ECLI:CZ:NSS:2020:NAO.41.2020:62
sp. zn. Nao 41/2020 - 62
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců
Mgr. Lenky Krupičkové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobkyně: Regionální rada
regionu soudržnosti Severozápad, se sídlem Berní 2261/1, Ústí nad Labem, zastoupena
Mgr. Jiřím Schüllerem, advokátem se sídlem U Sluncové 666/12a, Praha, proti žalovanému:
Ministerstvo financí ČR, se sídlem Letenská 525/15, Praha, za účasti osoby zúčastněné
na řízení: Statutární město Chomutov, se sídlem Zborovská 4602, Chomutov, v řízení o námitce
podjatosti vznesené žalobkyní ve věci vedené u Městského soudu v Praze
pod sp. zn. 6 A 74/2016,
takto:
Soudkyně Městského soudu v Praze JUDr. Karla Cháberová ne ní vyloučena z projednávání
a rozhodování věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 6 A 74/2016.
Odůvodnění:
[1] Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“)
domáhá zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 2. 2016, č. j. MF-47284/2014/1203-17,
kterým žalovaný rozhodl o návrhu na rozhodnutí sporu z veřejnoprávní smlouvy tak,
že je žalobkyně povinna zaplatit Statutárnímu městu Chomutov částku ve výši 677 224,74 Kč
s 8,05% úrokem z prodlení od 21. 12. 2013 do zaplacení.
[2] Městský soud nařídil ve věci jednání na 9. 3. 2020, předvolání bylo zástupci žalobkyně
doručeno dne 7. 2. 2020. Dne 4. 3. 2020 doručil zástupce žalobkyně městskému soudu žádost
o odročení jednání z důvodu jarních prázdnin a virového onemocnění zástupce žalobkyně.
Dle záznamu založeného na č. l. 46 soudního spisu telefonovala předsedkyně senátu téhož dne
do advokátní kanceláře, aby si vyžádala doplnění žádosti, neboť jarní prázdniny v Praze již
proběhly a onemocnění zástupce nebylo doloženo. Pracovnice advokátní kanceláře předsedkyni
senátu sdělila, že ji se zástupcem žalobkyně nemůže spojit, neboť má jednání s klienty.
Předsedkyně senátu ji požádala, aby jí zástupce po skončení tohoto jednání zavolal zpět. Poté
městský soud vyzval žalobkyni přípisem ze dne 5. 3. 2020 k doložení potvrzení lékaře
o onemocnění zástupce žalobkyně. Na tuto výzvu reagoval zástupce žalobkyně téhož dne
opakovanou žádostí o odročení jednání. Uvedl v ní, že nerozumí požadavku soudu, neboť otázka
jeho zdravotního stavu není předmětem řízení. Přislíbil zaslání potvrzení o doporučení lékaře
poté, co jej lékař vystaví. Dále soud vyzval, aby nesnižoval důstojnost advokáta a nezasahoval
nepřiměřeně do jeho soukromí. Uvedl, že má za to, že se jedná o projev podjatosti soudkyně,
která naprosto nepřístojně útočila na advokátní stav, soukromí a další osobní záležitosti advokáta.
[3] Dne 9. 3. 2020 se v uvedené věci konalo ústní jednání, před jehož zahájením zástupce
žalobkyně vznesl námitku podjatosti předsedkyně senátu JUDr. Karly Cháberové. Jako důvod
podjatosti označil události, které se odehrály v souvislosti s vyřizováním jeho žádosti o odročení
jednání ze dne 4. 3. 2020. Zdůraznil, že o odročení jednání žádal z objektivních důvodů, nikoliv
bezdůvodně. Dle jeho názoru došlo postupem soudkyně, která zavolala do advokátní kanceláře
a zjišťovala, zda je skutečně nemocen, ke snížení důstojnosti advokátního stavu a k dotčení členů
jeho rodiny. Není povinen komukoliv vysvětlovat, kdy mají jeho děti prázdniny. Pokud měl soud
pochybnosti o důvodech žádosti o odročení jednání, mohl jej vyzvat k doložení jeho tvrzení
datovou schránkou, nikoliv telefonicky. Žádost o předložení lékařské zprávy považuje
za nemístnou, neboť se jednalo o běžné respirační onemocnění, u něhož lékaře běžně
nenavštěvuje, natož v současné situaci. Nadto se měla soudkyně po telefonu vyjádřit, že „lže jako
malý kluk“.
