ECLI:CZ:NSS:2021:1.AZS.15.2021:31
sp. zn. 1 Azs 15/2021 - 31
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně
JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobkyně: T. B., zastoupena
JUDr. Uljanou Bondarevskou Kurivčakovou, advokátkou se sídlem Pařížská 127/20, Praha 1,
proti žalované: Policie České republiky, se sídlem Olšanská 2, Praha 3, o žalobě proti
rozhodnutí žalované ze dne 2. 11. 2020, č. j. CRP-28925-16/ČJ-2019-930310-V238, v řízení
o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2021,
č. j. 1 A 68/2020-26,
takto:
I. Kasační stížnost se zamí t á .
II. Žalobkyně n emá p ráv o na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalované se n ep ři zn áv á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci a její posouzení městským soudem
[1] Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy („správní orgán prvního
stupně“) rozhodnutím ze dne 8. 6. 2019 žalobkyni uložila podle §119 odst. 1 písm. b) bod 3
zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění účinném
do 30. 7. 2019 („zákon o pobytu cizinců“), správní vyhoštění a stanovila dobu, po kterou jí nelze
umožnit vstup na území členských států Evropské unie, na 18 měsíců. Žalovaná (Ředitelství
služby cizinecké policie) v záhlaví označeným rozhodnutím následně zamítla odvolání proti
rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a toto rozhodnutí potvrdila.
[2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí žalované žalobu, kterou Městský soud v Praze shora
označeným usnesením odmítl pro opožděnost.
[3] Žalobkyni bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 2. 11. 2020, desetidenní lhůta
pro podání žaloby tak uplynula dne 12. 11. 2020. Žaloba byla prostřednictvím datové zprávy
podána dne 18. 11. 2020. Žaloba tak byla prokazatelně podána opožděně. Žalobkyně současně
přípisem ze dne 19. 11. 2020 požádala prostřednictvím své zástupkyně o prominutí zmeškání
lhůty pro podání žaloby §3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění
dopadů epidemie koronaviru SARS CoV-2 na osoby účastnící se soudního řízení, poškozené,
oběti trestných činů a právnické osoby a o změně insolvenčního zákona a občanského soudního
řádu („zákon č. 191/2020 Sb.“).
[4] Městský soud nicméně neshledal, že by pozitivní test zaměstnankyně advokátní kanceláře
UNITED LEGAL PARTNERS s.r.o. a karanténa ostatních zaměstnanců byla omluvitelným
důvodem zmeškání lhůty k podání žaloby. V prvé řadě žalobkyně soudu nedoložila žádné
rozhodnutí hygienické stanice o tom, že zrovna její zástupkyni byla nařízena karanténa, nebo
že rovněž ona měla pozitivní test na zmíněné onemocnění, či měla klinické příznaky onemocnění.
Žalobkyně ani netvrdila, že by její zástupkyně měla příznaky onemocnění Covid-19. Z potvrzení
o pozitivním testu zaměstnankyně M. P. bylo zjištěno, že test byl proveden již 29. 10. 2020 a
vyhodnocen byl 30. 10. 2020. V souladu s mimořádným opatřením ze dne 24. 9. 2020, č. j.
MZDR 40555/2020-1/MIN/KAN, je u osob nevykazujících klinické příznaky onemocnění
Covid-19 izolace ukončena po uplynutí minimálně 10 dnů, v tomto případě tedy pravděpodobně
dne 9. 11. 2020, tj. před uplynutím lhůty pro podání žaloby. I v případě, že by karanténa všech
zaměstnanců trvala déle, mohla zástupkyně zajistit žalobkyni prostřednictvím substituční plné
moci jiné právní zastoupení. Rovněž bylo možné využít komunikačních prostředků na dálku za
účelem projednání podání žaloby, např. Skype, Zoom, MS Teams či jen telefonní hovor. Navíc,
pokud zástupkyně byla schopná disponovat plnou mocí podepsanou žalobkyní dne 11. 11. 2020,
bylo jistě možné získat i jiné potřebné podklady pro podání žaloby. V každém případě však
mohla být žaloba podána prostřednictvím datové zprávy, tedy bez osobního kontaktu kohokoliv
z advokátní kanceláře, což ostatně zástupkyně žalobkyně i učinila, avšak až dne 18. 11. 2020, tedy
po lhůtě stanovené zákonem, která uplynula dne 12. 11. 2020.
