ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.20.2020:60
sp. zn. Nao 20/2020 - 60
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců
Mgr. Vladimíra Doležala a JUDr. Josefa Baxy v právní věci žalobkyně ESHG, s.r.o., IČO
01536613, se sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, zastoupené Mgr. Marianem
Pavlovem, advokátem se sídlem tamtéž, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje,
se sídlem Jeremenkova 1191/40a, Olomouc, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 8. 2019, č. j. KUOK 86353/2019, o námitce podjatosti soudců Krajského soudu
v Ostravě ve věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 22 A 83/2019,
takto:
Soudci Krajského soudu v Ostravě JUDr. Miroslava Honusová, JUDr. Monika Javorová
a JUDr. Petr Hluštík n ej s o u v yl o u čen i z projednávání a rozhodnutí věci vedené
u tohoto soudu pod sp. zn. 22 A 83/2019.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně v řízení o žalobě ve věci výše označené namítla (v části IV. žaloby) možnou
systémovou podjatost všech soudců Krajského soudu v Ostravě (dále „krajský soud“). Tato námitka
nebyla blíže odůvodněna. Žalobkyně pouze obecně poukazovala na to, že pro možnost systémové
podjatosti byl k projednání odvolání žalobkyně proti rozhodnutí správního orgánu 1. stupně
byl také určen žalovaný, namísto místně příslušného Krajského úřadu Moravskoslezského kraje.
[2] K námitce se vyjádřili všichni soudci uvedení ve výroku tohoto usnesení shodně
tak, že nemají osobní vztah k účastníkům nebo k zástupci žalobkyně. Nejsou jim rovněž známy
žádné důvody pro pochybnost o jejich nepodjatosti.
[3] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[4] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), jsou
soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci,
k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Vyloučeni
jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního orgánu nebo
v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají
v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných věcech.
[5] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak, jak ji zákon
stanovil, je tato příslušnost zásadně dána, a postup, jímž je věc odnímána příslušnému soudci,
je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu lze vyloučit soudce z projednávání
a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout
v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě (viz konstantní judikatur, např. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2005, č. j. Nao 54/2004 - 84, ze dne 28. 4. 2005,
č. j. Nao 8/2005 - 31, ze dne 27. 7. 2017, č. j. Nao 227/2017 - 22, ze dne 15. 8. 2018,
č. j. Nao 172/2018 - 22, anebo ze dne 28. 11. 2019, č. j. Nao 201/2019 - 39).
[6] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaných soudců může navíc vyvolat pouze konkrétní
tvrzení účastníků, týkající se vztahu soudců k projednávané věci, jejím účastníkům či zástupcům.
Úsudek o podjatosti soudců, a tedy jejich nemožnosti rozhodnout nestranně a nezávisle, nemůže
být založen pouze na důvodech spočívajících v procesním postupu daných soudců v řízení
(§8 odst. 1 in fine s. ř. s.). Žalobkyně neuvedla žádný konkrétní důvod, který by bylo možné
podřadit pod §8 odst. 1 s. ř. s. Pokud se zmínil jen možné obecné systémové podjatosti,
pak je opět jen obecně nutné odmítnout možnost systémové (tedy na základě podřízeneckého
vztahu, či jiné přímé závislosti na osobě, o jejímž zájmu je rozhodováno) podjatosti soudce.
Podle §79 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, jsou soudci při výkonu své funkce
nezávislí a jsou vázáni pouze zákonem. Jsou povinni vykládat jej podle svého nejlepšího vědomí
a svědomí a rozhodovat v přiměřených lhůtách bez průtahů, nestranně a spravedlivě a na základě
skutečností zjištěných v souladu se zákonem. Již z toho je zřejmé, že o systémové podjatosti
nelze předem ve vztahu k soudci vůbec uvažovat. Námitku žalobkyně ovšem nelze považovat
za důvodnou ve smyslu §8 odst. 5 s. ř. s. také proto, že nepopisuje žádné konkrétní skutečnosti,
z nichž by podjatost soudců mohla plynout.
[7] Protože podle rozvrhu práce krajského soudu pro rok 2020 (str. 103), zveřejněného
na webových stránkách krajského soudu, byla věc přidělena k projednání a rozhodnutí senátu
ve složení předsedkyně senátu JUDr. Monika Javorová a členové senátu JUDr. Miroslava
Honusová a JUDr. Petr Hluštík může se rozhodování o námitce žalobkyně ve smyslu závěrů,
vyjádřených v usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 5. 2006, č. j. Nao 32/2005 – 34,
týkat jen těchto soudců.
[8] Nejvyšší správní soud proto dospěl v posuzované věci k závěru, že nejsou naplněny
podmínky pro to, aby uvedení soudci byli podjatí. Proto rozhodl o tom, že soudci z projednávání
a rozhodnutí nadepsané věci vyloučeni nejsou.
Poučení: Proti tomuto usnesení ne j so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. února 2020
JUDr. Lenka Kaniová
předsedkyně senátu