[4] Předsedkyně senátu JUDr. Karla Cháberová k námitce prohlásila, že nemá žádný vztah
k věci, k účastníkům ani k jejich zástupcům, který by mohl vzbuzovat pochybnosti o její
podjatosti.
[5] Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že námitka podjatosti není důvodná.
[6] Podle §8 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále též „s. ř. s.“)
jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr
k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.
Vyloučeni jsou též soudci, kteří se podíleli na projednávání nebo rozhodování věci u správního
orgánu nebo v předchozím soudním řízení. Důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti,
které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování v jiných
věcech.
[7] Garance toho, aby ve věci rozhodoval nezávislý a nestranný soudce, patří mezi integrální
součásti práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6
odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Nestrannost soudce je jedním
z hlavních předpokladů spravedlivého rozhodování a jednou z hlavních premis důvěry občanů
a jiných subjektů v právo a právní stát (čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky). Nestrannost soudce
je především subjektivní kategorií, vyjadřující vnitřní psychický vztah soudce k projednávané věci
v širším smyslu (zahrnuje vztah k předmětu řízení, účastníkům řízení, jejich zástupcům).
Pouze takto úzce pojímaná kategorie nestrannosti soudce by však v praxi stěží nalezla uplatnění
vzhledem k obtížné objektivní přezkoumatelnosti vnitřního rozpoložení soudce. Kategorii
nestrannosti je proto třeba vnímat šíře, tedy i v rovině objektivní. Za objektivní ovšem nelze
považovat to, jak se nestrannost soudce pouze subjektivně jeví vnějšímu pozorovateli
(účastníkovi řízení), nýbrž to, zda reálně neexistují okolnosti, které by mohly objektivně vést
k legitimním pochybnostem o tom, že soudce má k věci určitý, nikoliv nezaujatý vztah.
Subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání;
rozhodování o této otázce se však musí dít výlučně na základě hlediska objektivního (shodně
též nález Ústavního soudu ze dne 27. 10. 2004, sp. zn. I. ÚS 370/04).
[8] Rozhodnutí o vyloučení soudce z důvodů uvedených v §8 s. ř. s. představuje výjimku
z ústavní zásady, podle níž nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci s tím, že příslušnost
soudu i soudce stanoví zákon (čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Tak jak zákon
tuto příslušnost stanovil, je tato zásadně dána, a postup, kterým je věc odnímána příslušnému
soudci a přikázána soudci jinému, je nutno chápat jako postup výjimečný. Vzhledem k tomu
lze vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen z opravdu závažných důvodů,
které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě a spravedlivě.
[9] Reálné pochybnosti o podjatosti namítaného soudce tak s ohledem na výše uvedené může
vyvolat pouze konkrétní tvrzení žalobce týkající se vztahu soudce k projednávané věci,
jejím účastníkům či zástupcům. Pro úsudek o podjatosti soudce a nemožnosti rozhodnout
v důsledku toho nestranně a nezávisle není dostačující toliko obecné či subjektivní přesvědčení
žalobce.
[10] Důvodem vyloučení je tedy taková povaha subjektivního vztahu soudce k věci samé,
k účastníkům či jejich zástupcům, která je natolik objektivizovatelná, že lze důvodně pochybovat
o soudcově nepodjatosti.
[11] V posuzovaném případě zástupce žalobkyně dovozuje podjatost předsedkyně senátu
ze skutečnosti, že tato bez dalšího nevyhověla jeho žádosti o odročení jednání a za účelem
ověření důvodnosti této žádosti jej kontaktovala telefonicky s požadavkem na předložení
potvrzení od lékaře, že se nemůže zúčastnit nařízeného jednání s tím, že při telefonním hovoru
údajně prohlásila, že zástupce žalobkyně lže.
