práci.
[7] Soudům ve správním soudnictví přísluší toliko ochrana veřejných subjektivních práv
způsoby předvídanými v §4 s. ř. s., nepřísluší jim rozhodovat ve věcech soukromoprávních;
k projednání těchto věcí jsou věcně příslušné soudy rozhodující v občanském soudním řízení.
Z uvedených důvodů proto navrhovatel zvláštnímu senátu navrhl, aby vyslovil, že příslušným
vydat rozhodnutí ve věci vedené u navrhovatele pod sp. zn. 9 A 152/2019 je soud v občanském
soudním řízení, a aby současně zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2019,
čj. 48 C 172/2018-65.
[8] Při řešení vzniklého kompetenčního sporu o pravomoc mezi soudem rozhodujícím
ve správním soudnictví a soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení se zvláštní senát
řídil následující úvahou:
[9] Z ustanovení §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. plyne, že kompetenčním sporem je buď
spor, ve kterém si jedna strana osobuje pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků, o níž již druhá strana vydala pravomocné rozhodnutí (pozitivní kompetenční
spor), anebo spor, ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci
individuálně určených účastníků (spor negativní). Takto vymezené kompetenční spory projednává
a rozhoduje zvláštní senát (srov. §2 odst. 1 tohoto zákona). Ten pak rozhodne, kdo je příslušný
vydat rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení (§5 odst. 1 téhož zákona).
[10] V posuzované věci je nutno upozornit, že jakkoli je návrh na rozhodnutí kompetenčního
sporu formulován tak, aby zvláštní senát určil, že k projednání a rozhodnutí žaloby je příslušný
soud v občanském soudním řízení, je z jeho obsahu zřejmé, že navrhovatel svou pravomoc
popírá pouze v té části žaloby, kterou se žalobce dožaduje po žalované zaplacení neoprávněně
stržené části odměny za práci odvedenou v době výkonu trestu odnětí svobody. Negativní
kompetenční spor je tedy založen v rozsahu částky 3 862 Kč, odpovídající tomuto nároku
(obvodní soud popřel svou pravomoc věc rozhodnout a projednat v celém rozsahu žaloby).
[11] Zvláštní senát se zcela shoduje s názorem navrhovatele, že jeho pravomoc projednat
a rozhodnout žalobcem uplatněný nárok na zaplacení částky 3 862 Kč z titulu neoprávněně
stržené části odměny za práci odvedenou při výkonu trestu odnětí svobody dána není.
[12] Především je nutno upozornit, že podle §2 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví poskytují
ochranu veřejným subjektivním právům fyzických a právnických osob. Zvláštní senát považuje
za zcela evidentní, že žalobcem uplatněný nárok nemůže mít svůj původ ve vztazích práva
veřejného. Jakkoli se právní postavení osob vykonávajících práci při výkonu trestu odnětí
svobody částečně odlišuje od právního postavení jiných osob v zaměstnaneckém či obdobném
poměru, podstata právního vztahu, na jehož základě je tato činnost vykonávána, je shodná.
I osoba ve výkonu trestu odnětí svobody může práci vykonávat toliko na základě smluvního vztahu
se zaměstnavatelem, stejně jako je tomu u osob v „běžném“ zaměstnaneckém či obdobném
poměru. Absentuje zde tedy základní charakteristika právních vztahů utvářených v oblasti
veřejného práva, kterou je vrchnostenské postavení jedné ze stran, umožňující jí druhé straně
zakládat, měnit či rušit její práva a povinnosti, nezávisle na její vůli. Žalovaná tedy
(prostřednictvím své organizační složky) při vzniku právního vztahu, na jehož základě žalovaný
vykonával práci, nevystupovala jako orgán výkonné moci, vykonávající veřejnou správu; vznik
tohoto právního vztahu má původ ve smlouvě uzavřené mezi žalobcem a žalovanou. Samotný
fakt, že tento vztah je podroben určité reglementaci předpisů veřejného práva (viz například
nařízení vlády č. 361/2017 Sb.), na jeho smluvní podstatě ničeho nemění; nezbytnost této úpravy
je dána tím, že se při zaměstnávání osob ve výkonu trestu odnětí svobody nemohou z povahy
věci uplatnit podmínky fungující na běžném pracovním trhu a současně je nutné zabezpečit
dostatečnou ochranu práv těchto osob, neboť autonomie jejich vůle je omezena. Fakt, že osoba
ve výkonu trestu odnětí svobody nemůže práci vykonávat jinak, než dobrovolně (tzn. na základě
svého souhlasu s pracovním zařazením a nabízenými podmínkami, tedy na principu smluvním)
lze ostatně dovodit i v rovině práva ústavního, které zakazuje výkon nucených prací
per se (viz čl. 9 odst. 1 Listiny základnách práv a svobod). Jestliže tedy právní vztah mezi žalobcem
a žalovaným má svůj původ v právu soukromém, je k rozhodování sporů, které z těchto vztahů
povstaly, založena pravomoc soudů v občanském soudním řízení podle §7 odst. 1 s. ř. s.
[13] Současně nelze přehlédnout, že procesní úprava správního soudnictví nedává správním
soudům (na rozdíl od soudů v občanském soudním řízení) procesní nástroje rozhodnout
v intencích žalobcem formulovaného návrhu. V žádném typu soudního řízení, vymezeném v §4
s. ř. s. (respektive v §101e s. ř. s.), správní soudy nemohou projednat žalobu na plnění. Správní
soudnictví je vystavěno na kasačním principu, jehož předmětem je (obecně řečeno) přezkoumání
postupů správních orgánů při výkonu veřejné správy; je pojmově vyloučeno, aby soudy
ve správním soudnictví rozhodovaly jako arbitr soukromoprávních sporů.
[14] Lze tedy uzavřít, že rozhodování o části žaloby, kterou se žalobce domáhal po žalované
zaplacení částky 3 862 Kč, představující strženou odměnu za práci žalobce při výkonu trestu
odnětí svobody za období červenec 2017 až 17. 12. 2018, náleží do pravomoci soudů
v občanském soudním řízení.
[15] Zvláštní senát proto podle §5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb., výrokem ad I. vyslovil,
že příslušným k rozhodnutí o tomto žalobou uplatněném nároku je soud v občanském soudním
řízení.
[16] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. zruší rozhodnutí, kterým strana
kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle rozhodnutí
zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení v její
pravomoci. Výrokem II. tohoto usnesení proto zvláštní senát zrušil usnesení Obvodního soudu
pro Prahu 4 ze dne 17. 10. 2019, čj. 48 C 172/2018-65, v rozsahu, kterým byla ve věci žaloby
o zaplacení částky 3 862 Kč vyslovena jeho věcná nepříslušnost a věc postoupena navrhovateli,
neboť existence této části rozhodnutí brání projednání a rozhodnutí posuzovaného žalobního
návrhu soudem v občanském soudním řízení.
[17] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány i soudy.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 30. prosince 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu