ECLI:CZ:NSS:2020:KONF.27.2019:9
sp. zn. Konf 27/2019-9
USNESENÍ
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních
sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy,
Mgr. Radovana Havelce, JUDr. Michala Mazance a JUDr. Tomáše Rychlého, Ph.D., rozhodl
o návrhu Městského soudu v Praze jako soudu rozhodujícího ve správním soudnictví,
na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním a Obvodním soudem pro Prahu 3, a dalších
účastníků sporu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 388/2019, o uložení
povinnosti vrácení vozidel s návrhem na vydání předběžného opatření: žalobkyně J. K,
a žalovaný Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem v Praze 1, Štěpánská 619/28,
IČ 72080043,
takto:
I. P ř ís l u š n ý vydat rozhodnutí ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod
sp. zn. 12 C 388/2019, o uložení povinnosti vrácení vozidel s návrhem na vydání
předběžného opatření, je s ou d v ob č a n s ké m s ou d n ím ř íz e n í .
II. Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 3. 10. 2019, čj. 12 C 388/2019-132,
se z r ušuj e.
Odůvodnění:
[1] Návrhem doručeným zvláštnímu senátu dne 15. 11. 2019 se Městský soud v Praze (dále
jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb. (dále jen
„zvláštní senát“) rozhodl tvrzený kompetenční spor ve věci vedené u Obvodního soudu pro
Prahu 3 pod sp. zn. 12 C 388/2019.
[2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti:
[3] Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 se žalobkyně domáhala, aby soud
uložil žalovanému povinnost vrátit žalobkyni vozidla Toyota Landcruiser, X a Fiat Mobil Vetta,
X, která měla být žalobkyni darována společností EDECO s. r. o. prostřednictvím jejího
jednatele M. K. (manžela žalobkyně). Předmětná vozidla byla sepsána jako majetek společnosti
EDECO s. r. o., a stala se předmětem daňové exekuce, vedené na základě zajišťovacích příkazů.
Podle žalobkyně se staly neúčinnými a budoucí daň již nemůže být doměřena. Žalobkyně podala
návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce, kterému ovšem finanční úřad nevyhověl.
Odvolání žalobkyně pak bylo odvolacím finančním ředitelstvím zamítnuto a napadené
rozhodnutí potvrzeno (podle odůvodnění rozhodnutí správce daně nevzal darování vozidel
žalobkyni, resp. že by ji svědčilo právo nepřipouštějící provedení exekuce, za prokázané).
Žalobkyně se současně domáhala nařízení předběžného opatření, jímž by soud uložil
žalovanému, aby do vydání pravomocného rozsudku o žalobě nenakládal se zajištěnými vozidly
zejména tím, že by je převedl na třetí osoby, anebo by jinými způsoby znemožnil jejich případné
vydání.
[4] Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením ze dne 27. 3. 2019, čj. 12 C 137/2019-47, návrh
žalobkyně na nařízení předběžného opatření odmítl pro nesložení jistoty a rovněž poukázal
na vady spočívající v absenci náležitostí návrhu a nesprávném označení žalovaného.
[5] Usnesením ze dne 6. 5. 2019, čj. 12 C 137/2019-100, Obvodní soud pro Prahu 3 vyslovil
svou místní nepříslušnost (výrok I) s tím, že po právní moci usnesení bude věc postoupena
místně příslušnému Obvodnímu soudu pro Prahu 1 (výrok II).
[6] Obvodní soud pro Prahu 1 s tímto postupem nesouhlasil a dne 3. 7. 2019 předložil věc
s nesouhlasem Městskému soudu v Praze, který usnesením ze dne 18. 7. 2019,
čj. 1 Nc 2402/2019-106, rozhodl, že nesouhlas Obvodního soudu pro Prahu 1 s postoupením
věci je důvodný. Nad rámec pak městský soud doplnil, že žalobkyně brojí proti jednání správního
orgánu při výkonu působnosti veřejné správy a chrání své veřejné subjektivní právo před
nezákonným zásahem správního orgánu. Městský soud tak dovodil, že svým obsahem se jedná
o žalobu podle §82 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, a je na obvodním soudu, aby
zvážil postup podle §104b odst. 2 o. s. ř.
[7] Obvodní soud pro Prahu 3 vyslovil usnesením ze dne 3. 10. 2019, čj. 12 C 388/2019-132,
svoji věcnou nepříslušnost k rozhodnutí o návrhu ve věci samé a k rozhodnutí o návrhu
na nařízení předběžného opatření (výrok I) s tím, že po právní moci usnesení bude věc
postoupena Městskému soudu v Praze jako soudu věcně a místně příslušnému o věci i o návrhu
na nařízení předběžného opatření rozhodnout (výrok II).
[8] K výzvě soudu předcházející tomuto rozhodnutí žalobkyně sdělila, že s postoupením věci
nesouhlasí, neboť rozhodnutí o její žalobě nepřísluší správnímu soudu, ale soudu civilnímu.
Uvedla mj., že není účastníkem daňového řízení, je vlastníkem vozidel, která považuje
za odcizená, a žádá soud o rozhodnutí o jejich vydání.
[9] Obvodní soud pro Prahu 3 v usnesení uvedl, že žalobkyně neopírá svůj nárok na vrácení
vozidel o poměry soukromého práva, nýbrž o skutečnost, že žalovaný postihl jí vlastněná vozidla
daňovou exekucí navzdory tomu, že exekuční titul – zajišťovací příkaz podle tvrzení žalobkyně
již ve smyslu §168 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád (dále jen „daňový řád“), pozbyl
účinnosti. Žalobkyně se tak brání před postupem správce daně, který při výkonu daňové exekuce
na základě exekučního příkazu ze dne 18. 4. 2016, čj. 3273631/16/2003-00540-110077, pojal
do soupisu movitých věcí výše uvedená vozidla a doposud je zadržuje. Obvodní soud pro
Prahu 3 tak uzavřel, že žalobkyně svou žalobou brojí proti jednání správního orgánu při výkonu
působnosti v oblasti veřejné správy, chrání své veřejné subjektivní právo před nezákonným
zásahem správního orgánu, který podle žalobních tvrzení spočívá v neoprávněném zadržení dvou
motorových vozidel. Svým obsahem se tedy jedná o žalobu dle §82 s. ř. s., kterou projednávají
soudy ve správním soudnictví.
[10] Navrhovatel v návrhu na řešení negativního kompetenčního sporu uvedl,
že z opakovaných podání žalobkyně je zřejmé, že se domáhá vlastnickou žalobou vydání dvou
motorových vozidel.
[11] Navrhovateli je z úřední činnosti známo, že u něj bylo pod sp. zn. 6 Af 58/2016 vedeno
řízení ve věci přezkoumání rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství včetně zajišťovacích
příkazů vydaných Finančním úřadem pro hlavní město Prahu, v němž jako žalobce
vystupuje společnost EDECO s. r. o. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 21. 11. 2019,
čj. 6 Af 58/2016-74, bylo rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství zrušeno včetně
zajišťovacích příkazů vydaných Finančním úřadem pro hlavní město Prahu. Předmětem další
žaloby společnosti EDECO s. r. o., vedené pod sp. zn. 10 Af 36/2018 rovněž u navrhovatele,
je rozhodnutí o odvolání společnosti EDECO s. r. o. proti dodatečným platebním výměrům
na daň z přidané hodnoty za období leden až říjen 2015. O této žalobě dosud rozhodnuto nebylo.
[12] Ve vztahu k samotné exekuci je dle navrhovatele zřejmé, že žalobkyně podala již dne
18. 8. 2016 návrh na vyloučení majetku z daňové exekuce podle §179 odst. 1 daňového řádu,
o němž bylo pravomocně rozhodnuto Odvolacím finančním ředitelstvím dne 13. 4. 2017,
čj. 17862/17/5100-41458-711929, kdy odvolací orgán potvrdil zamítavé rozhodnutí.
[13] Skutečnost, že žalobkyně v podané žalobě a jejím doplnění uvádí mimo jiné vedení
daňového řízení, dle navrhovatele sama o sobě neznamená, že se jedná o žalobu ve správním
soudnictví. Akceptování závěru obvodního soudu by znamenalo, že vždy, když by exekučním
titulem bylo rozhodnutí správního orgánu, by nesouhlas povinného subjektu s průběhem exekuce
posuzoval správní soud, byť by navrhovatel u soudu požadoval faktické vydání věci, která
je předmětem exekuce. Uvedené by dle navrhovatele znamenalo, že by soud při rozhodování
nedbal jednoznačně projevené vůle žalobce. Ze samotné skutečnosti, že exekučním titulem
je rozhodnutí správního orgánu, nelze dovodit, že došlo ke změně charakteru práva soukromého
na právo veřejné.
[14] Při řešení vzniklého sporu o pravomoc mezi správním orgánem a soudem se zvláštní
senát řídil následující úvahou:
[15] Podle §1 odst. 2 zákona č. 131/2002 Sb. je negativním kompetenčním sporem spor,
ve kterém jeho strany popírají svou pravomoc vydat rozhodnutí v totožné věci individuálně
určených účastníků. V nyní rozhodované věci popřeli svou pravomoc Obvodní soud pro Prahu 3
i navrhovatel, jedná se proto o negativní kompetenční spor, k jehož projednání je příslušný
zvláštní senát.