II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalované
[5] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost
z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní
(„s. ř. s.“), se kterou spojila žádost o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[6] Stěžovatelka má za to, že doložením potvrzení o pozitivním testu na onemocnění Covid-
19 ze dne 30. 10. 2020 paní M. P., zaměstnankyně advokátní kanceláře zástupkyně stěžovatelky,
byla nadevše pochybnosti prokázaná neschopnost podat správní žalobu ve lhůtě, stanovené v §
172 odst. 2 zákona o pobytu cizinců. Jelikož ke zmeškání lhůty došlo na základě okolností
nezávislých na vůli stěžovatelky a její zástupkyně, podala stěžovatelka dne 19. 11. 2020 žádost o
prominutí zmeškané lhůty pro podání správní žaloby podle §3 odst. 1 zákona č. 191/2020 Sb.
Stěžovatelka splnila rovněž podmínku §3 odst. 2 tohoto zákona, neboť žádost byla podána ve
dvoutýdenní lhůtě po odpadnutí překážky.
[7] Závěr městského soudu o tom, že pozitivní test zaměstnankyně advokátní kanceláře
UNITED LEGAL PARTNERS s.r.o. a karanténa ostatních zaměstnanců není omluvitelným
důvodem zmeškání lhůty k podání žaloby, je iracionální a postrádá smysl. Stěžovatelka nemá
právnické vzdělání a nemůže sama bez právního zastoupení správně zhodnotit skutkový stav věci
po právní stránce. Součinnost s advokátní kanceláří je nezbytná, a to hlavně proto, že případné
vyhoštění by mělo nepříznivý a nenapravitelný dopad na její soukromý a rodinný život. Po dobu,
co strávili pracovníci advokátní kanceláře v karanténě, nebylo možné se dostat ke spisům klientů.
Jak nařizuje právní řád České republiky, veškerá dokumentace, která obsahuje osobní údaje
klientů, musí být chráněná za zvýšených podmínek. Spis stěžovatelky byl bezpečně uschován
na pracovišti právní zástupkyně. Dojít pro něj někým ze zaměstnanců advokátní kanceláře nebylo
možné, protože by se jednalo o maření výkonu úředního rozhodnutí.
[8] Všichni pracovníci advokátní kanceláře, včetně Mgr. M. P., byli v bezprostředním styku
mezi sebou, a to 40 hodin týdně. Pozitivní test na koronavir přímo prokazuje existenci této
nemoci u posuzovaného. Jako důsledek nejen Covid-pozitivní osoba, ale i všichni, kdo byli
v bezprostředním kontaktu s ní, se musí izolovat a nestýkat se s jinými osobami. V této
souvislosti stěžovatelka odkazuje na mimořádné opatření Ministerstva zdravotnictví ze dne
24. 9. 2020, č. j. MZDR 40555/2020-1/MIN/KAN. Je tedy logické, že po pozitivním testu na
Covid-19 osobě bude povinně nařízená izolace, protože jinak by bylo zasaženo do ústavně
zaručeného práva na život a na zdraví jiných osob. Stěžovatelka trvá na tom, že onemocnění její
právní zástupkyně na koronavir je vis maior a důvodem omluvitelným, který odůvodňuje
prominutí zmeškání lhůty.
[9] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti bez bližšího odůvodnění navrhla zamítnutí
kasační stížnosti.
III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem
[10] Kasační stížnost je včasná, podaná osobou oprávněnou a přípustná. Důvodnost kasační
stížnosti soud posoudil v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom,
zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti
(§109 odst. 3 a 4 s. ř. s.).
[11] Kasační stížnost není důvodná.
[12] V projednávané věci městský soud žalobu stěžovatelky odmítl pro opožděnost. Přípustný
důvod podané kasační stížnosti se tak může týkat toliko nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí
návrhu ve smyslu §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Pouze touto otázkou se Nejvyšší správní soud
může nyní zabývat.
[13] Stěžovatelka namítá, že městský soud rozhodl nezákonně o odmítnutí žaloby, neboť
nesprávně posoudil její žádost o prominutí zmeškání lhůty k podání žaloby dle zákona
č. 191/2020 Sb.
[14] Účelem zákona č. 191/2020 Sb. je zmírnění dopadů epidemie koronaviru na účastníky
soudního řízení. Tento zákon nicméně přesně stanovuje podmínky, za kterých může soud osobě
účastnící se soudního řízení prominout lhůtu k provedení úkonu. Konkrétně v §3 odst. 1 uvádí,
že „zmeškala-li osoba v řízení před soudem jednajícím a rozhodujícím ve správním soudnictví lhůtu k provedení
úkonu z vážného omluvitelného důvodu spočívajícího v mimořádném opatření při epidemii, které této osobě
znemožňovalo nebo podstatně ztěžovalo úkon učinit, promine soud zmeškání této lhůty podle §40 odst. 5
soudního řádu správního i v případech, ve kterých to zákon jinak vylučuje.“ (zvýraznění doplněno soudem).