[12] Předně je nutné zdůraznit, že samotný postup předsedkyně senátu spočívající ve vyžádání
lékařské zprávy, respektive v požadavku na doložení důvodů pro odročení jednání obecně
nemůže být důvodem k jejímu vyloučení ve smyslu §8 odst. 1, poslední věty, s. ř. s., neboť se
nepochybně jedná o postup v řízení v projednávané věci (srovnej usnesení zdejšího soudu ze dne
7. 4. 2004, č. j. Nao 5/2004 - 77). Ani z okolností projednávané věci pak nelze dovodit, že by se
postup předsedkyně senátu nějak zásadně vymykal obvyklé praxi soudu. Za situace, kdy jednání
bylo nařízeno na pondělí 9. 3. 2020, což bylo zástupci žalobkyně oznámeno dne 7. 2. 2020
a ve středu 4. 3. 2020 obdržel městský soud žádost o jeho odročení ze dvou na první pohled
poměrně nesourodých důvodů (jarní prázdniny a současně virové onemocnění), je požadavek
soudu na doložení důvodnosti žádosti zcela pochopitelný a legitimní. S ohledem na blížící se
termín nařízeného jednání pak nelze spatřovat nic mimořádného a pochybného ani v tom,
že předsedkyně senátu využila k informování zástupce žalobkyně operativnější formu
komunikace, tedy telefonní hovor, a až následně jej vyzvala písemně. S ohledem na nutnost
vyrozumět ostatní účastníky řízení o případném odročení jednání bylo nepochybně žádoucí,
aby byla záležitost vyjasněna v co nejkratší možné době. Nejvyššímu správnímu soudu není
zřejmé, proč by měl předsedkyní senátu zvolený postup představovat snížení důstojnosti
advokátního stavu a urážení rodiny zástupce žalobkyně. Výzva k doložení důvodů žádosti
o odročení jednání představuje standardní legitimní postup. V případě advokáta jakožto člena
advokátní komory je na zvážení soudu, zda bude požadovat doložení důvodů žádosti o odročení
jednání, zejména v případě první žádosti, avšak pokud k této žádosti s ohledem na skutkové
okolnosti věci přistoupí, nejedná se o důvod podjatosti ve smyslu §8 s. ř. s.
[13] Zbývá posoudit, zda je v posuzovaném případě důvod pochybovat o nepodjatosti
předsedkyně senátu s ohledem na její údajné prohlášení, že zástupce žalobkyně „lže jako malý
kluk“, které měla pronést v rámci telefonického hovoru dne 4. 3. 2020. Jak bylo uvedeno výše,
nestrannost soudce je především subjektivní kategorií, přičemž v posuzovaném případě má být
narušena ve vztahu k zástupci žalobkyně. Není pochyb o tom, že údajné tvrzení je dostatečným
důvodem pro zkoumání případné podjatosti předsedkyně senátu. Jak totiž vyplývá z nálezu
Ústavního soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 4071/17, pejorativní vyjádření soudce
na adresu zástupce účastníka řízení může být důvodem jeho podjatosti. Je proto třeba se zabývat
tím, zda uvedené tvrzení, údajně pronesené v rámci telefonického hovoru mezi předsedkyní
senátu a zástupcem žalobkyně, může vést k legitimním pochybnostem o tom, že má předsedkyně
senátu k zástupci žalobkyně zaujatý, v tomto případě negativní vztah.
[14] Nejvyšší správní soud předesílá, že nepovažoval za nutné prokazovat, zda ke spornému
vyjádření v rámci telefonického hovoru skutečně došlo či nikoliv. Důvodnost námitky podjatosti
posoudil, jako by se tak skutečně stalo. Nemá přitom pochyb o tom, že takové vyjádření by bylo
nevhodné a nemá mít v repertoáru soudce při jednání s účastníky řízení či jejich zástupci místo.
Při posouzení, zda má takové vyjádření potenciál vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudce,
je však nutné zohlednit okolnosti, za kterých k němu mělo dojít. Předsedkyně senátu se takto
měla vyjádřit v telefonním hovoru se zástupcem žalobkyně. Přestože by měl i tento typ
komunikace mezi soudcem a zástupcem účastníka řízení probíhat ve striktně profesní rovině,
lze v rámci telefonického hovoru očekávat i jistá neformální vyjádření, která jsou součástí běžné
mluvy. Odhlédnout pak nelze ani od toho, že vyjádření mělo být proneseno za situace,
kdy předsedkyně senátu navzdory tvrzení o virovém onemocnění zástupce žalobkyně v žádosti
o odročení jednání zjistila, že tento se téhož dne účastnil v advokátní kanceláři jednání s klienty,
jak vyplývá ze záznamu o telefonickém hovoru ze dne 4. 3. 2020, č. j. 6 A 74/2016 - 46. To u ní
pochopitelně mohlo založit oprávněné pochybnosti o důvodnosti žádosti o odročení jednání,
které s ohledem na nižší formálnost zvoleného způsobu komunikace měla vyjádřit poněkud
expresivnějším ustáleným obratem běžné mluvy.
[15] Zdejší soud nijak nezpochybňuje nevhodnost sporného vyjádření. Pokud k němu však
skutečně došlo, jednalo se zjevně o bezprostřední hodnotící úsudek o způsobu jednání zástupce
žalobkyně, nikoliv o hodnocení jeho osoby jako takové. Samo o sobě nereflektuje animózní vztah
předsedkyně senátu k zástupci žalobkyně. Na jeho základě nelze bez dalšího vyvozovat hlubší
osobní antipatie či nepřátelství předsedkyně senátu vůči zástupci žalobkyně. Nejedná se proto
o dostatečný důvod k reálným pochybnostem o nepodjatosti předsedkyně senátu. Jak uvedl
Ústavní soud v nálezu ze dne 3. 7. 2001, sp. zn. II. ÚS 105/01, „[k] vyloučení soudce z projednání
a rozhodnutí věci může dojít teprve tehdy, když je evidentní, že vztah soudce k dané věci, účastníkům nebo jejich
zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebudou moci nebo
schopni nezávisle a nestranně rozhodovat.“ K intenzitě negativního vztahu mezi soudcem a zástupcem
účastníků řízení je pak vhodné odkázat rovněž na nález Ústavního soudu ze dne 27. 11. 1996,
sp. zn. I. ÚS 167/94. Je třeba zdůraznit, že v předmětné věci se nejedná o pejorativní až vulgární
hodnocení soudce pronesené na adresu účastníků řízení a jejich zástupců, jaké posuzoval Ústavní
soud v nálezu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. III. ÚS 4071/17. Údajné vyjádření předsedkyně senátu
v nyní posuzovaném případě se svojí intenzitou ani vzdáleně nepřibližuje tomu, které posuzoval
Ústavní soud, především však nebylo proneseno jako hodnocení osoby zástupce žalobkyně,
ale v souvislosti s jeho jednáním.
[16] Jakkoliv se tedy údajné vyjádření předsedkyně senátu mohlo zástupce žalobkyně
dotknout, a mohl je subjektivně vnímat jako důvod vedoucí k pochybnostem o nepodjatosti
předsedkyně senátu, z objektivního hlediska se nejedná o natolik intenzivní skutečnost,
která by měla odůvodňovat vyloučení předsedkyně senátu z projednávání a rozhodnutí věci.
Jak bylo uvedeno výše, vyloučení soudce představuje výjimečný postup ve vztahu k zásadě
zákonného soudce, a proto lze soudce vyloučit z projednávání a rozhodnutí přidělené věci jen
z opravdu závažných důvodů, které mu reálně brání rozhodnout v souladu se zákonem nezaujatě
a spravedlivě. Takové důvody však zdejší soud v posuzovaném případě neshledal.
[17] K argumentaci zástupce žalobkyně, že s ohledem na společenskou situaci (pandemie
onemocnění Covid-19) považoval za nevhodné, aby vyhledal lékaře jenom proto, že má kašel
a rýmu, je pak na místě uvést, že nemá vliv na posouzení podjatosti předsedkyně senátu, neboť
nijak nesvědčí o tom, že by předsedkyně senátu měla k zástupci žalobkyně jakýkoliv vztah
vzbuzující důvodné pochybnosti o její podjatosti.
[18] Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší správní soud v posuzované věci k závěru,
že nejsou naplněny podmínky pro to, aby předsedkyně senátu JUDr. Karla Cháberová byla
vyloučena z projednání a rozhodnutí shora uvedené věci. Nejvyšší správní soud proto rozhodl
tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto usnesení n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. dubna 2020
Mgr. David Hipšr
předseda senátu