[16] Podle §7 odst. 1 o. s. ř. v občanském soudním řízení projednávají a rozhodují soudy
spory a jiné právní věci, které vyplývají z poměrů soukromého práva, pokud je podle zákona
neprojednávají a nerozhodují o nich jiné orgány.
[17] Podle §2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním
právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek
stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví
tento zákon.
[18] Podle §4 odst. 1 s. ř. s. soudy ve správním soudnictví rozhodují o a) žalobách proti
rozhodnutím vydaným v oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné, orgánem územního
samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim
bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob v oblasti
veřejné správy, (dále jen "správní orgán"), b) ochraně proti nečinnosti správního orgánu,
c) ochraně před nezákonným zásahem správního orgánu, d) kompetenčních žalobách.
[19] Zvláštní senát vychází z předpokladu, že při posuzování věcné příslušnosti soudů
je nutno v maximální možné míře respektovat vůli žalobce, jaký právní prostředek k ochraně
svého práva zvolil, a tuto projevenou vůli nelze nahrazovat úvahou soudce, že by jiný prostředek
mohl být pro žalobce účelnější.
[20] Žalobkyně své podání ze dne 23. 6. 2019, adresované Obvodnímu soudu pro Prahu 3
označila jako žalobu na vydání věci (žaloba reivindikační) dle §126 odst. 1 občanského zákoníku
[zjevně míněno ustanovení již zrušeného zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění
pozdějších předpisů, které upravovalo právo vlastníka na ochranu proti tomu, kdo do jeho
vlastnického práva neoprávněně zasahuje, k tomu nyní srov. §1040 odst. 1 a §1042 zákona
č. 89/2012 Sb., občanský zákoník; pozn. zvláštního senátu] a navrhla, aby soud uložil žalovanému
povinnost vrátit žalobkyni předmětná motorová vozidla.
[21] Z podané žaloby je zřejmé, že žalobkyně nenapadá samotné rozhodnutí žalovaného, jímž
nebylo vyhověno jejímu návrhu na vyloučení obou vozidel z daňové exekuce, resp. se nedomáhá
jeho zrušení v rámci soudního přezkumu. Nemůže se tak jednat o žalobu ve smyslu §4 odst. 1
písm. a) s. ř. s. Stejně tak je z obsahu žaloby zřejmé, že se žalobkyně nedovolává ani poskytnutí
ochrany před nezákonným zásahem žalovaného určením nezákonnosti tohoto zásahu
či obnovením stavu před zásahem ve smyslu pravomoci soudů ve správním soudnictví vymezené
v §4 odst. 1 písm. c) ve spojení s §87 odst. 2 s. ř. s., jak uvádí Obvodní soud pro Prahu 3
v usnesení, jímž vyslovil svoji věcnou nepříslušnost. Naopak z žaloby i z opakovaného vyjádření
žalobkyně vyplývá, že se tato domáhá ochrany svého vlastnického práva, a to vydáním věci.
Domáhá se tedy ochrany svého soukromého práva, ve smyslu §7 odst. 1 o. s. ř. se tak jedná
o věc vyplývající z poměrů soukromého práva. Pro tento závěr přitom není podstatné, zda
žalobou označený žalovaný má způsobilost být účastníkem občanského soudního řízení či zda
žaloba již s ohledem na skutková tvrzení týkající se průběhu daňové exekuce může být úspěšná.
[22] S ohledem na výše uvedené zvláštní senát vyslovil, že k rozhodnutí v předmětné věci
je příslušný soud v občanském soudním řízení (§5 odst. 1 zákona č. 131/2002 Sb.).
[23] Zvláštní senát podle §5 odst. 3 zákona č. 131/2002 Sb. současně zruší rozhodnutí,
kterým strana kompetenčního sporu popřela svou pravomoc o věci rozhodovat, ačkoliv podle
rozhodnutí zvláštního senátu je vydání rozhodnutí ve věci uvedené v návrhu na zahájení řízení
v její pravomoci. Zvláštní senát proto výrokem II. zrušil usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3
ze dne 3. 10. 2019, čj. 12 C 388/2019-132, a odstranil tak překážku věci rozhodnuté.
[24] Pravomocné rozhodnutí zvláštního senátu je podle §5 odst. 5 zákona č. 131/2002 Sb.
závazné pro strany kompetenčního sporu, účastníky řízení, v němž spor vznikl, pro správní
orgány [§4 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] i soudy. Obvodní soud pro Prahu 3 bude tedy dále pokračovat
v řízení vedeném sp. zn. 12 C 388/2019, o uložení povinnosti vrácení vozidel s návrhem
na vydání předběžného opatření.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně 27. února 2020
JUDr. Pavel Simon
předseda zvláštního senátu