ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.108.2020:77
sp. zn. Nao 108/2020 - 77
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka
a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci navrhovatelů:
a) Městská část Praha – Suchdol, se sídlem Suchdolské nám. 734/3, Praha 6, b) Městská část
Praha – Nebušice, se sídlem Nebušická 128, Praha 6, c) Ing. A. S., Ph.D., všichni zast. Mgr.
Pavlem Černým, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti odpůrci: Středočeský kraj, se
sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, zast. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se
sídlem Rubešova 162/8, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy č. 4-20/2011-ZK
– Zásad územního rozvoje Středočeského kraje, Aktualizace č. 2, ze dne 26. 4. 2018, v části, jíž se
vymezuje plocha pro záměr veřejně prospěšné stavby D300 – plocha rozvoje letiště
Praha/Ruzyně (Letiště Václava Havla), za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ředitelství
silnic a dálnic ČR, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, zast. JUDr. Janem Marečkem,
advokátem se sídlem Na Švihance 1476/1, Praha 2, II) Letiště Praha, a. s., se sídlem K Letišti
1019/6, Praha 6, zast. JUDr. Bc. Nikolou Hönigovou, advokátkou sídlem Opletalova 1525/39,
Praha 1, v řízení o kasačních stížnostech odpůrce, osoby zúčastněné na řízení I) a osoby
zúčastněné na řízení II) proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2020, č. j. 54 A
68/2019-123, o vyloučení soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Milana Podhrázkého z
projednávání a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 98/2020,
takto:
Soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Milan Podhrázký je v yl o u če n z projednávání
a rozhodnutí věci vedené u Nejvyššího správního soudu pod sp. zn. 8 As 98/2020.
Odůvodnění:
[1] Kasačními stížnostmi se odpůrce, osoba zúčastněná na řízení I) a osoba zúčastněná
na řízení II), dále též jen „stěžovatelé“, domáhají zrušení v záhlaví citovaného rozsudku
Krajského soudu v Praze, jímž bylo zrušeno Opatření obecné povahy č. 4-20/2011-ZK – Zásad
územního rozvoje Středočeského kraje, Aktualizace č. 2, ze dne 26. 4. 2018, v části textového
i grafického vymezení plochy veřejně prospěšné stavby D300 – plocha rozvoje letiště
Praha/Ruzyně (Letiště Václava Havla Praha).
[2] Shora uvedené kasační stížnosti projednává Nejvyšší správní soud pod sp. zn.
8 As 98/2020. Po seznámení se s obsahem kasační stížnosti oznámil (přípisem ze dne
16. 7. 2020) JUDr. Milan Podhrázký, jako předseda a člen osmého senátu příslušného podle
platného rozvrhu práce Nejvyššího správního soudu k projednání a rozhodnutí této věci,
předsedovi zdejšího soudu skutečnosti, na základě kterých se domnívá, že jsou dány důvody
pro jeho vyloučení z projednávání a rozhodnutí předmětné věci ve smyslu §8 odst. 1, věty druhé,
zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen
„s. ř. s.“).
[3] Konkrétně JUDr. Milan Podhrázký uvedl, že na vydání nyní napadeného rozsudku
krajského soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 54 A 68/2019 - 123, se jako člen senátu nepodílel, avšak
upozornil, že tento rozsudek navazuje (jak z hlediska skutkových a právních okolností,
tak z hlediska argumentace účastníků) na řízení vedené u krajského soudu ve věci částečně
shodných účastníků (účastníkem tohoto dříve vedeného řízení byla mj. i navrhovatelka c)
a odpůrce), které bylo ukončeno rozsudkem ze dne 12. 6. 2013, č. j. 50 A 8/2013 - 129.
Na vydání tohoto rozsudku se podílel JUDr. Milan Podhrázký jako předseda senátu i jako soudce
zpravodaj. Obě zmíněná řízení se týkala návrhu na zrušení totožné části opatření obecné
povahy - Zásad územního rozvoje Středočeského kraje č. 4-20/2011-ZK [vymezení plochy
pro záměr veřejně prospěšné stavby D300 - plocha rozvoje letiště Praha/Ruzyně (Letiště Václava
Havla)]. V nyní projednávané věci je opatření obecné povahy napadeno ve znění Aktualizace č. 2,
k níž došlo po předchozím zrušujícím rozsudku. Krajský soud v tomto dřívějším rozsudku
označenou část opatření obecné povahy zrušil mj. z důvodu neúplného posouzení kumulativních
a synergických vlivů daného záměru v rámci tzv. SEA. Tato otázka byla důvodem zrušení
napadené části opatření obecné povahy i v nyní projednávané věci. Aniž by doposud byla známa
kasační argumentace účastníků v nynějším kasačním řízení, je zjevné, že právě otázka
nevyhodnocení synergických a kumulativních vlivů téhož záměru byla rozhodujícím důvodem,
o který krajský soud své rozhodnutí opřel i nyní (viz bod 137. odůvodnění). Kasační stížnost
podal odpůrce i osoby zúčastněné na řízení, které se zrušením opatření obecné povahy
nesouhlasí. Jak je současně z odůvodnění nyní napadeného rozsudku zřejmé, krajský soud
na své předchozí výše označené rozhodnutí v souvislosti se závěrem o nedostatečném
vyhodnocení synergických a kumulativních vlivů na řadě míst odkazuje a navazuje na ně.
