ECLI:CZ:NSS:2021:1.AS.109.2020:32
sp. zn. 1 As 109/2020 - 32
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: Hotel
Esplanade a.s., se sídlem Karlovarská 434/15, Mariánské Lázně, zastoupené JUDr. Tomášem
Sokolem, advokátem se sídlem Sokolská 1788/60, Praha 2, proti žalovanému: Ministerstvo
životního prostředí, se sídlem Vršovická 65, Praha 10, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 25. 5. 2016, č. j. 703/530/16, 26984/ENV/16, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2020, č. j. 10 A 143/2016-89,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a řízení před správními orgány
[1] Předmětem sporu v projednávané věci je otázka spáchání správního deliktu poškození
skupiny dřevin rostoucích mimo les podle §88 odst. 1 písm. c) zákona č. 114/1992 Sb.,
o ochraně přírody a krajiny, ve znění účinném do 30. 6. 2017, a výše uložené pokuty.
[2] Česká inspekce životního prostředí („ČIŽP“ nebo „správní orgán prvního stupně“)
rozhodnutím ze dne 29. 2. 2016, č. j. ČIŽP 43/OOP/SR01/1505748.010/16/ZJZ, dospěla
k závěru, že se žalobkyně dopustila protiprávního jednání tím, že v únoru 2015 poškodila
provedeným ořezem skupinu dřevin rostoucích mimo les na pozemku parc. č. X a X v kat. úz. M.
L., konkrétně 17 ks javoru klenu a 3 ks javoru mléče na pozemku parc. č.X a 1 ks buku lesního na
pozemku parc. č. X. Tímto jednáním spáchala správní delikt poškození skupiny dřevin rostoucích
mimo les podle §88 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny. Správní orgán prvního
stupně žalobkyni uložil pokutu ve výši 150.000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši
1.000 Kč.
[3] K odvolání žalobkyně žalovaný v záhlaví označeným rozhodnutím prvostupňové
rozhodnutí změnil tak, že uloženou snížil na 90.000 Kč, jinak rozhodnutí správního orgánu
prvního stupně potvrdil.
II. Posouzení věci městským soudem
[4] Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu, kterou Městský soud v Praze
(„městský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zamítl.
[5] Městský soud dospěl k závěru, že žalobkyně jednala v rozporu s §7 odst. 1 zákona
o ochraně přírody a krajiny, tedy jednala protiprávně. Šetřeními ČIŽP i odborným posudkem
Agentury ochrany přírody a krajiny („AOPK“) bylo nepochybně prokázáno, že řez, který
provedla žalobkyně na předmětných dřevinách v únoru 2015, byl nesmyslně radikální, u těchto
dřevin nevhodný a zejména nepřiměřený místní situaci i stavu dřevin. Došlo tak k poškození
korun těchto dřevin, které sice po jejich obrostu nemusí být laikem na první pohled vnímáno,
ale ČIŽP i žalovaný ve svých rozhodnutích na základě shromážděných podkladů dostatečně
objasnili, že z dlouhodobého hlediska způsobují zjištěné zásahy žalobkyně nekontrolované
větvení v koruně dřevin, vylamování těchto větví a další poškozování dřevin, u některých bude
pravděpodobně mít nedostatečné zavalení velkého množství ran po řezech vliv na délku
existence daných dřevin.
[6] Městský soud neshledal podmínky pro moderaci pokuty (snížení v mezích zákonem
dovolených). Dle §88 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně přírody a krajiny lze za poškození
skupiny dřevin rostoucích mimo les uložit pokutu až do výše 1.000.000 Kč, žalobkyni tedy byla
v daném případě uložena pokuta blízko dolní hranice sazby, kdy její výše činí pouze 9 % maxima
této pokuty. Nejednalo se tedy o pokutu zjevně nepřiměřenou ani ve vztahu k maximální částce,
kterou lze za daný správní delikt uložit, ani ve vztahu k jiným případům posuzovaným
žalovaným.
III. Obsah kasační stížnosti
[7] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní („s. ř. s.“).
[8] Stěžovatelka je přesvědčena, že jejím jednáním nedošlo k porušení §7 odst. 1 zákona
o ochraně přírody a krajiny. Tento zákon nestanovuje povinnosti týkající se ořezu stromů, a tedy
jediným měřítkem, zdali ořez stromů může představovat porušení uvedeného ustanovení
je měřítko stanovené v §2 odst. 1 vyhlášky č. 189/2013 Sb., o ochraně dřevin a povolování jejich
kácení. Stěžovatelka opakovaně poukazovala na skutečnost, že správní orgány takové posouzení
míry podstatného nebo trvalého snížení ekologických nebo společenských funkcí vůbec
neprovedly. Rovněž městský soud zamítl jako nadbytečné provedení důkazů fotodokumentací
dřevin v roce 2016, 2017 a 2018. Pro posouzení míry podstatného nebo trvalého snížení
ekologických nebo společenských funkcí dřevin je však provedení důkazů fotodokumentací
dřevin po zásahu stěžovatelky zcela stěžejní. Jiným způsobem totiž toto posouzení provést nelze.
Městský soud zatížil svůj rozsudek vadou nepřezkoumatelnosti, neboť se touto argumentací,
respektive důkazními návrhy stěžovatelky, odmítl zabývat.
[9] Městský soud se rovněž odmítl zabývat námitkami neúplnosti a nekonkrétnosti
odborného posouzení AOPK s tím, že se jedná o nové žalobní body, které byly uplatněny
opožděně. S tímto závěrem stěžovatelka nesouhlasí. Ve svém vyjádření ze dne 18. 2. 2019 pouze
upozornila na rozpory v odborném posouzení, nicméně vycházela přitom toliko z obsahu
správních rozhodnutí a odborného posouzení AOPK, které byly součástí správního spisu
již od počátku řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatelka odbornému
posouzení AOPK a správním rozhodnutím vytýká rozpory v údajích týkajících se ořezu dřevin.
Ve své žalobě stěžovatelka namítala, že správní orgány dospěly k nesprávným a neúplným
skutkovým závěrům, a proto je nutno jejich rozhodnutí považovat za nezákonné. Ve vyjádření
ze dne 18. 2. 2019 tuto námitku stěžovatelka pouze konkretizovala, a to právě z důvodu
obecnosti v žalobě formulované námitky. Stěžovatelka se domnívá, že městský soud postupoval
v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78,
neboť nepřebral „funkci žalobcova advokáta“, ale naopak ve prospěch žalovaného odepřel
stěžovatelce možnost konkretizovat obecně formulovanou námitku vztahující se k nesprávnosti
a neúplnosti skutkových závěrů správních orgánů.
[10] Stěžovatelka rovněž namítala, že postup správních orgánů vůči ní byl šikanózní, jelikož
ihned přistoupily k uložení pokuty, aniž by stěžovatelku vyzvaly k nápravě stavu v souladu s §86
odst. 2 zákona o ochraně přírody a krajiny. K této námitce městský soud vůbec nepřihlédl.
Stěžovatelka považuje okamžité uložení pokuty za výraz libovůle. Není zřejmé, z jakého důvodu
došlo ke snížení pokuty na 90.000,- Kč, a proč právě tato částka je nyní přiměřená ve vztahu
k projednávanému správnímu deliktu. Městský soud své závěry týkající se adekvátnosti sankce
dostatečně neodůvodnil.
IV. Vyjádření žalovaného
[11] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti odkázal na odůvodnění správních
rozhodnutí, se závěry rozsudku městského soudu se ztotožňuje. Žalovaný kategoricky odmítá
tvrzení stěžovatelky, že by mohla jakákoliv fotodokumentace vyvrátit porušení §7 zákona
o ochraně přírody a krajiny. Právě skutečnost, že obsáhlá fotodokumentace byla předložena
již ve správním řízení, svědčí o správnosti postupu správního soudu, který opakováním téhož
důkazu, pouze s delším časovým odstupem, nemůže dospět k odlišnému závěru. Stěžovatelka
neuvádí, co by mělo konkrétně opakování důkazu přinést nového.
[12] Snížením koruny předmětných dřevin o více jak jednu třetinu došlo (dle všech známých
arboristických zásad), k trvalému snížení ekologických a estetických funkcí předmětných dřevin
zásadní změnou přirozeného habitu těchto dřevin. Pokud jde o tvrzené rozpory v údajích
týkajících se ořezu dřevin, žalovaný uvádí, že přirozená výška předmětných dřevin by byla kolem
20m (v závislosti na stanovišti). Z tohoto úhlu pohledu tedy není rozhodující, zda stěžovatelka
snížila korunu na 4, 5, 6 či 7 metrů výšky, neboť rozdíl mezi přirozenou a stěžovatelkou
způsobenou výškou je zcela zásadní. Při prvotním šetření na lokalitě byla výška zakrácení i řezy
ve vyšších výškách správním orgánem prvního stupně odhadnuty. V odborném posouzení
AOPK došlo již k přesnému měření, kdy pro měření obvodu kmene bylo použito obvodové
pásmo a výška stromů byla měřena výškoměrem Blume-Leiss. ČIŽP vycházela při vydání
rozhodnutí ze závěrů posudku AOPK, jako odborného orgánu, že se jedná o nepřiměřený
a neodborně provedený zásah, který má a bude mít negativní vliv na zdravotní stav dřevin,
prvotní bezpečnost a plnění požadovaných funkcí (zejména estetických). Jedná se o trvalé
poškození, které zásadním způsobem ovlivní délku života těchto dřevin. Stěžovatelka po celou
dobu správního řízení nedoložila, v čem konkrétně spatřuje neúplnost posouzení AOPK.
[13] Při ukládání pokuty ČIŽP zohlednila též skutečnost, že dřeviny rostou ve 2. zóně CHKO
Slavkovský les, tj. v rekreační oblasti, v místech značného pohybu lidí, kde dřeviny plní především
významnou společenskou funkci, zejména funkci estetickou. Podle žalovaného nelze opominout
rovněž skutečnost, že provedený radikální ořez má navíc značně negativní dopad v návaznosti
na celkový přístup k dřevinám ve všeobecném povědomí obyvatel.
V. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[14] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou, zastoupenou advokátem,
a přípustná. Důvodnost kasační stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných
důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen
přihlédnout z úřední povinnosti (§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[15] Kasační stížnost není důvodná.
[16] Jádro argumentace stěžovatelky se týká nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu.
Nejvyšší správní soud se proto zabýval nejprve touto námitkou. Bylo by totiž předčasné právně
hodnotit věc samou, pokud by napadený rozsudek byl nepřezkoumatelný. Z obsahu kasační
stížnosti vyplývá, že stěžovatelka pochybení městského soudu spatřuje zejména v nevypořádání
všech jejích žalobních námitek, případně odmítnutí provést jí navrhnuté důkazy.
[17] Podle ustálené judikatury platí, že má-li být soudní rozhodnutí přezkoumatelné, musí
z něj být patrné, jaký skutkový stav vzal správní soud za rozhodný, jak uvážil o pro věc zásadních
a podstatných skutečnostech, resp. jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodných
skutečností, proč považuje právní závěry účastníků řízení za nesprávné a z jakých důvodů
považuje pro věc zásadní argumentaci účastníků řízení za lichou (viz nálezy Ústavního soudu
ze dne 20. 6. 1996, sp. zn. III. ÚS 84/94, ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, a ze dne
11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, nebo rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003,
č. j. 2 Azs 47/2003-130, č. 244/2004 Sb. NSS, ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/2003-52, ze dne
1. 6. 2005, č. j. 2 Azs 391/2004-62, a ze dne 21. 8. 2008, č. j. 7 As 28/2008-75).