V tomto směru se tato mimořádná právní úprava liší od opatření přijatých ve stejné oblasti
v okolních státech, v nichž došlo přímo zákonem k úplnému pozastavení plynutí lhůt,
a to po dobu trvání nouzového stavu. Soud tedy musí podmínky stanovené zákonem č. 191/2020 Sb., opatřeních respektovat.
[15] Citované ustanovení představuje výjimečné „prolomení“ obecného pravidla, podle
něhož nelze zmeškání lhůty k podání žaloby/doplnění žalobního bodu prominout (viz §72
odst. 4 s. ř. s., srov. rovněž rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 3. 2018,
č. j. 3 Azs 66/2017-31). Z tohoto ustanovení a citované judikatury vyplývá, že prominutí
zmeškání lhůty není automatickou reakcí soudů na existenci mimořádného opatření, nýbrž
je zapotřebí v každém jednotlivém případě tvrdit a osvědčit, že žadateli bylo mimořádným
opatřením provedení zmeškaného úkonu „znemožněno nebo podstatně ztíženo“. Žadatel je tedy
povinen tvrdit a osvědčit skutečnosti, které nasvědčují tomu, že omezení plynoucí
z mimořádného opatření měly zásadní dopad na jeho možnost provést zmeškaný úkon
(viz usnesení NSS ze dne 11. 6. 2020, č. j. 1 As 209/2020-57, nebo rozsudky ze dne 17. 8. 2020,
č. j. 1 As 236/2020-17, a ze dne 14. 1. 2021, č. j. 1 Afs 305/2020-33).
[16] Stěžovatelka poukazuje na pozitivní test na Covid-19 v případě jedné ze zaměstnankyň
advokátní kanceláře, ve které pracuje zástupkyně stěžovatelky. V důsledku této skutečnosti byli
všichni zaměstnanci kanceláře, včetně zástupkyně stěžovatelky, v karanténě. Tyto skutečnosti
Nejvyšší správní soud nemá důvod zpochybňovat, zástupkyně stěžovatelky ostatně městskému
soudu doložila lékařskou zprávu o pozitivním testu na Covid-19 ze dne 30. 10. 2020 paní M. P..
V projednávané věci nevyvstaly žádné skutečnosti, které by vedly k pochybnostem o tom, že by
se jednalo o zaměstnankyni příslušné advokátní kanceláře.
[17] V závěru kasační stížnosti však stěžovatelka uvádí „onemocnění její právní zástupkyně
na koronavir je vis maior a důvodem omluvitelným, který odůvodňuje prominutí zmeškání lhůty“. Skutečnost,
že Covidem-19 onemocněla i zástupkyně stěžovatelky, nebyla městskému soudu (ani Nejvyššímu
správnímu soudu) doložena a stěžovatelka tuto skutečnost v žádosti o prominutí lhůty rovněž
netvrdila.
[18] Pro Nejvyšší správní soud je v projednávané věci podstatná zejména skutečnost,
že stěžovatelka byla svou zástupkyní zastoupena již ve správním řízení, jak vyplývá ze záhlaví
napadeného rozhodnutí žalované. Předmět řízení i relevantní skutkové okolnosti věci jí proto
byly známy. S městským soudem přitom lze souhlasit, že porada mezi stěžovatelkou a její
zástupkyní mohla proběhnout prostřednictvím v současnosti běžně používaných komunikačních
technologií (např. telefonicky, videohovorem, e-mailem). Stěžovatelka ani její zástupkyně
neuvedly, že by z nějakého důvodu nebyly schopny tyto komunikační prostředky používat. Nadto
lze souhlasit i s tím, že pokud zástupkyně byla schopná disponovat plnou mocí podepsanou
stěžovatelkou dne 11. 11. 2020, bylo jistě možné získat i jiné potřebné podklady pro podání
žaloby. V každém případě však mohla být žaloba podána např. prostřednictvím datové zprávy,
tedy bez osobního kontaktu kohokoliv z advokátní kanceláře, což ostatně zástupkyně
stěžovatelky nakonec učinila, avšak prokazatelně po lhůtě pro podání žaloby.
IV. Závěr a náklady řízení
[19] Nejvyšší správní soud neshledal kasační stížnost důvodnou, a proto ji podle §110 odst. 1
věty druhé s. ř. s. zamítl. Jelikož soud rozhodl bezodkladně o věci samé, nerozhodoval
již samostatně o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
[20] O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti Nejvyšší správní soud rozhodl podle §60
odst. 1 věty první s. ř. s. za použití §120 s. ř. s. Stěžovatelka nebyla v řízení o kasační stížnosti
úspěšný, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalované, jíž by jinak právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti příslušelo, soud náhradu nákladů řízení nepřiznal, protože
jí v řízení o kasační stížnosti žádné náklady nad rámec běžné úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku n e j s ou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. února 2021
JUDr. Josef Baxa
předseda senátu