[4] Místopředsedkyně Nejvyššího správního soudu JUDr. Barbara Pořízková podle §8
odst. 3 in fine s. ř. s. předložila (přípisem ze dne 22. 7. 2020) posouzení naznačené otázky
podjatosti devátému senátu zdejšího soudu, který je podle platného rozvrhu práce povolán o této
otázce rozhodnout.
[5] Podle ustanovení §8 odst. 1 s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí
věci, „jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat
o jejich nepodjatosti. Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce
v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.“
[6] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vyloučit soudce
z projednávání a rozhodnutí přidělené věci lze jen výjimečně a z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[7] Ve shodě s judikaturou Ústavního soudu (viz nález ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94) je v rozhodovací činnosti při hodnocení podjatosti soudců nutno aplikovat
tzv. „dvojí test nestrannosti“, z něhož mimo jiné vyplývá, že „nestrannost soudce je především
subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci v širším smyslu (zahrnuje
vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich právním zástupcům atd.), o níž je schopen relativně přesně
referovat toliko soudce sám. Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží
nalezla uplatnění vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i z hlediska objektivního, které sleduje existenci dostatečných záruk,
aby bylo možno vyloučit jakoukoli legitimní pochybnost.“
[8] V daném případě se soudce JUDr. Milan Podhrázký označil za podjatého, neboť nyní
napadený rozsudek krajského soudu ze dne 24. 6. 2020, č. j. 54 A 68/2019 - 123, se týká z části
týchž účastníků a má věcnou i právní souvislost s rozsudkem krajského soudu ze dne 12. 6. 2013,
č. j. 50 A 8/2013 - 129, na němž se jmenovaný soudce podílel.
[9] Krajský soud v rozsudku ze dne 12. 6. 2013, č. j. 50 A 8/2013 - 129, rozhodl o zrušení
části napadeného opatření obecné povahy v části textového i grafického vymezení plochy veřejně
prospěšné stavby D300 označené jako „Plocha rozvoje Letiště Praha Ruzyně“. V rozsudku
ze dne 24. 6. 2020, č. j. 54 A 68/2019 - 123, pak krajský soud rozhodoval o zrušení opatření
obecné povahy č. 4-20/2011-ZK – Zásad územního rozvoje ve znění aktualizace č. 2, přičemž
bylo toto opatření zrušeno v části textového i grafického vymezení plochy veřejně prospěšné
stavby D300 – plocha rozvoje letiště Praha/Ruzyně (Letiště Václava Havla Praha), a to ke dni
právní moci citovaného rozsudku. V prvně citovaném případě se přitom na rozhodování podílel
i JUDr. Milan Podhrázký, který byl členem senátu a zároveň soudcem zpravodajem.
[10] Z poslední třetí věty shora citovaného §8 odst. 1 s. ř. s. je patrné, že zákonodárce zásadně
nepřipouští, aby předchozí působení soudce v rozhodovací činnosti týkající se určitých věcí nebo
určitých účastníků bylo samo o sobě důvodem podjatosti. Výjimku představuje pouze zákonem
výslovně zmíněná situace, popsaná ve větě druhé zmíněného ustanovení, a sice že vyloučeni jsou
vždy „soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo v předchozím
soudním řízení.“ Pojem „předchozího soudního řízení“ je standardně vykládán judikaturou jako
soudní řízení instančně (nikoli pouze časově) předcházející tomu, v němž se otázka případné
podjatosti soudce posuzuje. Pro uvedený výklad svědčí jak argumenty gramatické a systematické,
tak argumenty založené na povaze soudcovské rozhodovací činnosti a systému instančních
vztahů. Věta druhá se týká situací, kdy se na projednávání a rozhodování věci v předchozím
řízení soudním či v předchozím postupu správního orgánu podílela táž osoba, jež by věc měla
posuzovat nyní. Je zjevné, že uvedené ustanovení míří na situace instančního nebo
kvaziinstančního vztahu mezi „původním“ a „nynějším“ orgánem. Jeho smyslem a účelem
je docílit, aby v různých stupních soudního řízení (či v kvaziinstančním vztahu mezi
správním orgánem a správními soudy) rozhodovaly tutéž věc vždy odlišné osoby. Jinak řečeno,
jde o pravidlo „různých očí“ v rámci instančního či kvaziinstančního vztahu, které má zaručit
co možná největší míru objektivity a otevřenosti vyšší instance (kvaziinstance) případnému
novému pohledu na projednávanou věc a zabránit případným tendencím, aby tatáž osoba,
jež v mezidobí přejde od jednoho z orgánů k orgánu druhému, sama sobě „potvrdila“ správnost
jí dříve vysloveného názoru.
[11] V nyní projednávané věci jde právě o tento případ, ačkoliv JUDr. Milan Podhrázký,
nyní soudce Nejvyššího správního soudu, nebyl přímo členem senátu krajského soudu,
který vydal rozhodnutí napadené ve věci sp. zn. 8 As 98/2020. Nelze totiž pominout,
že jmenovaný soudce k otázce posouzení návrhu na zrušení opatření obecné povahy vyslovil svůj
právní názor a obdobnou otázkou se zabýval již v „předchozím kole“ řízení. Ačkoliv se fakticky
jednalo o napadení „nového opatření obecné povahy“, neboť došlo k aktualizaci znění zásad
územního rozvoje, Nejvyšší správní soud má za to, že se v jádru věci jedná stále o tutéž věc,
a to o rozhodnutí o návrhu na zrušení citované části opatření obecné povahy.
[12] Je zde tedy nepochybně dána věcná i právní souvislost obou věcí rozhodovaných
krajským soudem, která je podle přesvědčení Nejvyššího správního soudu takového charakteru,
že nevyloučením JUDr. Milana Podhrázkého by byl ve výsledku zpochybněn devolutivní účinek
kasační stížnosti, jakož i výše vyložený princip nestrannosti soudce.
[13] Tento princip je pro posouzení věci zcela určující a odpovídá mu i relevantní judikatura
Nejvyššího správního soudu, dle které je pojem „předchozího soudního řízení“ potřeba chápat
nejen instančně, jak již bylo naznačeno výše, ale i materiálně, tj. s ohledem na konkrétní a přímou
souvztažnost a věcnou souvislost předmětných řízení; viz usnesení Nejvyššího správního soudu
ze dne 2. 9. 2004, č. j. Nao 13/2004 - 54 (publ. pod č. 433/2005 Sb. NSS), podle kterého
„[s]mysl a účel věty druhé §8 odst. 1 s. ř. s. spočívá mimo jiné v rozvinutí principu instanční oddělenosti
řízení před jednotlivými funkčně příslušnými soudy jako záruky vnitřní nezávislosti soudní soustavy,
a tím i práva každého na spravedlivý proces. Soudce má čerpat poznatky potřebné pro projednávání
a rozhodování věci právě z těch pramenů a tím způsobem, jež jsou vlastní té fázi řízení, k níž je podle
pravidel funkční příslušnosti povolán. K pramenům jiným soudce přihlédnout nemůže, což souvisí
i s požadavkem jeho nestrannosti ve smyslu neovlivněnosti předchozím (a tedy procesně neregulérním)
poznáním o dané věci. Ustanovení věty druhé §8 odst. 1 s. ř. s. lze tedy chápat jako specifické rozvinutí
zásady, vyjádřené již ve větě první §8 odst. 1 s. ř. s., že totiž soudce nesmí mít jistý, kvalifikovaný poměr
k projednávané věci.“
[14] S ohledem na výše uvedené lze uzavřít, že u JUDr. Milana Podhrázkého je v nyní
posuzovaném případě dán onen kvalifikovaný poměr k věci, neboť o ní již získal vědomost
té povahy, jež vyvolává pochybnost o vnitřní nezávislosti soudních instancí a ve svých důsledcích
i pochybnost o nestrannosti jmenovaného soudce. Tyto pochybnosti jsou podpořeny i samotným
vyjádřením JUDr. Milana Podhrázkého, dle něhož i on minimálně z hlediska vnějšího nazírání
považuje za nevhodné, aby se na rozhodování podané kasační stížnosti jako člen rozhodujícího
osmého senátu Nejvyššího správního soudu podílel.
[15] Devátý senát Nejvyššího správního soudu proto předložené oznámení o podjatosti
shledal důvodným a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. července 2020
JUDr. Radan Malík
předseda senátu