[18] Nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu pro nedostatek důvodů je dána tehdy,
opomene-li krajský soud vypořádat některou ze žalobních námitek, nebo není-li z odůvodnění
napadeného rozsudku zřejmé, proč krajský soud nepovažoval za důvodnou právní argumentaci
účastníka řízení v žalobě a proč žalobní námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo
vyvrácené (rozsudek NSS ze dne 18. 10. 2005, čj. 1 Afs 135/2004-73, č. 787/2006 Sb. NSS nebo
ze dne 14. 7. 2005, č. j. 2 Afs 24/2005-44, č. 689/2005 Sb. NSS). V rozsudku ze dne 29. 7. 2004,
čj. 4 As 5/2003-52, Nejvyšší správní soud vyslovil, že pokud „z odůvodnění napadeného rozsudku
krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů
či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele
v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy, pak je třeba pokládat takové
rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tím i nesrozumitelnost ve smyslu §103 odst. 1
písm. d) s. ř. s.“. Nedostatkem odůvodnění však není, pokud soud bezezbytku nevypořádá všechny
argumenty účastníka, jestliže současně přehledně vyloží, o které důvody své rozhodnutí opírá.
Podle nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, není porušením práva
na spravedlivý proces, pokud obecné soudy „nebudují vlastní závěry na podrobné oponentuře (a vyvracení)
jednotlivě vznesených námitek, pakliže proti nim staví vlastní ucelený argumentační systém, který logicky a v právu
rozumně vyloží tak, že podpora správnosti jejich závěrů je sama o sobě dostatečná“.
[19] Námitka nepřezkoumatelnosti není důvodná.
[20] Stěžovatelka předně namítá, že městský soud zamítl provedení důkazů fotodokumentací
dřevin v roce 2016, 2017 a 2018, a její argumentací zpochybňující porušení §7 odst. 1 zákona
o ochraně přírody a krajiny se tak odmítl zabývat.
[21] Městský soud tento postup zdůvodnil tím, že rozhoduje dle stavu v době vydání
napadeného rozhodnutí, tj. ke dni 25. 5. 2016. Zamítl proto jako nadbytečné provedení důkazů
fotodokumentací dřevin v roce 2016, 2017 a 2018, jelikož všechny rozhodné skutečnosti byly
dostatečně zjištěny ze správního spisu žalovaného, zejména z fotodokumentace správních orgánů
a fotografií připojených k odbornému posouzení AOPK (viz bod 26 rozsudku městského soudu).
Městský soud v této souvislosti vysvětlil, že došlo k poškození korun těchto dřevin, které sice
nemusí být laikem po jejich obrostu na první pohled vnímáno. ČIŽP i žalovaný ve svých
rozhodnutích na základě shromážděných podkladů dostatečně objasnili, že z dlouhodobého
hlediska způsobují zjištěné zásahy žalobkyně nekontrolované větvení v koruně dřevin,
vylamování těchto větví a další poškozování dřevin, u některých bude pravděpodobně
mít nedostatečné zavalení velkého množství ran po řezech vliv na délku existence daných dřevin.
Ačkoliv tedy nyní dřeviny působí z odstupu vizuálně jako zdravé a bez škod, skutečnost
je při bližším ohledání jiná a jejich ekologická i společenská funkce je z dlouhodobého hlediska
snížená.
[22] Nejvyšší správní soud k tomu dodává, že předmětem řízení v projednávané věci
je správní delikt spočívající v ořezu dřevin stěžovatelkou, k němuž došlo již v únoru 2015.
V řízení o žalobě proti správnímu rozhodnutí vychází soud ze skutkového a právního stavu, který
tu byl v době rozhodování správního orgánu (viz §75 odst. 1 s. ř. s.). V podmínkách
projednávané věci byl tedy zcela odůvodněný postup městského soudu, který fotodokumentaci
dřevin v roce 2016, 2017 a 2018 odmítl jako nadbytečnou. Nadto je notorietou, že ořezaný strom
bude za pár let vypadat jinak, než v době těsně po uskutečnění ořezu. Nelze vyloučit, že již zcela
zdravě (obzvláště pro laika). Fotodokumentace pořízená v letech následujících po ořezu tedy
v podmínkách projednávané věci nemůže vyvrátit skutečnosti zjištěné na základě shromážděných
podkladů v době těsně po ořezu, včetně pořízené fotodokumentace z místa spáchání skutku.
[23] Stěžovatelka dále nesouhlasí s postupem městského soudu, který se nezabýval jejími
námitkami, které uplatnila až ve vyjádření ze dne 18. 2. 2019 a při jednání soudu dne 20. 1. 2020.
Tam namítala neúplnost a nekonkrétnost odborného posouzení AOPK, rozpory v rozhodnutí
ohledně výše zakrácených stromů, nadhodnocení údajů o zásazích stěžovatelky při ořezu dřevin
a to, že správní orgány pojaly do rozhodnutí i jednání, která se neodehrála v roce 2015. Městský
soud svůj postup zdůvodnil tak, že jde o nové žalobní body, které byly uplatněny až po uplynutí
lhůty k podání žaloby dle §71 odst. 1 s. ř. s. Nejde přitom o takové vady, k nimž by byl soud
povinen přihlédnout ex officio (z úřední povinnosti). Městský soud z tohoto důvodu k těmto nově
uplatněným námitkám nepřihlédl a z téhož důvodu zamítl důkazní návrhy stěžovatelky
na provedení svědeckého výslechu zpracovatele odborného posudku AOPK, neboť měl sloužit
právě k objasnění tvrzení žalobkyně uvedených v předmětných námitkách (viz bod 32 rozsudku
městského soudu).
[24] Ze shora rekapitulovaného odůvodnění je předně zřejmé, že městský soud svůj postup
řádně zdůvodnil. Žaloba byla v projednávané věci podána dne 1. 8. 2016. Stěžovatelka v ní kromě
jiných námitek mimo jiné v obecnosti uvedla, že žalovaný dospěl „k nesprávným a neúplným
skutkovým závěrům“. Zejména žádná z námitek uvedených v žalobě stěžovatelky nemíří adresně
na odborné posouzení AOPK. Tuto argumentaci stěžovatelka předestřela až ve svém vyjádření
ze dne 18. 2. 2019 a při jednání soudu dne 20. 1. 2020.
[25] K formulaci žalobního bodu existuje četná judikatura správních soudů. Rozšířený senát
Nejvyššího správního soudu se obsahovým vymezením žalobních bodů zabýval v rozsudku
ze dne 20. 12. 2005, č. j. 2 Azs 92/2005-58, č. 835/1996 Sb. NSS. Uvedl zde, že §71 odst. 1
písm. d) s. ř. s. žalobci ukládá povinnost uvést v žalobě konkrétní skutková tvrzení a právní
argumentaci, přičemž výrazem „konkrétní“ je myšleno ve vztahu k žalobci a k projednávané věci
individualizované. Ke skutkovým tvrzením blíže vysvětlil, že nemohou být toliko typovou
charakteristikou určitých „obvyklých“ nezákonností, nýbrž musí se jednat o zcela jasně
individualizovaný, a tedy od jiných konkrétních skutkových dějů či okolností jednoznačně
odlišitelný popis. Konkretizace faktů dostatečně vyjádřenými žalobními body je důležitá nejen
z hlediska soudu pro vytyčení mezí, v nichž se soud může a má v souladu s dispoziční zásadou
pohybovat, ale má význam i pro žalovaného, aby mohl v souladu se zásadou rovnosti účastníků
řízení náležitě využít možnosti procesní obrany. Konečně k tomu rozšířený senát uvedl,
že „žalobce je též povinen vylíčit, jakých konkrétních nezákonných kroků, postupů, úkonů, úvah, hodnocení
či závěrů se měl správní orgán vůči němu dopustit v procesu vydání napadeného rozhodnutí či přímo rozhodnutím
samotným, a rovněž je povinen ozřejmit svůj právní náhled na to, proč se má jednat o nezákonnosti.“ Ohledně
právní argumentace v citovaném rozsudku vyslovil, že se žalobce nemůže spokojit toliko
s obecnými odkazy na určitá ustanovení zákona bez souvislosti se skutkovými výtkami. Žalobce
musí uvést, jaké aspekty dějů či okolností uvedené v rámci skutkových tvrzení považuje za základ
jím tvrzené nezákonnosti. Bezvadným žalobním bodem však nikterak nelze rozumět pouze
takové skutkové tvrzení, které žalobce přesně subsumoval pod určitá ustanovení zákona (iura
novit curia).
[26] Značná variabilita právních vztahů pak vede k základnímu požadavku, aby konkrétní
případ žalobního žádání pak soudy poměřily také zásadami právního státu, zejm. volného
přístupu k soudu, jehož úkolem je ochrana subjektivních (veřejných) práv. Ve stěžovatelkou
odkazovaném rozsudku ze dne 24. 8. 2010, č. j. 4 As 3/2008-78, č. 2162/2011 Sb. NSS, rozšířený
senát současně uvedl, že „zásada volného přístupu k soudu není ale neomezená a bezbřehá, protože její ničím
neomezené uplatňování může vést k újmě na týchž právech jiných osob či obecného zájmu. Proto je třeba současně
zdůraznit, že správní soudnictví je ovládáno zásadou dispoziční a koncentrační; od žalobce, který vymezuje
hranice soudního přezkumu, se tedy oprávněně žádá procesní zodpovědnost. Soud za něj nesmí nahrazovat jeho
projev vůle a vyhledávat na jeho místě vady napadeného správního aktu. Proto také, jak výše uvedeno, musí
vymezení žalobního bodu - a setrvání na těchto mezích i v dalších fázích řízení - garantovat zásadu rovnosti
účastníků řízení; stanoví tak i žalovanému meze jeho obrany, tedy to, k čemu se má vyjádřit a k čemu
má předložit protiargumenty. Jestliže žalobní bod těmto požadavkům vyhovuje, je projednání způsobilý v té míře
obecnosti, v níž je formulován, a případně - v mezích této formulace - v průběhu řízení dále doplněn. K tomu
je ale třeba dodat, že míra precizace žalobních bodů do značné míry určuje i to, jaké právní ochrany se žalobci
u soudu dostane. Čím je žalobní bod - byť i vyhovující - obecnější, tím obecněji k němu může správní soud
přistoupit a posuzovat jej. Není naprosto na místě, aby soud za žalobce spekulativně domýšlel další argumenty
či vybíral z reality skutečnosti, které žalobu podporují. Takovým postupem by přestal být nestranným rozhodčím
sporu, ale přebíral by funkci žalobcova advokáta.“ (viz body 31 a 32 rozsudku rozšířeného senátu;
podtržení přidáno).
[27] Z citované pasáže je zřejmé, že stěžovatelka argumentaci rozšířeného senátu zcela otáčí
proti jejímu smyslu. Namítá, že městský soud pochybil, když nepřebral „funkci jejího advokáta“,
a stěžovatelce tak odepřel možnost konkretizovat obecně formulovanou námitku vztahující
se k nesprávnosti a neúplnosti skutkových závěrů správních orgánů. Je přitom zřejmě, že zcela
obecně formulovaná žalobní námitka nesprávnosti a neúplnosti skutkových zjištění nemohla
ve světle závěrů citované judikatury představovat ani tvrzený zárodek žalobního bodu. Městský
soud námitku stěžovatelky tedy v obecnosti vypořádal (viz bod 31 rozsudku), Nejvyšší správní
soud ani v tomto postupu žádné pochybení neshledal.
[28] Pokud jde o námitku nepřezkoumatelnosti rozsudku městského soudu ve vztahu
k uložené pokutě, Nejvyšší správní soud odkazuje na podrobné odůvodnění v bodech 29, 33 a 34
napadeného rozsudku. Městský soud předestřel ucelenou a jasnou argumentaci, proč uložení
pokuty (namísto stěžovatelkou uváděné výzvy k nápravě stavu) bylo v souladu se zákonem
o ochraně přírody a krajiny. Městský soud rovněž podrobně vysvětlil, proč ve věci neshledal
splnění podmínek pro moderaci pokuty (snížení v mezích zákonem dovolených) ve smyslu §78
odst. 2 s. ř. s. Pouhá skutečnost, že stěžovatelka se závěry posouzení městského soudu věcně
nesouhlasí, nečiní její námitku nepřezkoumatelnosti důvodnou. Žádné věcné argumenty
rozporující závěry městského soudu však stěžovatelka v kasační stížnosti nepředestřela.
VI. Závěr a náklady řízení
[29] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl.
[30] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti
úspěšná, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému, jemuž by jinak právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal,
protože mu v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. února 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu